Básnické prostředky: přehled, příklady a cvičení

Básnické prostředky jsou jazykové obraty, kterými autor ozvláštňuje text a dodává mu obraznost, důraz a zvuk. Dělí se hlavně na tropy, které mění význam slova, a figury, které pracují s pořadím, opakováním a zvukem slov. V článku najdete přehledovou tabulku s příkladem a funkcí každého prostředku, ukázky z Máje a Kytice, nejčastější záměny a krátké cvičení s řešením.

Ve zkratce

• Tropy přenášejí pojmenování: metafora, personifikace, metonymie, synekdocha, ironie.
• Figury mění pořadí nebo opakují slova: anafora, epifora, epizeuxis, inverze, gradace.
• Metafora stojí na podobnosti, metonymie na věcné souvislosti.
• Přirovnání podobnost vysloví slovem jako, metafora ji zamlčí.
• Apostrofa oslovuje, řečnická otázka tvrdí, apoziopeze nedopovídá.
• Zvukové prostředky: eufonie, zvukomalba, aliterace, rým.
• U rozboru nestačí prostředek pojmenovat, je třeba říct, co v textu dělá.

Co jsou básnické prostředky

Básnickými prostředky se ve škole rozumí obraty, které text odlišují od běžné, věcné řeči. Odborná stylistika mluví o aktualizaci: slovo je použito neobvykle, a proto si ho čtenář všimne. Většinu z nich pojmenovala už antická rétorika a čeština převzala i jejich řecké a latinské názvy.

Tropy a figury

Slovník spisovného jazyka českého vymezuje tropus jako záměnu pojmenování na základě určité příbuznosti nebo shody, například metaforu a metonymii. Figuru naopak popisuje jako prostředek básnického stylu, který spočívá v umělém seskupování slov nebo vět, při němž se nemění slovní význam. Zjednodušeně: trop mění, co slovo znamená, figura mění, jak jsou slova poskládaná.

Školní a odborné názvy

Učebnice používají vedle sebe označení básnické, umělecké, jazykové nebo stylistické prostředky a myslí tím totéž. Zařazení některých prostředků se v příručkách liší. Nový encyklopedický slovník češtiny řadí oxymóron a litotes mezi řečnické figury, zatímco řada školních přehledů je uvádí mezi tropy. U zkoušky rozhoduje hlavně to, zda prostředek poznáte a vysvětlíte.

Přehledová tabulka básnických prostředků

Tabulka shrnuje nejčastější prostředky, které se objevují v rozborech. Sloupec Funkce je stejně důležitý jako název, protože právě funkci zkoušející chce slyšet.

Tropy: když slovo mění význam

U tropu se slovo nebere doslova. Kdo trop pozná, ten se musí zeptat, co slovo znamená právě tady, a ne ve slovníku. Podrobněji se dvěma nejdůležitějšími tropy zabývá článek o tom, jak rozlišit metaforu a metonymii.

Metafora

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je metafora přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě shodnosti některých znaků. Nový encyklopedický slovník češtiny dodává, že společný rys se v metafoře na rozdíl od přirovnání nevyjadřuje. Z věty Petr je rychlý jako vítr se tak stane metafora Petr je vítr. Vlastní příklad: Nad městem visí olověná deka mraků.

Personifikace

Personifikace neboli zosobnění přisuzuje lidské vlastnosti a jednání věcem, přírodním jevům a zvířatům. Oba zmíněné slovníky ji řadí jako druh metafory. Typický příklad uvádí Nový encyklopedický slovník češtiny: Příroda spí.

Metonymie a synekdocha

Metonymie přenáší pojmenování na základě věcné souvislosti, tedy místní, časové nebo příčinné. Patří sem autor místo díla (číst Jiráska), nádoba místo obsahu (vypít sklenici) nebo instituce místo lidí (celá škola se smála). Synekdocha je její zvláštní druh: zaměňuje část a celek, jednotlivce a souhrn. Příkladem je otcovská střecha místo rodný dům nebo věta Jeho noha tam nevkročila.

Epiteton

Epiteton je přívlastek užitý jako slohový prostředek. Slovník spisovného jazyka českého rozlišuje epiteton ozdobné, stálé a metaforické. Ozdobný přívlastek věc nijak neodlišuje od jiných, jen ji zkrášlí, jako tichý mech nebo vonný vzdech v Máji. Metaforický přívlastek je zároveň obrazem: sametový hlas.

Přirovnání

Přirovnání podobnost dvou věcí přímo vysloví, nejčastěji spojkou jako, jak nebo než. Hledejte spojku jako: bez ní by šlo spíš o metaforu. Ve Svatební košili je Panna Marie s děťátkem tak jako růže s poupátkem, v Máji je ticho, temno jako v hrobě.

Hyperbola, litotes a ironie

Hyperbola je nadsázka, která zveličuje (Ten kufr váží snad tunu.) nebo zmenšuje (Je tenká jako proutek.). Litotes je její opak: vyjadřuje se zdrženlivě, často záporem protikladu, tedy nebyla zrovna pilná místo byla líná. Ironie říká opak toho, co je míněno, a čtenář to musí z kontextu poznat. Trenér, který po prohře řekne To jste tedy zahráli nádherně!, ve skutečnosti kritizuje.

Oxymóron, perifráze a eufemismus

Oxymóron spojuje slova, jejichž význam se vylučuje, například výmluvné mlčení, živá mrtvola nebo veřejné tajemství. Perifráze nahrazuje slovo opisem, který připomíná jeho typickou vlastnost: král zvířat místo lev. Eufemismus je opis, který zjemňuje nepříjemnou skutečnost, třeba odejít na věčnost místo zemřít.

Samostatné články s více ukázkami a cvičením mají tropy personifikace neboli zosobnění, epiteton jako básnický přívlastek, oxymóron s příklady, hyperbola neboli nadsázka, eufemismus a zjemnění a ironie v literatuře.

Figury: opakování, pořadí slov a zvuk

Figury slovům význam nechávají, mění jejich uspořádání. Nejčastěji jde o opakování, které dodává textu rytmus a stupňuje napětí. Opakování na konci veršů souvisí s rýmem, o kterém podrobně píše přehled druhů rýmů a jejich schémat.

Anafora, epifora a epizeuxis

Anafora opakuje stejné slovo na začátku veršů nebo vět, které jdou po sobě. Epifora ho opakuje na jejich konci: Ráno myslím na vás, večer myslím na vás. Epizeuxis je opakování slova v téže větě nebo v těsné blízkosti, Slovník spisovného jazyka českého uvádí příklad teče voda, teče. Rozdíl je jen v místě opakování: začátek, konec, nebo hned vedle sebe.

Gradace

Gradace neboli klimax je řada výrazů, jejichž význam postupně sílí: Přišel, uviděl, zvítězil. V Máji ji zvýrazňuje i interpunkce, protože ve volání Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! přibývá vykřičníků. Gradace vede čtenáře k vrcholu.

Inverze

Inverze mění obvyklé pořadí slov. Nový encyklopedický slovník češtiny ji uvádí jako druh hyperbatu a jako příklad cituje verš z Máje kde borový zaváněl háj, neutrálně by se řeklo kde voněl borový háj. Básník slova přehazuje kvůli rytmu, rýmu nebo důrazu, pravidelné střídání slabik vysvětluje článek o veršových systémech.

Antiteze, polysyndeton a asyndeton

Antiteze staví proti sobě dva protikladné výrazy nebo výroky. Encyklopedický slovník ji dokládá Máchovým veršem na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Polysyndeton spojuje všechny členy spojkou (a hory, a lesy, a řeky) a zpomaluje tím výčet. Asyndeton spojky vynechává a text zrychluje: Vstal, oblékl se, utekl.

Apostrofa, řečnická otázka a apoziopeze

Apostrofa je oslovení nepřítomné nebo zemřelé osoby, boha, zvířete či neživé věci, které tím básník zosobňuje. Řečnická otázka má podobu otázky, ale ve skutečnosti něco důrazně tvrdí a odpověď nečeká: Copak jsem to neříkal? Apoziopeze je nedopovězení, které v písmu naznačují tři tečky: Uč se, nebo…

Eufonie, zvukomalba a aliterace

Eufonie neboli libozvučnost vzniká hromaděním samohlásek a zvučných souhlásek, jako jsou l, m, n a r, a jejím opakem je kakofonie. Zvukomalba čili onomatopoie napodobuje hláskami skutečný zvuk, nejčastěji citoslovcem (kykyryký, žbluňk). Aliterace opakuje stejné hlásky na začátku slov, například v Máchově verši nocí řinčí řetězů hřmot, kde nahromaděné ř připomíná řinčení železa.

Podrobněji jsou rozebrané také přirovnání a ustálená přirovnání, anafora a epifora, apostrofa, básnické oslovení a onomatopoie neboli zvukomalba. Samostatné články mají i synekdocha, část za celek, symbol v literatuře, alegorie neboli jinotaj, aliterace a asonance, inverze ve slovosledu, gradace a stupňování, antiteze a protiklad, elipsa neboli výpustka, refrén v básni a řečnická otázka.

Ukázky z Máje a Kytice

Máj Karla Hynka Máchy a Kytice Karla Jaromíra Erbena jsou na básnické prostředky mimořádně bohaté. Verše níže jsou opsané z vydání na Wikizdrojích. Celé rozbory najdete v textech Máj: rozbor díla a Kytice: rozbor díla.

Máj

První zpěv nabízí personifikaci (O lásce šeptal tichý mech), inverzi (kde borový zaváněl háj) a obrácené opakování slov tak bledě jasná, jasně bledá. Ve třetím zpěvu vězeň oslovuje oblaka, tedy užívá apostrofu, a zemi nazývá metaforami: kolébku mou i hrob můj, matku mou. Čtvrtý zpěv přidává antitezi a řečnickou otázku Kdo srdci takému utěchy jaké dá?

Kytice

Úvodní báseň Kytice oslovuje květinu verši Mateřídouško vlasti naší milé, takže apostrofa se tu spojuje s metaforou: mateřídouškou jsou míněny lidové pověsti. Vodník zpívá refrén Sviť, měsíčku, sviť, ve kterém je apostrofa i epizeuxis, a v Polednici padají hračky se zvukomalebným bouch, bác! Opakování u Erbena hlavně stupňuje napětí, jako anafora v úvodu Svatební košile, kde dva verše po sobě začínají slovy a lampa ještě.

Jak o prostředku mluvit u zkoušky

Odpověď má tři části: název prostředku, místo v textu a funkci. Například: verš „O lásce šeptal tichý mech“ obsahuje personifikaci, příroda mluví jako člověk a podílí se na milostné náladě. Celý rozbor krok za krokem popisuje návod na analýzu uměleckého textu.

Jak básnické prostředky poznat a co se plete

Nejdřív hledejte slova, která nelze brát doslova, potom opakování a neobvyklé pořadí, nakonec si verše přečtěte nahlas.

Vyzkoušejte se

Určete, jaký básnický prostředek je v každé ukázce. Řešení je hned pod seznamem.

1. Les se probouzel a protahoval do rána.
2. Celá třída zatajila dech.
3. Pojď, pojď, ať nepřijdeme pozdě.
4. Měl ledové srdce a kamennou tvář.
5. Kdo by nechtěl být šťastný?

Řešení: 1. personifikace (les jedná jako člověk), 2. metonymie (třída místo žáků), 3. epizeuxis (opakování slova těsně za sebou), 4. metafora a metaforická epiteta (srdce ani tvář nejsou z ledu a kamene), 5. řečnická otázka (tvrdí, že šťastný chce být každý).

Šest omylů, které se objevují v rozborech

1. Prostředek bez funkce. Samotný název nestačí, vždy dodejte, co prostředek v textu dělá.
2. Každé jako je přirovnání. Ve větě Pracuje jako učitel jde o povolání, ne o obraz.
3. Každý přívlastek je epiteton. Železniční most jen určuje druh, básnickým přívlastkem není.
4. Opakování je vždy anafora. Rozhoduje místo: začátek veršů, konec veršů, nebo slova těsně za sebou.
5. Oslovení postavy je apostrofa. Když postava mluví k někomu, kdo je přítomen a odpovídá, jde o obyčejné oslovení v dialogu.
6. Zevšednělé obraty jako prostředek. Noha stolu je původem metafora, ale v běžné řeči už ji nikdo jako obraz nevnímá.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Co jsou básnické prostředky?

Jsou to jazykové prostředky, kterými básník ozvláštňuje text a dodává mu obraznost, důraz a zvuk. Dělí se hlavně na tropy, které mění význam slova, a figury, které pracují s pořadím, opakováním a zvukem slov.

Jaký je rozdíl mezi tropem a figurou?

Trop přenáší pojmenování z jedné věci na druhou, takže slovo dostane jiný význam, například metafora nebo metonymie. Figura význam slov nemění, jen je neobvykle seskupuje, opakuje nebo staví do nečekaného pořadí, například anafora, epizeuxis nebo inverze.

Jaký je rozdíl mezi metaforou a přirovnáním?

Přirovnání podobnost vysloví a obvykle ji uvede slovem jako: „Petr je rychlý jako vítr.“ Metafora společný znak nevysloví a pojmenování rovnou přenese: „Petr je vítr.“

Je personifikace druh metafory?

Ano. Slovník spisovného jazyka českého i Nový encyklopedický slovník češtiny ji řadí jako druh metafory. Přisuzuje lidské vlastnosti a jednání věcem, přírodním jevům nebo zvířatům: „O lásce šeptal tichý mech“.

Jaký je rozdíl mezi anaforou a epiforou?

Obě figury opakují stejné slovo, liší se místem. Anafora ho opakuje na začátku veršů nebo vět, které jdou po sobě. Epifora ho opakuje na jejich konci.

Co je apostrofa?

Apostrofa je básnické oslovení nepřítomné osoby, zemřelého, boha, zvířete nebo neživé věci. Známou ukázkou je Vodníkovo „Sviť, měsíčku, sviť“ z Erbenovy Kytice, kde vodník oslovuje měsíc.

Co je oxymóron a jak se liší od antiteze?

Oxymóron spojuje slova, jejichž význam se vylučuje, často přívlastek s podstatným jménem: „výmluvné mlčení“. Antiteze staví proti sobě dva protikladné výrazy nebo výroky ve větě: „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“.

Jak najít básnické prostředky v textu?

Nejdřív hledejte slova, která nelze brát doslova, tedy tropy. Potom si všímejte opakování, pořadí slov, oslovení a otázek, tedy figur. Nakonec si text přečtěte nahlas kvůli zvuku.