Refrén: co to je, příklady a cvičení
Refrén je část básně nebo písně, zpravidla jeden nebo více veršů či celá sloka, která se v textu pravidelně opakuje. Vrací čtenáře ke stejnému místu, dává textu rytmus a zdůrazňuje to, co má zůstat v paměti. V článku najdete definici podle slovníku, příklady z Erbenovy Kytice a z Poeova Havrana, rozdíl proti anafoře a epiforě, tabulku záměn a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Refrén je opakovaný verš, několik veršů nebo celá sloka, která se v básni či písni vrací v pravidelných odstupech.
- Slovník spisovného jazyka českého jej vykládá jako část básně nebo písně, která se pravidelně opakuje.
- Nejčastěji stojí na konci sloky, jako v Erbenově Vodníku nebo Poeově Havranovi.
- Může být stálý, nebo proměnlivý, kdy se vrací začátek a konec se mění.
- Od anafory a epifory se liší rozsahem: ty opakují slovo či výraz, refrén celý verš nebo sloku.
- V běžné řeči slovo označuje i to, co se někomu pořád opakuje, třeba refrén všech omluv.
Co je refrén
Slovník spisovného jazyka českého vykládá refrén jako část básně nebo písně, zpravidla jeden nebo více veršů, případně sloku, která se pravidelně opakuje. Slovo je podle téhož slovníku převzaté z francouzštiny. Zásadní je slovo pravidelně: jednorázové zopakování verše refrén netvoří, teprve návrat na rozpoznatelných místech ano.
Trop, nebo figura
Slovník spisovného jazyka českého refrén mezi tropy ani figury neřadí. Podle běžného školního dělení jde o prostředek stavby a zvuku, ne o přenesení významu, a proto se obvykle neuvádí mezi tropy. Refrén nemění význam slov, mění uspořádání textu. Termíny různých učebnic se mohou lišit, takže se vždy držte té, kterou používá váš učitel. Širší přehled nabízí článek o básnických prostředcích.
Slovo, které se přeneslo
Stejný slovník uvádí i přenesený význam: kritika práce, která se vrací v každém projevu, je jeho refrénem. Přenos je snadný, protože refrén je v hudbě i v poezii to, co se vrací. Právě proto je dobré v rozboru básně odlišit, zda mluvíme o skutečném opakování veršů, nebo jen o tématu, které se vrací.
Příklady z děl
Refrén najdeme v lidové i umělé poezii. Erbenova Kytice je na refrény bohatá, protože vychází z lidových písní a říkadel. Ukázky jsou z volně dostupných vydání, Erben i Poe zemřeli dávno před rokem 1956. Rozbor celé sbírky najdete v článku Kytice, rozbor díla.
| Ukázka | Dílo a autor | Co refrén dělá |
|---|---|---|
| Sviť, měsíčku, sviť | Vodník, Karel Jaromír Erben | začátek dvojverší, kterým vodník volá na měsíc; vrací se čtyřikrát v úvodní části a dává jí rytmus šití |
| nechoď, dceruško, k vodě ven | Vodník, Karel Jaromír Erben | matčino varování uzavírá tři sloky po sobě a stupňuje naléhavost |
| Toč se a vrč, můj kolovrátku | Štědrý den, Karel Jaromír Erben | verš se vrací čtyřikrát, ale jeho pokračování se mění až k myšlence, že život lidský je jako sen |
| Quoth the Raven, „Nevermore.“ | The Raven, Edgar Allan Poe | jednoslovný refrén, kterým pták odpovídá na otázky mluvčího |
| matko má | Dceřina kletba, Karel Jaromír Erben | oslovení se vrací v každé sloce dceřiny řeči hned za prvním veršem |
Druhy a podoby refrénu
Refrény lze popsat podle rozsahu, místa ve sloce a toho, zda se mění. Základní rozlišení je mezi refrénem stálým a proměnlivým. Slovníky, které jsme otevřeli, vlastní třídění nepodávají, proto jde o popis, ne o ustálenou terminologii.
Podle rozsahu
Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako refrén jeden verš, více veršů nebo strofu. Jednoslovný refrén má Poeův Havran, dvojverší Erbenův Vodník. Čím je refrén delší, tím víc se podobá samostatné sloce, kterou posluchač pozná hned. Krátký refrén naopak působí jako zaklínadlo.
Podle místa
Nejčastěji stojí refrén na konci sloky, jako v úvodu Vodníka. Může ale vstupovat i dovnitř: v Dceřině kletbě se v odpovědích dcery vrací oslovení matko má hned za prvním veršem sloky. Ve Štědrém dnu se naopak vrací verš o kolovrátku na začátku sloky. Poloha refrénu určuje, jak sloku slyšíme: konec ji uzavírá, začátek ji nastavuje.
Stálý a proměnlivý
Stálý refrén se opakuje beze změny, proměnlivý se obměňuje. Ve Štědrém dnu zůstává v každé sloce Toč se a vrč, můj kolovrátku, ale následující verše se liší: nejprve se blíží adventu konec a Štědrý den, naposledy je všechno na obrátku a život lidský jako sen. Právě změna dělá z opakování příběh. Čtenář vidí, jak se tatáž věta dostává do nových souvislostí.
Refrén v písni a v běžné řeči
Nejznámější je refrén v písni: sloky se střídají a mezi nimi se vrací stejná část, kterou se zpívá hromadně. Stejný princip funguje i v textu, který se zpívat nebude. Vlastní příklady z běžné řeči: Každé ráno stejná věta: už to stihnu. Pokaždé stejné ujištění: tentokrát to bude jiné.
V reklamě se refrén vrací jako slogan na konci každého spotu. Jde o stejný mechanismus, jen s jiným cílem: posluchač si má zapamatovat značku, ne báseň. V rozboru uměleckého textu nás zajímá hlavně to, co refrén sděluje, ne jen to, že se vrací. Postup takového čtení popisuje článek o rozboru uměleckého textu.
Jak refrén poznat a s čím se plete
Při určování se ptejte na tři věci. Vrací se celý verš, nebo jen slovo? Vrací se v odstupech? Je to stejná formulace, nebo jen téma? Pokud se verš nebo sloka vrací v odstupech, jde o refrén.
| Plete se | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| refrén a anafora | anafora opakuje slovo na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět, refrén celý verš v odstupech | Vítr zpívá, vítr šeptá, vítr volá je anafora; verš o měsíčku ve Vodníku je refrén |
| refrén a epifora | epifora opakuje výrazy na konci po sobě jdoucích veršů; Ottův slovník naučný z roku 1894 dodává, že epiforou je vlastně také refrén | Jak jsi mohl mlčet, když jsi to věděl? Jak jsi mohl odejít, když jsi to věděl? je epifora; vracející se sloka je refrén |
| refrén a epizeuxis | epizeuxis je opakování slova v téže větě nebo v těsné blízkosti | teče voda, teče je epizeuxis |
| refrén a vracející se motiv | motiv se vrací jako téma, refrén jako stejná formulace | voda je v Kytici motiv, verš o měsíčku ve Vodníku je refrén |
| refrén a rým | rým je shoda hlásek na konci veršů, refrén je opakování celých veršů | rým spojuje sousední verše, refrén je přesná shoda vracejících se veršů |
Vztah refrénu k opakování na začátku a na konci veršů rozebírá článek Anafora a epifora. Zvukové opakování hlásek vysvětluje aliterace a stupňování, které často vzniká změnou ve vracejícím se verši, gradace.
Krátká ukázka rozboru
Vezměme Erbenova Vodníka. Úvodní část je postavena na čtyřech slokách, z nichž každá končí stejným dvojverším o měsíčku. Vodník šije a pokaždé se vrací ke stejné prosbě, aby měsíc svítil. Mezitím vyjmenovává, co šije, a v poslední sloce říká, že zítra bude jeho svatba. Refrén tu nese rytmus práce i dětsky veselý tón, který pak ostře kontrastuje s osudem dívky.
V další části se refrén vytratí a nastoupí matčino varování, které se opakuje jinak, jako jiný refrén. Při rozboru proto pište, co se vrací, kolikrát, kde a s jakým účinkem. Na Poeově Havranovi lze stejný postup zkusit na jediném slově, které zní pokaždé stejně a pokaždé jinak; stavbu básně popisuje rozbor Havrana.
Vyzkoušejte se
U každé ukázky určete, zda jde o refrén, nebo o jiný prostředek. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Báseň má pět slok a každá končí verši Jdi, vlno, jdi, dál od břehu.
- Vítr zpívá, vítr šeptá, vítr volá.
- Teče voda, teče.
- Havran odpovídá na každou otázku slovem Nevermore.
- Vždycky stejná výmluva: příště už to stihnu. To je jeho refrén.
Řešení: 1. refrén (verše se vracejí na konci každé sloky), 2. anafora (opakování slova na začátku), 3. epizeuxis (opakování slova v téže větě), 4. jednoslovný refrén, 5. přenesené užití slova refrén pro to, co se pořád opakuje.
Šest omylů, které se opakují
- Refrén je jen v písních. Ne, najdeme ho i v básních určených ke čtení, například v Erbenově Kytici.
- Refrén musí být celá sloka. Může to být verš, dvojverší i jediné slovo, jak ukazuje Havran.
- Refrén se nikdy nemění. Proměnlivý refrén se obměňuje a změna bývá to nejdůležitější.
- Každé opakování slova je refrén. Opakování slova v jedné větě je epizeuxis, na začátku veršů anafora.
- Refrén je trop. Nemění význam slova, mění uspořádání textu.
- Stačí napsat refrén. V rozboru je třeba říct, co se opakuje, kde a s jakým účinkem.
Další pojmy k rozboru shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je refrén?
Refrén je část básně nebo písně, nejčastěji jeden verš, několik veršů nebo celá sloka, která se v textu pravidelně opakuje. Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že slovo je převzaté z francouzštiny.
Jak se pozná refrén v básni?
Podle toho, že se stejný verš nebo dvojverší vrací v pravidelných odstupech, nejčastěji na konci sloky. V Erbenově Vodníku se čtyřikrát vrací dvojverší, kterým vodník volá na měsíc, aby mu svítil při šití.
Jaký je rozdíl mezi refrénem a epiforou?
Epifora je opakování týchž výrazů na konci vět nebo veršů, které jdou po sobě. Refrén opakuje celé verše nebo sloky a vrací se v odstupech. Ottův slovník naučný z roku 1894 uvádí, že epiforou je vlastně také refrén.
Jaký je rozdíl mezi refrénem a anaforou?
Anafora opakuje slovo na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět. Refrén opakuje celý verš nebo větší celek a vrací se v odstupech, nejčastěji na konci sloky.
Jaký refrén má Havran?
Havran odpovídá na otázky mluvčího jediným slovem Nevermore, česky už nikdy. V originále toto slovo uzavírá řadu slok, a jde tak o refrén zkrácený na jediné slovo.
Může mít refrén v každé sloce jinou podobu?
Může, takový refrén lze nazvat proměnlivým. V Erbenově Štědrém dnu se pokaždé vrací verš o kolovrátku, ale jeho dokončení se od sloky ke sloce mění až k poslednímu, kde je život lidský jako sen.
Jak popsat refrén v rozboru básně?
Nestačí napsat, že se verš opakuje. Uveďte, který verš se vrací, kolikrát a kde, zda se mění a co tím báseň získává: rytmus, naléhavost, ponurý či hravý tón nebo návrat ke stejné myšlence.
Co znamená slovo refrén v běžné řeči?
Přeneseně označuje to, co se v něčích projevech pořád opakuje. Slovník spisovného jazyka českého uvádí příklad kritiky práce, která se vrací v každém projevu jako refrén.
