Metafora a metonymie: přehled, příklady a cvičení

Metafora a metonymie jsou dva způsoby, jak přenést pojmenování z jedné věci na jinou: metafora stojí na podobnosti, metonymie na souvislosti. Když říkáme korunka umělé náhradě zubu, jde o metaforu, protože se podobá koruně. Když řekneme čtu Jiráska, jde o metonymii, protože autor souvisí se svými knihami. V článku najdete definice podle odborných slovníků, druhy obou prostředků včetně synekdochy a personifikace, rozdíl mezi přirovnáním a metaforou, tabulku patnácti příkladů s určením a krátké cvičení.

Ve zkratce

• Metafora přenáší pojmenování na základě podobnosti: tvaru, barvy, funkce nebo jiného nápadného rysu.
• Metonymie přenáší pojmenování na základě věcné souvislosti: místní, časové nebo příčinné.
• Synekdocha zaměňuje část a celek, druh a rod nebo jednotné a množné číslo; slovníky ji většinou řadí jako druh metonymie.
• Personifikace neboli zosobnění je druh metafory, který dává věcem a zvířatům lidské vlastnosti.
• Přirovnání podobnost vyslovuje, obvykle slovem jako; metafora ji jen naznačí.
• Obojí je plné i běžné řeči: vodovodní kohoutek je metafora, vypít sklenici metonymie.

Co je metafora a co metonymie

Oba pojmy patří k tropům, tedy k obratům, při nichž slovo neznamená to, co obvykle, ale něco jiného. Nový encyklopedický slovník češtiny je spolu řadí mezi postupy tvoření přenesených pojmenování. Rozdíl je v tom, co obě věci spojuje: u metafory podobnost, u metonymie souvislost.

Metafora podle slovníků

Slovník spisovného jazyka českého definuje metaforu jako přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě shodnosti některých znaků. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že podobnost může být v tvaru, vlastnostech, umístění nebo funkci. Společný rys obou věcí se odborně nazývá tertium comparationis a v metafoře se nevyslovuje. Slovo koza tak dostalo význam tělocvičného nářadí podle podobného tvaru.

Metonymie podle slovníků

Slovník spisovného jazyka českého vykládá metonymii jako přenesení názvu věci na věc jinou na základě věcné souvislosti, tedy spojitosti místní, časové nebo příčinné. Nový encyklopedický slovník češtiny zdůrazňuje, že jde o souvislost vnitřní, ne o vnější podobnost. Metonymie si podle něj původní význam ponechává, jen ho odsune do pozadí. Je to druh zkratky: vypil sklenici znamená vypil to, co bylo ve sklenici.

Druhy metafory

Metafory se třídí podle toho, jakým směrem se význam posouvá a jakým slovním druhem je metafora vyjádřena. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí metaforu substance, činnosti a vlastnosti a jako příklady dává vody řeky zpívají nebo sametový hlas. Samostatně se nejčastěji vyčleňuje personifikace, kterou oba velké slovníky výslovně řadí mezi metafory. Literární věda někdy pod metaforu v širším smyslu zahrnuje i přirovnání nebo alegorii.

Personifikace

Personifikace, česky zosobnění, je podle Slovníku spisovného jazyka českého i podle Nového encyklopedického slovníku češtiny druh metafory. Věcem, přírodním jevům, abstraktním pojmům nebo zvířatům přisuzuje lidské vlastnosti a lidské jednání. Typický příklad ze slovníku zní Příroda spí. Vlastní věty: Hodiny na věži se zamyslely a odbily až po chvíli. Starý dům se krčil pod sněhem. Krásně ji ukazuje verš z Máchova Máje „O lásce šeptal tichý mech“, šeptat totiž umí jen člověk.

Depersonifikace

Opačný posun popisuje Nový encyklopedický slovník češtiny jako depersonifikaci: člověk se pojmenuje výrazem z neživé přírody nebo z věcí. Příkladem je spojení železná lady, kde se člověku přisuzuje tvrdost kovu. Patří sem i má srdce z kamene o bezcitném člověku.

Básnická a ustálená metafora

Metafora může být nová a překvapivá, jak ji tvoří básník, nebo ustálená, která se stala běžným významem slova. Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje, že původně objevná metafora může „zmrtvět“ a stát se klišé, jako žár lásky. Ustálená metafora je stále přenesené pojmenování, jen ji už nevnímáme jako obraz. Nikdo si při slově stolička o zubu nepředstaví sedátko.

Druhy metonymie a synekdocha

Nový encyklopedický slovník češtiny přebírá členění metonymie do čtyř skupin podle Lexikonu teorie literatury a kultury. Ke každé skupině se dá položit kontrolní otázka, jak spolu obě věci souvisejí. Většina metonymií je ustálená a v řeči je ani nepostřehneme.

Příčina a následek

Sem patří autor místo díla a výrobce místo výrobku. Čtu Jiráska znamená čtu Jiráskovy knihy, jezdí fordem znamená jezdí autem značky Ford. Autor je původcem díla, proto jeho jméno může zastoupit samotné knihy. Vlastní věty: Na koncertě hráli Dvořáka. V obýváku visí Mánes.

Nádoba a obsah, místo a lidé

Nejběžnější skupina zaměňuje to, co něco obsahuje, s tím, co je uvnitř. Vypít sklenici znamená vypít to, co ve sklenici bylo. Za nádobu může sloužit i místo nebo doba a za obsah lidé, kteří tam žijí. Slovník uvádí Kroměříž žije výstavami a Kanada vyhrála nad Ruskem. Vlastní věty: Celá třída se smála. Ulice spala. Druhá věta je zároveň personifikace, protože spát umí lidé.

Abstraktní a konkrétní, symbol

Abstraktní pojem může zastoupit konkrétní lidi: šílené mládí znamená mladé lidi. Poslední skupinu tvoří symbol místo věci, kterou označuje. Věta Pověsil kopačky na hřebík znamená, že ukončil fotbalovou kariéru.

Synekdocha

Synekdocha zaměňuje výrazy, které se liší rozsahem: širší za užší a naopak. Slovník spisovného jazyka českého ji výslovně řadí jako druh metonymie, Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že tak ji chápou jen někteří teoretici. Podle toho, z jaké příručky výklad vychází, se proto synekdocha uvádí buď jako druh metonymie, nebo jako samostatný trop. Část za celek je jeho noha tam nevkročila nebo otcovská střecha místo rodný dům. Celek za část je jel městskou dopravou místo tramvají.

Další podoby synekdochy

Druh za rod ukazuje stálo to pár korun, tedy málo peněz. Určitý počet místo neurčitého je to jsem říkala tisíckrát. Zvláštním případem synekdochy je podle Nového encyklopedického slovníku češtiny antonomázie, tedy záměna vlastního jména obecným a naopak: učitel národů místo Komenský nebo to je ale Rambo o silákovi.

Přirovnání a metafora

Přirovnání podobnost dvou věcí vysloví otevřeně, nejčastěji spojkou jako nebo jak. Metafora stejnou podobnost jen naznačí. Nový encyklopedický slovník češtiny to ukazuje na dvojici Petr je rychlý jako vítr a Petr je vítr. V přirovnání je řečeno, v čem si jsou podobní, v metafoře si to musí čtenář domyslet. Antická rétorika proto chápala metaforu jako zkrácené přirovnání.

Jak je rozlišit

Rozhoduje přítomnost srovnávacího slova. Kde stojí jako, jak nebo než, jde o přirovnání, ne o metaforu. Věta Oči měla modré jako chrpy je přirovnání, věta Dívala se na mě dvěma chrpami je metafora. Přirovnání se dá převést na metaforu vypuštěním srovnávacího slova a společného rysu.

Ustálená přirovnání

Řada přirovnání se ustálila a patří do frazeologie: červený jako rak, čas plyne jak voda, mírný jako ovečka. Taková přirovnání podle slovníku neměří skutečnou podobnost, ale zesilují vlastnost. Vysoký jako hora neznamená výšku hory, ale jen „velmi vysoký“. Přehled dalších obrazných prostředků, ke kterým přirovnání patří, nabízí článek o básnických prostředcích a tropech.

Metafory a metonymie v běžné řeči

Oba prostředky nejsou jen ozdobou poezie. Nový encyklopedický slovník češtiny připomíná, že metaforami je prostoupen každodenní jazyk, od vodovodního kohoutku po tašky na střeše. Velká část slovní zásoby vznikla tak, že staré slovo dostalo nový, přenesený význam. Mluví se o sémantickém tvoření slov: mění se význam, ne tvar. Jak se slova tvoří změnou tvaru, vysvětluje text o stavbě slova a tvoření slov.

Pojmové metafory

Kognitivní lingvistika, na kterou slovník odkazuje prací Lakoffa a Johnsona, tvrdí, že metaforami i myslíme. Spor si představujeme jako válku, proto v hádce útočíme, ztrácíme půdu pod nohama a vítězíme. Dobré a živé si spojujeme s tím, co je nahoře: zvedla se mu nálada, je ve vrcholné formě. Špatné je dole: upadl do deprese, jde to s ním z kopce.

Metonymie ve zprávách

Nový encyklopedický slovník češtiny považuje metonymii za typický prvek publicistiky. Věty jako Brno připravuje opravu ulic nebo Praha jedná s Bruselem šetří místo a dávají textu pestrost. Ve slohové práci pomůže, aby se v textu neopakovalo stále totéž slovo. Při psaní úvahy nebo eseje se hodí i metafora, pokud je srozumitelná.

Jak je poznat v textu: 15 příkladů

Při rozboru postupujte ve dvou krocích. Nejdřív zjistěte, jestli slovo znamená to, co obvykle. Když ne, položte si otázku, zda nový význam stojí na podobnosti, nebo na souvislosti. Podobný postup se hodí i u celé básně, jak ho popisuje návod na rozbor uměleckého textu.

Co se plete s čím

Jeden výraz může být zároveň metonymií i personifikací, například ulice spala: ulice zastupuje lidi a spánek je lidský děj. V rozboru pak uveďte obojí a vysvětlete proč.

Ukázky v literatuře

Metafory a personifikace najdete nejhustěji v romantické poezii. Úvod Máchova Máje je téměř celý postavený na zosobnění přírody: mech šeptá, strom lže, jezero zvučí bolem. Rozbor celé básně včetně dalších obrazných prostředků přináší článek Máj, rozbor díla. Při čtení si u každého obrazu zkuste říct, zda stojí na podobnosti, nebo na souvislosti.

Vyzkoušejte se

U každého výrazu určete, zda jde o metaforu, personifikaci, metonymii, synekdochu, nebo přirovnání. Řešení najdete hned pod seznamem.

1. Celé náměstí tleskalo.
2. Vítr si v komíně zpívá.
3. Ruce měla studené jako led.
4. Tenhle učitel je lev.
5. Pod naší střechou se nehádáme.

Řešení: 1. metonymie (náměstí místo lidí na něm), 2. personifikace (vítr dělá lidský děj), 3. přirovnání (podobnost vyslovená slovem jako), 4. metafora (podobnost v síle nebo odvaze, nevyslovená), 5. synekdocha (střecha jako část místo celého domu).

Šest omylů, které se opakují

1. Každý obrazný výraz je metafora. Metafora je jen jeden z tropů. Když obraz stojí na souvislosti, jde o metonymii.
2. Přirovnání je metafora. Přirovnání podobnost vyslovuje slovem jako, metafora ji jen naznačuje. Jen literární věda v širokém smyslu je někdy spojuje.
3. Metonymie je podobnost. Naopak, metonymie stojí na věcné souvislosti. Autor a jeho knihy si nejsou podobní, ale patří k sobě.
4. Personifikace stojí vedle metafory. Podle slovníků je personifikace druh metafory, takže určení metafora je u ní správné, jen méně přesné.
5. Metafory jsou jen v básních. Běžná řeč je jich plná: kohoutek, korunka, stolička, zvedla se mi nálada.
6. Ustálená metafora už není metafora. Je to stále přenesené pojmenování, jen ho přestáváme vnímat jako obraz.

Další pojmy z rozboru textu, které se u maturity objevují, shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi metaforou a metonymií?

Metafora přenáší pojmenování na základě podobnosti, například sametový hlas. Metonymie přenáší pojmenování na základě věcné souvislosti, místní, časové nebo příčinné, například čtu Jiráska místo čtu Jiráskovy knihy.

Je personifikace metafora?

Ano. Slovník spisovného jazyka českého i Nový encyklopedický slovník češtiny řadí personifikaci jako druh metafory. Věcem, přírodě, abstraktním pojmům nebo zvířatům přisuzuje lidské vlastnosti a lidské jednání, například příroda spí.

Je synekdocha druh metonymie?

Slovník spisovného jazyka českého ji tak výslovně řadí. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že ji za druh metonymie považují někteří teoretici. Příručky se tedy liší v zařazení, podstata je vždy záměna části a celku nebo širšího a užšího výrazu.

Jaký je rozdíl mezi přirovnáním a metaforou?

Přirovnání podobnost vysloví, obvykle slovem jako nebo jak: Petr je rychlý jako vítr. Metafora ji jen naznačí a čtenář si společný rys domyslí: Petr je vítr. Antická rétorika chápala metaforu jako zkrácené přirovnání.

Jaké jsou příklady metafory v běžné řeči?

Vodovodní kohoutek, tašky na střeše, zubní korunka, stolička, čočka v optice nebo koza v tělocvičně. Patří sem i obraty jako zvedla se mi nálada nebo ztrácet půdu pod nohama.

Jaké jsou příklady metonymie?

Čtu Jiráska (autor místo díla), jezdí fordem (výrobce místo výrobku), vypil sklenici (nádoba místo obsahu), celá škola tleskala (místo místo lidí) a pověsil kopačky na hřebík (symbol místo činnosti).

Jak poznám metaforu od metonymie?

Zeptejte se, co obě věci spojuje. Když se podobají tvarem, barvou nebo funkcí, jde o metaforu. Když k sobě ve skutečnosti patří, třeba jako nádoba a obsah nebo autor a dílo, jde o metonymii.

Může být výraz metaforou i metonymií zároveň?

Ano, prostředky se mohou překrývat. Ve větě ulice spala zastupuje ulice lidi, kteří v ní bydlí, což je metonymie, a spánek je lidský děj, což je personifikace. V rozboru je správné uvést obojí.