Anafora a epifora: příklady, rozdíl a cvičení
Anafora je opakování stejného slova nebo slov na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět, epifora opakování na jejich konci. Obě jsou figury, které zdůrazňují důležité místo textu a dávají mu rytmus. V článku najdete definice podle Slovníku spisovného jazyka českého, příklady z Erbena, Máchy a Čelakovského, tabulku záměn s epanastrofou a epizeuxí a krátké cvičení.
Ve zkratce
- Anafora opakuje slovo nebo skupinu slov na začátku veršů či vět: Nemám čas. Nemám peníze. Nemám náladu.
- Epifora opakuje výraz na konci veršů či vět: Na tebe čekám. Pro tebe vařím. Za tebe se omlouvám.
- Epanastrofa opakuje slova z konce verše na začátku následujícího verše; Slovník spisovného jazyka českého uvádí i název palilogie.
- Epizeuxis je opakování slova hned za sebou nebo v těsné blízkosti: teče voda, teče.
- Jde o figury, nikoli o tropy: nemění význam slova, ale uspořádávají slova v textu.
- V jazykovědě má slovo anafora ještě druhý význam, odkaz na dříve řečený výraz; v literatuře ho nepleťte s figurou.
Co jsou anafora a epifora
Slovník spisovného jazyka českého vykládá anaforu jako literární pojem, opakování téhož slova na počátku veršů, a jako opak uvádí epiforu. Epiforu definuje jako opakování týchž výrazů na konci vět nebo veršů, které po sobě jdou. Rozhoduje jediná věc: na kterém místě se výraz vrací.
Figura, ne trop
Metafora nebo metonymie přenášejí význam slova, proto se řadí k tropům. Anafora a epifora nic nepřenášejí, slova v nich znamenají přesně to, co obvykle. Mění se jen uspořádání: totéž se vrací na stejném místě. Ottův slovník naučný z roku 1894 mluví u epifory o figuře. Přehled všech obrazných i zvukových prostředků najdete v článku o básnických prostředcích.
Anafora a epifora podrobně
Anafora: stejný začátek
Anafora se řecky překládá jako znovuuvedení. Vrací se na začátku. Po druhém opakování čtenář čeká třetí a každý další začátek napětí zesiluje. Vlastní příklad: Šel jsem lesem, šel jsem polem, šel jsem tmou. V poezii anafora často nese výčet, výčitku nebo naléhavou otázku, jak ukazují Máchovy verše Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu?
Epifora: stejný konec
Epifora se vrací na konci a zní proto skoro jako ozvěna. Opakovaný konec zůstává čtenáři v uchu a zvýrazňuje, co chce autor říct. Vlastní příklad: Na tebe čekám. Pro tebe vařím. Za tebe se omlouvám. Ottův slovník naučný dodává, že epifora jednotlivých slov se často vyskytuje jako identický rým a že epiforou je vlastně také refrén.
Anafora a epifora spolu
Obě figury se mohou potkat v jedné básni a rámují ji na začátku i na konci. Pro jejich spojení slovníky, které jsem otevřel, samostatný název neuvádějí. V rozboru proto stačí popsat každou figuru zvlášť. Opakování se také ráda drží u oslovení: o něm píše článek o apostrofě.
Epanastrofa a epizeuxis
Dvě příbuzné figury se s anaforou a epiforou pletou nejčastěji. Obě opakují slova, jen jinak. U epanastrofy se opakování přenáší přes hranici verše, u epizeuxe se slovo opakuje hned za sebou.
Epanastrofa
Slovník spisovného jazyka českého ji vykládá jako opakování týchž slov, kterými verš končí, na začátku následujícího verše. Uvádí též synonymum palilogie. Konec jednoho verše se tak stává začátkem druhého, takže slova jakoby přebíhají. Vlastní příklad: Za oknem padá sníh a ticho, / ticho se rozlévá po domě.
Epizeuxis
Slovník spisovného jazyka českého uvádí epizeuxi jako opakování slova v téže větě nebo v těsné blízkosti. Příkladem je teče voda, teče. Mezi opakováními není dlouhý úsek textu, často jen čárka nebo vykřičník. V běžné řeči jde o výkřiky typu honem, honem nebo ne, ne, ne.
Příklady z děl
Ukázky pocházejí z děl, jejichž autoři zemřeli dávno před rokem 1956, a jsou opsané z Wikizdrojů. U každé je jen jeden verš, další verš je popsán slovy. Stejná místa si můžete v textu díla dohledat sami.
| Ukázka | Dílo a autor | Figura a co dělá |
|---|---|---|
| Již jsem košile ušila, | Svatební košile, K. J. Erben | anafora: další dva verše začínají opět slovem již, dívka tak odříkává hotové přípravy jako litanii |
| Čí vinu příští pomstí den? | Máj, K. H. Mácha | anafora: následující verš začíná znovu slovem čí, otázka se dvojí a zesiluje |
| Co to máš na té tkaničce | Svatební košile, K. J. Erben | epifora: následující verš končí týmiž slovy na té tkaničce, pozornost se upírá na předmět otázky |
| střela ta zaryla se v bílá ňadra, | Bohatýr Muromec, F. L. Čelakovský | epanastrofa: následující verš začíná slovy v bílá ňadra, úder jako by se zopakoval |
| V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“ | Máj, K. H. Mácha | epizeuxis: jméno se volá opakovaně a bezprostředně za sebou, volání houstne |
Dvojice veršů z Erbenovy balady a Máchovy básně rozebírá Kytice, rozbor díla i Máj, rozbor díla.
Příklady z běžné řeči a reklamy
Figury opakování nejsou jen věc poezie. Hesla, projevy a rodinné hádky stojí na opakování ze stejného důvodu, ze kterého stojí básně: opakování se pamatuje. Všechny věty níže jsou vlastní.
Anafora v řeči a reklamě
Reklamní slogan Čerstvé ráno. Čerstvé pečivo. Čerstvý začátek. je anafora, stejně jako výtka Zapomněl jsi na oběd. Zapomněl jsi na schůzku. Zapomněl jsi na mě. Anafora nese i krátká hesla typu Bez cukru. Bez lepku. Bez kompromisů.
Epifora a epizeuxis v řeči
Epiforu uslyšíte ve větách Ráno s kávou. Odpoledne s kávou. Večer s kávou. nebo Slíbil jsi, že přijdeš včas. Slíbil jsi mi, že přijdeš včas. Epizeuxis je každé honem, honem, ne, ne, ne nebo jsou tu, jsou tu. Opakováním se často také zveličuje, což je blízké figuře, o které je článek o hyperbole.
Jak je poznat a s čím se pletou
Při rozboru se zeptejte, kde se výraz opakuje. Nejdřív najděte opakované slovo, potom určete jeho místo ve verši nebo větě. Pokud se vrací na začátku, jde o anaforu, na konci o epiforu. Pokud verš končí tím, čím další začíná, jde o epanastrofu, a pokud se slovo opakuje hned vedle sebe, o epizeuxi.
| Plete se | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| anafora a epifora | anafora se vrací na začátku, epifora na konci | Již jsem… Již jsem… proti …na té tkaničce |
| anafora a epanastrofa | anafora opakuje začátky veršů, epanastrofa spojuje konec s dalším začátkem | Čí vinu… Čí vinou… proti …v bílá ňadra, v bílá ňadra… |
| epizeuxis a anafora | epizeuxis opakuje slovo těsně za sebou, anafora na začátku dalšího verše nebo věty | teče voda, teče proti Čerstvé ráno. Čerstvé pečivo. |
| epifora a rým | epifora opakuje celé slovo, rým jen podobné zakončení; Otto uvádí identický rým | na té tkaničce dvakrát za sebou proti rýmu mrak a krok |
| epifora a refrén | refrén opakuje celé verše nebo sloky, epifora jen výraz na konci | verš nebo sloka vracející se po každé sloce proti jednomu výrazu na konci |
| anafora jako figura a anafora v jazykovědě | figura opakuje slova, jazyková anafora odkazuje zájmenem k dříve řečenému | Petr přišel. On se omluvil. (zájmeno on odkazuje na Petra) |
Krátká ukázka rozboru
Vezměme tři verše z Erbenovy Svatební košile: dívka v nich vypočítává hotové věci a každý začíná slovem již. Rozbor zní: anafora, opakování slova již na začátku tří veršů, vyjadřuje netrpělivé čekání a řadí hotové přípravy do litanie. Později se v dialogu objeví ve dvou verších po sobě epifora na té tkaničce. Opakování soustředí pozornost na předmět, na který se otázka ptá. Další pojmy potřebné k rozboru shrnuje přehled literárních pojmů.
Vyzkoušejte se
U každé ukázky určete, zda jde o anaforu, epiforu, epanastrofu, epizeuxi, nebo o žádnou z nich. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Šel jsem lesem, šel jsem polem, šel jsem tmou.
- Říkal jsi, že přijdeš včas. Slíbil jsi, že přijdeš včas.
- Honem, honem, nebo to nestihneme!
- Šla jsem tichým lesem, / lesem plným stínů.
- Je to rychlý, silný a chytrý pes.
Řešení: 1. anafora (opakování šel jsem na začátku), 2. epifora (opakování že přijdeš včas na konci), 3. epizeuxis (honem, honem za sebou), 4. epanastrofa (lesem na konci prvního a na začátku druhého verše), 5. žádná, jde o pouhý výčet bez opakování.
Šest věcí, které se pletou
- Anafora je opakování kdekoli v textu. Podle slovníku jde o opakování na začátku veršů nebo vět, na jiném místě se jedná o jinou figuru.
- Epifora je to samé co rým. Rým je zvuková shoda zakončení, epifora je opakování celého slova nebo výrazu. Jen u jednotlivých slov se oba jevy podle Ottova slovníku naučného potkávají jako identický rým.
- Epanastrofa je jiné jméno pro anaforu. Ne, epanastrofa spojuje konec jednoho verše se začátkem dalšího.
- Epizeuxis musí mít vykřičník. Znaménko je jen výraz hlasu, rozhoduje těsné opakování slova.
- Anafora a epifora jsou tropy. Slova v nich neznamenají nic jiného než obvykle, mění se jen uspořádání textu.
- Anafora v jazykovědě znamená totéž co ve slohu. Ve slohu jde o opakování na začátku, v gramatice o odkaz na dříve řečené.
Časté otázky
Co je anafora?
Anafora je opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět. Slovník spisovného jazyka českého ji vykládá jako opakování téhož slova na počátku veršů. Opakem anafory je epifora.
Co je epifora?
Epifora je opakování týchž výrazů na konci vět nebo veršů, které po sobě následují. Tak ji vymezuje Slovník spisovného jazyka českého. Příkladem je dvojice veršů z Erbenovy Svatební košile, které oba končí slovy na té tkaničce.
Jaký je rozdíl mezi anaforou a epiforou?
Anafora opakuje slova na začátku veršů nebo vět, epifora na jejich konci. Obě jsou figury, které stojí na opakování a zdůrazňují, co se opakuje. Při určování se stačí podívat, na kterém místě se výraz vrací.
K čemu se anafora používá?
Anafora zdůrazňuje myšlenku, vytváří rytmus a stupňuje napětí. Čtenář nebo posluchač si opakovaný začátek zapamatuje a každý další verš nebo věta k němu něco přidává. Je častá v poezii, ve vážných projevech i v reklamě.
Co je epanastrofa?
Epanastrofa je opakování slov, kterými verš končí, na začátku následujícího verše. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako druhé označení palilogie. Příkladem je Čelakovského dvojverší, kde první verš končí slovy v bílá ňadra a druhý jimi začíná.
Co je epizeuxis?
Epizeuxis je opakování slova ve stejné větě nebo v těsné blízkosti, bez jiných slov mezi opakováními. Slovník spisovného jazyka českého uvádí příklad teče voda, teče. Příkladem z poezie je volání Jarmilo, Jarmilo v Máchově Máji.
Je refrén epifora?
Částečně ano. Ottův slovník naučný z roku 1894 uvádí, že epiforou je vlastně také refrén. Refrén ale opakuje celé verše nebo sloky, kdežto epifora jen výraz na konci vět nebo veršů, které jdou po sobě.
Znamená slovo anafora vždy opakování na začátku?
Ne. V jazykovědě slovo anafora označuje také odkaz výrazu k něčemu dříve řečenému, například zájmenem. V literatuře a ve slohu ale slovo označuje stylistickou figuru, tedy opakování slov na začátku veršů nebo vět.
