Větné členy: přehled, příklady a cvičení
Větné členy jsou části věty, které spolu tvoří skladební dvojice: základní dvojici podmět a přísudek a k nim členy rozvíjející, tedy předmět, příslovečné určení, přívlastek, doplněk a přístavek. V článku najdete definici každého členu, otázky, kterými se na něj ptát, druhy příslovečného určení, přehledovou tabulku k vytištění, nejčastější záměny a krátké cvičení s řešením.
Ve zkratce
- Základní větné členy jsou podmět a přísudek, tvoří základní skladební dvojici.
- Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek, doplněk a přístavek.
- Předmět má tvar určený slovesem (vazbou), příslovečné určení ne.
- Přívlastek rozvíjí podstatné jméno, shodný se s ním shoduje v rodě, čísle a pádě, neshodný ne.
- Doplněk rozvíjí zároveň přísudek a podmět nebo předmět: Děti běhaly bosy.
- Přístavek jinými slovy pojmenovává totéž co předchozí člen a odděluje se čárkami.
- Předložky, spojky a částice samy větnými členy nejsou.
Co jsou větné členy
Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny je větný člen termín klasické závislostní gramatiky, který se dnes užívá hlavně v mluvnicích pro školu a pro veřejnost. Vychází z toho, že části věty tvoří skladební dvojice, v nichž jeden člen závisí na druhém. Větným členem je plnovýznamové slovo nebo celá vedlejší věta, ne však předložka, spojka či částice. Na předložku ani spojku se totiž nelze zeptat, na příslovce ano (Jak odpověděl? Rychle.).
Základní a rozvíjející větné členy
Základní skladební dvojici tvoří podmět a přísudek. Všechny ostatní členy jsou rozvíjející: předmět a příslovečné určení rozvíjejí hlavně sloveso, přívlastek rozvíjí podstatné jméno, doplněk se vztahuje ke dvěma členům najednou a přístavek stojí vedle členu, který jinými slovy opakuje. Rozvíjející člen se vždy na něco ptá od svého řídícího slova, proto se ve školním rozboru kreslí šipka nebo spojnice od řídícího členu k závislému.
Holý a rozvitý člen
Člen bez rozvití se nazývá holý, člen i se všemi slovy, která na něm závisejí, je rozvitý. Ve větě Starší bratr odjel v pátek je holým podmětem bratr, rozvitým podmětem starší bratr. Věta, která má jen holý podmět a holý přísudek, je věta holá, například Pes štěká. Jak celou větu rozebrat krok za krokem, ukazuje návod na větný rozbor jednoduché věty.
Školní a akademické pojetí
Školní soustava navazuje na Vladimíra Šmilauera a na Českou mluvnici Havránka a Jedličky, novější akademické popisy postupují jinak. Valenční syntax chápe podmět jako člen závislý na přísudku, ne jako jeho rovnocenného partnera. Mluvnice češtiny z roku 1987 doplněk jako zvláštní člen nevyčleňuje a řadí ho k příslovečnému určení, přívlastek se v některých pracích chápe jako člen jmenné skupiny, ne věty. Tento článek drží tradiční školní názvy.
Přehled větných členů v tabulce
Tabulka shrnuje všech sedm členů s otázkou a příkladem. Tučné slovo v příkladu je daný člen.
| Větný člen | Druh | Na co se ptáme | Příklad |
|---|---|---|---|
| podmět (Po) | základní | kdo, co (1. pád) | Sestra zpívá. |
| přísudek (Př) | základní | co dělá, co se s ním děje, jaký je | Sestra zpívá. |
| předmět (Pt) | rozvíjející | pádové otázky kromě 1. a 5. pádu | Čte knihu. |
| příslovečné určení (Pu) | rozvíjející | kde, kdy, jak, proč, za jakým účelem | Přijel večer. |
| přívlastek (Pk) | rozvíjející | jaký, který, čí, kolikátý | Zelený klobouk, dům u řeky. |
| doplněk (D) | rozvíjející | jaký, v jakém stavu, kým, čím | Vrátil se unavený. |
| přístavek (Pks) | rozvíjející | kdo nebo co to je (jiným pojmenováním) | Praha, hlavní město, se rozrůstá. |
Zkratky v prvním sloupci jsou nejběžnější školní, učebnice se v nich mohou lišit.
Podmět a přísudek
Podmět
Podmět je člen, kterému přísudek přisuzuje děj, stav nebo vlastnost. Vyjadřuje ho nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno v 1. pádě, ptáme se na něj otázkou kdo, co: Náš soused hraje na klavír. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle a v minulém čase i v rodě, proto se píše kluci hráli, ale dívky hrály. Shodu podrobně vysvětluje článek o tom, kdy psát byli, nebo byly.
Nevyjádřený podmět
Čeština podmět často vynechává, protože ho prozradí koncovka slovesa. Ve větě Přijdu zítra je podmět nevyjádřený a doplníme ho jako já. Nevyjádřený podmět není chyba, ale běžná a neutrální podoba české věty, vyslovené zájmeno naopak dodává důraz: Já přijdu, ty zůstaň. Jiné jsou věty bez podmětu, například Prší, kde podmět doplnit nelze.
Přísudek slovesný
Přísudek slovesný tvoří sloveso v určitém tvaru: Děti spí. Patří k němu i pomocná slovesa ve složených tvarech, takže jsem spal, budu spát a spal bych jsou vždy jeden přísudek. Pomocné sloveso se od plnovýznamového nikdy neodděluje do jiného členu. Školní mluvnice znají také přísudek složený se slovesem způsobovým nebo fázovým: Musíme odejít. Začíná pršet. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny ovšem Šmilauer spojení se slovesem způsobovým hodnotil jako sloveso a předmět. Jak u slovesa určit osobu, čas nebo způsob, popisuje přehled mluvnických kategorií sloves.
Přísudek jmenný se sponou
Druhý typ tvoří spona, nejčastěji sloveso být, a jméno: Tatínek je lékař. Voda byla studená. Celé spojení je byla studená je jeden přísudek, ne přísudek a přívlastek. Přídavné jméno tu nic blíže neurčuje uvnitř jmenné skupiny, ale vypovídá o podmětu.
Předmět a příslovečné určení
Předmět
Předmět rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno a jeho tvar určuje řídící slovo, školní mluvnice mluví o vazbě. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu: Čte knihu (koho, co), Pomohl sousedovi (komu), Čekal na autobus (na koho, na co). Předmět ve 4. pádě bez předložky je předmět přímý, v jiném pádě nebo s předložkou předmět nepřímý. Některá slovesa mají předměty dva: Daroval sestře knihu.
Příslovečné určení
Příslovečné určení rozvíjí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce a vyjadřuje okolnosti děje. Na rozdíl od předmětu jeho tvar řídící slovo neurčuje. Ve větě Sedl si k matce lze předložku libovolně vyměnit (vedle matky, za matku), ve větě Myslel na matku ne. Je to nejspolehlivější vodítko, když mezi nimi váháte.
Druhy příslovečného určení
Tradiční mluvnice rozlišují určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky a přípustky. Druh určíte otázkou, ne tvarem slova, protože tatáž předložka může vyjádřit různé okolnosti: v lese je místo, v listopadu čas. Vedle hlavních druhů se uvádějí i další, například určení původu, prostředku nebo zřetele, a různé příručky je třídí různě.
| Druh | Otázka | Příklad |
|---|---|---|
| místa | kde, kam, odkud, kudy | Bydlíme na vesnici. Šli lesem. |
| času | kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho | Vrátil se večer. |
| způsobu | jak, jakým způsobem | Mluvila tiše. |
| míry | jak moc, kolik, do jaké míry | Velmi se těšil. |
| příčiny | proč, z jaké příčiny | Kvůli dešti zůstali doma. |
| účelu | za jakým účelem, proč (k čemu) | Šel do obchodu pro chleba. |
| podmínky | za jaké podmínky | Při hezkém počasí pojedeme ven. |
| přípustky | navzdory čemu | Přes únavu práci dokončil. |
| původu | z čeho, odkud (původ) | Ušila šaty ze lnu. |
| prostředku | čím, pomocí čeho | Psal tužkou. |
Určení podmínky, přípustky, účelu a příčiny se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny souhrnně označují jako určení příčinná v širším smyslu. Každé příslovečné určení se dá rozvést ve vedlejší větu: Když bude hezky, pojedeme ven. Jak se takové věty jmenují, shrnuje přehled druhů vedlejších vět.
Přívlastek, doplněk a přístavek
Přívlastek shodný
Přívlastek rozvíjí podstatné jméno a ptáme se na něj otázkami jaký, který, čí. Shodný přívlastek přebírá od podstatného jména rod, číslo i pád: mladý muž, mladého muže, mladí muži. Shodný přívlastek se skloňuje spolu se svým podstatným jménem a stojí obvykle před ním. Kromě přídavných jmen sem patří i přivlastňovací přídavná jména (sousedův pes), zájmena (ten dům, můj bratr) a číslovky (dvě knížky).
Přívlastek neshodný
Neshodný přívlastek stojí obvykle za podstatným jménem a při skloňování se nemění: dům u řeky, v domě u řeky, k domu u řeky. Vyjadřuje ho podstatné jméno v pádě prostém (kniha pohádek) nebo s předložkou (káva bez cukru), příslovce (cesta domů) nebo infinitiv (chuť zpívat). Zkouška je jednoduchá: vyskloňujte podstatné jméno a sledujte, zda se přívlastek mění s ním.
Přívlastek volný a těsný
Internetová jazyková příručka rozlišuje rozvitý přívlastek za podstatným jménem podle významu. Volný přívlastek rozsah jména nezužuje a odděluje se čárkami: Karlův most, založený roku 1357, láká turisty. Těsný přívlastek jméno zužuje a čárky nemá: Žáci uvedení v seznamu mohou odejít. Čárka tu mění smysl věty.
Doplněk
Doplněk se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny ve školních mluvnicích definuje jako člen, který rozvíjí přísudek a zároveň podmět nebo předmět. Ve větě Děti běhaly bosy se doplněk shoduje s podmětem, proto má koncovku -y, ve větě Potkal sousedku nemocnou se shoduje s předmětem. Doplňkem bývá i podstatné jméno (Zvolili ho předsedou) nebo přechodník. Podle Internetové jazykové příručky se rozvitý doplněk odděluje čárkami, holý ne.
Přístavek
Internetová jazyková příručka popisuje přístavek jako větný člen, který jiným způsobem označuje totéž co člen předchozí: Bydlí v Brně, moravské metropoli. Přístavek se odděluje čárkami, a když věta pokračuje, z obou stran: Petr Novák, náš třídní, dnes chybí. Vysvětlující přístavek bývá uvozen výrazy tj., totiž nebo a to.
Jak větné členy poznat a co se plete
Začněte přísudkem, najděte k němu podmět a pak u každého slova zjistěte, na čem závisí. Otázku vždy klaďte od řídícího slova k závislému, ne naopak.
| Co se plete | Příklady | Jak to rozlišit |
|---|---|---|
| přívlastek a doplněk | Ospalý Tomáš vstal. (Pk) Tomáš vstal ospalý. (D) | doplněk říká, v jakém stavu děj probíhal, a vztahuje se i k přísudku |
| předmět a příslovečné určení místa | Čekal na vlak. (Pt) Čekal na nádraží. (Pu) | u určení lze předložku vyměnit (před nádražím), u předmětu ne |
| jmenná část přísudku a přívlastek | Voda je studená. (Př) Studená voda teče. (Pk) | po sponě být patří jméno k přísudku |
| přístavek a několikanásobný člen | Brno, moravská metropole Brno, Ostrava a Plzeň | přístavek pojmenovává totéž, několikanásobný člen různé věci |
| podmět a předmět | Jana chválí Petra. Janu chválí Petr. | rozhoduje pád (1. pád je podmět), ne pořadí slov |
| shodný a neshodný přívlastek | dřevěný stůl stůl ze dřeva | při skloňování se shodný mění, neshodný zůstává stejný |
Pořadí slov neplatí
V angličtině pozná podmět podle místa ve větě, v češtině podle pádu. Ve větě Janu chválí Petr je podmětem Petr, i když stojí na konci. Pozor také na číslovky od pěti výš: ve větě Pět chlapců odešlo řada tradičních mluvnic považuje za podmět číslovku s počítaným jménem ve 2. pádě, a přísudek proto zní odešlo, ne odešli.
Členy spojené do souvětí
Rozroste-li se rozvíjející člen ve větu se slovesem, vznikne souvětí: Po návratu domů jsme večeřeli je věta jednoduchá, Když jsme se vrátili domů, večeřeli jsme je souvětí. Vedlejší věta tak zastává funkci některého větného členu, a proto se podle něj i jmenuje. Jak věty spojovat, shrnuje text o rozdílu mezi souvětím souřadným a podřadným.
Vyzkoušejte se
U každé věty určete, jakým větným členem je slovo v závorce. Řešení je hned pod seznamem.
- Babička peče koláč. (koláč)
- Ráno jsme vyrazili na hory. (ráno)
- Dědeček se vrátil z procházky spokojený. (spokojený)
- Kniha o zvířatech leží na stole. (o zvířatech)
- Navštívili jsme Olomouc, krásné staré město. (město)
Řešení: 1. předmět přímý (peče koho, co), 2. příslovečné určení času (kdy jsme vyrazili), 3. doplněk (vrátil se v jakém stavu, shoduje se s podmětem dědeček), 4. přívlastek neshodný (jaká kniha, při skloňování se nemění), 5. přístavek (jiné pojmenování pro Olomouc).
Šest omylů, které se ve větném rozboru opakují
- Předložka jako samostatný člen. Předložka patří k jménu, takže na stole je jedno příslovečné určení, ne dva členy.
- Pomocné sloveso zvlášť. Budu číst i jsem četl jsou jeden přísudek.
- Přídavné jméno po sponě jako přívlastek. Ve větě Den byl teplý je byl teplý přísudek jmenný se sponou.
- Podmět podle pořadí slov. Rozhoduje 1. pád, ne první místo ve větě.
- Každé spojení s předložkou jako příslovečné určení. Myslím na tebe je předmět, protože předložku určuje sloveso.
- Doplněk zaměněný s přívlastkem. Stojí-li přídavné jméno u slovesa a popisuje stav během děje (přišel promoklý), jde o doplněk.
Čárky u několikanásobných členů spojených spojkou a řeší samostatný článek o čárce před spojkou a.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Jaké jsou větné členy?
Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek shodný a neshodný, doplněk a přístavek.
Které větné členy jsou základní?
Základní jsou podmět a přísudek, které spolu tvoří základní skladební dvojici. Ostatní členy jsou rozvíjející, protože rozvíjejí některý jiný člen věty.
Jak poznám předmět a příslovečné určení?
Tvar předmětu určuje sloveso, proto předložku nelze vyměnit: myslet na matku. Příslovečné určení na slovesu tvarově nezávisí a předložku vyměnit lze: sedět u matky, vedle matky, za matkou.
Jaké jsou druhy příslovečného určení?
Tradičně se rozlišuje určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky a přípustky. Některé příručky uvádějí i další druhy, například určení původu, prostředku nebo zřetele.
Jaký je rozdíl mezi přívlastkem shodným a neshodným?
Shodný přívlastek se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě a skloňuje se s ním: zelený klobouk, zeleného klobouku. Neshodný přívlastek zůstává stejný: dům u řeky, v domě u řeky.
Co je doplněk?
Doplněk je větný člen, který rozvíjí přísudek a zároveň podmět nebo předmět. Ve větě Děti běhaly bosy se slovo bosy vztahuje k dětem i k ději běhání.
Kdy se přístavek odděluje čárkou?
Přístavek se odděluje čárkou vždy. Pokud věta za přístavkem pokračuje, píše se čárka z obou stran: Petr Novák, náš třídní, dnes chybí.
Je předložka větným členem?
Není. Předložky, spojky a částice samostatnými větnými členy nejsou. Předložka tvoří jeden člen se jménem, ke kterému patří, takže na stole je jedno příslovečné určení místa.
