Pověst: znaky, druhy a příklady
Pověst je krátký prozaický žánr vyrostlý z lidového vyprávění, který se váže ke skutečnému místu, předmětu nebo osobě a podává výmysl i skutečnost jako věrohodnou událost z minulosti. V článku najdete definici, znaky, druhy pověstí, přehled děl v tabulce, rozlišení od pohádky a legendy, ukázku rozboru a krátké cvičení.
Ve zkratce
- Pověst je krátký prozaický útvar s vazbou na konkrétní místo, osobu nebo událost.
- Vyprávěla se jako pravdivá zpráva o minulosti, ne jako vymyšlený příběh.
- Podle námětu se dělí na historické, místní a démonologické.
- Nejznámější česká sbírka jsou Jiráskovy Staré pověsti české z roku 1894.
- Pověst není pohádka (ta nemá vazbu na místo), legenda (ta vypráví o světcích) ani dějiny (ty musí doložit prameny).
- Termín národní pověst poprvé použil Karel Jaromír Erben.
Co je pověst
Encyklopedie literárních žánrů, kterou vydalo nakladatelství Paseka roku 2004, pověst vymezuje jako krátký prozaický žánr původně folklórní epiky, tematicky vázaný k reálnému místu, kraji, předmětu, historické či pseudohistorické osobnosti nebo události. Pověst tedy není vymyšlený příběh bez adresy: vždy tvrdí, že se někde a o někom opravdu něco stalo.
Ústní podání a literární zpracování
Původně se pověsti vyprávěly ústně a každý vypravěč je trochu změnil. Do knih se dostaly až později, buď jako záznam, nebo jako uměle vytvořené literární zpracování. Obě podoby se liší: ústní pověst bývá stručná, literární zpracování ji rozvádí a dotváří. Jiráskova kniha je typický příklad druhé podoby.
Proč pověst není historie
Pověst si dnes čteme jako příběh, ale lidé ji dříve brali jako zprávu o minulosti. Vypravěč často svědčil, že mu ji vyprávěla babička nebo že na místo děje ukazuje kámen či starý strom. Skutečný je u pověsti často jen rámec, tedy místo a jméno, zatímco děj je dotvářený. Kronikář Kosmas sepsal dějiny Čech do roku 1125 a řadu pověstí do nich zapsal, což z nich dělá literární i historický pramen.
Znaky a druhy pověsti
Pověst poznáte podle několika opakujících se rysů. Kdo je zná, odliší pověst od pohádky a legendy i bez znalosti autora. Tabulka je shrnuje tak, aby se dala vytisknout jako tahák.
| Znak | Co znamená | Příklad z díla |
|---|---|---|
| krátký prozaický text | příběh je stručný, bez rozvětvené zápletky | O Čechovi (Staré pověsti české) |
| vazba na místo | děj je spojen s hradem, horou, řekou či městem | Říp, Vyšehrad, Praha |
| věrohodnost | vypravěč podává příběh jako pravdivý | vysvětlení původu jména nebo pomníku |
| jednoduchá stavba | jedna až tři epizody, málo postav, krátký čas | pověst o Libuši a Přemyslovi |
| nadpřirozeno | zázrak, věštba, bytost nebo prokletí | Libušina proroctví, Blaničtí rytíři |
| poučení nebo vysvětlení | pověst vysvětlí původ jména, rodu nebo jevu | původ názvu Praha |
| kontrast dobra a zla | hrdinové jsou ušlechtilí, protivníci nepřátelští | Čech a Lech, Neklan a Vlastislav |
Komentář a dějové jádro
Podle Encyklopedie literárních žánrů se tradiční pověst skládá ze dvou částí: komentáře a dějového jádra. Komentář sděluje, od koho vypravěč pověst zná a kde se odehrála, dějové jádro je vlastní příběh.
Kontrast dobra a zla
Lidové vyprávění staví proti sobě odvahu a zbabělost, moudrost a hloupost, čest a zradu. Hrdinové jsou idealizovaní, protivníci temní. Proto se v pověsti často objevují zázraky, věštby nebo proroctví.
Tři druhy podle námětu
Podle námětů a motivů dělí Encyklopedie literárních žánrů pověsti na tři skupiny.
| Druh | O čem vypráví | Příklad |
|---|---|---|
| historická | události a osobnosti z dějin, často mytické počátky národa | O Čechovi, O Libuši, Blaničtí rytíři |
| místní | vznik místa, jména, pramene, skály nebo hradu | původ názvu Praha, pověsti o staré Praze |
| démonologická | setkání člověka s nadpřirozenou bytostí nebo tajemným jevem | vodník, bludička, polednice |
Historické pověsti
Vypráví o skutečných nebo domnělých osobnostech a událostech. Zvláštní skupinu tvoří staré pověsti české, které líčí vznik národa a patří k pilířům národní kulturní tradice. Termín národní pověst poprvé použil Karel Jaromír Erben. V době národního obrození sloužily k budování národního sebevědomí. Vlastní příklad: Kníže stál na hoře a ukazoval družině, kde vznikne hrad.
Místní pověsti
Vztahují se k jednomu kraji. Podle Encyklopedie literárních žánrů se dělí na etiologické (vznik a zánik neobvyklých přírodních útvarů), etymologické (původ místního jména), genealogické (dějiny rodů), heraldické (původ erbů a městských znaků) a legendární (třeba vznik zázračného pramene). Typická otázka, na kterou místní pověst odpovídá, je „proč se tomu místu říká tak“. Vlastní příklad: Podle vypravěčů dostala skála jméno po dívce, která z ní skočila.
Démonologické pověsti
Líčí střet člověka s vodníkem, vílou, bludičkou nebo jinou nadpřirozenou bytostí. Podle Encyklopedie literárních žánrů tvořily základ repertoáru lidových vypravěčů, zatímco v literárních souborech převládají pověsti historické a místní. Z této látky později vyrostly balady, třeba v Erbenově Kytici. Rozdíl vysvětluje i náš článek o baladě.
Vývoj a podoby žánru
Středověké kroniky
Nejstarší české pověsti známe z latinských a českých kronik. Kosmas, děkan a kanovník pražské kapituly, zapsal v první polovině 12. století vyprávění o příchodu Čechů na Říp, o Krokovi, jeho dcerách a o Libuši a Přemyslovi. Nejstarší zmínku o věštkyni, která radí založit město, nese podle odborné literatury Kristiánova legenda. Většina pověstí se tedy do literatury dostala skrze kronikáře, ne přímo z lidových úst. Odborníci se přou o to, kolik z toho si Kosmas vymyslel a kolik převzal z ústního podání.
Romantismus a sběratelství
V 19. století se pověsti staly předmětem sběru. V Německu je sbírali bratři Grimmové, kteří vydali dva svazky Německých pověstí (Deutsche Sagen) v letech 1816 a 1818. V Čechách je zpracoval Karel Jaromír Erben, jehož sbírka Kytice z pověstí národních z roku 1853 z lidových látek vychází. Zájem o pověsti patřil k hlavním rysům romantismu a národního obrození. Souvislosti ukazuje náš přehled o romantismu v literatuře.
Jiráskovy Staré pověsti české
Alois Jirásek vydal své Staré pověsti české roku 1894. Soubor je rozdělen do tří částí a pověsti jsou řazeny chronologicky od příchodu Čechů až po proroctví o Blanických rytířích. Jirásek psal jako ústní vypravěč: klidně, bez zbytečné přímé řeči a s důrazem na národní hrdost. Podrobnosti najdete v našem rozboru Starých pověstí českých.
Slavná díla a autoři
Pověst je žánr, který se dlouho psal bez podpisu, proto se u něj vedle autorů uvádějí i sběratelé a kronikáři. Tabulka shrnuje, na co se u zkoušky ptají nejčastěji.
| Autor | Dílo | Rok | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Kosmas | Kronika česká (Chronica Boemorum) | do 1125 | latinská kronika, nejstarší souvislé zpracování pověstí o počátcích Čech |
| bratři Grimmové | Německé pověsti (Deutsche Sagen) | 1816 a 1818 | dva svazky pověstí sebraných z ústní tradice a kronik |
| Karel Jaromír Erben | Kytice z pověstí národních | 1853 | balady na motivy pověstí a lidové slovesnosti |
| Alois Jirásek | Staré pověsti české | 1894 | literární zpracování z kronik, tři části |
Jiráskovy Staré pověsti české obsahují pověsti, které se v českých školách vyučují nejčastěji. V první části najdete pověsti o Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi, o Dívčí válce a o Horymírovi. Ve druhé části pověsti křesťanské doby, například o Bruncvíkovi, o staré Praze nebo o Žižkovi. Třetí část uzavírají Blaničtí rytíři.
Co se s pověstí plete
Pověst má mnoho příbuzných žánrů. Nejčastěji se plete s pohádkou, legendou a bájí. Rozlišíte je podle toho, zda příběh stojí na konkrétním místě a čase a zda tvrdí, že je pravdivý.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| pověst | pohádka | pověst má konkrétní místo, dobu a nárok na pravdivost, pohádka je výmysl bez adresy |
| pověst | legenda | legenda vypráví o životě a zázracích světců, pověst je širší pojem |
| pověst | báje, mýtus | báje vypráví o bozích a původu světa, pověst o lidech a místech |
| pověst | pověra | pověra je přesvědčení, například že černá kočka přináší smůlu, pověst je vyprávění |
| pověst | balada | balada je básnický útvar s tragickým příběhem, pověst je próza |
| pověst | kronika | kronika zapisuje události podle času, pověst je ústní nebo literární vyprávění |
Pověst a pohádka
Hlavní rozdíl je v pojetí reality. Pověst se vztahuje k určitému místu a minulosti a chce být věrohodná, kdežto pohádka tyto vazby nemá. Pověst začíná tvrzením „toto se stalo“, pohádka formulí „bylo, nebylo“. Zařazení žánru ukazuje náš text o literárních druzích a žánrech.
Pověst a legenda
Legenda vypráví o světcích a zázracích a má náboženský smysl. Pověst může mít legendární rys, takže některé místní pověsti vysvětlují třeba vznik zázračného pramene, ale širší pojem je právě pověst. Podobně se od pověsti liší bajka, jejíž zvířecí postavy stojí za lidskými vlastnostmi.
Ukázka rozboru: pověst O Čechovi
Jako ukázku rozboru využijeme začátek pověsti O Čechovi z Jiráskových Starých pověstí českých. Autor zemřel roku 1930, text je volné dílo. Vojvoda Čech v něm vede rod do nové země a u hory Říp promluví: „Podejděme pod tuto horu, tam dětem, skotu odpočineme.“
Co v ukázce poznáme
Je tu konkrétní místo (Říp, řeky Odra, Labe a Vltava), jméno historické nebo domnělé osobnosti (Čech) a vysvětlení původu: země Čechů dostala jméno a ráz od praotce. Jde o historickou pověst s rysy mýtu o vzniku národa. Vypravěč píše klidně, archaickým jazykem a bez nadsázky, jako by předával zprávu z dávné doby.
Jak podobný text rozebrat
Postupujte ve čtyřech krocích: určete druh pověsti, najděte místo a postavu, popište, co pověst vysvětluje, a všimněte si jazyka a vypravěče. Při písemném rozboru vždy uveďte, kde je skutečnost a kde dotvořený děj. Obecný postup najdete v textu o analýze uměleckého textu.
Vyzkoušejte se
U každé úlohy odpovězte jednou větou. Řešení je hned pod seznamem.
- Jaký znak odlišuje pověst od pohádky?
- Na jaké tři skupiny se pověsti dělí podle námětu?
- Kdo vydal Staré pověsti české a ve kterém roce?
- Do jakého druhu pověstí patří vyprávění o původu jména hory?
- Kdo poprvé použil termín národní pověst?
Řešení: 1. vazba na konkrétní místo a nárok na pravdivost, 2. historické, místní a démonologické, 3. Alois Jirásek, 1894, 4. místní (etymologická), 5. Karel Jaromír Erben.
Šest omylů o pověstech
Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.
- Pověst je totéž co pohádka. Pohádka je výmysl bez adresy, pověst se váže ke skutečnému místu a tváří se pravdivě.
- Pověst je pravdivý historický záznam. Pověst často obsahuje skutečné jméno nebo místo, ale děj je dotvářený a plný zázraků.
- Pověsti vymyslel Jirásek. Jirásek je zpracoval z kronik a ústního podání, vlastní je jen podoba vyprávění.
- Všechny pověsti jsou o dějinách. Vedle historických jsou místní a démonologické.
- Pověst a legenda znamenají totéž. Legenda vypráví o světcích, pověst je širší pojem.
- Pověst a balada jsou totéž. Pověst je próza, balada básnický útvar, který z pověstí často čerpá, jako Kytice.
Další žánry a pojmy shrnuje přehled literárních pojmů a přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Co je pověst v literatuře?
Pověst je krátký prozaický útvar vyrostlý z lidového vyprávění, který se váže ke skutečnému místu, předmětu nebo osobě a líčí události tak, jako by se opravdu staly. Může být ústní i literárně zpracovaná.
Jaké jsou znaky pověsti?
Krátký prozaický text, jednoduchá stavba s jednou až třemi epizodami, málo postav, konkrétní místo a doba děje, nárok na věrohodnost a vysvětlující nebo poučná funkce. Součástí bývá i nadpřirozeno.
Jaký je rozdíl mezi pověstí a pohádkou?
Pověst se vztahuje ke skutečnému místu a historii a chce působit věrohodně, takže ji vypravěč i posluchač dříve bral jako zprávu o minulosti. Pohádka je výmysl bez vazby na konkrétní místo a čas.
Jaké jsou druhy pověstí?
Podle námětu se dělí na historické, místní a démonologické. Místní se dále dělí například na etiologické, etymologické, genealogické, heraldické a legendární.
Co jsou Staré pověsti české?
Soubor, který Alois Jirásek vydal roku 1894. Zpracoval v něm pověsti o příchodu Čechů, Libuši a Přemyslovi, o Praze nebo Blaníku. Vychází z kronik a ústního podání.
Odkud Jirásek čerpal?
Podle odborné literatury z Kristiánovy legendy, Kosmovy a Dalimilovy kroniky a z Hájkovy Kroniky české. Kosmas, který sepsal dějiny Čech do roku 1125, je pro nejstarší pověsti hlavním pramenem.
Je pověst pravdivá?
Je to směs. Pověst obvykle obsahuje skutečné místo, jméno nebo událost, ale děj je dotvářený a často obsahuje zázraky. Proto pověst nenahrazuje historii, jen ukazuje, jak si lidé minulost pamatovali.
Jak se pověst liší od legendy?
Legenda vypráví o životě a zázracích světců a má náboženský cíl. Pověst je širší pojem, může být historická, místní i démonologická, a náboženské téma je jen jednou z jejích variant.
