Řečnická otázka: co to je, příklady a cvičení
Řečnická otázka, též rétorická otázka, je otázka, na kterou mluvčí nečeká odpověď, protože ji považuje za zřejmou. Tvarem je tázací věta, ale jejím smyslem je tvrzení: Kdo by to nechtěl? znamená chtěl by to každý. V článku najdete definici podle slovníků, ukázky z Kytice a z Havlíčkových Tyrolských elegií, vlastní příklady, tabulku, jak ji odlišit od jiných otázek, a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Řečnická otázka má podobu otázky, ale funguje jako tvrzení: ptá se, aniž by chtěla odpověď.
- Jiné jméno téhož prostředku je rétorická otázka. Slovník spisovného jazyka českého vykládá rétorický jako řečnický.
- Počítá se k figurám: nemění význam slov, mění způsob, jakým věta působí.
- Poznáte ji tak, že odpověď je zřejmá a že by ji mluvčí vůbec nevyslechl: Kdo by tomu věřil?
- Odlišuje se od otázky autorské, podivové a od zdvořilé nabídky, které také nemíří na informaci.
- Najdete ji v poezii, v projevech, v úvahách i v reklamě.
Co je řečnická otázka
Slovník spisovného jazyka českého (ÚJČ) uvádí u hesla řečnický spojení řečnická otázka a vykládá ho jako tázací větu, na niž nečekáme odpověď, jako stylistické zdůraznění nesporného tvrzení. Nový encyklopedický slovník češtiny zařazuje řečnické otázky mezi tázací věty bez otázkové funkce, které splňují ilokuci asertivní. Jinými slovy: forma je tázací, ale mluvčí něco tvrdí.
Rétorická, nebo řečnická
Slovník spisovného jazyka českého vykládá přídavné jméno rétorický jako řečnický. Pojem rétorická otázka a řečnická otázka tak označují totéž. Slovo rétorika pochází z řečtiny a znamená nauku o řečnictví, což vysvětluje, proč se figura pojmenovává po řečníkovi. Ve slohových pracích je bezpečnější psát řečnická otázka.
Otázka a tázací věta
Nový encyklopedický slovník češtiny rozlišuje otázku jako výpověď, jíž mluvčí vyjadřuje chybějící informaci a chce ji získat, a tázací větu jako typ věty se zvláštními skladebnými rysy. Obě pojmenování se podle slovníku v české jazykovědě často užívají promiskuitně. Řečnická otázka je právě případ, kdy se obě oddělí: věta je tázací, ale výpověď není otázkou. Základní druhy vět shrnuje článek o druzích vět podle postoje mluvčího.
Trop, nebo figura
Trop je obrat, v němž slovo nabývá přeneseného významu, například metafora. Figura mění uspořádání vět a způsob podání, ne význam slov. Řečnická otázka je figura: ve větě Kdo by to nechtěl? má každé slovo svůj obvyklý význam. Některé příručky dělí prostředky jinak, proto se držte terminologie své učebnice. Přehled všech prostředků najdete v článku o básnických prostředcích.
Řečnická otázka v ukázkách z děl
Řečnické otázky v poezii vyjadřují údiv, výčitku nebo bezmoc. Hranice mezi skutečnou a řečnickou otázkou záleží na tom, zda básník odpověď očekává; v ukázkách níže ji zjevně nečeká. Všechny ukázky jsou z volných děl (Erben i Havlíček zemřeli před rokem 1956) a jsou opsané z vydání na Wikizdrojích. Zařazení jako řečnická otázka je můj výklad podle definice, ne citace z rozboru. Rozbor celé sbírky najdete v článku Kytice, rozbor díla.
| Ukázka | Dílo a autor | Co otázka dělá |
|---|---|---|
| kdy to viděl který z lidí? | Poklad, Karel Jaromír Erben | žena v kostele spatří poklad; otázka tvrdí, že nikdo nic takového nezažil |
| kdo může za zlé míti laskavému dítěti? | Vodník, Karel Jaromír Erben | vypravěč tvrdí, že nikdo nemůže dceři zazlívat objetí matky |
| Což se mi může horšího již stát? | Tyrolské elegie, Karel Havlíček Borovský | vyhnanec tvrdí, že horšího osudu se už bát nemusí, v ironickém tónu |
Druhy a podoby řečnické otázky
Řečnické otázky se dají třídit podle toho, co tvrdí, a podle tvaru. Školní příručky je zpravidla neřadí do pevných druhů, proto jde o praktické rozlišení. Dvě základní podoby se poznají podle toho, na co se mluvčí ptá.
Záporná otázka, kladné tvrzení
Mluvčí položí zápornou otázku a tím tvrdí, že platí opak toho, co se zdá: Copak jsem ti to neříkal? znamená říkal jsem ti to. Záporný tvar otázky tedy vyjadřuje kladné tvrzení. Podobně Nebylo by lepší počkat? radí počkat.
Kladná otázka, záporné tvrzení
Mluvčí položí kladnou otázku a tím tvrdí, že platí zápor: Kdo by tomu věřil? znamená nikdo tomu nevěří. Totéž říkají Co se dá dělat? a Komu na tom záleží?. Kladný tvar otázky často vyjadřuje záporné tvrzení. Tato podoba převládá v ukázkách z Erbena i Havlíčka.
Řetěz otázek
Mluvčí klade jednu otázku za druhou, jako když se vyslovuje v zoufalství nebo v hněvu. Vlastní ukázka: Kam jsme došli? Komu to prospěje? A kdo to zaplatí? Řada řečnických otázek často stupňuje napětí, a blíží se tak figuře popsané v článku o gradaci. Při přemíře ale text ztrácí věrohodnost.
Řečnická otázka v běžné řeči a v reklamě
V každodenní řeči jsou řečnické otázky všude: Kdo ví? Co jiného ti mám říct? Jak to mám asi vědět? Komu by se chtělo vstávat v pět? Nikdo na ně neodpovídá, protože odpověď je v otázce. Řečnická otázka je i zdvořilý způsob, jak říct kritiku, aniž ji vyslovíme přímo. Věta Nemohl bys ztišit rádio? má podobu otázky, ale je to žádost.
V reklamě pomáhá otázka vtáhnout zákazníka: Chcete mít klid na dovolené? Kdo by nechtěl jíst zdravěji? Čtenář má odpovědět v duchu ano. V takové reklamě není žádný skutečný dotaz, jen pozvánka k souhlasu. Stejný postup se v úvaze nebo slohové práci hodí k úvodu, jak ukazuje článek Jak napsat úvahu.
Jak řečnickou otázku poznat a s čím se plete
Při určování položte tři otázky. Zaprvé: Čeká mluvčí odpověď? Zadruhé: Zná odpověď každý, kdo větu slyší? Zatřetí: Dá se otázka přeformulovat na tvrzení beze změny smyslu? Pokud je odpověď třikrát ano, jde o řečnickou otázku. Potom zvažte, zda se nejedná o jiný druh nepravé otázky.
Nový encyklopedický slovník češtiny dělí otázky na pravé, které míří na odpověď, a nepravé, které na ni nemíří. Mezi nepravé řadí otázky podivové a autorské. Řečnická otázka patří k nepravým, ale není s nimi totožná. Slovník dále uvádí, že řečnické otázky nepřipouštějí částice jako přece a vždyť: zatímco věta Neříkal jsem to? funguje, věta s přece by byla neobvyklá.
| Plete se | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| řečnická otázka a pravá otázka | pravá otázka hledá informaci a očekává odpověď | Kolik je hodin? je pravá, Kdo by to nechtěl? je řečnická |
| řečnická otázka a otázka podivová | podivová vyjadřuje údiv nad tím, co mluvčí zjistil; neslouží k tvrzení | Ty jsi už doma? je podivová |
| řečnická otázka a otázka autorská | autorská uvozuje výklad, na který hned odpovídá sám autor | Jak to funguje? Nejdřív se nahřeje voda. |
| řečnická otázka a zdvořilá prosba | prosba je výzva k činu, řečnická otázka je tvrzení | Nemohl byste otevřít okno? je prosba |
| řečnická otázka a apostrofa | apostrofa oslovuje nepřítomného, řečnická otázka se na nikoho neptá | Kde jsi, měsíčku? je apostrofa, Kdo by mlčel? řečnická otázka |
Oslovení nepřítomného adresáta, s nímž se řečnická otázka někdy spojuje, popisuje článek o apostrofě. Protiklad dvou protikladných pojmů v jedné větě vysvětluje článek o antitezi.
Krátká ukázka rozboru
Vezměme verš z Erbenova Pokladu: kdy to viděl který z lidí? Žena právě vstoupila do kostela a spatřila zlatou záři. Otázka tu netouží po odpovědi, protože odpověď zní nikdy. Říká totéž, co věta nikdo tohle nikdy neviděl, jen s větším účinkem: čtenář vidí totéž, co hrdinka, a sdílí její úžas.
Při rozboru nestačí napsat jen „řečnická otázka“. Pište, co otázka tvrdí, komu je určena a jaký má účinek. U Havlíčka tvrdí vyhnanec ironicky, že horší osud už ho nepotká. Souvislosti vzniku díla vysvětluje rozbor Tyrolských elegií.
Vyzkoušejte se
U každé věty rozhodněte, zda jde o řečnickou otázku, a pokud ne, určete, o jaký jiný druh otázky jde. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Kolik stojí lístek do Brna?
- Kdo by chtěl pršet na dovolené?
- Jak se vlastně jmenuje hlavní hrdina? Říká se mu Vilém.
- Nemohl byste mi podat sůl?
- Copak jsem ti to neříkal?
Řešení: 1. pravá otázka, mluvčí chce zjistit cenu, 2. řečnická otázka (odpověď zní nikdo), 3. autorská otázka, hned za ní odpovídá sám mluvčí, 4. prosba ve tvaru otázky, 5. řečnická otázka (znamená, že mluvčí to říkal).
Šest omylů, které se opakují
- Každá otázka v básni je řečnická. Ne, jen ta, na niž mluvčí nečeká odpověď. Otázka Kde je můj dům? může být skutečná.
- Řečnická otázka se nemá končit otazníkem. Má, protože je to tázací věta, i když funguje jako tvrzení.
- Řečnická otázka je trop. Není, nemá přenesený význam, je to figura.
- Řečnická a rétorická otázka jsou dva různé pojmy. Ne, slovník vykládá rétorický jako řečnický.
- Stačí napsat „řečnická otázka“. V rozboru je třeba říct, co otázka tvrdí a jaký má účinek.
- Čím víc otázek, tím lepší text. Příliš mnoho otázek za sebou působí jako řečnění a oslabuje účinek.
Další figury, které se v rozboru často hledají společně, vysvětluje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je řečnická otázka?
Řečnická otázka je tázací věta, na kterou mluvčí nečeká odpověď, protože odpověď je zřejmá. Podle Slovníku spisovného jazyka českého jde o stylistické zdůraznění nesporného tvrzení, například Kdo by to nechtěl?
Je řečnická otázka totéž co rétorická otázka?
Ano, jsou to dvě jména téhož. Slovník spisovného jazyka českého vykládá slovo rétorický jako řečnický, takže rétorická otázka znamená řečnická otázka. Ve školách se používají obě podoby.
Je řečnická otázka trop, nebo figura?
Řadí se k figurám, tedy k prostředkům, které nemění význam slov, ale způsob, jakým je vyslovujeme. Tropem není, protože žádné slovo nemá přenesený význam. Hranice se v příručkách liší, proto se držte terminologie své učebnice.
Čím se řečnická otázka liší od obyčejné otázky?
Obyčejná otázka hledá informaci a čeká odpověď. Řečnická má podobu otázky, ale funguje jako tvrzení, jak uvádí Nový encyklopedický slovník češtiny. Posluchač ji vnímá jako tvrzení, ne jako žádost o informaci.
Píše se za řečnickou otázkou otazník?
Ano. Formálně jde o tázací větu, a proto ji zapisujeme s otazníkem. Při silném citu se v uměleckém textu někdy píše otazník s vykřičníkem, například u Máchy v Máji.
K čemu řečnická otázka slouží?
Zdůrazňuje tvrzení, vtahuje čtenáře do přemýšlení a dodává projevu rytmus. Používá se v projevech, v úvahách, v reklamě i v poezii. Příliš mnoho otázek za sebou ale působí jako řečnění.
Jaký je rozdíl mezi řečnickou otázkou a apostrofou?
Apostrofa je oslovení nepřítomné osoby nebo věci, například měsíce. Řečnická otázka je otázka bez očekávané odpovědi. Obě figury se mohou spojit: Kde jsi, měsíčku, a proč mlčíš? Jde pak o oslovení ve tvaru otázky.
Jak řečnickou otázku použít v úvaze nebo slohové práci?
Nejlépe na začátku, aby vtáhla čtenáře do tématu, a při shrnutí vašeho stanoviska. Dávejte ji střídmě, ne do každé věty, a ujistěte se, že odpověď je opravdu zřejmá.
