Slohové útvary: přehled, znaky a vzory
Slohové útvary se od sebe liší cílem, slohovým postupem a typickými znaky. Tenhle přehled řadí vedle sebe deset školních útvarů od vypravování po esej a deset praktických textů od omluvenky po svatební proslov. U každého najdete, čím se liší od příbuzných útvarů, a odkaz na návod s osnovou a vzorem.
Ve zkratce
- Školní slohové útvary stojí na slohových postupech: vyprávěcím, popisném, úvahovém, informačním a výkladovém.
- Popis, charakteristika a líčení mají stejný popisný postup, liší se cílem. Popis informuje, charakteristika vystihuje člověka, líčení působí na city.
- Úvaha, esej a recenze stojí na úvahovém postupu, tedy na názoru podloženém argumenty.
- Fejeton a reportáž patří k publicistickému stylu, referát ve školní stylistice ke stylu odbornému.
- U maturity stanovuje zadání písemné práce ředitel školy a text musí mít nejméně 250 slov.
- Praktické texty, například stížnost, pozvánka nebo kondolence, se neřídí slohovým postupem, ale pevnou stavbou z několika částí.
Přehled školních slohových útvarů
Tabulka shrnuje deset útvarů, které se píšou ve škole. Sloupec Typický znak říká, podle čeho se útvar pozná na první pohled. Rozhodující je cíl textu: popis, charakteristika, líčení i vypravování se mohou týkat stejné osoby nebo stejného místa. Každý odkaz vede na návod se znaky, osnovou, postupem krok za krokem a vzorovým textem.
| Útvar | Slohový postup | Cíl | Typický znak |
|---|---|---|---|
| Jak napsat úvahu | úvahový | zamyslet se nad problémem a zaujmout stanovisko | argumenty pro i proti a vlastní názor |
| Jak napsat vypravování | vyprávěcí | podat děj tak, aby zaujal | zápletka a pointa |
| Jak napsat charakteristiku | popisný | vystihnout povahu a vzhled člověka | vlastnost a její doklad |
| Jak napsat líčení | popisný | vyvolat dojem a náladu | osobní výběr detailů a smyslové vjemy |
| Jak napsat popis | popisný | ukázat, jak věc vypadá nebo jak se něco dělá | uspořádaný výčet částí a vlastností |
| Jak napsat fejeton | hlavně vyprávěcí, s krátkou úvahou a popisem | pobavit a přivést k zamyšlení nad všední věcí | pointa na konci |
| Jak napsat referát | informační a výkladový | shrnout poznatky ze zdrojů a krátce je zhodnotit | ohlášená osnova, uvedené zdroje, prostor pro otázky |
| Jak napsat recenzi | úvahový, doplněný informačním a popisným | posoudit konkrétní dílo | soud podložený doklady z díla |
| Jak napsat esej | úvahový | obhájit vlastní pohled na otázku a přivést čtenáře k přemýšlení | teze, argumenty, osobní styl autora |
| Jak napsat reportáž | popisný, ve školní práci i vyprávěcí a informační | dát čtenáři zažít skutečnou událost | autor byl na místě a je to z textu poznat |
Který útvar je který
Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí pět základních slohových postupů: informační, vyprávěcí, popisný, výkladový a úvahový. Útvary se podle nich dají seřadit do skupin, ve kterých se snadno orientuje. Kdo pozná postup, ví, jestli má text vyprávět, ukazovat, přemýšlet, nebo informovat.
Vypravování a fejeton: něco se stalo
Vypravování zachycuje děj v časové následnosti. Pozná se podle dějových sloves, zápletky, vyvrcholení a často i přímé řeči, základem je jedna událost s napětím, ne výčet všeho, co se ten den stalo. Fejeton je krátký publicistický útvar, který bere všední téma a podává ho osobně, vtipně a s nadhledem. Postupuje od drobné příhody k obecnému postřehu a končí pointou.
Popis, charakteristika a líčení: jak to vypadá a působí
Popis vystihuje hlavní znaky předmětu, osoby, místa nebo děje tak, aby si je čtenář dokázal představit, aniž je viděl. Nic se v něm neděje, text postupuje od celku k částem. Charakteristika vystihuje, jaký člověk nebo literární postava je, a ke každému rysu přidává doklad. Dělí se na vnější a vnitřní, přímou a nepřímou.
Líčení je umělecký, subjektivně zabarvený popis. Nezachycuje jen to, jak místo nebo věc vypadají, ale hlavně to, jak na pisatele působí. Stojí na smyslových vjemech, obrazných pojmenováních a jedné náladě, která drží text pohromadě. Děj smí být jen v pozadí, se zápletkou by se z líčení stalo vypravování.
Úvaha, esej a recenze: co si o tom myslím a proč
Úvaha se zamýšlí nad problémem a hodnotí ho. Vychází z otázky, na kterou neexistuje jediná správná odpověď, a dojde k vlastnímu názoru. Esej je kratší úvahový text, ve kterém autor obhajuje vlastní pohled na jednu otázku kultivovaným, osobním jazykem. Stojí na jedné tezi, tedy na tvrzení, se kterým lze souhlasit i nesouhlasit.
Recenze je kritický posudek knihy, filmu nebo jiného díla. Uvádí základní údaje o díle, stručně naznačí obsah bez vyzrazení pointy a každý soud opírá o konkrétní doklad. Obsahu v ní patří nejvýš čtvrtina textu, zbytek je rozbor a hodnocení.
Referát a reportáž: fakta na prvním místě
Referát je připravené věcné vystoupení nebo text, který posluchačům shrne, co je o knize, osobnosti nebo tématu známo, a krátce to zhodnotí. Opírá se o zdroje, má jasnou osnovu a počítá s tím, že ho někdo poslouchá. Reportáž podává skutečnou událost nebo prostředí tak, jak je autor sám viděl a slyšel. Pozná se podle očitého svědectví, přesných faktů a přímé řeči lidí, kteří u toho byli.
Dvojice, které se pletou nejčastěji
Některé útvary mají společný postup nebo téma, a proto se snadno zamění. Charakteristika sklouzne do vyprávění, recenze do převyprávění děje, úvaha do výčtu faktů. Následujících pět dvojic rozlišují samy návody. U všech pomůže stejná otázka: co má čtenář po dočtení vědět, vidět, nebo si myslet.
Úvaha a esej
Oba útvary stojí na úvahovém postupu. Školní úvaha si vystačí s vlastní zkušeností a s jasnou trojdílnou stavbou, hledá odpověď a smí skončit pochybností. Esej odpověď má, hájí ji a dbá na to, jak je napsaná. Počítá se sečtělejším autorem a pracuje s cizími myšlenkami. Postup pro první útvar ukazuje návod, jak napsat úvahu s argumenty, pro druhý text o tom, jak napsat esej s tezí.
Popis a líčení
Mají stejný postup, ale opačný cíl: popis informuje, líčení působí. Popis vystačí s neutrálními slovy a výčtem znaků, líčení pracuje s přirovnáními, metaforami, personifikací a se smyslovými vjemy. Literární teorie říká líčení uměleckému, subjektivnímu popisu. Věcnou podobu rozebírá návod, jak napsat popis předmětu, osoby a postupu, uměleckou text o tom, jak napsat líčení.
Popis a charakteristika
Popis osoby zůstává u toho, co se dá vidět a slyšet, a nehodnotí. Charakteristika používá vzhled jen jako vstup a pokračuje k povaze, schopnostem, zájmům a jednání, které dokládá příklady. Popis je věcný, charakteristika hodnotí a neskrývá ani slabší stránky člověka. Jak vlastnosti vybrat a doložit, vysvětluje text o tom, jak napsat charakteristiku osoby.
Referát a recenze
Referát o knize představuje autora, děj a postavy a hodnocení mu stačí v několika větách na konci. Recenze poměr obrací: obsahu věnuje jen pár vět a většinu textu tvoří rozbor a soud podložený doklady z díla. Kdo má dílo spolužákům hlavně představit, potřebuje návod, jak napsat a přednést referát. Kdo ho má posoudit, najde postup v textu, jak napsat recenzi knihy nebo filmu.
Fejeton a reportáž
Oba útvary jsou publicistické a oba pracují s osobním zážitkem. Reportáž ale podává svědectví o skutečné události a opírá se o fakta, která se dají ověřit: jména, místo, čas a počty. Fejeton vychází z drobného všedního tématu a míří k vtipu a zamyšlení. První cestu popisuje návod, jak napsat reportáž do školy, druhou text o tom, jak napsat fejeton s pointou.
Slohové útvary u maturity
Písemná práce z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturitní zkoušky. Maturitní vyhláška nestanovuje seznam útvarů. Zadání určuje ředitel školy, pro každý termín nejméně čtyři, a žák si jedno zvolí. Každé zadání obsahuje název, způsob zpracování a případně výchozí text. Způsobem zpracování se rozumí právě slohový útvar.
Rozsah, čas a hodnocení
Vyhláška žádá souvislý text o nejméně 250 slovech, ať jde o jakýkoli útvar, a na práci dává nejméně 110 minut včetně času na volbu zadání. Hodnocení navrhuje učitel pověřený ředitelem školy a schvaluje ho zkušební maturitní komise. Písemná práce tvoří 40 procent hodnocení předmětu. Kritéria hodnocení zveřejňuje každá škola sama.
Co z toho plyne pro přípravu
Zda se mezi zadáními objeví úvaha, líčení, fejeton nebo reportáž, záleží na konkrétní škole. Vyplatí se proto zeptat se vyučujícího na seznam útvarů a přečíst si dokument vlastní školy. Pozor na délku: vzorové texty v návodech odpovídají kratší školní práci, mají kolem 200 slov a pro maturitu by bylo potřeba stať rozšířit. Kdo si chce stavbu vyzkoušet na ději, může začít návodem, jak napsat vypravování se zápletkou.
Praktické texty: dopisy, e-maily a proslovy
Druhá polovina přehledu patří textům, které se nepíšou na známku, ale pro konkrétního adresáta. Nestojí na slohovém postupu, nýbrž na stavbě z několika pevných částí. Většinu z nich spojuje oslovení v 5. pádě, krátký rozsah a jedna jasná věc, kterou sdělují.
| Text | Kdy se píše | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Jak napsat kondolenci | co nejdřív po zprávě o úmrtí, rodině, kolegovi i obchodnímu partnerovi | žádné rady, hodnocení smrti ani otázky na okolnosti úmrtí |
| Jak napsat motivační dopis | jako reakce na nabídku pozice nebo k přihlášce na vysokou školu | neopakovat životopis, vejít se na půl až jednu stranu |
| Jak napsat omluvu | po chybě, zpoždění nebo nesplněném termínu, v práci i mezi blízkými | za slovy omlouvám se nesmí následovat ale ani jestli |
| Jak napsat stížnost | na službu nebo zboží, souseda, jednání úředníka nebo ve škole | jeden konkrétní požadavek, věcný tón bez urážek a výhrůžek |
| Jak napsat přání k narozeninám | na kartu, do zprávy nebo e-mailu, i opožděně | jedna konkrétní vzpomínka nebo vlastnost místo opsané fráze |
| Jak napsat svatební proslov | když na svatbě mluví svědek, rodič, ženich, nevěsta nebo kamarád | tři až pět minut a jedna historka, které rozumí celý sál |
| Jak napsat poděkování | po pohovoru, lékařům, učitelce, kolegovi, za dar nebo za pomoc | říct, za co přesně děkujete, a nepřidávat novou prosbu |
| Jak napsat pozvánku | na oslavu, firemní večírek, třídní sraz nebo členskou schůzi | kdo zve, na co, kdy, kde a do kdy potvrdit účast |
| Jak napsat omluvenku do školy | při nemoci, návštěvě lékaře, z rodinných důvodů a u uvolnění předem | jméno a třída žáka, dny, obecný důvod, datum a podpis |
| Jak napsat formální e-mail | úřadu, vyučujícímu, firmě nebo neznámému člověku | výstižný předmět, jedna věc a jedna prosba, obvykle do 150 slov |
Pracovní a úřední texty
Základem je formální zpráva se sedmi částmi od předmětu po podpis celým jménem, a kdo zvládne části formálního e-mailu, má půdorys i pro další texty. Z něj vychází věcně napsaná stížnost, která popisuje, co se stalo, a žádá jednu konkrétní nápravu. Podobně funguje omluva bez výmluv: pojmenuje chybu, převezme odpovědnost a řekne, co pisatel udělá a dokdy. Uchazeč o práci potřebuje znát stavbu motivačního dopisu, který nevypráví životopis, ale vysvětluje, proč se hodí právě na dané místo.
Škola a rodina
Rodiče školáků potřebují umět napsat omluvenku do školy. Stačí tři až pět řádků a školský zákon ukládá doložit důvody nepřítomnosti nejpozději do 3 kalendářních dnů od jejího počátku. Způsob omlouvání stanoví školní řád konkrétní školy. Učitelce na konci roku, lékařům nebo kolegovi se zase hodí poděkování, které není fráze, tedy takové, které říká, za co přesně pisatel děkuje a co mu to přineslo.
Slavnostní a smuteční příležitosti
Kdo chystá oslavu nebo sraz, potřebuje text pozvánky s pěti údaji a termínem pro potvrzení účasti. Oslavenci udělá radost přání k narozeninám vlastními slovy, které stojí na jedné osobní vzpomínce. Na svatbě se čeká svatební proslov o třech až pěti minutách zakončený přípitkem. Nejtěžší bývá smuteční text. Návod, jak napsat kondolenci, ukazuje, že stačí věta soustrasti, krátká vzpomínka a nabídka pomoci.
Pravopis, který se v těchto textech vrací
Ve slohové práci i v dopise se opakují stejná místa, kde pisatelé váhají. V oslovení je to 5. pád, čárka za ním a malé písmeno na dalším řádku. V dopise a úředním e-mailu velké písmeno u zájmen Vy, Vám a Váš. Ve vypravování a reportáži uvozovky u přímé řeči a malé písmeno v uvozovací větě za ní. Tahle pravidla platí stejně v omluvence, stížnosti i kondolenci. Jednotlivá pravidla s příklady shrnuje přehled dvaceti pravopisných případů.
Šest otázek, podle kterých útvar poznáte
- Co se stalo? Na to odpovídá vypravování. Má zápletku, vyvrcholení a rozuzlení.
- Jaké to je a z čeho se to skládá? To je otázka popisu. Text postupuje od celku k detailu a nehodnotí.
- Jaký ten člověk je? Na to odpovídá charakteristika. Ke každé vlastnosti přidává doklad.
- Jak to na mě působí? To je líčení. Stojí na smyslových vjemech a jedné náladě.
- Co si o tom myslím a proč? Tak se ptá úvaha a esej, u jednoho konkrétního díla recenze.
- Co je o tom známo a co jsem viděl na místě? První polovina otázky patří referátu, druhá reportáži.
Časté otázky
Jaké jsou základní slohové postupy?
Nový encyklopedický slovník češtiny jich uvádí pět: informační, vyprávěcí, popisný, výkladový a úvahový. Slohový útvar na některém z nich stojí. Vypravování na vyprávěcím, popis, charakteristika a líčení na popisném, úvaha a esej na úvahovém a referát na informačním a výkladovém.
Jaký je rozdíl mezi úvahou a esejí?
Úvaha je školní slohový útvar, ve kterém pisatel přemýšlí nad problémem a dochází k vlastnímu názoru. Esej z úvahového postupu vychází také, ale klade větší důraz na osobnost autora, na vybroušený jazyk a na argumentaci.
Jaký je rozdíl mezi popisem a líčením?
Popis je věcný a chce, aby si čtenář předmět přesně představil. Líčení je osobní a chce, aby čtenář cítil totéž co pisatel. Proto popis vystačí s neutrálními slovy a výčtem znaků, kdežto líčení pracuje s přirovnáními, metaforami, personifikací a se smyslovými vjemy.
Čím se liší referát od recenze?
Referát hlavně informuje a hodnocení v něm zabírá jen několik vět na konci. Recenze dílo posuzuje, hodnocení podložené argumenty tvoří její jádro.
Které slohové útvary se píšou u maturity?
Pevný seznam neexistuje. Zadání písemné práce z českého jazyka a literatury stanoví ředitel školy, nejméně čtyři pro daný termín, a žák si jedno zvolí. Součástí zadání je i způsob zpracování, tedy útvar, proto se vyplatí přečíst si požadavky vlastní školy.
Do jakého funkčního stylu patří fejeton a reportáž?
Oba útvary patří k publicistickému stylu. Fejeton se řadí k jeho beletristické větvi a podává všední téma osobně a s humorem. Reportáž stojí na pomezí zpravodajství a publicistiky a podává svědectví o skutečné události.
