Jak napsat líčení: osnova, znaky a vzor
Líčení je umělecký, subjektivně zabarvený popis: nezachycuje jen to, jak místo, děj nebo věc vypadají, ale hlavně to, jak na pisatele působí. Pozná se podle smyslových vjemů, obrazných pojmenování a jedné nálady, která drží celý text pohromadě. Skládá se z úvodu s prvním dojmem, stati rozdělené podle vjemů a závěru s osobním pocitem.
Ve zkratce
- Líčení patří k uměleckému stylu a stojí na popisném slohovém postupu.
- Cílem není přesnost, ale dojem: čtenář má vidět, slyšet a cítit totéž co pisatel.
- Osnova má tři části: úvod (místo, čas, první dojem), stať (vjemy v promyšleném pořadí) a závěr (nálada a osobní pocit).
- Typické prostředky jsou přirovnání, metafora, personifikace a básnický přívlastek.
- Děj smí být jen v pozadí. Se zápletkou se z líčení stává vypravování.
- Nejčastější chyby jsou holý výčet, otřelé obraty a přemíra přídavných jmen.
Co je líčení
Slovník spisovného jazyka českého vymezuje líčení jako subjektivně zabarvený básnický popis a jako příklady uvádí líčení jara a líčení bouře. Starší Příruční slovník jazyka českého mluví o popisu citově zabarveném. Obě definice se shodují v podstatném: líčení je popis, do kterého vstupuje pisatel se svým prožitkem.
Funkční styl a slohový postup
Ve škole se líčení řadí k uměleckému stylu a jeho základem je popisný slohový postup. Nový encyklopedický slovník češtiny k tomu uvádí, že v krásné literatuře může být popis výrazně subjektivizovaný až lyrizovaný a že se takovému popisu v literární teorii říká líčení. Odtud označení umělecký nebo subjektivně zabarvený popis.
Kde se s líčením setkáte
Nejčastěji v próze, kde autor na několika řádcích vykreslí krajinu, počasí, město nebo interiér a připraví tím náladu pro děj. Ve škole se zadává jako samostatná slohová práce, obvykle o přírodě, ročním období nebo oblíbeném místě.
Líčení u maturity
Písemná práce z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturitní zkoušky. Podle vyhlášky o maturitní zkoušce pro ni ředitel školy stanoví nejméně čtyři zadání, každé s názvem a způsobem zpracování, a žák si jedno zvolí. Minimální rozsah je 250 slov a práce trvá nejméně 110 minut včetně času na volbu zadání. Zda mezi zadáními bude líčení a podle jakých kritérií se hodnotí, určuje škola.
Znaky líčení
Líčení poznáte podle toho, že po jeho přečtení víte, jak se pisatel na místě cítil, ne jen co tam stálo.
| Znak | Jak se projevuje v textu | Příklad formulace |
|---|---|---|
| subjektivní pohled | pisatel vybírá jen to, co na něj působí, a říká, jak to vnímá | Nejvíc mě zarazilo ticho. |
| smyslové vjemy | vedle zraku pracuje sluch, čich, hmat a chuť | Vzduch voněl mokrým dřevem. |
| nálada | celý text drží jeden dojem, například klid, tíseň nebo očekávání | Ulice ještě napůl spala. |
| obrazná pojmenování | přirovnání, metafory a personifikace nahrazují holý výčet | Mlha se opírala o střechy. |
| pestrá, přesná slovesa | místo být a mít stojí slovesa, která něco ukazují | Světlo stékalo po zdi. |
| uspořádaný pohled | text postupuje od celku k detailu nebo z dálky do blízka | Nejdřív jsem viděl jen obrys hřebene. |
| děj v pozadí | něco se smí hýbat a měnit, ale zápletka chybí | Mezitím se setmělo. |
Osnova líčení: úvod, stať, závěr
Osnova líčení se nestaví podle toho, co se stalo, ale podle toho, kudy má putovat čtenářův pohled.
Úvod
Dvě až čtyři věty, které čtenáře postaví na místo: kde jste, kdy to je a co vás upoutá jako první. Nezačínejte větou Budu líčit podzimní les. Vstupte rovnou do obrazu: Na kraji lesa se cesta ztrácela v mlze.
Stať
Dva až čtyři odstavce, každý s jedním okruhem vjemů. Pořadí může být prostorové (od celku k detailu, z dálky do blízka, zdola nahoru), časové (jak se scéna mění) nebo smyslové (co vidím, co slyším, co cítím). Zvolený princip dodržte až do konce.
Závěr
Dvě až tři věty, které se vracejí k celkové náladě. Hodí se osobní pocit nebo poslední detail, který obraz uzavře. Nehodí se poučení ani věta Tak vypadal můj oblíbený les.
Ukázková osnova: Zimní ráno ve městě
- Úvod: tma před sedmou hodinou, první dojem z ticha a mrazu.
- Stať, 1. odstavec: pohled z okna, zasněžené střechy, barva světla z lamp.
- Stať, 2. odstavec: ulice zblízka, křupání sněhu, pára od úst, vůně z pekárny.
- Stať, 3. odstavec: město se probouzí, první tramvaj, rozsvícená okna, blednoucí obloha.
- Závěr: pocit, že město na chvíli patří jen těm, kdo vstali brzy.
Jak napsat líčení krok za krokem
Dobré líčení vzniká z pozorování, ne z hledání hezkých slov.
1. Zvolte námět, který znáte
Vyberte místo nebo chvíli, které jste opravdu zažili. Zastávka, na které stojíte každé ráno, dopadne lépe než vymyšlená pláž v tropech.
2. Sepište vjemy podle smyslů
Rozdělte si papír na pět sloupců: zrak, sluch, čich, hmat, chuť. Do každého napište aspoň dvě konkrétní věci.
3. Určete náladu a pořadí
Pojmenujte dojem jedním slovem, třeba klid nebo napětí, a škrtněte vjemy, které k němu nepatří. Zbylé seřaďte do osnovy.
4. Napište první verzi
Na jeden odstavec stačí jeden až dva obrazy. Pokud váháte nad hranicí mezi útvary, pomůže srovnání s návodem, jak napsat věcný popis.
5. Zkontrolujte text
Přečtěte si práci nahlas. Podtrhněte slovesa být a mít a polovinu jich nahraďte přesnějšími. Vyškrtněte otřelá spojení a zkontrolujte pravopis, k čemuž poslouží přehled častých pravopisných případů.
Jazyk a styl líčení
V líčení rozhoduje přesnost obrazu: jedno vlastní přirovnání má větší cenu než tři převzatá.
Prostředky, které se hodí
Přirovnání (listy visely jako unavené ruce), metafora (koberec z jehličí), personifikace (vítr si pohrával se záclonou) a básnický přívlastek (ospalé odpoledne). K nim patří slovesa pohybu, zvuku a světla: šustit, doznívat, třpytit se, blednout.
Prostředky, které se nehodí
Odborné termíny, přesné rozměry a úřední obraty patří do odborného popisu. Líčení neprospívají ani hodnotící slova bez obsahu (bylo to nádherné, úžasné, nepopsatelné) a obraty, které čtenář slyšel mnohokrát: sluníčko se smálo, bílá peřina sněhu, zlatavé listí tančilo.
Věty a pravopis
Krátká věta zvýrazní okamžik, delší souvětí zpomalí pohled. V líčení se často hromadí přídavná jména a Internetová jazyková příručka připomíná, že několikanásobný přívlastek se odděluje čárkou: jemný, lahodný hlas. U přirovnání se spojkou než se hodí vědět, kdy se před než píše čárka.
Vzor líčení: Podvečer před bouřkou
Ukázka má čtyři odstavce a zachycuje proměnu jedné scény v čase.
Celé odpoledne leželo nad zahradou těžké, nehybné horko. Listy ořešáku visely jako unavené ruce a tráva pod nimi zešedla prachem. Dýchal jsem pomalu, protože i vzduch se zdál hustý a teplý jako voda v sudu u kůlny. Někde za plotem bzučela jediná vosa a i ta zněla ospale.
Potom se světlo změnilo. Nejdřív zežloutlo, jako by někdo přes slunce přetáhl starý papír, a vzápětí ztmavlo do barvy břidlice. Od lesa se přisunul mrak, široký a nízký, s okraji roztřepenými do bílých vláken. Vlaštovky, které ještě před chvílí kroužily vysoko, teď stříhaly vzduch těsně nad záhony. Ucítil jsem vlhkou hlínu, ačkoli nespadla ani kapka.
První poryv přišel bez varování. Ořešák se zachvěl, zašuměl a obrátil listy světlým rubem vzhůru, takže celá koruna na okamžik zbělela. Prádlo na šňůře se nadmulo a pleskalo o sebe jako tleskající dlaně. Na předloktí mi naskočila husí kůže, přestože kamenný schod pod bosýma nohama ještě hřál. V dálce zavrčel hrom, hluboko a neochotně, jako pes, kterého někdo vzbudil.
Zůstal jsem stát na prahu a čekal. Zahrada ztichla, vosa zmizela a vzduch zvážněl. Pak dopadla na plechový okap první kapka, velká a hlasitá, za ní druhá a třetí. Vonělo to prachem, který konečně pije. Nechtělo se mi dovnitř. Měl jsem pocit, že se celý den nadechoval jen kvůli téhle minutě.
Co která část dělá
První odstavec je úvod: určuje místo, čas a výchozí náladu, tíživé horko. Druhý a třetí odstavec tvoří stať a řídí se časem, nejprve se mění světlo a obloha, potom přichází vítr a zvuk. Poslední odstavec je závěr s osobním pocitem.
Které prostředky ukázka používá
Zrak zastupuje barva světla a zbělelá koruna, sluch vosa, hrom a okap, čich vlhká hlína a prach, hmat husí kůže a teplý schod. Přirovnání jsou čtyři a žádné není převzaté. Personifikace stojí v obratech vzduch zvážněl a prach pije.
Rozdíl mezi líčením, popisem a dalšími útvary
Líčení a popis mají stejný postup, ale opačný cíl: popis informuje, líčení působí.
| Útvar | Cíl | Jazyk | Typický znak |
|---|---|---|---|
| líčení | vyvolat dojem a náladu | obrazný, citově zabarvený, bohatá přídavná jména a slovesa | osobní výběr detailů a smyslové vjemy |
| popis prostý | ukázat, jak věc nebo místo vypadá | věcný, neutrální, přehledný | výčet znaků v ustáleném pořadí |
| popis odborný | přesně a úplně zachytit předmět nebo postup | termíny, jednoznačná vyjádření | přesnost, čísla, žádné hodnocení |
| charakteristika | vystihnout povahu a jednání člověka | hodnotící slova doložená příklady | vlastnosti, zájmy, vztah k lidem |
| vypravování | zaujmout příběhem | dějová slovesa, přímá řeč | zápletka, vyvrcholení a rozuzlení |
| úvaha | zamyslet se nad otázkou a dojít k názoru | řečnické otázky, argumenty | vlastní stanovisko a jeho zdůvodnění |
Líčení a charakteristika
Oba útvary popisují a oba smějí hodnotit. Líčení se ale soustředí na prostředí a dojem z něj, kdežto charakteristika na člověka, jeho vlastnosti a jednání. Postup shrnuje text o tom, jak napsat charakteristiku osoby.
Líčení a vypravování
Hranici určuje zápletka. Pokud se ve vašem textu někdo rozhoduje, něco hledá nebo před něčím utíká, píšete příběh a hodí se spíš rady, jak napsat vypravování.
Sedm chyb, za které se v líčení strhávají body
- Holý výčet. Věty typu Vlevo je strom, vpravo lavička jsou prostý popis. Chybí dojem a nálada.
- Sklouznutí k ději. Text začne líčením a po třech větách vypráví, co se stalo. Útvar tím není dodržen.
- Jen zrak. Práce bez zvuků, vůní a doteků působí jako popis fotografie.
- Otřelé obraty. Smějící se sluníčko a sněhová peřina nic nového neukážou.
- Přemíra přídavných jmen. Tři přívlastky u každého podstatného jména text zpomalí a obraz rozmažou.
- Kolísání času a osoby. Střídání přítomného a minulého času bez důvodu ruší a působí jako nepozornost.
- Chybějící členění. Líčení v jednom odstavci postrádá úvod i závěr a čtenář se v něm ztrácí.
Ostatní školní útvary i praktické texty srovnává přehled slohových útvarů.
Časté otázky
Co je líčení ve slohu?
Líčení je umělecký, subjektivně zabarvený popis. Pisatel v něm nezachycuje jen podobu místa, děje nebo věci, ale hlavně dojem a náladu, které v něm vyvolávají. Slovník spisovného jazyka českého ho vymezuje jako subjektivně zabarvený básnický popis a uvádí příklady líčení jara a líčení bouře.
Jaký je rozdíl mezi líčením a popisem?
Popis je věcný a chce, aby si čtenář předmět přesně představil. Líčení je osobní a chce, aby čtenář cítil totéž co pisatel. Proto popis vystačí s neutrálními slovy a výčtem znaků, kdežto líčení pracuje s přirovnáními, metaforami, personifikací a se smyslovými vjemy.
Jakou osnovu má líčení?
Líčení má úvod, stať a závěr. Úvod uvede místo, čas a první dojem. Stať ve dvou až čtyřech odstavcích rozvíjí jednotlivé vjemy v promyšleném pořadí, například od celku k detailu. Závěr se vrací k celkové náladě a přidá osobní pocit nebo krátkou myšlenku.
V jakém čase a v jaké osobě se líčení píše?
Líčení lze psát v přítomném i v minulém čase, zvolený čas je ale potřeba udržet v celém textu. Nejpřirozenější je první osoba, protože líčení stojí na osobním prožitku.
Jak dlouhé má být líčení?
Rozsah určuje zadání. U běžné školní práce ho stanoví vyučující. U písemné práce z českého jazyka a literatury v maturitní zkoušce stanoví vyhláška o maturitní zkoušce minimální rozsah 250 slov, a to pro jakýkoli zadaný útvar.
Může se líčení objevit u maturity?
Může, ale jisté to není. Písemná práce z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturitní zkoušky a nejméně čtyři zadání pro ni podle vyhlášky stanoví ředitel školy. Každé zadání říká, jakým způsobem se má zpracovat, takže o zařazení líčení rozhoduje škola.
Které jazykové prostředky se v líčení používají?
Hlavně přirovnání, metafora, personifikace a básnický přívlastek, dále slovesa, která zachycují pohyb, zvuk a světlo. Krátká věta zvýrazní okamžik, delší souvětí zpomalí pohled.
Smí být v líčení děj?
Smí, pokud zůstává v pozadí. V líčení se může rozednívat, zvedat vítr nebo plnit náměstí, text ale nemá zápletku ani rozuzlení. Jakmile začnou postavy jednat a čtenář čeká, jak to dopadne, stává se z líčení vypravování.
