Jak napsat charakteristiku: osnova, znaky a vzor

Charakteristika je slohový útvar, který vystihuje, jaký člověk nebo literární postava je: jak vypadá, jak se chová a jakou má povahu. Pozná se podle toho, že nevypráví příběh, ale skládá obraz osobnosti z vybraných rysů a ke každému přidává doklad. Skládá se z krátkého představení, vnější a vnitřní charakteristiky a závěrečného hodnocení.

Obsah

Ve zkratce

Charakteristika stojí na popisném slohovém postupu. Odpovídá na otázku jaký je, ne co se stalo.
Vnější charakteristika zachycuje vzhled, držení těla, řeč a oblékání. Vnitřní zachycuje povahu, schopnosti, zájmy a vztah k lidem i k práci.
Přímá charakteristika vlastnost pojmenuje: je trpělivý. Nepřímá ji ukáže na tom, co člověk dělá a říká.
Osnova má tři části: představení osoby, stať s vnějšími a vnitřními rysy a závěr s celkovým hodnocením.
Nejvíc bodů ztrácí práce, která jen vyjmenuje přídavná jména nebo sklouzne do vyprávění.
U literární postavy se každý rys dokládá scénou z knihy, děj se nepřevypravuje.

Co je charakteristika a kde se s ní potkáte

Slovník spisovného jazyka českého vykládá charakteristiku jako vytčení příznačných znaků osoby, postavy, národa, knihy nebo doby. Ve slohu jde o útvar popisného slohového postupu, který místo předmětu nebo místa zachycuje člověka a jeho povahu. Některé přehledy slohu ji proto řadí mezi druhy popisu.

Ve kterých textech se objevuje

Charakteristika není vázaná na jediný funkční styl. V běžné komunikaci popisujete kamaráda nebo nového učitele, v odborném a administrativním stylu se z ní stává posudek, v publicistice medailon osobnosti. V umělecké literatuře jí autor představuje postavy.

Vnější a vnitřní charakteristika

Vnější charakteristika popisuje to, co je vidět a slyšet: postavu, tvář, chůzi, gesta, způsob řeči, oblékání. Vnitřní charakteristika jde pod povrch: temperament, vlastnosti, schopnosti, zájmy, vztah k druhým lidem, k práci a k sobě. Terminologie není jednotná. Část škol a učebnic říká vnější charakteristice popis osoby a slovo charakteristika si nechává jen pro povahu.

Přímá a nepřímá charakteristika

Přímá charakteristika vlastnost rovnou pojmenuje: Klára je spolehlivá. Nepřímá ji nechá vyplynout z jednání, řeči nebo z toho, co o člověku říkají druzí: Když Klára slíbí, že přinese zápisky, má je spolužák ráno na lavici. V dobré práci se oba způsoby střídají.

Charakteristika ve škole a u maturity

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ve znění z roku 2021 jmenuje charakteristiku mezi žánry písemného projevu na druhém stupni. U maturity stanoví zadání písemné práce z češtiny ředitel školy, a to nejméně čtyři, a žák si jedno vybere. Maturitní vyhláška požaduje souvislý text o nejméně 250 slovech. Zda mezi zadáními bude charakteristika, záleží na škole.

Znaky charakteristiky

Rozhodující je, že každá věta textu něco říká o povaze nebo vzhledu člověka a žádná jen neposouvá děj.

Znak	Jak se projevuje v textu	Příklad formulace
popisný postup	text řadí rysy vedle sebe, nevypráví příběh od začátku do konce	Je vysoká, hubená a chodí rychle.
výběr příznačných rysů	tři až pět vlastností, které člověka odlišují od ostatních	Nejvíc ji vystihuje zvědavost.
vnější i vnitřní stránka	od vzhledu a projevu se postupuje k povaze	Mluví potichu, ale ví přesně, co chce.
doklad vlastnosti	za tvrzením následuje krátká situace nebo zvyk	Je štědrý: svačinu vždycky rozdělí napůl.
hodnocení	pisatel říká, čeho si na člověku cení a co mu vadí	Obdivuji na ní, že se nevzdává.
klady i zápory	obraz není jen pochvalný, objeví se i slabší stránka	Umí být také pěkně umíněný.

Osnova charakteristiky: úvod, stať, závěr

Osnova charakteristiky se nedrží času, ale témat. Postupuje se od toho, co je vidět na první pohled, k tomu, co se pozná až časem.

Úvod: kdo to je

Dvě až tři věty představí, o kom píšete: jméno, věk, vztah k vám, zaměstnání nebo škola. U literární postavy sem patří název díla, autor a role postavy v příběhu.

Stať: jak vypadá a jaký je

Stať mívá dva až čtyři odstavce. První patří vnější charakteristice: postava, tvář, pohyb, hlas, oblečení. Další odstavce patří povaze, schopnostem, zájmům a vztahu k lidem. Těžiště práce leží ve vnitřní charakteristice a v dokladech.

Závěr: celkové hodnocení

Poslední odstavec shrne, čím je pro vás osoba důležitá nebo co si o ní po přečtení knihy myslíte. Nepřidává novou vlastnost a neopakuje úvod.

Ukázková osnova na téma Můj děda

Úvod: věk, povolání, dílna za domem. Stať: 1. postava, vlasy, brýle, ruce, chůze. 2. mlčenlivost a trpělivost, doklad se stavbou krmítka. 3. důkladnost, dochvilnost a tvrdohlavost. Závěr: čeho si na něm vážím a co mě naučil. Podle této osnovy je napsán vzorový text níže.

Jak postupovat krok za krokem

Nejvíc práce se odvede před psaním, při sbírání materiálu.

Vyberte osobu, kterou dobře znáte

O člověku, se kterým trávíte čas, napíšete víc než o slavné osobnosti. Pokud je zadaná literární postava, vyberte tu, která v knize hodně jedná a mluví.

Sbírejte rysy a ke každému doklad

Na papír si napište vše, co vás napadne: vzhled, vlastnosti, zvyky, oblíbené výroky. Potom vyberte tři až pět vlastností a ke každé připište situaci, která ji dokazuje. Vlastnost bez dokladu škrtněte nebo doklad dohledejte.

Seřaďte body a napište první verzi

Body rozdělte do osnovy a pište po odstavcích. Protiklady oddělte slovy zato, na druhou stranu, přesto. Rozsah se řídí zadáním učitele, u maturitní písemné práce nejméně 250 slovy.

Postup u literární postavy

Postavu poznáte ze čtyř pramenů: z toho, co o ní říká vypravěč, co dělá, jak mluví a co o ní říkají ostatní postavy. Ke každé vlastnosti uveďte místo v ději, kde se projevila, jednou větou a bez převyprávění celé kapitoly.

Kontrola

Při posledním čtení hlídejte tři věci. Zda každá vlastnost má doklad, zda se neopakuje sloveso být a zda text nesklouzl do příběhu. Pak přijde pravopis. V charakteristice se často píše v minulém čase o více lidech, a tak se vyplatí zopakovat si, kdy psát byli a kdy byly.

Jazyk a styl charakteristiky

Charakteristiku nesou přesná přídavná jména a konkrétní slovesa, ne obecná slova jako hodný, milý a fajn. Píše se spisovně, v přítomném čase pro trvalé vlastnosti a v minulém pro doklady.

Přídavná jména s přesným významem

Místo je hodná zkuste říct, v čem ta dobrota spočívá: je ohleduplná, obětavá, pozorná, shovívavá. Každé z těch slov znamená něco jiného a ke každému se hledá jiný doklad.

Slovesa místo je a má

Řada vět typu má hnědé oči, má dlouhé vlasy, je vysoký působí jako dotazník. Střídejte slovesa: hnědé oči mu září, vlasy si stahuje do copu, mezi spolužáky vyčnívá o hlavu.

Přirovnání a ustálená rčení

Přirovnání a rčení patří k charakteristice tradičně: pracovitý jako včelka, pro korunu by si nechal koleno vrtat. Jedno dvě v textu potěší, pět za sebou působí jako opsaný seznam.

Co se nehodí

Nehodí se nespisovné a hodnoticí zkratky jako je v pohodě nebo je to borec, urážky ani výsměch. Kritický rys se dá říct věcně: neumí přiznat chybu. Sporné tvary vyřeší přehled pravopisných případů.

Charakteristika osoby: vzor

Vzorový text má pět odstavců a drží se osnovy uvedené výše. Všimněte si, že téměř žádná vlastnost v něm nezůstala bez dokladu.

Mému dědovi Josefovi je sedmdesát čtyři let a celý život pracoval jako truhlář. Dílnu má dodnes za domem a tráví v ní skoro každé dopoledne.

Je menší, šlachovitý a trochu nahrbený, jak se léta skláněl nad hoblicí. Šedivé vlasy si češe dozadu a brýle nosí na šňůrce kolem krku, protože je jinak pořád hledá. Ruce má široké, s krátkými prsty a starou jizvou přes levý palec. Chodí pomalu, ale nikdy se nezastaví jen tak.

Děda toho moc nenamluví. Když se ho na něco zeptám, nejdřív chvíli mlčí a teprve pak odpoví jednou dvěma větami. Zato je nesmírně trpělivý. Minulou zimu jsme spolu stavěli krmítko a já jsem třikrát uřízl prkno nakřivo. Neřekl nic, podal mi další a ukázal, jak pilu držet. Počtvrté se řez povedl.

Nesnáší odbytou práci. Židli, která se viklá, nepustí z dílny, i kdyby na ni soused čekal o týden déle. Stejně přísný je na sebe: slíbí-li, že přijde v pět, stojí u dveří za pět minut pět. Umí být i tvrdohlavý. Mobilní telefon odmítá a domluvit se s ním dá jen přes babičku.

Vážím si na něm toho, že nikoho nepoučuje a všechno raději ukáže. Naučil mě, že věc se má dodělat, i když se na ni nikdo nedívá.

Co která část dělá

První odstavec jen představuje: jméno, věk, povolání. Druhý je vnější charakteristika a vybírá čtyři detaily, z nichž nahrbená záda a jizva zároveň vyprávějí o řemesle. Třetí a čtvrtý odstavec jsou vnitřní charakteristika. Trpělivost je pojmenovaná přímo a doložená krmítkem, důkladnost je podaná jen nepřímo, židlí, která nesmí z dílny.

Proč text nesklouzl do vypravování

Příhoda s krmítkem zabírá tři věty a nemá zápletku ani rozuzlení. Slouží jako důkaz jedné vlastnosti a text se hned vrací k dalšímu rysu. Tvrdohlavost vyvažuje pochvalné rysy.

Čím se charakteristika liší od příbuzných útvarů

Charakteristika se nejčastěji plete s popisem osoby a s vypravováním. Rozdíl je v cíli: popis ukazuje, jak něco vypadá, vypravování, co se stalo, a charakteristika, jaký někdo je.

Útvar	Cíl	Jazyk	Typický znak
charakteristika	vystihnout povahu a vzhled člověka	přídavná jména vlastností, přirovnání, hodnoticí výrazy	vlastnost a její doklad
popis	věcně ukázat, jak předmět, místo nebo osoba vypadá	přesná pojmenování částí, tvarů a barev	postup od celku k detailu, bez hodnocení
líčení	předat dojem a náladu	básnické prostředky, metafory, personifikace	subjektivní pohled pisatele
vypravování	zachytit příběh	dějová slovesa, přímá řeč	zápletka, vyvrcholení a rozuzlení

Charakteristika a popis osoby

Popis osoby zůstává u toho, co se dá vidět, a nehodnotí. Charakteristika vzhled používá jen jako vstup a pokračuje k povaze. Kdo má zadaný popis, najde zásady v návodu, jak napsat popis. Náladový, obrazný popis je zase úkolem pro text o tom, jak napsat líčení.

Charakteristika a vypravování

Ve vypravování je hlavní děj a postavy se v něm poznávají mimochodem. V charakteristice je to obráceně: příhoda smí zabrat pár vět a jen dokládá vlastnost. Pokud vás téma táhne k příběhu, přečtěte si raději, jak napsat vypravování.

Sedm chyb, za které se v charakteristice strhávají body

Seznam přídavných jmen. Věta je hodný, milý, chytrý a vtipný nic nedokazuje. Vyberte méně vlastností a každou doložte.
Jen vnější popis. Práce skončí u vlasů a oblečení a k povaze se nedostane. Vzhledu patří jeden odstavec.
Sklouznutí do vypravování. Jedna příhoda se rozroste na půl stránky. Doklad má mít dvě až tři věty.
Samá chvála. Chybí jakákoli slabší stránka a text zní jako přání k narozeninám.
Opakování sloves je a má. Každá věta začíná stejně. Střídejte slovesa a slovosled.
Chybějící závěr. Text končí poslední vlastností a čtenář se nedozví, jak pisatel osobu celkově vidí.
Převyprávěný děj u literární postavy. Místo charakteristiky vznikne obsah knihy. Z děje berte jen scény, které něco říkají o povaze.

Ostatní školní útvary i praktické texty srovnává přehled slohových útvarů.

Časté otázky

Jak napsat charakteristiku osoby?

Nejdřív osobu krátce představte, pak v jednom odstavci popište její vzhled a projev a ve dvou až třech odstavcích povahu, schopnosti a zájmy. Ke každé vlastnosti přidejte situaci, která ji dokládá. Na konec patří celkové hodnocení, tedy čeho si na člověku ceníte.

Jaká je osnova charakteristiky?

Úvod představí osobu jménem, věkem a vztahem k pisateli. Stať obsahuje vnější charakteristiku, tedy vzhled a projev, a vnitřní charakteristiku, tedy povahu, schopnosti, zájmy a vztah k lidem. Závěr přináší celkové hodnocení.

Jaký je rozdíl mezi vnější a vnitřní charakteristikou?

Vnější charakteristika zachycuje to, co je vidět a slyšet: postavu, tvář, chůzi, řeč a oblékání. Vnitřní charakteristika zachycuje povahu, schopnosti, zájmy a vztah k lidem a k práci. Některé učebnice říkají vnější charakteristice popis osoby.

Co je přímá a nepřímá charakteristika?

Přímá charakteristika vlastnost pojmenuje, například je spolehlivá. Nepřímá charakteristika vlastnost neřekne, ale ukáže ji na jednání, řeči nebo na tom, co o člověku říkají druzí. V dobré práci se oba způsoby střídají.

Jak napsat charakteristiku literární postavy?

V úvodu uveďte dílo, autora a roli postavy v příběhu. Vlastnosti vyvozujte z toho, co postava dělá, jak mluví, co o ní říká vypravěč a ostatní postavy, a ke každé uveďte jednou větou scénu z knihy. Děj nepřevypravujte.

Jak dlouhá má být charakteristika?

Rozsah určuje zadání učitele. Pro maturitní písemnou práci z češtiny stanoví vyhláška souvislý text o nejméně 250 slovech, ať jde o jakýkoli útvar. Vzorový text v tomto článku má zhruba 200 slov a odpovídá kratší školní práci.

Mám v charakteristice psát i záporné vlastnosti?

Ano. Jedna nebo dvě slabší stránky dodají textu věrohodnost a ukážou, že osobu opravdu znáte. Pište je věcně a bez výsměchu, například neumí přiznat chybu.

Může být charakteristika u maturity?

Může, ale jisté to není. Zadání písemné práce z českého jazyka a literatury stanoví ředitel školy, nejméně čtyři pro daný termín, a žák si jedno zvolí. Jaké útvary se mezi nimi objeví, záleží na škole.