Jak napsat popis: osnova, znaky a vzor

Popis je slohový útvar, který vystihuje hlavní znaky předmětu, osoby, místa nebo děje tak, aby si je čtenář dokázal představit, aniž je viděl. Pozná se podle popisného slohového postupu: nic se v něm neděje, text postupuje od celku k částem a jejich vlastnostem. Skládá se z úvodu, který popisovanou věc představí, ze stati s uspořádaným výčtem částí a ze závěru, který shrne celkový dojem nebo využití.

Obsah

Ve zkratce

Popis odpovídá na otázku jaké to je a z čeho se to skládá, ne na otázku co se stalo.
Základní druhy jsou popis prostý, odborný a umělecký, kterému se říká líčení.
Popis předmětu a osoby je statický, popis pracovního postupu a děje je dynamický.
Osnova má tři části: představení celku, uspořádaný popis částí, shrnutí.
Pořadí musí mít systém: shora dolů, zleva doprava, od celku k detailu, u postupu krok za krokem.
U maturity zadání písemné práce stanovuje ředitel školy, minimální rozsah je 250 slov.

Co je popis a kde se s ním setkáte

Slovník spisovného jazyka českého vymezuje popis jako slohový útvar vystihující hlavní znaky objektu nebo děje. Podstatou popisu je výběr a uspořádání: autor nevyjmenuje všechno, co vidí, ale to, co předmět odlišuje od jiných, a seřadí to tak, aby se v tom čtenář neztratil.

Prostý, odborný a umělecký popis

Prostý popis patří do běžné komunikace a jde mu o názornost: inzerát na kolo, popis ztracené tašky, popis cesty na nádraží. Odborný popis slouží odbornému stylu, vyžaduje přesnost, úplnost a termíny, například popis rostliny v atlase nebo přístroje v technické dokumentaci. Umělecký popis je subjektivní a obrazný. Nový encyklopedický slovník češtiny připomíná, že literární teorie mu říká líčení, a proto má samostatný postup, jak napsat líčení.

Statický a dynamický popis

Statický popis zachycuje věc, která se nemění: předmět, místnost, budovu, zevnějšek člověka. Dynamický popis zachycuje něco, co probíhá v čase, tedy děj nebo pracovní postup. Od vyprávění se liší tím, že nemá zápletku a děj podává jako opakovatelný.

Tři nejčastější školní zadání

Druh popisu	Co zachycuje	Jak se řadí informace
popis předmětu	tvar, velikost, materiál, barvu, části a jejich funkci	od celku k částem, shora dolů nebo zvenku dovnitř
popis osoby	postavu, obličej, vlasy, oblečení, držení těla, chůzi, hlas	od celkového vzhledu k obličeji a nápadným detailům
popis pracovního postupu	pomůcky, suroviny a jednotlivé kroky činnosti	nejdřív pomůcky, potom kroky v časovém pořadí

Popis osoby se zabývá tím, co je vidět a slyšet. Jakmile začnete hodnotit povahu, zájmy a jednání, píšete jiný útvar, který má vlastní návod, jak napsat charakteristiku.

Znaky popisu

Dobrý popis poznáte podle toho, že by podle něj čtenář věc našel mezi deseti podobnými, nakreslil ji, nebo činnost sám zopakoval.

Znak	Jak se projevuje v textu	Příklad formulace
přesnost	rozměry, tvary, materiály a barvy jsou pojmenované, ne naznačené	Deska stolu je dubová, dlouhá asi metr a půl.
uspořádanost	text drží jeden směr a nevrací se	Nahoře, pod ním, úplně dole.
věcnost	v prostém a odborném popisu chybí dojmy a hodnocení	Rám je na dvou místech odřený.
názornost	neznámé se přirovná ke známému	Stínidlo má tvar komolého kužele.
bezdějovost	přítomný čas, slovesa stavu a polohy	Vlevo od dveří stojí knihovna.

Osnova popisu: úvod, stať, závěr

Osnova popisu se neřídí časem jako u vyprávění, ale prostorem nebo pořadím kroků, a proto je potřeba rozhodnout o směru dřív, než napíšete první větu.

Úvod

Úvod řekne, co popisujete, a zasadí to do souvislostí: co to je, komu to patří, kde to stojí, k čemu to slouží. U osoby stačí jméno, věk a vztah k pisateli. U pracovního postupu sem patří cíl činnosti a seznam pomůcek nebo surovin.

Stať

Stať je vlastní popis. Začíná celkovým vzhledem, tedy velikostí, tvarem, materiálem a barvou, a pokračuje jednotlivými částmi ve zvoleném pořadí. U pracovního postupu tvoří stať kroky seřazené podle času, žádný se nesmí přeskočit.

Závěr

Závěr shrne celkový dojem, využití nebo vztah pisatele k věci. U postupu popíše, jak má vypadat hotový výsledek. Nové části ani kroky nepřináší.

Ukázková osnova: popis osoby

Téma: Můj dědeček.

Úvod: kdo to je, kolik mu je let, kde ho nejčastěji vídám.
Stať 1: celková postava, výška, držení těla, chůze.
Stať 2: obličej, oči, vrásky, vlasy, brýle.
Stať 3: ruce a oblečení, které nosí doma a na zahradě.
Stať 4: hlas a typická gesta.
Závěr: podle čeho ho poznám už z dálky.

Ukázková osnova: popis pracovního postupu

Téma: Jak zasadit pokojovou rostlinu do nového květináče.

Úvod: kdy se rostlina přesazuje a co je potřeba připravit (květináč, substrát, keramzit, konvička).
Stať: vyjmutí rostliny, uvolnění kořenů, drenážní vrstva, usazení, dosypání substrátu, zálivka.
Závěr: jak vypadá správně přesazená rostlina a kam ji postavit.

Jak napsat popis krok za krokem

Popis se nepíše z hlavy, ale z pozorování: kdo se na věc nepodívá, popíše jen to, co má každá věc toho druhu.

1. Pozorujte a dělejte si poznámky

Postavte si předmět před sebe, u postupu si činnost projděte. Zapište si části, jejich vlastnosti a vše, čím se věc liší od běžného kusu.

2. Vyberte podstatné

Z poznámek škrtněte, co je samozřejmé. Že má židle čtyři nohy, čtenář ví.

3. Zvolte směr a napište osnovu

Rozhodněte se, zda půjdete shora dolů, zleva doprava, zepředu dozadu nebo od celku k detailu, a části do osnovy seřaďte podle toho.

4. Pište po odstavcích

Jedna část, jeden odstavec. Polohu určujte přesně: v levém horním rohu, pod stínidlem, mezi oknem a skříní. Kroky postupu spojujte výrazy nejprve, potom, mezitím, nakonec.

5. Zkontrolujte text

Přečtěte si popis očima člověka, který věc nikdy neviděl, a doplňte, co mu chybí. Potom projděte pravopis. V popisu se hromadí výčty a několikanásobné větné členy, proto se vyplatí zopakovat si, kdy se píše čárka před a. Při popisu v minulém čase pohlídejte shodu, například podle přehledu, kdy psát byli a kdy byly.

Jazyk a styl popisu

Popis stojí na jménech: podstatné jméno část pojmenuje a přídavné jméno řekne, jaká je. Na důležitou roli jmen v popisu upozorňuje i Nový encyklopedický slovník češtiny.

Co se hodí

Hodí se konkrétní pojmenování místo obecných: kolébkový vypínač místo tlačítko, pletený svetr s kapucí místo oblečení. Přídavná jména mají říkat fakt: oválný, matný, ohmataný, světle šedý. Slovesa střídejte, aby se neopakovalo je a má: stojí, visí, vybíhá, zužuje se, lemuje, skládá se z.

Co se nehodí

Do prostého a odborného popisu nepatří hodnotící slova bez obsahu: krásný, zajímavý, super. Místo Má hezké oči pište Má úzké šedé oči. Nepatří sem ani přímá řeč a děj.

Slovesa v popisu pracovního postupu

V postupu si vyberte jeden slovesný tvar a držte ho v celém textu. Obvyklá je 1. osoba množného čísla (těsto rozválíme), rozkazovací způsob (těsto rozválejte) nebo zvratný tvar (těsto se rozválí). Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny musí být popis pracovního postupu objektivní, přesný a úplný, protože často slouží jako návod méně zkušenému čtenáři.

Vzorový popis předmětu

Následující text je prostý popis předmětu na téma Moje stolní lampa a má necelých 200 slov.

Na mém psacím stole stojí stolní lampa, kterou jsem dostal před nástupem na střední školu. Je vysoká asi čtyřicet centimetrů, celá z kovu a natřená matnou tmavě zelenou barvou.

Lampa se skládá ze tří částí: podstavce, ramene a stínidla. Podstavec je kruhový, těžký a zespodu podlepený plstí, takže po desce stolu neklouže a nenechává na ní škrábance. Vpravo na něm sedí černý kolébkový vypínač. Ze středu podstavce vychází rameno ze dvou tenkých trubek, které spojuje kloub s křídlovou maticí. Po jejím povolení se dá horní část ramene sklopit až do vodorovné polohy.

Na konci ramene je upevněno stínidlo ve tvaru komolého kužele. Zvenku má stejnou zelenou barvu jako zbytek lampy, uvnitř je bílé, aby odráželo co nejvíc světla. Na jeho okraji je vidět drobná promáčklina. Pod stínidlem je objímka se závitem, do které se šroubuje běžná žárovka. Zezadu z podstavce vede černý kabel dlouhý asi dva metry, zakončený zástrčkou.

Lampu používám každý večer při psaní úkolů a při čtení. Světlo si kloubem nastavím tak, aby dopadalo na sešit zleva a ruka mi nestínila. Je to jednoduchá a spolehlivá věc, která za čtyři roky nepotřebovala nic jiného než novou žárovku.

Co která část dělá

První odstavec je úvod: říká, o jaký předmět jde, kde stojí, a podává celkový vzhled, tedy výšku, materiál a barvu. Druhý a třetí odstavec tvoří stať. Úvodní věta stati vyjmenuje tři části a text je probírá ve stejném pořadí, zdola nahoru. Promáčklina na okraji stínidla je detail, který tuto lampu odlišuje od ostatních téhož typu. Poslední odstavec je závěr s využitím a jedním shrnujícím hodnocením.

Čím se popis liší od příbuzných útvarů

Popis se nejčastěji plete s charakteristikou, líčením a vypravováním, protože se všechny čtyři útvary mohou týkat stejné osoby nebo stejného místa.

Útvar	Cíl	Jazyk	Typický znak
popis	ukázat, jak věc vypadá nebo jak se něco dělá	věcný, přesný, přítomný čas	uspořádaný výčet částí a vlastností
charakteristika	vystihnout povahu a jednání člověka	hodnotící přídavná jména, příklady chování	vnější popis doplněný vnitřními vlastnostmi
líčení	předat dojem a náladu	obrazný, přirovnání a metafory	subjektivní pohled pisatele
vypravování	podat příběh, který se jednou stal	dějová slovesa, přímá řeč	zápletka, vyvrcholení a rozuzlení

Popis uvnitř jiných útvarů

Krátký popis místa nebo postavy bývá součástí příběhu, a tak se hodí znát i to, jak napsat vypravování. Popis přístroje, knihy nebo pokusu tvoří pravidelnou část odborného textu, s nímž pomůže postup, jak napsat referát.

Popis u maturity

Maturitní vyhláška nestanovuje seznam útvarů pro písemnou práci z českého jazyka a literatury. Zadání určuje ředitel školy, pro každý termín nejméně čtyři, a žák si jedno vybere. Zadání obsahuje název, způsob zpracování a případně výchozí text. Práce má mít nejméně 250 slov a trvá nejméně 110 minut včetně času na volbu zadání. Kritéria hodnocení zveřejňuje každá škola sama, proto doporučujeme přečíst si ta vlastní.

Sedm nejčastějších chyb v popisu

Chybí systém. Text skáče od očí k botám a zpět. Zvolte jeden směr a držte ho.
Výčet bez celku. Celkový vzhled patří na začátek stati.
Prázdná hodnocení. Slova hezký, pěkný a zajímavý nic neukazují. Nahraďte je tvarem, barvou a materiálem.
Opakování sloves je a má. Střídejte slovesa polohy a tvaru.
Popis sklouzne do vyprávění. Historce o tom, jak jste věc dostali, stačí jedna věta v úvodu.
Záměna popisu osoby s charakteristikou. Zadání zní popis, a text hodnotí povahu. Držte se toho, co je vidět a slyšet.
Neúplný pracovní postup. Chybí pomůcky, množství nebo krok, který pisateli připadá samozřejmý, a střídají se tvary vezmeme a vezměte.

Ostatní školní útvary i praktické texty srovnává přehled slohových útvarů.

Časté otázky

Jak napsat popis, aby měl správnou osnovu?

V úvodu představte, co popisujete a k čemu to slouží. Ve stati popište nejdřív celkový vzhled a potom jednotlivé části v jednom směru, například shora dolů. V závěru shrňte dojem nebo využití a nepřidávejte nové části.

Jaký je rozdíl mezi prostým a odborným popisem?

Prostý popis patří do běžné komunikace a jde mu o názornost, vystačí si s obecně srozumitelnými slovy. Odborný popis vyžaduje přesnost a úplnost, pojmenovává části zavedenými termíny a používá je v celém textu stejně.

Jak napsat popis osoby?

Začněte tím, kdo to je, a pokračujte od celkové postavy k obličeji, vlasům, oblečení, chůzi a hlasu. Povahu a jednání nechte charakteristice.

Jak napsat popis pracovního postupu?

V úvodu uveďte cíl činnosti a všechny pomůcky nebo suroviny. Kroky seřaďte podle času, žádný nevynechejte a v celém textu držte jeden slovesný tvar, například rozválíme, nebo rozválejte. Na konec popište, jak má vypadat výsledek.

V jakém čase se popis píše?

Popis předmětu, osoby a místa se obvykle píše v přítomném čase, protože zachycuje stav, který trvá. Minulý čas se hodí tam, kde popisujete, jak něco vypadalo dřív.

Může být v popisu vlastní názor?

V prostém a odborném popisu se názor omezuje na krátké shrnutí v závěru. Subjektivní dojmy, nálada a obrazná pojmenování patří do uměleckého popisu, tedy do líčení.

Jak dlouhý má být popis?

Rozsah určuje zadání učitele. U maturitní písemné práce stanovuje vyhláška minimální rozsah 250 slov bez ohledu na útvar.

Čím se liší popis od charakteristiky?

Popis osoby zachycuje vnější podobu, tedy to, co je vidět a slyšet. Charakteristika k tomu přidává povahu, schopnosti, zájmy a jednání a dokládá je příklady. Popis je věcný, charakteristika hodnotí.