Přirovnání: co to je, příklady a cvičení

Přirovnání je obrat, který podobnost dvou věcí vysloví otevřeně, nejčastěji slovem jako: studený jako led. Slovník spisovného jazyka českého ho popisuje jako vytčení shodných vlastností dvou jevů. V článku najdete stavbu přirovnání v tabulce, jeho druhy, ustálená přirovnání, ukázky z Erbena a Máchy, rozdíl od metafory, krátký rozbor a pět úloh s řešením.

Ve zkratce

• Přirovnání vyjadřuje podobnost výslovně, obvykle spojkou jako, jak nebo než.
• Skládá se z porovnávané věci, porovnávacího slova, modelu a společného rysu, který bývá jen naznačený.
• Volné přirovnání se vykládá doslova (vysoký jako náš Honza), ustálené zesiluje vlastnost (vysoký jako hora).
• Metafora podobnost jen naznačí: chrpy očí je metafora, oči jako chrpy přirovnání.
• Ustálená přirovnání patří do frazeologie, první díl slovníku jich popisuje 2458.
• Ne každé jako tvoří přirovnání: pracuje jako učitel jen říká, jakou roli někdo zastává.

Co je přirovnání

Slovník spisovného jazyka českého vymezuje přirovnání jako část jazykového projevu, která vytyčuje shodné a rozdílné vlastnosti dvou nebo více jevů, a uvádí k němu jako synonymum srovnání. Jako jazykovědný a literární prostředek ho popisuje jako způsob, jímž se jev určuje vytčením vlastností, které má společné s jiným. Podstatné je, že podobnost je řečena, ne jen naznačena. Širší souvislosti shrnuje přehled básnických prostředků.

Přirovnání a trop

Školní přehledy řadí přirovnání mezi tropy, tedy obrazná pojmenování, vedle metafory a metonymie. Nový encyklopedický slovník češtiny ho popisuje jinak: jako syntakticko-sémantickou strukturu, která stojí na výslovně vyjádřené podobnosti. Zároveň uvádí, že se přirovnání často považuje za předstupeň metafory. Obě podoby tedy platí, jen se dívají z různé strany: škola na obraznost, jazykověda na stavbu věty.

Z čeho se přirovnání skládá

Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny má typické přirovnání čtyři části a mezi nimi spojovací člen. Společný rys, tedy tertium comparationis, nemusí být vyslovený, ale z modelu se dá odvodit. Rozbor ukazuje tabulka na větě ze slovníku a na jedné vlastní.

Úplné věty znějí Petr je pihovatý jako tatínek a Ruce měl studené jako led. Slovesný tvar je, popřípadě měl, slovník nazývá relátorem. Ve škole stačí pamatovat si trojici: co se porovnává, s čím a v čem.

Druhy přirovnání

Přirovnání se dělí podle toho, jak pevné je a jak je rozvité. Hlavní hranice vede mezi přirovnáním volným a ustáleným. Ostatní podoby se dají přiřadit k jedné z nich.

Volné přirovnání

Volné neboli neustálené přirovnání vzniká v dané chvíli a lze ho vyložit doslova. Slovník uvádí příklad vysoký jako náš Honza: podobnost zde upřesňuje, jak je někdo vysoký. Do této skupiny patří i autorská přirovnání v literatuře, která nemají v jazyce pevné místo a působí svou novostí.

Ustálené přirovnání

Ustálené přirovnání má předem daný a všeobecně známý model. Význam nevzniká srovnáním, ale zesílením: vysoký jako hora neznamená výšku hory, jen velmi vysoký. Proto lze ustálené přirovnání pochopit i bez představy podobnosti. Více o takových spojeních najdete v článku o frazeologii.

Rozvité a hypotetické přirovnání

Za komparátorem nemusí stát jen slovo, ale i celá věta: slovník uvádí rozprchnout se, jako když do vrabců střelí. Hypotetické přirovnání často uvádí jako by: mluvil, jako by se bál. Básníci přirovnání rozvíjejí do několika veršů, jako Mácha v ukázce níže. Literární věda pak s rozvinutějším přirovnáním pracuje jako s podobenstvím nebo paralelismem.

Ustálená přirovnání v češtině

Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny vychází modely ustálených přirovnání zhruba z 45 procent z konkrétních věcí, z 20 procent ze zvířat a z dalších 20 procent z lidských povolání a funkcí. Téměř vždy jde o něco všeobecně známého. Tabulka uvádí příklady, většinou ze slovníku, a jejich význam.

Ustálená přirovnání nejsou pevná do písmene. Slovník počítá s variantami, například být mírný jako ovečka i trpělivý jako ovečka. Naopak se v nich mohou zachovat slova, kterým už skoro nikdo nerozumí. Stále plní stejnou službu: zesilují a hodnotí.

Přirovnání v běžné řeči a reklamě

Přirovnání nežijí jen v knihách. Říkáme spí jako špalek nebo tichý jako myška, aniž bychom na obraz myslili. V reklamě slouží ke zvýraznění vlastnosti zboží. Vlastní příklady: polštář měkký jako obláček, úsměv jasný jako ráno, kuchyně čistá jako laboratoř. Čím častěji se přirovnání opakuje, tím víc se z obrazu stává klišé. Někdy se k přehnaným přirovnáním přidává hyperbola, například hlad jako vlk.

Příklady přirovnání z literatury

Autoři využívají obecné modely i vlastní nápady. Dílo Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena nabízí obojí. Všechny ukázky pocházejí z autorů, kteří zemřeli před rokem 1956, a jsou zde jen jako jednotlivé verše. Jejich znění bylo opsáno z vydání na Wikizdrojích.

Ukázka rozboru: Polednice

V Erbenově Polednici se matka dítěti pohrozí a polednice skutečně přijde. Verš polednice jako stín tvoří klasické přirovnání: komparand polednice, komparátor jako, komparát stín. Společný rys autor neříká, ale okolní sloveso plíží tiše ho napovídá: postava přichází nehlučně a jakoby bez těla. Přirovnání tak zhušťuje napětí v jediné představě. Celou báseň i souvislosti sbírky vysvětluje rozbor Erbenovy Kytice.

Jak přirovnání poznat a s čím se plete

Hledejte porovnávací slovo a ptejte se, co čím je porovnáváno. Pokud stojí vedle sebe dvě věci a mezi nimi je jako, jak nebo než, jde zpravidla o přirovnání. Metaforu, kterou přirovnání připomíná, popisuje článek o metafoře a metonymii. Nejčastější záměny shrnuje tabulka.

Vyzkoušejte se

U každé úlohy odpovězte a zkontrolujte se. Řešení je hned pod seznamem.

1. Ve větě Ruce měl studené jako led určete komparand, tertium comparationis, komparátor a komparát.
2. Které z vět je přirovnání a které metafora: Má srdce jako kámen. a Má srdce z kamene.?
3. Doplňte ustálená přirovnání: červený jak …, mít hlad jako ….
4. Je věta Pracuje jako učitel přirovnání? Zdůvodněte.
5. Jaké slovo označuje společný rys, který ve verši polednice jako stín není vyslovený?

Řešení: 1. komparand ruce, tertium studené, komparátor jako, komparát led, 2. první je přirovnání (má jako), druhá metafora, 3. rak, vlk, 4. ne, jako tu označuje roli a nic neporovnává, 5. tertium comparationis.

Šest omylů o přirovnání

Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.

1. Přirovnání musí obsahovat slovo jako. Používá se i jak, než a v ustálených spojeních nad, popřípadě jako by.
2. Přirovnání je totéž co metafora. Metafora podobnost jen naznačí, přirovnání ji vysloví.
3. Ustálené přirovnání říká, že věci jsou skutečně podobné. Slouží hlavně ke zesílení: vysoký jako hora je jen velmi vysoký.
4. Každé jako tvoří přirovnání. Ve větě pracuje jako učitel jde o roli, ne o srovnání.
5. Přirovnání patří jen do poezie. Je i v běžné řeči a reklamě, ustálená přirovnání patří k frazeologii.
6. Ustálené přirovnání je nezměnitelné. Slovník počítá s variantami, například mírný nebo trpělivý jako ovečka.

Další pojmy potřebné k rozboru textu shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Co je přirovnání?

Je to jazykový obrat, který podobnost dvou věcí vyslovuje otevřeně, nejčastěji slovy jako, jak nebo než. Příkladem je věta Petr je pihovatý jako tatínek.

Jaký je rozdíl mezi přirovnáním a metaforou?

Přirovnání podobnost pojmenuje a obvykle ji uvede slovem jako, metafora ji jen naznačí a čtenář si ji domyslí. Oči modré jako chrpy je přirovnání, dvě chrpy místo očí je metafora.

Co je ustálené přirovnání?

Je to pevné spojení s předem daným modelem, například červený jak rak nebo mít hlad jako vlk. Slouží hlavně ke zesílení vlastnosti, ne k doslovnému srovnání.

Jaká slova uvozují přirovnání?

Nejčastěji jako a jak, dále než a v některých spojeních nad. Hypotetické přirovnání uvádí jako by, jako když.

Z čeho se přirovnání skládá?

Z porovnávané věci (komparand), porovnávacího slova (komparátor), toho, k čemu se porovnává (komparát), a společného rysu (tertium comparationis), který nemusí být vyslovený.

Patří přirovnání mezi tropy?

Školní přehledy ho obvykle řadí mezi tropy vedle metafory a metonymie. Nový encyklopedický slovník češtiny ho ale popisuje především jako jazykovou strukturu založenou na vyjádřené podobnosti.

Proč lidé používají přirovnání?

Zesilují vlastnost, dodávají jí hodnocení a vyvolávají představu. Bílý jako stěna říká víc než pouhé bledý, protože do věty vstupuje známý obraz.

Kolik ustálených přirovnání čeština má?

První díl Slovníku české frazeologie a idiomatiky z roku 2009 popisuje 2458 českých přirovnání. Nejsou to všechna, jaká kdy zazněla, ale ta, která slovník zachytil jako ustálená.