Standardní nebo standartní: jak se to píše a proč

Správně je jen standardní s d. Přídavné jméno je odvozené od slova standard, tedy obvyklá úroveň nebo ustálená míra, a d si nesou i tvary standardně, nadstandardní a standardizace. Podoba standartní je chybná. Standarta s t je jiné slovo a znamená menší vyztužený prapor.

Ve zkratce

• Standard je norma nebo úroveň, standarta je prapor.
• Správně: standardní, standardně, nadstandardní, nadstandard, standardizace.
• Chybně: standartní, standartně, nadstandartní, standartizace.
• Od standarty se tvoří přídavné jméno standartový, ne standartní.
• Na konci slova standard zní t, proto pravopis nejde poznat sluchem.
• Pomůcka: bez standardu, tedy standardní.
• Tvar standart je správně jen jako 2. pád množného čísla slova standarta.

Standard je norma, standarta je prapor

Čeština má dvě slova, která se liší jediným písmenem a koncovkou, a přitom znamenají něco úplně jiného. Rozhoduje tedy význam: jde-li o úroveň, normu nebo běžný stav, píše se d. Písmeno t patří jen do slova, které označuje prapor. Stejně je na tom dvojice tip a typ.

Co znamená standard

Internetová jazyková příručka vykládá standard jako obvyklou úroveň a ustálenou míru a uvádí příklady životní standard, mezinárodní standardy a podle platných standardů. Je to podstatné jméno mužského rodu neživotného a skloňuje se podle vzoru hrad.

Co znamená standarta

Standarta je podle Slovníku spisovné češtiny menší vyztužený prapor, například standarta prezidenta republiky, nebo tabule či pruh látky s heslem nesený na tyčích v průvodu. Slovník spisovného jazyka českého přidává starší užití: zástavu dělostřelců a jezdectva. Standarta je ženského rodu a skloňuje se podle vzoru žena.

Odvozená slova se píšou s d

Všechna slova, která se v běžném textu vyskytují nejčastěji, vycházejí ze standardu, nikoli ze standarty. Písmeno d ze základu proto zůstává ve všech odvozeninách. Chybné podoby s t tabulka uvádí jen pro výstrahu.

Standardní a standardně

Přídavné jméno standardní znamená podle Slovníku spisovného jazyka českého ustálený, běžný, normální. Slovník uvádí spojení standardní rozměry a podat standardní výkon, u příslovce pak standardně vyráběné součástky. Stupňuje se pravidelně: standardnější, nejstandardnější. Příručka k tomu dává příklad standardnější řešení.

Nadstandard a nadstandardní

Akademický slovník cizích slov vykládá nadstandard jako to, co má vyšší úroveň nebo kvalitu, než je obvyklé. Uvádí spojení nadstandardní lékařská péče a nadstandardně vybavený byt. Předpona nad se píše dohromady se základem a na d uvnitř slova nic nemění. Podoby nadstandartní a nadstandart jsou chybné.

Standardizace a standardizovat

Standardizace je uvedení na standard, jednotná úprava. Internetová jazyková příručka uvádí příklad standardizace postupu zpracování dat a u slovesa větu Systém placení byl standardizován. Po r následuje d, slabika di se vyslovuje tvrdě a slovníky zapisují výslovnost [-dy-]. Podoby standartizace a standartizovat jsou chybné.

Proč se v tom chybuje

Chyba má dvě příčiny, zvukovou a významovou. Kdo píše podle sluchu, nemá se v 1. pádě o co opřít.

Na konci slova zní t

Znělé souhlásky na konci slova před pauzou čeština vyslovuje nezněle, takže hrad zní jako [hrat] a led jako [let]. Totéž platí pro přejatá slova. Internetová jazyková příručka zapisuje výslovnost slova standard jako [standart], ve 2. pádě jako [standardu]. Písmeno d se tedy ozve až ve tvaru s koncovkou. Stejnou potíž, kdy výslovnost pravopis nenapoví, řeší článek o tom, kdy psát mě a kdy mně.

Standarta se plete do cesty

Druhá příčina je existence slova standarta. Píše se s t zcela správně, je známé ze spojení prezidentská standarta a standardu se podobá natolik, že je snadné považovat obě slova za jedno. Pravopis jednoho slova se tu přenáší na druhé. Stejným mechanismem vzniká chyba ve slově výjimka, kam se plete sloveso vyjímat, jak popisuje text o tom, proč se píše výjimka.

Stejně se chovají rekord a akord

Zakončení na rd není v přejatých slovech ojedinělé. Slovník spisovného jazyka českého uvádí s d slova rekord, akord, leopard i bastard. U všech se d ukáže v dalších pádech a v odvozeninách: rekordu, rekordní, akordu, akordový. Standard má navíc vedle sebe podobně znějící slovo s t.

Odkud obě slova pocházejí

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u standardu původ z angličtiny. Akademický slovník cizích slov označuje jako anglická i odvozená slova standardizace a standardizovat. Standarta přišla jinou cestou: tytéž dva slovníky u ní uvádějí francouzštinu s germánským základem, Slovník spisovné češtiny pak cestu z francouzštiny přes němčinu.

Společný předek

Obě slova mají přesto stejný kořen. Německý slovník DWDS vykládá německé Standarte jako výpůjčku ze starofrancouzského estandart, které označovalo vojenské polní znamení, a totéž starofrancouzské slovo uvádí jako východisko anglického standard anglický Wikislovník. Čeština tedy přejala jedno slovo dvakrát, pokaždé odjinud a s jiným významem.

Pomůcka na zapamatování

Nejspolehlivější je zkouška druhým pádem. Řekněte si bez standardu: d je slyšet a patří do všech odvozených slov. Funguje to stejně jako u dvojice hrad a hradu.

Druhá pomůcka je významová. Standarta s t vlaje na tyči. Pokud ve větě nic nevlaje a mluví se o úrovni, normě nebo vybavení, patří do slova d.

Hraniční a sporné případy

Kdy je tvar standart správně

Podoba standart sama o sobě chybná není, jen patří jinému slovu. Je to 2. pád množného čísla slova standarta, příručka ho uvádí ve skloňování: Průvod šel městem bez standart. Jako 1. pád ve významu úroveň je tentýž tvar chyba a správně je standard.

Přídavné jméno od standarty

Standartní není ani přídavné jméno od standarty. Slovník spisovného jazyka českého i Akademický slovník cizích slov uvádějí od standarty jen tvar standartový, například standartová tyč. Heslo standartní ve Slovníku spisovného jazyka českého není.

Standarta, nebo vlajka prezidenta

Slovníky uvádějí spojení standarta prezidenta republiky a v běžné řeči se tak říká dál. Zákon o státních symbolech České republiky ale mezi státními symboly jmenuje vlajku prezidenta republiky a slovo standarta nepoužívá. V úředním textu je proto přesnější vlajka prezidenta republiky, v běžném textu je standarta v souladu se slovníky.

Standardizace se z, starší podoba se s

Slovník spisovného jazyka českého zachycuje vedle podoby standardizace i starší psaní standardisace. Akademický slovník cizích slov a Slovník spisovné češtiny uvádějí jen podobu se z. Kolísání se týká pouze písmen s a z, nikdy d a t. Kde naopak o psaní s a z rozhoduje význam, ukazuje článek o tom, kdy psát zhlédnout a kdy shlédnout.

Vyzkoušejte se

Doplňte d, nebo t. U každé věty si nejdřív řekněte, zda jde o úroveň a normu, nebo o prapor.

1. Pokoj má standar_ní vybavení.
2. Nad sídlem hlavy státu vlála standar_a.
3. Firma zavádí standar_izaci výrobních postupů.
4. Za nadstandar_ní služby se připlácí.
5. Životní standar_ v regionu roste.
6. Okna se standar_ně dodávají s trojsklem.
7. Jezdci nesli v čele průvodu několik standar_.
8. Parkovací senzory patří u tohoto modelu k nadstandar_u.
9. Praporečník pevně držel standar_ovou tyč.

Řešení: 1. standardní, 2. standarta, 3. standardizaci, 4. nadstandardní, 5. standard, 6. standardně, 7. standart, 8. nadstandardu, 9. standartovou. Písmeno t patří jen do vět 2, 7 a 9, kde jde o prapor.

Šest chyb, které se ve slově standard dělají

1. Standartní místo standardní. Přídavné jméno vychází ze standardu a píše se s d.
2. Standart místo standard. V 1. pádě zní na konci t, píše se ale d, stejně jako ve slově rekord.
3. Nadstandartní pokoj nebo nadstandartní péče. Předpona nad na pravopisu základu nic nemění, správně je nadstandardní.
4. Standartizace a standartizovat. Po r následuje d: standardizace, standardizovat.
5. Standartně místo standardně. Příslovce se řídí přídavným jménem, od kterého je utvořené.
6. Standarda místo standarta. Opačná chyba z přehnané opatrnosti. Prapor se píše s t.

Krátké odpovědi na dalších dvacet otázek tohoto druhu shrnuje přehled pravopisných případů.

Časté otázky

Je správně standardní, nebo standartní?

Správně je jen standardní s písmenem d. Přídavné jméno je odvozené od podstatného jména standard, které znamená obvyklou úroveň nebo ustálenou míru, a písmeno d ze základu si ponechává. Tvar standartní je chybný a nedá se obhájit ani slovem standarta, protože od něj slovníky tvoří přídavné jméno standartový.

Co znamená slovo standarta?

Standarta je podle Slovníku spisovné češtiny menší vyztužený prapor, například standarta prezidenta republiky, nebo tabule či pruh látky s heslem nesený na tyčích v průvodu. Je to podstatné jméno ženského rodu, skloňuje se podle vzoru žena a s normou ani úrovní nemá významově nic společného.

Proč tolik lidí píše standartní s t?

Sešly se dva vlivy. Podstatné jméno standard se v 1. pádě vyslovuje s neznělým t na konci, Internetová jazyková příručka zapisuje výslovnost jako [standart], takže ucho písmeno d nenapoví. K tomu v češtině existuje velmi podobné slovo standarta, které se s t skutečně píše.

Jak se píše nadstandardní?

S písmenem d a dohromady: nadstandardní, nadstandardně, nadstandard. Akademický slovník cizích slov vykládá nadstandard jako to, co má vyšší úroveň nebo kvalitu, než je obvyklé,. Podoby nadstandartní a nadstandart jsou chybné ze stejného důvodu jako standartní.

Píše se standardizace, nebo standartizace?

Správně je standardizace a sloveso standardizovat, obojí s d po r. Slabika di se vyslovuje tvrdě, slovníky zapisují výslovnost [-dy-]. Podoby standartizace a standartizovat jsou chybné.

Jak si zapamatovat, že se píše standardní?

Stačí dát slovo standard do 2. pádu. Ve tvaru bez standardu je d slyšet zřetelně, stejně jako ve dvojici hrad a hradu, a totéž d patří do všech odvozených slov. Druhá pomůcka je významová: standarta s t vlaje na tyči. Pokud ve větě nejde o prapor, patří do slova d.

Existuje v češtině tvar standart?

Ano, ale jen jako 2. pád množného čísla slova standarta, například průvod bez standart. Internetová jazyková příručka tento tvar uvádí ve skloňování hesla standarta. Jako 1. pád ve významu norma nebo úroveň je standart chyba, správně je standard.

Jak se vyslovuje standardní?

Internetová jazyková příručka uvádí dvě podoby výslovnosti, [standardňí] a [standarďňí]. V obou zní znělá souhláska, tedy d nebo ď, nikoli t. Neznělé t se ozývá jen na konci samotného slova standard v 1. a 4. pádě, kde příručka zapisuje výslovnost [standart].