Původ názvů měsíců: proč se leden jmenuje leden a co prosinec

České názvy měsíců jsou domácí, slovanská slova a většina z nich popisuje přírodu nebo práci na poli: leden je od ledu, duben od dubu, srpen od srpu, září a říjen od jelení říje, listopad od padání listí. Jediný mladý název je květen, který roku 1805 poprvé použil Josef Jungmann místo staršího slova máj. Jistý ale není původ všech: u března a června se uvádějí dvě verze a prosinec jazykovědci označují za nejasný. Září se slovem záře nesouvisí a prosinec není od prasete ani od prošení.

Ve zkratce

• Jisté výklady: leden (led), duben (dub), srpen (srp), září a říjen (říje), listopad (padání listí).
• Únor se spojuje se slovesem nořit, tedy s praskáním ledu a oblevou.
• Březen má dvě verze: od břízy, nebo od přídavného jména březí.
• Květen je doložen až od roku 1805, do té doby se říkalo jen máj.
• U června a července se odborníci přou, zda jde o červy, červce, nebo červenou barvu plodů.
• Prosinec je nejasný, uvádí se souvislost se slovem siný nebo se slovesem problesknout.
• Názvy měsíců se píšou s malým písmenem a v datu stojí ve druhém pádě.

Co české názvy měsíců znamenají a jak se používají

Dvanáct slov od ledna po prosinec označuje kalendářní měsíce a Slovník spisovného jazyka českého je vykládá pořadím v roce. Na rozdíl od většiny evropských jazyků nejde o přejatá latinská jména, ale o slova z domácích základů. Ve větě se chovají jako obecná podstatná jména: V lednu mrzlo. Smlouva platí do konce září. Narodil se 5. března.

O jaké zdroje se výklad opírá

Výklad vychází z článků v časopise Naše řeč z let 1939 a 1974 a z jazykového koutku časopisu Živa, jehož autorka Anna Černá čerpá z etymologických slovníků Václava Machka a Jiřího Rejzka. Kde se tyto texty rozcházejí, uvádíme obě verze.

Leden až květen: od ledu ke květům

Leden

Je to měsíc ledu, podle Naší řeči doslova měsíc ledný. Zdroje se shodují a jinou verzi neuvádějí. Slovo je doloženo už v glosách z doby kolem roku 1300.

Únor

Únor se spojuje se slovesem nořit, respektive unořit. Podle Živy v tomto měsíci led puká, láme se a jeho kusy se noří do vody. Článek Vojtěcha Kebrleho v Naší řeči mluví o oblevě, při které se ztuhlá země začíná nořit do vody a bláta. Základ je v obou výkladech stejný, výklad je pravděpodobný, nikoli jistý. Živa připouští i souvislost se slovem úmor.

Březen a duben

Březen má dvě vysvětlení. Podle prvního je to měsíc, kdy raší břízy a dávají mízu. Podle druhého souvisí s přídavným jménem březí, protože samice drobného dobytka v té době čekají a rodí mláďata. Živa uvádí obě verze vedle sebe, Kebrle v Naší řeči verzi s březostí odmítá. Duben je jednoznačný: je to měsíc, kdy raší a olisťují se duby.

Květen a starší máj

Květen je jediný název, u kterého lze určit rok vzniku. Podle Bohuslava Havránka v Naší řeči ho poprvé použil Josef Jungmann roku 1805 v překladu Chateaubriandovy Ataly, kde jím přeložil básnické francouzské označení měsíce květů. Hlavním podnětem bylo podle Havránka polské kwiecień, které ovšem označuje čtvrtý měsíc. Známého autora má i slovo z článku o tom, odkud se vzalo slovo robot.

Do té doby se pátému měsíci říkalo máj. Obrozencům vadil jako slovo shodné s německým Mai, podle Havránka však pochází z latinského maius. Květen se v datech objevuje od roku 1813, obě slova byla zhruba do třicátých let 19. století rovnocenná a máj pak ustoupil do básnického jazyka.

Červen až prosinec: od plodů k šeru

Červen a červenec

Živa uvádí tři verze a za nejpravděpodobnější má červenou barvu dozrávajících plodů. Redakce Naší řeči naopak roku 1939 napsala, že z červené barvy slovo dobře odvodit nelze, protože by pak znělo jinak, a že červen je červný měsíc. Sporné podle ní zůstává, o jaké červy jde: zda o červce sbíraného na barvivo, nebo o včelí plod.

Červenec je od června odvozen. Podle Naší řeči pokrýval starý název červen delší období a při přechodu na dvanáct měsíců se rozdělil na červen menší a větší, nakonec na červen a červenec. Ve starších textech se obě jména i zaměňovala, podobně jako latinské Junius a Julius.

Srpen

Srpen je měsíc žní a jméno dostal podle srpu, kterým se obilí žalo. Výklad je jistý a shodují se na něm Naše řeč i Živa.

Září a říjen

Oba názvy mají společný základ, jelení říji. Říjen je měsíc říje přímo. Září vzniklo stažením staročeského zářuj nebo zářij, které souviselo se spojením za řuje, tedy za říje. Výklad se slovy záře a zářit označují Naše řeč i Živa za chybný.

Listopad

Listopad je doba, kdy ze stromů padá listí. Stejný motiv má podle Živy polština, ukrajinština a běloruština.

Prosinec

Redakce Naší řeči o něm roku 1939 napsala, že žádný z dosavadních výkladů plně neuspokojuje. Živa uvádí jako pravděpodobné dvě motivace: přídavné jméno siný, tedy namodralý, šedivý, a praslovanské sloveso s významem problesknout. Slunce tehdy svítí nejslaběji. Starší varianta prasinec je doložena u Adama z Veleslavína roku 1598.

Přehled dvanácti měsíců a verze původu

Tabulka shrnuje nejčastější výklad a to, jak pevně stojí. Jistý znamená, že se zdroje shodují a jinou verzi neuvádějí.

Kde se uvádí víc verzí

U čtyř názvů stojí vedle sebe několik vysvětlení. Živa znamená jazykový koutek z roku 2024.

Lidové výklady, které neplatí

Varianta prasinec připomínala prase a zabijačky, jiní slyší v prosinci sloveso prosit, další proso. Živa všechny tři řadí k lidové etymologii, tedy k výkladu podle pouhé podobnosti slov. Redakce Naší řeči k prosu namítla, že měsíce se jmenují podle přírodních jevů a prací, ne podle pokrmů.

Nejstarší doklady: soustava stará přes šest set let

Havránek cituje výčet z Klaretova slovníku Bohemář z konce 14. století: leden, unor, březen, duben, máj, črven, črvenec, srpen, zářij, říjen, listopad, prosinec. Od té doby se v řadě změnil jediný název, máj. Stejnou řadu má Nomenclator Adama z Veleslavína z roku 1598.

Názvy, které se neujaly

Klaret uvádí ještě třináctý, vkladný měsíc hrudnec. Okrajově je doložen i název vřesen pro červenec nebo srpen. Vřesen v češtině zanikl, ale žije v polském wrzesień a ukrajinském vereseň pro září.

Proč čeština nemá latinské názvy

Většina evropských jazyků převzala římská jména: Januarius podle boha Januse, Julius a Augustus podle císařů, September až December podle pořadí v kalendáři, který začínal březnem. Čeština převzala římskou soustavu dvanácti měsíců, ale obsadila ji staršími slovanskými názvy. Jediné latinské jméno v řadě, máj, pak nahradil květen. Domácí jsou i jména dnů, jak ukazuje článek o tom, odkud jsou názvy dnů v týdnu.

Polština, ukrajinština a chorvatština

Vlastní slovanské názvy mají i další jazyky, jednotná soustava ale nevznikla. Číslo v závorce udává pořadí měsíce v roce. Nejznámější past je chorvatský listopad, který označuje desátý měsíc, tedy český říjen, jedenáctý měsíc se chorvatsky jmenuje studeni. Polština má dva názvy z latiny, marzec a maj, slovenština užívá latinské názvy všechny.

Pravopis a tvary

Malé písmeno

Názvy měsíců jsou obecná jména a píšou se s malým písmenem. Slovník spisovného jazyka českého uvádí všech dvanáct hesel s malým počátečním písmenem. Kdy velké písmeno naopak patří, rozebírá text o tom, jak se píšou velká písmena u svátků.

Druhý pád v datu

V datu stojí název měsíce ve druhém pádě, protože se shoduje s řadovou číslovkou: 5. března se čte pátého března. Mezery a tečky řeší návod, jak správně psát datum. Tvary druhého pádu jsou ledna, února, března, dubna, května, června, července, srpna, září, října, listopadu a prosince.

Skloňování a odvozená slova

Září je jako jediné středního rodu a ve druhém pádě se nemění: do konce září. Listopad má ve druhém pádě koncovku u: od listopadu. Přídavné jméno od září zní zářijový, s j ze staročeské podoby zářij. Další sporná místa českého psaní shrnuje přehled pravopisných případů.

Šest omylů o názvech měsíců

1. Září je od záře. Není, vzniklo ze staročeského zářuj a souvisí s jelení říjí stejně jako říjen.
2. Prosinec je od prasete, prošení nebo prosa. Všechny tři výklady patří k lidové etymologii, původ slova je nejasný.
3. Květen je prastaré slovo. Jako název pátého měsíce je doložen až od roku 1805, starší je máj.
4. Máj je germanismus. Obrozenci ho tak vnímali, podle Naší řeči však pochází z latinského maius.
5. Listopad je všude jedenáctý měsíc. V chorvatštině je listopad desátý měsíc, český říjen.
6. Názvy měsíců se píšou s velkým písmenem. V češtině se píšou s malým, velké patří angličtině a němčině.

Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.

Časté otázky

Proč se leden jmenuje leden?

Leden je pojmenován podle ledu, časopis Naše řeč ho vykládá jako měsíc ledný. Zdroje se na tom shodují a žádná jiná verze se neuvádí.

Odkud pochází název únor?

Únor se spojuje se slovesem nořit nebo unořit. Podle časopisu Živa v tomto měsíci puká led a noří se do vody, starší výklad v Naší řeči mluví o oblevě. Výklad je pravděpodobný, nikoli jistý.

Je březen od břízy, nebo od březosti?

Uvádějí se obě verze. Podle první je březen měsíc, kdy raší břízy, podle druhé souvisí s přídavným jménem březí. Jisté není ani jedno.

Kdo vymyslel slovo květen?

Jako název pátého měsíce ho poprvé použil Josef Jungmann roku 1805 v překladu Chateaubriandovy Ataly. Do té doby se v češtině říkalo jen máj.

Souvisí září se slovem záře?

Nesouvisí. Září vzniklo stažením staročeského zářuj nebo zářij, které souviselo se spojením za řuje, tedy za říje jelení zvěře. Má tak stejný základ jako říjen.

Jaký je původ slova prosinec?

Původ není jistý. Uvádějí se dvě vysvětlení: přídavné jméno siný, tedy namodralý a šedivý, a praslovanské sloveso s významem problesknout. Výklady od prasete, prošení nebo prosa patří k lidové etymologii.

Proč čeština nepoužívá latinské názvy měsíců?

Čeština převzala římskou soustavu dvanácti měsíců, ale pojmenovala je staršími slovanskými slovy. Řada je ustálená od konce 14. století.

Píšou se názvy měsíců s malým, nebo velkým písmenem?

S malým. Názvy měsíců jsou v češtině obecná podstatná jména. V datu navíc stojí ve druhém pádě, tedy 5. března, nikoli 5. březen.