Staré pověsti české: rozbor díla k maturitě
Staré pověsti české jsou soubor prozaických vyprávění Aloise Jiráska, který poprvé vyšel jako kniha roku 1894 v nakladatelství J. R. Vilímka. Patří k epice a jde o pověsti zpracované jako kniha pro mládež, obvykle s vazbou na realismus a s výrazně vlasteneckým laděním. Vypráví o příchodu Čechů pod Říp, o Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi, o Dívčí válce a o prvních českých knížatích.
Ve zkratce
- Autor: Alois Jirásek (1851 až 1930), první vydání 1894 v Praze u J. R. Vilímka, další vydání 1899 a 1910.
- Literární druh epika, forma próza, žánr pověst, soubor krátkých vyprávění pro mládež.
- Kniha má tři části: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví.
- První část vypráví o Čechovi, Krokovi, Libuši, Přemyslovi, Dívčí válce, Horymírovi a Lucké válce.
- Pověsti nejsou doložená historie: Jirásek vycházel z kronik a starších zpracování a látku rozvinul po svém.
- Jazyk je archaizující, rytmický a obrazný, s přirovnáními, opakováním a přímou řečí postav.
- Vypravěč je vševědoucí, v er-formě, a čtenáře přímo oslovuje.
Základní údaje o díle
U zkoušky stačí vědět, že Staré pověsti české jsou sbírka, a proto se neptáte na jeden děj, ale na řadu samostatných příběhů s jednotnou náladou.
| Údaj | Staré pověsti české |
|---|---|
| Autor | Alois Jirásek (1851 až 1930) |
| První vydání | 1894, Praha, J. R. Vilímek |
| Další vydání | druhé 1899, třetí 1910 (podle záznamů v katalozích českých knihoven), ilustroval Věnceslav Černý |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | pověst (soubor pověstí), kniha pro mládež |
| Směr a období | realismus, druhá polovina 19. století, silný vlastenecký ráz |
| Členění | tři části, první část má deset pověstí |
| Vypravěč | vševědoucí, er-forma |
Které vydání čtete
Text se mezi vydáními v drobnostech liší, citace zde jsou z vydání z roku 1959. Při zkoušce pracujete s úryvkem z vydání, které určila škola, a podrobnosti se proto mohou lehce lišit. Žánr vysvětluje článek o tom, co je pověst.
O čem Staré pověsti české jsou
Tématem je zrod národa, země a práva. Jirásek vypráví, jak se z rodu, který hledal domov, stal lid s vlastním knížetem, řádem a hradem. Děj vede od příchodu k Řípu přes vládu Krokovy rodiny ke sporům o meze, vzpouře žen a válce se sousedním kmenem.
Hlavní motivy
Vrací se motiv práce na půdě, soudu a věštby. Dalším motivem je střet řádu a svévole: spor o meze, chamtivost horníků, zrada Durynka. Úvod líčí pralesy a divokou zvěř země před příchodem lidí.
Děj po částech
O Čechovi. Bratři Čech a Lech opustí rodnou zemi za Tatrami, kde se rody hubí ve sporech. Přejdou Odru, Labe i Vltavu a Čech vystoupí na horu Říp. Lid pak nově nalezenou zemi nazve jeho jménem. Čech zvolá: „Hle, země po vaší vůli!“
O Krokovi a jeho dcerách. Po Čechově smrti zanikají kázeň a právo. Lech odmítne vládu a odejde na východ, kde založí Hnězdno a Krakov. Soudcem se stane Krok, který sídlí na Budči, pak postaví Vyšehrad. Má tři dcery: léčitelku Kazi, kněžku Tetu a nejmladší Libuši, kterou lid po jeho smrti zvolí za vládkyni.
O Bivoji. Mladý vladyka Bivoj přinese na Vyšehrad živého divokého kance. Libuše mu daruje pás a Kazi si ho oblíbí tak, že ho pojme za manžela.
O Libuši, O Přemyslovi a Libušino proroctví. Při soudu o meze se jeden z rozhádaných sousedů vysměje ženské vládě. Libuše nařídí, aby si sněm zvolil vojvodu. Její kůň dovede posly do Stadic k oráči Přemyslovi, který oře dvěma strakatými voly. Přemysl nastoupí na stolec, Libuše se za něj provdá a při pohledu na Vltavu předpoví slavné město Prahu.
Dívčí válka. Po Libušině smrti ztratí dívky z její družiny postavení. Pod vedením Vlasty postaví hrad Děvín a vyhlásí válku mužům. Přemysl varuje ze snu, ale marně. Vlasta nakonec padne v boji, muži Děvín vypálí a znovu zavládne dřívější pořádek.
O Křesomyslu a Horymírovi. Za knížete Křesomysla lidé opouštějí pole kvůli dolům na kov a hrozí hlad. Vladyka Horymír knížeti vytýká jeho slepotu a je odsouzen. Před smrtí smí naposledy vsednout na svého koně Šemíka, který ho unese skokem ze skály na Vyšehradě.
Lucká válka a Durynk a Neklan. Lučané vedení Vlastislavem napadnou Čechy. Bázlivý Neklan svěří velení Čestmírovi, který padne v knížecí zbroji u Turska, ale Čechové zvítězí. Ve druhé pověsti vychovatel Durynk zavraždí Vlastislavova synka a Neklan ho potrestá. Zvolením Hostivíta knížetem sbírka první část končí.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Kniha je řazena chronologicky, od příchodu předků až po křesťanskou dobu a proroctví. Jednotlivé pověsti jsou uzavřené a lze je číst samostatně, ale dohromady tvoří jeden příběh o prvních knížatech. Spojují je postavy a místa, především Vyšehrad. Pojem vysvětluje článek o tom, jak se rozebírá kompozice.
Čas a prostor
Čas je pověstný, tedy dávný a nedatovaný. První pověsti nepoužívají letopočty, čas se měří vládami: Čech, Krok, Libuše, Přemysl, Křesomysl, Neklan. Prostor tvoří konkrétní česká místa, například Říp, Budeč, Vyšehrad, Děvín, Neumětely nebo Tursko pole.
Vypravěč
Vypráví vševědoucí vypravěč v er-formě. Rozdíl proti ich-formě vysvětluje článek o tom, jak se liší ich-forma a er-forma. Vypravěč zná myšlenky postav i budoucnost, a proto může Libušinu věštbu podat jako jistotu. Na začátku čtenáře osloví jako posluchače: „Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů.“
Postavy
Postavy jsou spíš typy než psychologicky vykreslení jedinci a každá představuje určitou hodnotu nebo vlastnost.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Čech | praotec, vojvoda | rozvážný vůdce, uctívá bohy a vede lid k nové vlasti | pojmenuje zemi a založí osídlení pod Řípem |
| Krok | soudce a vojvoda | moudrý, znalý věšteb | zakládá řád a Vyšehrad |
| Libuše | kněžna, nejmladší Krokova dcera | spravedlivá, moudrá, věštecky nadaná | soudí, volí si manžela a věští slávu Prahy |
| Přemysl | oráč ze Stadic | prostý, pracovitý, rozvážný | první kníže z rodu Přemyslovců |
| Vlasta | vůdkyně družiny dívek | hrdá, pomstychtivá, lstivá | vede Dívčí válku proti mužům |
| Horymír | vladyka z Neumětel | statečný a věrný | kárá knížete za zanedbaná pole, jeho kůň Šemík skočí ze skály |
| Neklan | kníže po Křesomyslovi | bázlivý, mírný | čelí Lučanům, trestá Durynka |
| Durynk | vychovatel Zbislava | zrádný, ctižádostivý | vražda chlapce a jeho trest |
Libuše
Libuše je ústřední postava první části. Je zároveň soudkyní, kněžnou a prorokyní, a proto spojuje právo s vyšší, téměř posvátnou autoritou. Když ji rozhádaný soused uráží větou „ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu“, nehájí se a vyhoví mu. Tím ukáže velikost, ale zároveň otevře cestu Přemyslovi.
Jazyk a umělecké prostředky
Jirásek píše kultivovanou, archaizující prózou. Jazyk má vzbuzovat dojem staré vyprávěcí tradice, proto se v něm objevují zastaralé tvary a rytmus podobný ústnímu podání.
Archaismy a rytmus
Text užívá starší slova a tvary jako vojvoda, lech, nežli, kteráž nebo řka. Věty bývají dlouhé a řazené za sebou. Opakování zdůrazňuje slavnost: „Slavili volbu, slavili sňatek za dne.“
Přirovnání a metafory
Lidé z celé krajiny k Krokovi „spěchali jako včely k oulu“, což ukazuje jeho přitažlivost. Bivoj nese kance „jako lehký měch“, a tak čtenář vidí jeho sílu. Přirovnání pocházejí z venkovského světa, který čtenář zná, a proto působí srozumitelně.
Věštba, přímá řeč a oslovení
Libušina věštba je psaná zvýšeným, rytmickým slohem: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ Přímá řeč zpomaluje děj ve vrcholných chvílích. Úvodní výzva k posluchačům navozuje atmosféru vyprávění u ohně. V pověsti o Horymírovi navíc mluví kůň, což odpovídá pověstnému světu, kde je možné i nadpřirozené.
Autor a literárněhistorický kontext
Alois Jirásek
Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově a zemřel 12. března 1930 v Praze. Byl prozaik a dramatik, autor historických románů a představitel realismu. Jeho dílo patří k nejčtenějším ve škole, protože spojuje vlastenecké téma s čtivým vyprávěním. Další známá díla jsou Psohlavci, F. L. Věk, Temno a hra Lucerna.
Doba a příbuzná díla
Jiráskův vztah k minulosti rozvíjí rozbor Psohlavců, příběh o obraně práv českých chodů. Směr vysvětluje článek o tom, co je realismus v literatuře. Podobné látky zpracoval Erben, jak ukazuje rozbor Kytice.
Zrod společenství a jeho zánik se dají srovnat i v jiných dílech. Středověkou látku v drsném pojetí nabízí rozbor Markéty Lazarové. Založení rodu a města vypráví rozboru Sto roků samoty.
Jak o Starých pověstech českých mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z češtiny je podle vyhlášky číslo 177/2009 Sb. řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: zařaďte ho do konkrétní pověsti a řekněte, co mu předchází a co po něm následuje. Pokračujte tématem, kompozicí, vypravěčem, postavami a jazykem. Zmiňte, že pověsti nejsou doložená historie, ale literární zpracování starší tradice. Autora a kontext nechte na konec výkladu. Další rozbory shrnuje přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Starých pověstech českých pletou
- Pověsti jako doložená historie. Čech, Krok ani Libuše nejsou historicky ověřené osoby. Jde o literární tradici, kterou Jirásek převyprávěl.
- Sbírka od lidu. Jirásek nezapisoval pověsti od vypravěčů z lidu. Vycházel z kronik a ze starších literárních zpracování a látku rozvinul po svém.
- Libuše vede Dívčí válku. Dívčí válku vede Vlasta. Libuše v té době už nežije a vzbouření dívek z její družiny je reakcí na její smrt.
- Praha jako nejstarší sídlo. Starší je Vyšehrad, který postavil Krok. Pražský hrad vznikl až podle Libušina proroctví.
- Jen jedna pověst. Staré pověsti české jsou sbírka o třech částech a rozbor musí vystihnout celek, ne jen jednu pověst.
- Pověst jako báje nebo legenda. Báje vypráví o bozích, legenda o svatých. Pověst se váže na konkrétní osobu nebo místo a tváří se jako skutečně se stalá událost.
Časté otázky
Kdy vyšly Staré pověsti české?
Poprvé vyšly jako kniha v roce 1894 v Praze v nakladatelství J. R. Vilímka. Druhé vydání je v katalozích datováno rokem 1899, třetí rokem 1910.
Jaký je literární druh a žánr Starých pověstí českých?
Literární druh je epika, forma próza. Žánrově jde o soubor pověstí, tedy krátkých vyprávění vázaných na osoby a místa.
Z čeho Jirásek při psaní Starých pověstí českých vycházel?
Čerpal ze starších kronik a z dřívějších literárních zpracování pověstí, mimo jiné z Dalimilovy kroniky.
Kdo je Libuše ve Starých pověstech českých?
Libuše je nejmladší dcera Krokova, kněžna na Vyšehradě, soudkyně a věštkyně. Provdá se za Přemysla ze Stadic a předpoví slávu města Prahy.
O čem je Dívčí válka ve Starých pověstech českých?
Po Libušině smrti se dívky z její družiny pod vedením Vlasty vzbouří proti mužům a postaví hrad Děvín. Nakonec Vlasta padne a muži Děvín vypálí.
Z kolika částí se skládají Staré pověsti české?
Z tří částí. První nese název Staré pověsti české, druhá Pověsti doby křesťanské a třetí Ze starobylých proroctví.
Kdo vypráví Staré pověsti české?
Vypráví vševědoucí vypravěč v er-formě. Zná myšlenky postav i budoucnost a oslovuje posluchače výzvou Pojďte a poslyšte.
Čím se pověst liší od historického vyprávění?
Pověst se váže k osobám a místům a tváří se jako příběh, který se kdysi stal, ale většinou nejde doložit. Čech, Krok ani Libuše nejsou ověřené historické postavy.
