Realismus v literatuře: znaky, autoři a cvičení

Realismus v literatuře je směr druhé poloviny 19. století, který chce zobrazit současný život věrně, bez přikrášlení a s obyčejným člověkem v hlavní roli. V článku najdete jeho znaky v tabulce, vysvětlení pojmů kritický realismus a naturalismus, přehled světových a českých autorů s díly, ukázky z textů a krátké cvičení s řešením.

Ve zkratce

• Realismus se prosadil ve druhé polovině 19. století, nejdřív ve francouzském románu.
• Realista líčí současnost a obyčejné lidi tak, jak je zná, bez romantického přehánění.
• Kritický realismus je školní název téhož směru, který zdůrazňuje kritiku společnosti.
• Naturalismus z realismu vyrostl a vysvětluje člověka dědičností a prostředím.
• Ve světě patří k realismu Flaubert, Dickens, Gogol, Tolstoj a Dostojevskij.
• V české literatuře Neruda, Stroupežnický, bratři Mrštíkové a Rais.

Co je realismus v literatuře

Encyklopedie Britannica definuje realismus jako přesné, podrobné a nepřikrášlené zobrazení přírody nebo současného života. Realismus odmítá idealizaci a staví na pozorování. Jako vědomý umělecký program se objevil v polovině 19. století ve Francii a ve škole se slovem realismus myslí právě tento směr.

Odkud se slovo vzalo

Podle Britanniky se v umělecké kritice objevilo už roku 1826 ve francouzském časopise Mercure français. Program dostal směr v 50. letech 19. století: malíř Gustave Courbet vystavil svá díla pod nápisem Realismus a novinář Champfleury přenesl jeho myšlenky do literatury ve spisu Le Réalisme z roku 1857. Hrdinou románu má být podle Champfleuryho obyčejný člověk, ne výjimečná postava.

Kdy a kde

Ve francouzském románu vrcholil realismus zhruba mezi lety 1850 a 1880, v 60. a 70. letech se jeho zásady rozšířily do celé evropské literatury. Česká literatura realismus přijímala postupně a plně se prosadil v 80. a 90. letech. Realismus navazuje na romantismus a zároveň proti němu vystupuje, jak ukazuje srovnání v článku o tom, co je romantismus v literatuře. Kde realismus stojí mezi ostatními směry, shrnuje náš přehled literárních směrů.

Hlavní znaky realismu

Realistické dílo se pozná podle souboru znaků, ne podle jediného z nich. Nejspolehlivější vodítka jsou současný děj, obyčejný hrdina a kritický pohled na společnost. Tabulka shrnuje znaky, které se u zkoušky nejčastěji chtějí, a díla, na kterých je dobře vidět.

Typická postava a prostředí

Realista nevybírá postavy podle toho, jak jsou výjimečné, ale podle toho, jak dobře zastupují nějakou vrstvu. Postava je typická: jedná tak, jak by jednal člověk jejího postavení a doby. Proto realisté pečlivě popisují prostředí i řeč.

Vypravěč a jazyk

Realistický vypravěč se snaží být nestranný. Britannica u realismu zdůrazňuje odstup, objektivitu a přesné pozorování spojené se zdrženlivou kritikou společnosti. Jazyk se blíží běžné řeči, v dramatu postavy mluví jako lidé na ulici nebo v hospodě. Čeští realisté proto často sahají po nářečí, například tvar néni místo spisovného není.

Kritický realismus a naturalismus

Kritický realismus

Pojem kritický realismus se používá hlavně v české školní terminologii a v učebnicích pro realismus, který se zaměřuje na nešvary společnosti. Nejde o samostatný směr, ale o jiný název téhož realismu s důrazem na kritiku. Britannica i seznam literárních pojmů, který Cermat zveřejnil k didaktickému testu, mluví jen o realismu, respektive o dvojici realismus a naturalismus.

Naturalismus stručně

Naturalismus je podle Britanniky odnož realismu z konce 19. a počátku 20. století, která chtěla skutečnost zachytit ještě věrněji a bez výběru. Jeho zakladatelem je Émile Zola, který v cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové, vydávaném od roku 1871 do roku 1893, sleduje osudy jedné rodiny. Naturalismus chápe povahu a jednání člověka jako výsledek dědičnosti, prostředí a doby. Zola program popsal ve spise Experimentální román z roku 1880.

Světový realismus

Francie

Předchůdcem realismu je Honoré de Balzac, který v cyklu Lidská komedie chtěl zachytit celou francouzskou společnost. Hlavním dílem francouzského realismu je podle Britanniky román Gustava Flauberta Paní Bovaryová z roku 1857. Vypráví o nešťastné maloměšťácké manželce a její psychiku rozebírá do nejmenších podrobností.

Rusko

Ruskou literaturu realismus ovládl s mimořádnou silou. Gogolova komedie Revizor z roku 1836 stojí na jeho počátku, jak ukazuje náš rozbor Gogolova Revizora: úplatní úředníci si falešného revizora vytvoří sami. Vrcholem ruského realistického románu jsou díla Tolstého a Dostojevského. Tolstého Anna Karenina vycházela v letech 1875 až 1877 v časopise Russkij vestnik, kde v roce 1866 vycházel i Dostojevského psychologický román, rozebraný v článku Zločin a trest k maturitě.

Anglie

Charles Dickens psal o lidech na okraji společnosti a jeho romány vycházely na pokračování v časopisech. V Oliveru Twistovi ukazuje chudobinec, dětskou práci a londýnské zlodějské doupě. Román ale obsahuje i prvky melodramatu a romantické zápletky, jak upozorňuje náš rozbor Olivera Twista.

Realistické drama

Na jevišti se realismus prosadil ve druhé polovině 19. století. Henrik Ibsen, August Strindberg, Anton Pavlovič Čechov a Maxim Gorkij opustili složitě vykonstruované zápletky a přinesli na scénu konflikty současné společnosti a dialog, který zní jako běžná řeč.

Český realismus

Předchůdci

Snahu zachytit skutečnost bez idealizace ukázal v české literatuře už Karel Havlíček Borovský v reportážních Obrazech z Rus, kde zároveň českým čtenářům představil Gogola. Božena Němcová usilovala o věrný obraz vesnice v Obrazech z okolí domažlického. Plně realistická ale česká literatura v polovině 19. století ještě nebyla.

Neruda a májovci

Jan Neruda psal fejetony o každodenním životě městských lidí, o chudobě a postavení slabších. Povídky malostranské z roku 1878 jsou nejznámějším dílem české realistické prózy. Zajímavé je, že Neruda sám se k programovému realismu stavěl skepticky. Malostranský svět rozebírá náš rozbor Povídek malostranských.

Spory o realismus

Kolem realismu se v Čechách dlouho vedly polemiky. Autoři časopisu Osvěta, mezi nimi Karolina Světlá a Eliška Krásnohorská, varovali před francouzským naturalismem a hledali takzvaný ideální realismus, který měl spojit věrný obraz s mravním poučením. Kolem roku 1890 vystoupil estetik Otakar Hostinský s přednáškou O realismu uměleckém. Ruský a francouzský realismus hájil Vilém Mrštík a k realismu se hlásili také myslitelé kolem Tomáše Garrigua Masaryka.

Venkov a divadlo

Nejvýraznější díla českého realismu se odehrávají na venkově. Naši furianti Ladislava Stroupežnického z roku 1887 ukazují pyšné jihočeské sedláky a stojí na začátku českého realismu na jevišti, jak připomíná rozbor Našich furiantů. Maryša bratří Mrštíků z roku 1894 je tragédie realismu s prvky naturalismu, podrobnosti přináší rozbor dramatu Maryša. Karel Václav Rais ve stejném roce vydal román Zapadlí vlastenci.

Přehled autorů a děl

Tabulka řadí díla podle roku prvního vydání nebo premiéry. Roky se týkají originálu, ne českého překladu.

Jak realismus poznat v textu

U neznámé ukázky si položte tři otázky: odehrává se děj v době autora, je hrdina obyčejný člověk a popisuje autor prostředí přesně? Když platí všechny tři, jde téměř jistě o realismus. Pak hledejte, zda text navíc něco kritizuje a zda vysvětluje chování postav dědičností nebo prostředím, což ukazuje k naturalismu.

Ukázky z děl

V Našich furiantech děda Dubský shrne povahu celé vesnice větou „všichni ste furianti a samí furianti“. Je v ní nářečí i typická vlastnost sedláků, tedy dva realistické znaky najednou. V Maryše hrdinka vyčítá otci vynucený sňatek slovy „Já se neprodávala, prodával ste vy.“ Jedna věta ukazuje konflikt citu a majetku, na kterém celé drama stojí.

Co se plete s čím

Vyzkoušejte se

U každého popisu určete, zda jde o realismus, naturalismus, nebo romantismus. Řešení je hned pod seznamem.

1. Osamělý básník bloudí v noci po horách a vzdoruje celému světu.
2. Povídka líčí, jak sousedé v činžovním domě pomluvami zničí chudou ženu.
3. Román vysvětluje, že syn pije, protože pil i jeho otec a vyrůstal v bídě.
4. Komedie ukazuje, jak se úředníci okresního města bojí kontroly a uplácejí.
5. Drama v nářečí líčí sňatek, který domluvili rodiče kvůli věnu.

Řešení: 1. romantismus (výjimečný jedinec proti světu), 2. realismus (všední prostředí a kritika předsudků), 3. naturalismus (dědičnost a prostředí), 4. realismus, ve škole kritický realismus (satira na úředníky), 5. realismus (venkov, nářečí, majetek proti citu).

Šest omylů, které se u realismu opakují

1. Kritický realismus je samostatný směr. Je to školní název realismu s důrazem na kritiku společnosti.
2. Realismus a naturalismus jsou totéž. Naturalismus z realismu vychází, ale přidává dědičnost, prostředí a nevyhýbá se ošklivosti.
3. Realistické dílo popisuje skutečnou událost. Je to fikce, která jen působí věrohodně.
4. Socialistický realismus navazuje na realismus 19. století. Podle Britanniky měl se skutečným realismem málo společného, protože sloužil politice.
5. Každá venkovská próza je realistická. Idylický obraz vesnice bez konfliktů k realismu nepatří.
6. Realista nemá v textu žádné emoce. Realistický vypravěč se drží zpátky, ale postavy prožívají vášně i tragédie, jak ukazuje Maryša.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Co je realismus v literatuře?

Literární směr druhé poloviny 19. století, který chce zobrazit současný život věrně a bez přikrášlení. Hrdinou je obyčejný člověk a autor ukazuje i problémy společnosti, ve které žije.

Kdy byl realismus?

Hlavně ve druhé polovině 19. století. Ve francouzském románu vrcholil zhruba mezi lety 1850 a 1880, do české literatury nastupoval od 60. let a plně se prosadil v 80. a 90. letech.

Jaké jsou hlavní znaky realismu?

Věrný obraz skutečnosti, současná témata, obyčejný a typický hrdina, přesný popis prostředí, kritika společnosti, nenápadný vypravěč a převaha prózy a dramatu nad poezií.

Co je kritický realismus?

Školní název pro realismus, který zdůrazňuje kritiku společnosti, například úplatnosti úředníků nebo chudoby. Nejde o samostatný směr, akademické příručky mluví prostě o realismu.

Jaký je rozdíl mezi realismem a naturalismem?

Naturalismus vyrostl z realismu a jde dál: chce zachytit skutečnost úplně, včetně ošklivosti, a chování člověka vysvětluje dědičností a prostředím. Hlavním naturalistou je Émile Zola.

Kdo jsou hlavní světoví realisté?

Ve Francii Balzac jako předchůdce a Flaubert, v Rusku Gogol, Tolstoj a Dostojevskij, v Anglii Dickens. V dramatu Henrik Ibsen, August Strindberg a Anton Pavlovič Čechov.

Kdo patří k českému realismu?

Jan Neruda s Povídkami malostranskými, Ladislav Stroupežnický s Našimi furianty, bratři Mrštíkové s Maryšou a Karel Václav Rais. K předchůdcům se řadí Karel Havlíček a Božena Němcová.

Je realistické dílo pravdivý příběh?

Ne. Realistické dílo je fikce, jen působí věrohodně. Autor si postavy a děj vymyslí, ale zasadí je do skutečného prostředí a nechá je jednat tak, jak by jednali skuteční lidé.