Druhy spojek: přehled, příklady a cvičení
Spojka je neohebný slovní druh, který spojuje slova, větné členy a věty a zároveň vyjadřuje vztah mezi nimi. Druhy spojek jsou dva: souřadicí spojky spojují rovnocenné složky, podřadicí spojky uvozují větu vedlejší. V článku najdete přehledové tabulky podle poměrů a podle druhů vedlejších vět, výklad s příklady, pravidla pro čárku a krátké cvičení.
Ve zkratce
- Spojky se dělí na souřadicí (a, ale, nebo, neboť) a podřadicí (že, aby, protože, když).
- Souřadicí spojky se třídí podle poměru: slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, příčinný (důvodový) a důsledkový.
- Podřadicí spojky uvozují vedlejší věty a často napoví jejich druh: aby účelovou, ačkoli přípustkovou.
- Spojovací výraz je širší pojem: patří sem i vztažná zájmena (který, kdo) a příslovce (kde, kam, proč).
- Před podřadicí spojkou se čárka píše, před a, i, ani, nebo, či ve slučovacím poměru ne.
- Dvojité spojky (buď … nebo, ani … ani, nejen … ale i) mají čárku až před druhou částí.
Co je spojka
Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje spojku jako slovní druh neohebný a synsémantický, tedy bez vlastního plnohodnotného významu. Jeho úkolem je spojovat slova, slovní skupiny a věty a vyjadřovat, jak spolu souvisejí. Spojky tvoří v podstatě uzavřenou skupinu slov, nové vznikají jen výjimečně.
Souřadicí a podřadicí spojky
Tradiční mluvnice rozlišuje dva základní druhy spojek. Souřadicí spojky spojují složky, které jsou si rovnocenné, ať jde o dva větné členy (Petr a Pavel), nebo o dvě věty (Spím, nebo bdím?). Podřadicí spojky se podle téhož slovníku objevují jen ve větách vedlejších a začleňují je do věty řídící jako větný člen: Slíbil, že přijde včas. Vedlejší věta tu má roli předmětu, odpovídá na otázku co slíbil.
Spojka a spojovací výraz
Ve škole se často mluví o spojovacích výrazech. Je to širší pojem: vedlejší větu může kromě spojky uvozovat i vztažné zájmeno nebo příslovce. Internetová jazyková příručka uvádí tři skupiny: podřadicí spojky (že, aby, kdyby), vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, jenž) a zájmenná příslovce (kde, kam, kdy, proč, dokud). Zájmena se skloňují, spojky ne, a to je nejjednodušší rozlišovací znak. Přehled všech druhů zájmen najdete v článku o tom, jak se dělí zájmena.
Souřadicí spojky podle poměrů
Souřadicí spojky se třídí podle toho, jaký významový poměr mezi spojenými složkami vytvářejí. Nový encyklopedický slovník češtiny podle nich rozlišuje šest skupin souřadicích spojek. Stejné poměry platí pro větné členy i pro věty hlavní, podrobný rozbor vět najdete v textu o tom, jak poznat souvětí souřadné a podřadné.
| Poměr | Co vyjadřuje | Spojky | Příklad |
|---|---|---|---|
| slučovací | prosté připojení | a, i, ani, nebo | Umyl nádobí a uklidil kuchyň. |
| odporovací | protiklad, nesplněné očekávání | ale, avšak, však, leč, sice … ale, nýbrž | Byl unavený, ale pracoval dál. |
| stupňovací | druhá část má větší váhu | ba, ba i, a dokonce, nejen … ale i | Zvládl to sám, ba ještě pomohl ostatním. |
| vylučovací | platí jen jedna možnost | nebo, anebo, či, buď … nebo | Buď přijdeš včas, nebo odjedeme bez tebe. |
| příčinný (důvodový) | druhá věta uvádí důvod | neboť | Vzal si deštník, neboť se zatahovalo. |
| důsledkový | druhá věta uvádí následek | a proto, a tak, tedy, tudíž | Zaspal, a proto přišel pozdě. |
Slučovací poměr
Slučovací spojky prostě přidávají další složku: Koupila mléko a chleba. Nepřišel Tomáš ani Eva. Spojka ani je záporný protějšek spojky i, jak uvádí Nový encyklopedický slovník češtiny: Potkal jsem Matěje i Karlu, ale Nepotkal jsem Matěje ani Karlu. Do slučovacího poměru patří i nebo, pokud jsou obě možnosti zaměnitelné: Napište nám e-mailem nebo zavolejte.
Odporovací a stupňovací poměr
Odporovací spojky stavějí proti sobě dva obsahy. Spojka ale podle encyklopedického slovníku vyjadřuje navíc nesplněné očekávání: Je sice starší, ale ne rozumnější. Spojka nýbrž se objevuje jen po záporu: Nepojedeme vlakem, nýbrž autobusem. Stupňovací poměr vyjadřuje hlavně spojka ba a spojení a dokonce: Neznal ho, ba ani o něm neslyšel.
Vylučovací, příčinný a důsledkový poměr
Ve vylučovacím poměru může platit jen jedna z možností: Peníze, nebo život! Příčinný poměr mezi větami hlavními vyjadřuje podle encyklopedického slovníku jediná souřadicí spojka, a to neboť. Slovník spisovného jazyka českého ji označuje jako souřadicí příčinnou. Důsledkový poměr vyjadřují spojky tedy, tudíž, tak, ve větách nejčastěji ve spojení s a: Nedostali jsme zprávu, a proto jsme nepřišli.
Dvojité spojky
Některé souřadicí spojky mají dvě části, první stojí už před první složkou: buď … nebo, ani … ani, nejen … ale i, jednak … jednak, sice … ale. Podřadicí dvojité spojky čeština nemá, upozorňuje encyklopedický slovník. Typický příklad: Buď zavoláš, nebo napíšeš. Nemá ani čas, ani chuť.
Podřadicí spojky a druhy vedlejších vět
Podřadicí spojka stojí na začátku vedlejší věty a patří do ní. Mnohé spojky napoví, o jakou vedlejší větu jde, protože nesou význam času, příčiny nebo přípustky. Druh vedlejší věty ale vždy určuje otázka z věty řídící, ne samotná spojka. Tabulka ukazuje typické spojky podle školního dělení, podrobný výklad každé věty obsahuje přehled druhů vedlejších vět s otázkami.
| Vedlejší věta | Typické spojky | Příklad |
|---|---|---|
| podmětná | že, aby, zda, jestli | Mrzí mě, že nepřišel. |
| předmětná | že, aby, zda, jestli, -li | Zeptala se, zda máme čas. |
| přívlastková | že, aby (častěji vztažné který) | Rada, abych nekouřil, přišla pozdě. |
| časová | když, až, než, dokud, jakmile | Až zazvoní, otevři. |
| příčinná | protože, poněvadž, jelikož | Zůstal doma, protože byl nemocný. |
| podmínková | jestliže, -li, když, kdyby, pokud | Kdyby pršelo, zůstaneme doma. |
| přípustková | ač, ačkoli, přestože, třebaže, i když | Šli ven, přestože foukalo. |
| účelová | aby | Šeptal, aby nikoho nevzbudil. |
| způsobová (srovnávací) | jako, než | Udělal víc, než musel. |
| měrová (účinková) | že, až | Křičel, až ochraptěl. |
Spojky obsahových vět: že, aby, zda
Spojky že, aby, zda a -li uvozují hlavně věty podmětné, předmětné a přívlastkové. Jejich volbu podle encyklopedického slovníku řídí sloveso věty řídící. Kdo slibuje, říká že, kdo se ptá, říká zda, kdo radí, říká aby: Slíbil, že pomůže. Ptal se, zda pomůže. Radil mu, aby pomohl. Spojka aby se navíc mění podle osoby: abych, abys, abychom, abyste.
Spojky okolnostních vět
Spojky příslovečných vět nesou vlastní význam, a proto se podle něj i jmenují. Když, až, než, dokud, jakmile jsou spojky časové, protože, poněvadž, jelikož příčinné, ač, ačkoli, přestože, třebaže přípustkové. Tytéž spojky ale mohou mít víc významů. Slovník spisovného jazyka českého uvádí u spojky když význam časový (Když klesla opona, zazněl potlesk), podmínkový i příčinný.
Jak spojku poznat a co se s ní plete
Spojka se nedá vyjádřit otázkou, nemá pád ani tvar a nestojí sama jako větný člen. Řada slov ale může být podle kontextu spojkou i jiným slovním druhem. Encyklopedický slovník uvádí, že ale, avšak, tedy, tudíž se mohou chovat i jako příslovce a i, ani jako vytýkací částice. Podobné hranice řeší i článek o tom, jak se dělí příslovce.
| Slovo | Jako spojka | Jako jiný slovní druh |
|---|---|---|
| co | Zatím co jsme spali, vypukl požár. | zájmeno: Co jsi říkal? |
| i | Přišli rodiče i děti. | částice: Přijdu i zítra. |
| ale | Chtěl jít, ale nesměl. | příslovečné užití uvnitř věty: Časem na to ale přijdu. |
| který, kde | nejsou spojky | vztažné zájmeno a příslovce: dům, který stojí; město, kde žiji |
Spojky, nebo předložky
Předložka se pojí s pádem podstatného jména nebo zájmena, spojka ne. Kvůli dešti obsahuje předložku, protože pršelo spojku. Za spojkou může stát celá věta, za předložkou jen jméno v určitém pádě. Proto přes v přes most je předložka, kdežto přestože je podřadicí spojka přípustková.
Čárka před spojkou
Pravidla pro čárku vycházejí přímo z druhů spojek. Internetová jazyková příručka shrnuje základ takto: před podřadicí spojkou se čárka píše, před a, i, ani, nebo, či ve slučovacím poměru ne. Jsou-li věty spojeny v jiném poměru, odděluje se čárkou i spojka a.
Souřadicí spojky
Bez čárky: Utábořili se na kopci a večer rozdělali oheň. S čárkou, protože jde o jiný než slučovací poměr: Snažil se, a neuspěl (odporovací), Zaspal, a proto přišel pozdě (důsledkový). Podrobnosti ke spojce a shrnuje článek čárka před spojkou a. Čárku vyžadují i spojky dalších poměrů: ale, avšak, leč, ba, neboť, a tudíž. Platí to i mezi větnými členy: krásná, ale náročná žena. U spojky nebo rozhoduje, zda jde o volbu (bez čárky), nebo o protiklad (Pospěšte si, nebo vám ujede vlak).
Podřadicí spojky
Vedlejší věta se od řídící odděluje čárkou, a když je vložená, tak z obou stran: Kniha, kterou jsem četl, byla dlouhá. Setkají-li se dva spojovací výrazy vedle sebe, píše se čárka jen před prvním, uvádí příručka: Věděl, že když půjde zpátky, nebude se chtít vrátit. U spojek než a jako rozhoduje, zda za nimi následuje věta: Udělal víc, než musel, ale Má lepší auto než já. Víc rozebírá text čárka před než.
Vyzkoušejte se
Určete druh spojky a případně poměr nebo druh vedlejší věty. Řešení je pod seznamem.
- Chtěla zavolat, ale vybil se jí telefon. Jaká je spojka ale?
- Vrátili se domů, protože začalo sněžit. Jaká je spojka protože?
- Nevím, zda to stihneme. Jakou vedlejší větu uvozuje zda?
- Zůstal doma, neboť měl horečku. Je neboť souřadicí, nebo podřadicí?
- Pospěšte si nebo vám ujede vlak. Kam patří chybějící čárka?
Řešení: 1. souřadicí, poměr odporovací. 2. podřadicí, uvozuje vedlejší větu příčinnou. 3. vedlejší větu předmětnou (nevím co). 4. souřadicí, poměr příčinný (důvodový). 5. před nebo, protože jde o vylučovací poměr: Pospěšte si, nebo vám ujede vlak.
Šest věcí, které se u spojek pletou
- Neboť a protože jako totéž. Obě vyjadřují důvod, ale neboť je souřadicí a spojuje věty hlavní, protože je podřadicí a uvozuje větu vedlejší. Věta s neboť proto nemůže stát na začátku souvětí.
- Který jako spojka. Který, jenž, kdo a co ve vztažné větě jsou zájmena, protože se skloňují. Patří mezi spojovací výrazy, ne mezi spojky.
- Čárka před každým a. Ve slučovacím poměru se čárka nepíše ani před a pak, a potom, a také. Čárka patří jen k jinému poměru, například a proto, a přesto.
- Druh vedlejší věty podle spojky. Spojka když může uvozovat větu časovou, podmínkovou i příčinnou, spojka že větu podmětnou, předmětnou i přívlastkovou. Rozhoduje otázka.
- Nýbrž po kladné větě. Spojka nýbrž patří jen za zápor: Nebyl to Petr, nýbrž Pavel. Po kladné větě se užije ale.
- Psaní zda-li. Internetová jazyková příručka výslovně uvádí podobu zdali, tvar zda-li se spojovníkem je chybný.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Jaké jsou druhy spojek?
Spojky se dělí na souřadicí a podřadicí. Souřadicí spojky (a, ale, nebo, neboť) spojují rovnocenné větné členy nebo věty hlavní, podřadicí spojky (že, aby, protože, když) uvozují věty vedlejší.
Jaký je rozdíl mezi souřadicí a podřadicí spojkou?
Souřadicí spojka stojí mezi rovnocennými složkami a nepatří do žádné z nich. Podřadicí spojka je součástí vedlejší věty, stojí na jejím začátku a připojuje ji k větě řídící jako větný člen.
Kolik je poměrů u souřadicích spojek?
Nový encyklopedický slovník češtiny rozlišuje šest poměrů: slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, příčinný neboli důvodový a důsledkový. Stejné poměry platí pro spojení větných členů i vět hlavních.
Je spojka neboť souřadicí, nebo podřadicí?
Neboť je souřadicí spojka a vyjadřuje příčinný (důvodový) poměr mezi větami hlavními. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny je jedinou souřadicí spojkou tohoto poměru.
Jsou který a kdo spojky?
Nejsou. Který, kdo, co a jenž jsou vztažná zájmena, protože se skloňují. Vedlejší větu uvozují stejně jako spojky, a proto se jim ve škole říká spojovací výrazy.
Píše se čárka před spojkou a?
Ve slučovacím poměru ne: „přišel a sedl si“. Čárka se píše, když spojka a spojuje věty v jiném poměru, například odporovacím nebo důsledkovém: „snažil se, a neuspěl“, „zaspal, a proto přišel pozdě“.
Jaké jsou dvojité spojky?
Dvojité spojky mají dvě části: buď … nebo, ani … ani, nejen … ale i, jednak … jednak. Čárka se píše až před druhou částí: „buď zavoláš, nebo napíšeš“. Podřadicí dvojité spojky čeština nemá.
Jaký slovní druh je spojka?
Spojka je neohebný slovní druh, nemá pády ani jiné tvary. Výjimkou jsou spojky aby a kdyby, které se mění podle osoby: abych, abys, abychom, abyste.
