Komedie: znaky, druhy a příklady

Komedie, česky též veselohra, je dramatický žánr, který zesměšňuje lidské slabosti a vady a většinou končí šťastně. V článku najdete její znaky, vývoj od starověku po Wildea, druhy komedie, tabulku autorů a děl, ukázku rozboru, časté omyly a krátké cvičení.

Ve zkratce

• Komedie je žánr dramatu, tedy textu určeného k hraní na jevišti.
• Zesměšňuje lidské vady a slabosti, ale nechce působit bolest ani zničit hrdinu.
• Typické jsou omyly, záměny, komické postavy a řešení problémů ke konci hry.
• Většinou končí šťastně, vždy to ale nutné není.
• Hlavní druhy: situační, charakterová, konverzační a satirická komedie, vedle nich fraška a komedie dell’arte.
• Slavní autoři: Aristofanés, Plautus, Shakespeare, Molière, Gogol, Wilde.

Co je komedie

Nejstarší dochované vymezení pochází z Aristotelovy Poetiky, z její páté kapitoly. Aristotelés komedii popsal jako napodobení lidí nižšího typu, ne však zcela špatných. Směšné je podle něj podřízeno ošklivému: jde o vadu nebo neforemnost, která nezpůsobuje bolest ani zkázu.

Odkud se vzal název a proč se říká veselohra

Aristotelés odvozuje komedii z improvizovaných falických písní, tedy slavnostních zpěvů, které se v řadě řeckých měst zpívaly ještě v jeho době. České slovo veselohra pojmenovává tentýž žánr podle jeho účinku. Komedie a veselohra jsou synonyma, obě označují hru, která má bavit a při tom ukazovat lidské nedostatky.

Komedie mezi literárními druhy

Komedie patří k dramatu, nikoli k epice ani lyrice. Souvislosti vysvětluje přehled literárních druhů a žánrů. Protějškem komedie je tragédie, o které píšeme zvlášť v textu o tom, co je tragédie.

Znaky komedie

Kdo si zapamatuje několik základních znaků, pozná komedii i v textu, který nezná. Společný jmenovatel je smích z lidské nedostatečnosti, nikoli z utrpení.

Komika a humor

Komika vzniká ze situací, postav a jazyka. Humor je laskavější nadhled nad lidskou nedokonalostí. Komedie obvykle pracuje s obojím a komiku používá jako nástroj kritiky. Vlastní příklad: Hospodář hlídá spíž tak přísně, že se sám nemůže najíst.

Stavba komedie

Komedie má většinou krátký čas děje, několik dějství a svižné repliky. Lakomec i Tartuffe se podle našich rozborů odehrávají v jediném domě a zhruba během jednoho dne. Zápletka se zauzlí v první polovině hry a rozmotá se až těsně před koncem. Obecně o stavbě děl pojednává text o kompozici literárního díla.

Vývoj a druhy komedie

Tvář komedie se v každé době přizpůsobila divákům a společnosti, kterou zesměšňovala. Pod přehledem vývoje najdete druhy komedie.

Starověk: Aristofanés, Menandros, Plautus

Aristofanés z Athén (asi 446 až asi 386 př. n. l.) napsal čtyřicet her, z nichž jedenáct se dochovalo téměř celých. Hry s politickou satirou a smyšlenými zápletkami patří ke staré komedii. Jeho Mraky z roku 423 př. n. l. si utahují z Sokrata a v soutěži na slavnosti skončily poslední ze tří. Menandros (asi 342 až asi 290 př. n. l.) je hlavním představitelem nové komedie, která se přesunula do všedního života. Jeho Dyskolos z roku 316 př. n. l. je jediná téměř celá dochovaná hra nové komedie, papyrus s ní se našel v Egyptě v roce 1952.

Římský dramatik Plautus (asi 254 až 184 př. n. l.) čerpal z řeckých vzorů. Jeho komedie patří k nejstarším latinským literárním dílům dochovaným celé. V Menaechmech vystupují dvojčata, která si všichni pletou, v Aulularii lakomec hlídá hrnec se zlatem. Podle Aulularie vznikl i Molièrův Lakomec.

Komedie dell’arte a novověk

V Itálii se v 16. až 18. století rozšířila komedie dell’arte, profesionální divadlo s maskovanými typy. Typickými postavami byl Arlecchino, chytrý a šibalský sluha, nebo Dottore, vševědoucí doktor. Herci hráli podle útržkovitého scénáře a hodně improvizovali. Na tuto tradici navazuje Carlo Goldoni, který Sluhu dvou pánů napsal roku 1746 na žádost herce Antonia Sacca, významného představitele Arlecchina.

Anglický dramatik William Shakespeare napsal Sen noci svatojánské v letech 1594 až 1596. Je to komedie o čtyřech zamilovaných Athéňanech, vílách v lese a ochotnických hercích. Kolem roku 1700 se v Anglii prosadila komedie mravů, jejímž příkladem je hra The Way of the World Williama Congreva. Satira společenských zvyků v ní stojí na vtipném dialogu, ne na zápletce.

Francouzský klasicismus: charakterová komedie

Molière rozvinul komedii charakterů, kde komický účinek vychází z povahy hlavní postavy. Jeho Lakomec z roku 1668 je psán prózou, kdežto Tartuffe rýmovanými alexandríny. Klasicistní komedie dodržovala jednotu místa, času a děje a měla poučit. Dobu přibližuje text o klasicismu a osvícenství.

Realismus a konverzační komedie

Nikolaj Vasiljevič Gogol napsal satirickou komedii Revizor (1836), kde úředníci ze strachu věří, že bezvýznamný mladík je revizor z hlavního města. Hra patří k počátkům ruského realismu, který představuje text o realismu v literatuře. Oscar Wilde uvedl roku 1895 konverzační komedii Jak je důležité míti Filipa. Český dramatik Václav Kliment Klicpera (1792 až 1859) dal jedné ze svých her žánr přímo do názvu: Veselohra na mostě.

Hlavní druhy komedie

Dělení se v učebnicích liší, nejčastěji se používá tahle čtveřice.

• Situační komedie stojí na zápletce, záměnách a náhodách. Postavy jsou méně důležité než děj.
• Charakterová komedie vychází z povahy hlavní postavy, například lakomce nebo pokrytce.
• Konverzační komedie bere humor z vtipných rozhovorů vyšší společnosti.
• Satirická komedie posmívá se společenským poměrům, úřadům či zvykům.

Satiru na lidské slabosti znáte také z bajky, která místo lidí vede zvířata. Žádný druh se nevyskytuje samostatně: Lakomec je charakterová, ale také situační, Revizor satirický, ale i situační.

Autoři a díla komedie

Roky odkazují na vznik nebo první uvedení hry.

Jak komedii poznat a co se plete

Komedii poznáte podle čtyř otázek: Je to hra určená pro jeviště? Mají postavy směšné vady? Vyřeší se hlavní problém? Je účelem spíš zesměšnit než zranit? Pokud odpovíte čtyřikrát ano, jde o komedii. Nejčastější záměny shrnuje tabulka.

O hranici s absurdním dramatem pojednává text o absurdním dramatu. Dílo na pomezí žánrů se hodnotí podle toho, co v něm převažuje.

Ukázka rozboru krátkého textu

Použijeme vlastní krátkou scénku, na které se znaky ukážou v malém.

HOSPODÁŘ: Kdo mi zase snědl krajíc? Měl jsem ho spočítaný! SLUŽKA: Pane, vždyť jste ho k večeři snědl sám. HOSPODÁŘ: To je ta nejhorší zpráva. Zloděje bych aspoň mohl potrestat.

Co v ukázce poznáte

• Komická vada: hospodář je lakomý, sleduje i krajíc chleba.
• Omyl a překvapení: viníkem je on sám, což divák tuší dřív než on.
• Nadsázka: místo radosti, že nikdo nekrade, se zlobí, že nemá koho potrestat.
• Žádná bolest: nikomu se nic nestane, jde o směšnou vadu, jak ji vymezil Aristotelés.

Rozbor tedy určí charakterovou komedii s rysem situační. Podrobný rozbor celé hry najdete v textu rozbor Moliérova Lakomce.

Vyzkoušejte se

Zkuste každou úlohu vyřešit sami. Řešení je hned pod seznamem.

1. Kdo komedii popsal jako napodobení lidí horších, ale ne zcela špatných?
2. Jak se nazývá komedie, která stojí na zápletce a záměnách?
3. Z které Plautovy hry vyšel Molièrův Lakomec?
4. Co končí zprávou o příjezdu skutečného revizora?
5. Do kterého literárního druhu patří komedie: lyrika, epika, nebo drama?

Řešení: 1. Aristotelés v Poetice, 2. situační komedie, 3. z Aulularie, 4. Gogolův Revizor, 5. drama.

Šest omylů o komedii

Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.

1. Komedie je jen k smíchu. Řada komedií, třeba Tartuffe nebo Revizor, má vážné téma: pokrytectví a úplatnost.
2. Komedie je lehký žánr bez myšlenky. Aristofanovy Mraky se vysmívaly Sokratovi a Platon je v Obhajobě Sokratově zmiňuje jako jeden z důvodů, proč byl filozof později souzen.
3. Komedie vždy končí svatbou. Většinou končí šťastně, ale ne vždy: Harpagon se v Lakomci nepolepší.
4. Komedie a fraška jsou totéž. Fraška je hrubší a přehnanější, komedie jemnější.
5. Komedii vymysleli až v novověku. Vznikla ve starověkém Řecku a Aristotelés ji popsal už ve 4. století př. n. l.
6. Komedie se píše jen prózou. Lakomec je próza, Tartuffe rýmované alexandríny.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Co je komedie?

Komedie, česky též veselohra, je dramatický žánr, který zesměšňuje lidské slabosti a vady a většinou končí šťastně. Je určena k hraní na jevišti, ne k pouhému čtení.

Jaké jsou znaky komedie?

Komické postavy s nějakou vadou, zápletka plná omylů a nedorozumění, humor situační i slovní, řešení problémů ke konci hry a zpravidla šťastný konec.

Jaké jsou druhy komedie?

Nejčastěji se rozlišuje komedie situační, charakterová, konverzační a satirická. K příbuzným podobám patří fraška, komedie dell’arte a tragikomedie.

Jaký je rozdíl mezi komedií a tragédií?

Tragédie ukazuje vážný konflikt a končí pádem hrdiny, komedie ukazuje směšné vady a většinou končí smírem. Hrdina tragédie vyvolává soucit, postava komedie smích.

Co je komedie dell’arte?

Je to italské profesionální divadlo 16. až 18. století s maskovanými typy jako Arlecchino nebo Dottore. Hrálo se podle útržkovitého scénáře a herci hodně improvizovali.

Kdo jsou nejznámější autoři komedií?

Ve starověku Aristofanés, Menandros a Plautus, později Shakespeare, Molière, Goldoni, Gogol a Oscar Wilde. U nás psal veselohry například Václav Kliment Klicpera.

Co je fraška?

Fraška je komedie s hrubším humorem, přehnanými postavami a hodně zmatků, ve které hlubší myšlenka ustupuje rychlému smíchu. Komedie bývá jemnější a víc o charakterech.

Je komedie literární druh, nebo žánr?

Komedie je žánr. Literární druh je drama, tedy text určený k provedení na jevišti, a komedie je jeho jednou z hlavních podob vedle tragédie.