Tartuffe: rozbor díla k maturitě
Tartuffe je pětiaktová veršovaná komedie Moliéra, jejíž definitivní podoba pochází z roku 1669. Patří ke klasicismu a ke komediím, které zesměšňují lidský charakter, tady pokrytectví. Boháč Orgon pustí do domu falešného dévota Tartuffa, ten mu chce vzít dceru, ženu i majetek a rodinu zachrání teprve zásah krále.
Ve zkratce
- Autor: Molière (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin), francouzský dramatik, herec a ředitel divadelní společnosti.
- Původní název Le Tartuffe ou l’Imposteur, česky doslova Tartuffe neboli Podvodník.
- Existují tři verze: tříaktová z roku 1664, pětiaktová L’Imposteur z roku 1667 a definitivní pětiaktová z 5. února 1669.
- Druh drama, žánr komedie, směr klasicismus, psáno rýmovanými alexandriny.
- Místo děje: Orgonův dům v Paříži, děj se vejde zhruba do jednoho dne.
- Téma: pokrytectví, slepá důvěra, moc falešné zbožnosti nad rodinou a spravedlivý panovník.
- Hlavní postavy: Tartuffe, Orgon, Elmire, služebná Dorine a švagr Cléante.
Základní údaje o díle
U Tartuffa je třeba rozlišit tři verze hry. Nejde o jedno datum vzniku, ale o pětiletý příběh zákazů a přepracování, který trval od roku 1664 do roku 1669.
| Údaj | Tartuffe |
|---|---|
| Autor | Molière (Jean-Baptiste Poquelin) |
| Původní název a jazyk | Le Tartuffe ou l’Imposteur, francouzsky |
| První verze | Le Tartuffe ou l’Hypocrite, tři dějství, 12. května 1664 ve Versailles, text se nedochoval |
| Druhá verze | L’Imposteur, pět dějství, 5. srpna 1667 v Palais-Royal, hrdina se jmenuje Panulphe, jediné představení |
| Definitivní verze | Le Tartuffe ou l’Imposteur, pět dějství, premiéra 5. února 1669 v Palais-Royal, vyšla tiskem 1669 u Jeana Ribou |
| Literární druh | drama |
| Žánr | komedie (charakterová komedie s prvky frašky) |
| Směr a období | francouzský klasicismus, 17. století, doba Ludvíka XIV. |
| Forma a verš | pět dějství, dvanáctislabičné alexandriny v rýmovaných dvojverších |
Proč byla hra zakázána
Ve Versailles roku 1664 hru zhlédl Ludvík XIV. s dvorem a přijali ji příznivě. Král přesto zakázal její veřejné hraní, pravděpodobně pod vlivem pařížského arcibiskupa Péréfixe. Část věřících totiž v pokryteckém dévotovi viděla posměch zbožnosti jako takové, nikoli jen jejích falešných zastánců.
Molière hru přepracoval a v srpnu 1667 ji dal pod názvem L’Imposteur v Palais-Royal. Hrdina se jmenoval Panulphe a nosil světský oděv. Druhý den ji zakázal první předseda pařížského parlamentu Lamoignon. Teprve 5. února 1669 se hra mohla hrát veřejně.
O čem Tartuffe je
Hra ukazuje, jak snadno se dá oklamat člověk, který chce být zbožný a nevidí lidi kolem sebe. Hlavním tématem je pokrytectví, vedlejším slepá důvěra a mocenský vztah mezi duchovním rádcem a hlavou rodiny. Řeší se i to, kdo má slabé před šejdířem chránit: rodina, zákon, nebo panovník.
Prvním motivem je maska zbožnosti a rozpor mezi slovy a skutky. Druhým je Orgonova zaslepenost. Třetím motivem je majetek: dům, dědictví a dcera jako věc, kterou Orgon rozdává. Čtvrtým je spravedlnost, která přichází shora, od krále, kterého zdání neoklame.
Stručný děj po dějstvích
První dějství: Madame Pernelle, matka Orgona, v hněvu odchází z domu, protože se jí nelíbí život mladších členů rodiny. Služebná Dorine a Cléante vysvětlují, že Orgon propadl Tartuffovi, kterého před časem přijal do domu. Orgon se po návratu ptá hlavně na Tartuffa a o nemocné ženě slyší jen mimochodem.
Druhé dějství: Orgon oznámí, že dceru Mariane provdá za Tartuffa, ačkoli je zasnoubená s Valèrem. Milenci se pohádají a Dorine je usmiří. Tartuffe se na scéně zatím neobjeví.
Třetí dějství: Tartuffe se pokouší svést Elmire. Orgonův syn Damis to vyslechne a oznámí otci. Tartuffe však začne sám sebe obviňovat z hříchů tak přesvědčivě, že mu Orgon věří a vyžene Damise. Navíc na Tartuffa přepíše celý majetek.
Čtvrté dějství: Elmire přiměje manžela, aby se schoval pod stůl a vyslechl, jak ji Tartuffe svádí. Orgon konečně prohlédne a Tartuffa vyhání. Ten ale odpoví, že dům patří jemu, a Orgon musí odejít sám.
Páté dějství: Soudní vykonavatel Monsieur Loyal přináší vzkaz od Tartuffa, že rodina musí opustit dům. Valère varuje Orgona, že ho Tartuffe udal králi kvůli kompromitujícím listinám, které mu Orgon svěřil. Poté přichází královský poručík a zatkne Tartuffa. Král odmění Orgona za někdejší věrnost a majetek mu vrátí, Mariane se smí vdát za Valèra.
Kompozice, čas a prostor
Tartuffe je psán podle zásad klasicistního dramatu: jeden dům, jediná hlavní zápletka a děj bez rozsáhlých časových skoků. Celé dílo se odehrává v Orgonově domě v Paříži.
Molière nechává titulního hrdinu vstoupit až ve třetím dějství. Do té doby o něm mluví ostatní: Orgon ho chválí, Dorine a Cléante ho odhalují. Divák tak o jeho pokrytectví ví dřív, než ho spatří, a zajímá ho, jak se pravda dostane k Orgonovi.
Deus ex machina?
Královo zjevení v posledním dějství se často označuje za deus ex machina, tedy za vnější rozuzlení, které zápletku nevyřeší zevnitř. Molière ale krále nezavádí náhodně: už v prvním dějství se říká, že Orgon za Frondy statečně sloužil svému panovníkovi. Králova spravedlnost proto působí jako odměna a uzavírá hru, nejen jako zázračný zásah.
Postavy
Postavy se dělí na zaslepené a rozumné a stojí proti sobě jako domácnost proti vetřelci.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Tartuffe | falešný dévot, host v Orgonově domě | pokrytec, hrabivý a chtivý, mistr předstírání zbožnosti | vetře se do rodiny, chce majetek, dceru i ženu, nakonec je zatčen |
| Orgon | hlava rodiny, boháč | zaslepený, tvrdohlavý, ochotný obětovat rodinu | slepě věří Tartuffovi, přepíše na něj majetek, později prohlédne |
| Elmire | Orgonova druhá žena | rozumná, ostražitá, odvážná | nachytá Tartuffa na lest a donutí manžela, aby ho slyšel |
| Damis | Orgonův syn | vznětlivý, upřímný | odhalí Tartuffa, ale je vyhnán a vyděděn |
| Mariane | Orgonova dcera | poslušná, nesmělá | má se provdat za Tartuffa, zasnoubená je s Valèrem |
| Valère | Marianin snoubenec | citlivý, věrný | varuje Orgona před zatčením, nakonec si Mariane vezme |
| Cléante | Orgonův švagr | rozvážný, umírněný, mluvčí zdravého rozumu | vysvětluje rozdíl mezi pravou a falešnou zbožností |
| Dorine | služebná Mariane | bystrá, jízlivá, přímočará | komentuje dění, usmiřuje milence, rozumně se Orgonovi staví |
Proč je Tartuffe nebezpečný
Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že mluví řečí, které Orgon věří, a neodpovídá na obvinění, ale zbožně je přijímá. Když ho Damis obviní, Tartuffe se sám označí za hříšníka a tím sebe očistí.
Jazyk a umělecké prostředky
Hra je psaná alexandriny, dvanáctislabičnými verši, ve kterých se rýmují vždy dva sousední řádky. Z originálu uvádíme jediný krátký verš. Verš dává replikám rytmus a umožňuje rychlé střídání řečí.
Ironie a výmluvné skutky
Tartuffe při prvním vstupu na scénu poručí sluhovi Laurentovi, aby uklidil jeho žíněnou košili a bič na kázeň. Pak ale pokárá Dorine za výstřih slovy Couvrez ce sein que je ne saurais voir, tedy aby zakryla ňadra, která nesnese vidět. Vidíme pokrytce, který káže střídmost a nechá se omámit tělem.
Komika
Hra užívá komiku situace, jazyka i charakteru. Molière tím naplňuje klasicistní zásadu, že komedie má bavit a zároveň poučovat. Nápravu mravů provádí smích, nikoli kázání. Podobný princip uvidíte i v rozboru Molièrova Lakomce.
Autor a literárněhistorický kontext
Molière a jeho divadlo
Molière se narodil v Paříži a byl pokřtěn 15. ledna 1622. Divadelní společnost založil s Madeleine Béjartovou a roku 1658 se vrátil do Paříže. Zemřel 17. února 1673 po čtvrtém představení hry Zdravý nemocný. Byl autorem, hercem i ředitelem souboru, psal tedy přímo pro své herce.
Klasicismus a další díla
Klasicismus vznikl v 17. století a opíral se o antiku: jasná stavba, rozum nad citem, jednota místa, času a děje. Ve Francii vládl Ludvík XIV. Vedle Moliéra psali tragédie Corneille a Racine a satiry Boileau. V českých zemích tehdy tvořil Jan Amos Komenský. Rámec popisuje článek o klasicismu a osvícenství.
Ze známých Molièrových her vznikly Dom Juan, uvedený roku 1665, Amfitryon z roku 1668 a Lakomec z téhož roku. Pokrytce a šejdíře najdete i v rozborech Gogolových Mrtvých duší a románu Jana Eyrová, satiru na úředníky v Revizorovi.
Jak o díle mluvit u ústní maturity
Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
- Zasaďte úryvek do děje: jde o chválu Tartuffa, svádění, scénu pod stolem, nebo o zatčení?
- Pojmenujte téma a motivy, druh, žánr, verš a klasicistní zásady.
- Charakterizujte postavy podle řeči: Tartuffe pobožnými frázemi, Dorine a Cléante střízlivým úsudkem.
- Vysvětlete na úryvku komiku a ironii, tedy rozpor mezi slovy a skutky.
- Zařaďte hru do tvorby Moliéra, do francouzského klasicismu a připomeňte tři verze a zákaz.
Součástí pracovního listu je podle vyhlášky i zadání z jazyka a slohu. U Tartuffa se vyplatí umět vysvětlit, proč byla hra zakázána a čím se liší její tři verze. Další rozbory děl najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Tartuffovi pletou
- Tartuffe vznikl roku 1664. Tehdy vznikla jen první tříaktová verze, jejíž text se nedochoval. Dnešní podoba pochází z roku 1669.
- Tartuffe je jediná verze. Hra existuje ve třech verzích: Tartuffe ou l’Hypocrite (1664), L’Imposteur (1667) a konečný Le Tartuffe ou l’Imposteur (1669).
- Král hru zakázal, protože ho urazila. Král hru viděl a příznivě ji přijal. Veřejné hraní zakázal podle historiků s ohledem na náboženský spor, který hrozil rozkolem.
- Tartuffe je kněz. Je to laik, který se vydává za zbožného a hraje roli duchovního rádce.
- Hra je tragédie. Je to komedie, i když se dotýká vážných věcí. Končí šťastně, podvodník je potrestán a rodina zachráněna.
- Elmire je Orgonova dcera. Elmire je jeho druhá žena. Dcera se jmenuje Mariane.
Časté otázky
Kdy vznikl a kdy byl uveden Tartuffe?
První tříaktová verze se hrála 12. května 1664 ve Versailles, druhá 5. srpna 1667 a konečná pětiaktová poprvé 5. února 1669 v Palais-Royal.
Jaký je žánr a literární druh Tartuffa?
Literární druh je drama, žánr komedie s prvky frašky. Je psaná alexandriny v rýmovaných dvojverších a patří ke klasicismu.
Proč byl Tartuffe zakázán?
Král zakázal veřejné hraní po versailleském představení z roku 1664, pravděpodobně pod vlivem pařížského arcibiskupa. Část věřících v pokrytci viděla útok na zbožnost samu.
O čem je Tartuffe stručně?
Boháč Orgon pustí do domu pokrytce Tartuffa, slíbí mu dceru a přepíše na něj majetek. Prohlédne, až když ho Elmire nachytá, a zachrání ho teprve zásah krále.
Kdo je Tartuffe?
Je to falešný dévot, který se vetřel do domu bohatého Orgona jako duchovní rádce a ve skutečnosti touží po jeho majetku, dceři i ženě.
Jak Tartuffe končí?
Královský poručík zatkne Tartuffa, protože král prohlédl jeho podvod. Orgon dostane zpět majetek a svolí ke sňatku Mariane s Valèrem.
Hrála se hra pod jiným názvem?
Ano. Verze z roku 1664 se jmenovala Le Tartuffe ou l’Hypocrite, verze z roku 1667 L’Imposteur a hrdina se v ní jmenoval Panulphe.
Je Tartuffe povinná četba k maturitě?
Seznam stanovuje každá škola sama. Podle vyhlášky 177/2009 Sb. musí mít nejméně 60 děl, žák si z něj vybírá nejméně 20.
