Zdobená zlatá maškarní maska s notami na černém pozadí

Mnoho povyku pro nic: rozbor díla k maturitě, děj a postavy

Mnoho povyku pro nic je komedie Williama Shakespeara, ve které se dva páry milenců dostanou k sobě díky odposlouchávání, pomluvám a převlekům. Mladý Claudio uvěří lži o nevěře své nevěsty Hero a veřejně ji zostudí u oltáře, zatímco dva zapřisáhlí odpůrci lásky, Benedikt a Beatrice, se do sebe zamilují díky zinscenovanému rozhovoru. Níže najdete vznik hry, děj po jednáních, postavy, kompozici, jazyk i výklady, se kterými se dá pracovat u ústní maturity.

Ve zkratce

  • Autor: William Shakespeare, anglický dramatik a básník renesance.
  • Vznik: pravděpodobně v letech 1598 a 1599, tiskem poprvé v roce 1600 jako samostatné vydání (kvarto), pak v Prvním foliu roku 1623.
  • Literární druh a žánr: drama, komedie s vážnou, téměř tragickou dějovou linkou.
  • Místo děje: Messina na Sicílii, většinou dům a zahrada Leonata.
  • Hlavní postavy: Benedikt, Beatrice, Claudio, Hero, Leonato, don Pedro, Don John, Borachio, strážník Dogberry.
  • Téma: láska a hrdost, pomluva a důvěra, čest ženy, klam a sebeklam.
  • Forma: pět jednání, z velké části psaných prózou, s veršovanými pasážemi.

Vznik a zařazení díla

Shakespeare napsal hru pravděpodobně v letech 1598 a 1599, tedy nedlouho po komedii Kupec benátský. Podle titulní strany prvního vydání z roku 1600 se hra do té doby už několikrát hrála veřejně. Roli strážníka Dogberryho hrál komik Will Kemp, který ze Shakespearovy herecké společnosti odešel v roce 1599. Druhé vydání přineslo až souborné První folio v roce 1623, sedm let po autorově smrti.

Mnoho povyku pro nic patří ke zralým komediím, které Shakespeare psal na přelomu století stejně jako hru Večer tříkrálový. Na rozdíl od raných frašek typu Zkrocení zlé ženy už nestojí jen na situačním humoru. Ostrý dialog, společenská satira a nebezpečí skutečné tragédie z ní dělají jednu z nejčastěji hraných Shakespearových komedií.

Z čeho Shakespeare čerpal

Příběh pomlouvané nevěsty je velmi starý a objevuje se v řeckých, španělských i italských romancích. Nejbližším pramenem byla novela Mattea Bandella o Timbreovi a Fenicii, ve které vystupuje i aragonský král Piero a Lionato z Messiny. Podobnou zápletku obsahuje Ariostův epos Zuřivý Roland. Dvojici Benedikt a Beatrice si naopak Shakespeare podle všeho vymyslel sám, stejně jako komickou noční hlídku se strážníkem Dogberrym.

Děj po jednáních

První jednání: návrat z války

Do Messiny přijíždí aragonský princ don Pedro se svými druhy po vítězném tažení. Hostí je Leonato, otec Hero a strýc Beatrice. Mladý Claudio se zamiluje do Hero téměř na první pohled a don Pedro slíbí, že ji pro něj na maškarním plese získá. Benedikt a Beatrice se mezitím hned při prvním setkání pustí do slovního souboje, o kterém Leonato říká, že mezi nimi panuje veselá válka.

Druhé jednání: maškarní ples a první úklad

Na plese don Pedro skutečně získá Hero pro Clauda a svatba je domluvena. Princův nemanželský bratr Don John, zatrpklý outsider, se snaží štěstí zkazit, nejdřív lží, že si don Pedro Hero namlouvá pro sebe. Jeho společník Borachio pak vymyslí horší plán. Don Pedro, Claudio a Leonato zatím chystají žert: v zahradě nahlas rozmlouvají o tom, jak se Beatrice trápí láskou k Benediktovi, a ten je schovaný poslouchá.

Třetí jednání: dvě odposlouchávání

Stejný trik zopakuje Hero se služebnou Uršulou a Beatrice uvěří, že ji Benedikt tajně miluje. Oba hrdinové se v tu chvíli rozhodnou svou hrdost odložit. Don John přivede Clauda a dona Pedra v noci pod okno, kde Borachio vede milostnou scénu se služebnou Margaret, kterou muži považují za Hero. Noční hlídka strážníka Dogberryho náhodou zaslechne, jak se Borachio podvodem chlubí, a zatkne ho.

Čtvrté jednání: svatba, která se nekoná

Claudio Hero u oltáře veřejně obviní z nevěry a odmítne ji. Hero omdlí a otec jí v prvním šoku nevěří. Mnich, který věří v její nevinu, navrhne, aby rodina oznámila její smrt, dokud se pravda nevyjasní. V téže scéně si Benedikt a Beatrice vyznají lásku a Beatrice po něm žádá, aby Clauda zabil. Benedikt nakonec slíbí, že ho vyzve na souboj.

Páté jednání: pravda a druhá svatba

Borachio při výslechu přizná, že šlo o podvod, a Claudio pochopí, že Hero zostudil neprávem. Leonato po něm jako odčinění chce, aby se oženil s jeho neteří. Když nevěsta odloží závoj, je to živá Hero. Benedikt a Beatrice se ještě chvíli přou, než jejich přátelé vytáhnou milostné básně, které o sobě oba napsali. Hra končí tancem a zprávou, že Don John byl na útěku zajat.

Postavy

Benedikt a Beatrice

Dvojice, kvůli které se hra hraje dodnes. Oba jsou vtipní, hrdí a veřejně se zaklínají, že do manželství nepůjdou. Jejich slovní souboje naznačují, že se znají déle a že mezi nimi už něco bylo. Do sebe se nezamilují díky citu, ale díky tomu, co o sobě slyší od ostatních. Beatrice je navíc postava, která nejostřeji odsoudí křivdu na Hero a jako jediná ji od začátku hájí.

Claudio a Hero

Protipól hlavní dvojice. Claudio se zamiluje rychle a stejně rychle uvěří pomluvě, protože Hero vlastně nezná. Hero ve hře mluví málo a o jejím osudu rozhodují muži kolem ní. Právě kontrast mezi hlučnou a moudrou láskou Benedikta a Beatrice a tichou, křehkou láskou Clauda a Hero je jádrem kompozice.

Don John a Borachio

Don John nemá zjevný motiv kromě závisti a zášti, podobně jako Jago v tragédii Othello, kde intrika s domnělou nevěrou končí smrtí. Borachio je ten, kdo podvod vymyslí a provede, a nakonec ho také přizná.

Dogberry a noční hlídka

Komický strážník, který plete slova a mluví nesmyslně vznešeně. Paradoxně právě on a jeho hlídka odhalí pravdu, kterou chytří šlechtici přehlédli. Shakespeare tím zesměšňuje jak úřední samolibost, tak důvěřivost vznešených postav.

Proč se hra jmenuje Mnoho povyku pro nic

Název má v angličtině dvojí smysl. Slovo nothing se v alžbětinské výslovnosti blížilo slovu noting, tedy pozorování, odposlouchávání a klepy. Celá hra stojí právě na tom, co postavy zaslechnou nebo uvidí: Benedikt a Beatrice uvěří vyslechnutému rozhovoru, Claudio scéně pod oknem a hlídka zaslechne Borachia. Povyk vznikne doslova z ničeho, ze lži a z omylu. Slovo nothing mělo navíc v dobové hovorové řeči i lechtivý dvojsmysl, který si publikum užívalo.

Kompozice a žánr

Hra má pět jednání a dvě dějové linie, které se proplétají. Vážná linie Clauda a Hero je převzatá z romance, komická linie Benedikta a Beatrice je Shakespearova vlastní. Spojuje je motiv klamu: dobrý klam svádí dohromady, zlý rozděluje. Čtvrté jednání má vážnost tragédie, protože svatební scéna může skončit smrtí, a hra se tím blíží tzv. tragikomedii.

Znaky komedie ve hře

Z klasických znaků komedie najdeme šťastný konec svatbou, záměny a převleky, slovní humor a komické postavy z lidu. Hra ale zároveň ukazuje, jak blízko je smích k neštěstí, a nechává divákovi nepříjemnou otázku, zda Claudio vůbec Hero zaslouží.

Jazyk a umělecké prostředky

Hra je z velké části psaná prózou, což je u Shakespearových komedií neobvyklé. Prózou mluví hlavně Benedikt, Beatrice a hlídka, verš přichází ve vážných a slavnostních chvílích. Typické jsou slovní hříčky, dvojsmysly, přirovnání a pohotové repliky. Výrazně pracuje autor s ironií, a to i dramatickou: divák ví o podvodu dřív než postavy a sleduje, jak se do něj zaplétají.

Výklady a interpretace

Čest ženy a mužský svět

Moderní výklady zdůrazňují, jak snadno muži ve hře uvěří, že je žena nevěrná, a jak málo prostoru má Hero sama se bránit. Strach z paroží je ve hře častým zdrojem vtipů a zároveň důvodem, proč Claudio jedná tak krutě. Beatrice svým výkřikem, že kdyby byla mužem, sama by se pomstila, pojmenovává omezení, která ženám renesanční společnost stavěla.

Hra na divadlo

Postavy neustále hrají role, inscenují rozhovory, nosí masky a předvádějí scény pro diváky schované za keřem nebo pod oknem. Shakespeare tak ukazuje, že láska i nenávist mohou vzniknout z dobře zahrané scény. Podobně jako ve hře Sen noci svatojánské se tu zkoumá, jak málo stačí, aby člověk změnil to, koho miluje.

Mnoho povyku pro nic ve filmu

Nejznámější filmovou verzí je adaptace Kennetha Branagha z roku 1993, ve které Branagh hrál Benedikta a Emma Thompsonová Beatrice. Film hru zpopularizoval u publika, které Shakespeara v divadle nevidělo, a dodnes se používá ve škole jako doplněk ke čtení.

Jak o hře mluvit u ústní maturity

Nejdřív zasaďte úryvek do děje a určete, kdo mluví a komu. U scén s Benediktem a Beatrice si všímejte slovních hříček a ironie, u svatební scény vážného tónu a toho, jak se komedie láme do tragédie. Literárněhistorický kontext tvoří humanismus a renesance a alžbětinské divadlo. Hodí se srovnání s jiným Shakespearovým dílem, například s tragédií Romeo a Julie, kde podobný plán s předstíranou smrtí skončí katastrofou.

Pět věcí, které se o hře pletou

  1. Hlavní dvojicí nejsou Claudio a Hero. Dějově je spouští jejich zasnoubení, ale publikum si hru pamatuje kvůli Benediktovi a Beatrice.
  2. Hero neumře. Její smrt je jen předstíraná na radu mnicha, aby se pravda mohla vyjasnit.
  3. Pod oknem nestojí Hero. S Borachiem je tam služebná Margaret, která o podvodu neví.
  4. Nejde o čistou frašku. Čtvrté jednání je vážné a hra se blíží tragikomedii.
  5. Pravdu neodhalí šlechtici. Podvod rozkryje komická hlídka strážníka Dogberryho.

Časté otázky

Kdy Shakespeare napsal Mnoho povyku pro nic?

Hra vznikla pravděpodobně v letech 1598 a 1599. Poprvé vyšla tiskem v roce 1600, podle titulní strany už po několika veřejných představeních. Podruhé ji otiskli v Prvním foliu roku 1623.

Kde se hra odehrává?

Děj se odehrává v Messině na Sicílii, většinou v domě a zahradě Leonata. Sicílii v té době ovládal aragonský rod, proto do Messiny přijíždí aragonský princ don Pedro se svými druhy.

Jak hra končí?

Borachio přizná podvod a Claudio pochopí, že Hero obvinil neprávem. Za odčinění se má oženit s Leonatovou neteří, která se pod závojem ukáže jako živá Hero. Benedikt a Beatrice se také vezmou a Don John je zajat.

Kdo odhalí podvod Dona Johna?

Podvod odhalí noční hlídka strážníka Dogberryho, která zaslechne Borachia, jak se činem chlubí. Dogberry je komická postava, která plete slova, a přesto zjistí pravdu dřív než vzdělaní šlechtici.

Co znamená název Mnoho povyku pro nic?

Povyk vznikne z ničeho, ze lži a z omylu. Anglické nothing navíc v dobové výslovnosti znělo podobně jako noting, tedy pozorování a odposlouchávání, na kterém stojí celý děj.

Zdroje

Související články

Napsat komentář