Červený a černý: rozbor díla k maturitě
Červený a černý je psychologický román francouzského spisovatele Stendhala, který vyšel v roce 1830 pod původním názvem Le Rouge et le Noir. Patří k epice, je psán prózou a stojí na přechodu od romantismu k realismu. Vypráví o Julienu Sorelovi, synu tesaře, který se za Restaurace pokouší vyšplhat na společenský vrchol pomocí chytrosti, přetvářky a milostných vztahů, a nakonec ho zničí vlastní pýcha.
Ve zkratce
- Autor: Stendhal (Henri Beyle, 1783 až 1842), první vydání v roce 1830, francouzsky.
- Literární druh epika, forma próza, žánr psychologický román.
- Zařazení: francouzská literatura 19. století, přechod od romantismu k realismu.
- Stavba: dvě knihy, 30 a 45 kapitol, děj se přesouvá z městečka Verrières přes Besançon do Paříže.
- Vypravěč: autor v er-formě, který hrdinu zároveň sleduje a ironicky komentuje.
- Téma: ctižádost chudého mladíka ve společnosti, kde o místě rozhoduje původ, peníze a církev.
Základní údaje o díle
Julien se narodil v prostředí, kde po pádu Napoleona zmizela cesta vzhůru přes armádu, a proto hledá úspěch v církvi a v salonech. Podle encyklopedie Britannica je kniha autorovým hlavním dílem a řadí se k největším románům 19. století.
| Údaj | Červený a černý |
|---|---|
| Autor | Stendhal, vlastním jménem Henri Beyle (1783 až 1842) |
| Původní název a jazyk | Le Rouge et le Noir, francouzština |
| První vydání | 1830, Paříž |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | psychologický román, román o vývoji hrdiny |
| Směr a období | francouzská literatura 19. století, přechod od romantismu k realismu, doba Restaurace |
| Členění | dvě knihy o 30 a 45 kapitolách, kapitoly často uvozují motta |
| Čas a místo děje | Restaurace (1815 až 1830), městečko Verrières, Besançon, Paříž |
| Podtitul | v původním vydání Kronika roku 1830, v pozdějších vydáních Kronika 19. století |
| České překlady | mimo jiné Jindřich Vodák, Otakar Levý, Boris Rösner |
Podtitul a motto
Kniha otevírá motto připisované Dantonovi: „La vérité, l’âpre vérité“, česky pravda, krutá pravda. Podtitul Kronika roku 1830 napovídá, že Stendhal chtěl zachytit skutečnou dobu, ne vymyšlenou romantickou kulisu. Význam barev v názvu se tradičně vykládá různě a u zkoušky je lepší říct, že jde o výklad, ne o jedinou správnou odpověď.
O čem Červený a černý je
Tématem je střet nadaného člověka z nízkého původu s uzavřenou společností. Julien nepřijímá hodnoty, které hraje, a právě tím se stává nebezpečným pro sebe i pro druhé. V románu se prolínají ctižádost a opravdová láska, přetvářka a upřímnost, vliv církve a šlechty.
Hlavní motivy
Knihou prochází motiv Napoleona, kterého Julien tajně obdivuje, motiv přetvářky a pokrytectví, rozdíl mezi úspěchem a štěstím a motiv vězení, kde hrdina poprvé poznává sám sebe. Stendhal ukazuje, že ve společnosti Restaurace neuspěje poctivý, ale ten, kdo umí lhát a zavděčit se mocným.
Děj po částech
První kniha: Verrières. Julien Sorel žije v domě tesaře, který s ním zachází hrubě. Pro něj je důležitější kniha než práce na pile. Starosta pan de Rênal si ho najme jako učitele dětí. Julien se zamiluje do starostovy ženy a po delším váhání s ní naváže poměr. Když se začne šuškat, odchází na radu faráře Chélana do semináře v Besançonu.
Druhá kniha, první část: seminář a Paříž. V Besançonu se mezi spolužáky cítí osaměle, pomůže mu přísný abbé Pirard. Ten ho doporučí markýzi de La Mole do Paříže. Julien se stane markýzovým sekretářem, získá si jeho důvěru a naváže vztah s jeho dcerou Mathilde.
Druhá kniha, závěrečná část: pád. Markýz po Mathildině těhotenství svolí ke sňatku a opatří Julienovi šlechtické jméno a husarskou hodnost. Pak ale přijde dopis madame de Rênal, který Juliena očerní. Julien odjede do Verrières a v kostele na paní de Rênal dvakrát vystřelí. Je odsouzen a v den popravy odmítne se odvolat. Mathilde jeho hlavu pochová, madame de Rênal zemře tři dny po něm.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Román je rozdělen na dvě knihy: v první ze 30 kapitol je Julien na venkově, ve druhé ze 45 kapitol v Besançonu a v Paříži. Děj je chronologický a sleduje hrdinův vzestup, zlom přichází výstřelem v kostele. Rámcový příběh chybí, ale kapitoly často uvozují motta.
Čas a prostor
Čas románu tvoří léta Restaurace, kdy se po Napoleonově pádu vrací na trůn Bourbonové a velkou moc získává církev. Každé prostředí je jiný stupeň společnosti: provinční buržoazie ve Verrières, církevní hierarchie v semináři a aristokratické salony v Paříži. Městečko Verrières je podle autorovy poznámky na konci knihy vymyšlené.
Vypravěč
Vypráví se ve třetí osobě, v takzvané er-formě. Rozdíl ukazuje stránka o tom, jak poznat ich-formu a er-formu. Vypravěč zná Julienovy myšlenky, ale občas se obrací přímo ke čtenáři a hrdinu komentuje s ironií. Stendhal si tak zachovává odstup a nutí čtenáře, aby Juliena soudil sám.
Postavy
Julien je hrdina, kterého čtenář zprvu obdivuje a pak mu nerozumí; Stendhal ho nezkrášluje.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Julien Sorel | syn tesaře a majitele pily z Verrières | nadaný, pyšný, ctižádostivý, předstírá city i zbožnost, ale umí milovat | hlavní hrdina, stoupá společenským žebříčkem a končí na popravišti |
| Madame de Rênal | manželka starosty Verrières | citlivá, stydlivá, hluboce věřící, trpí v bezcitném manželství | Julienova první a pravá láska, kvůli její zprávě Julien selže |
| Pan de Rênal | starosta Verrières, majitel továrny | ješitný, lakomý, bojí se o pověst | zaměstná Juliena jako učitele svých dětí |
| Mathilde de La Mole | dcera markýze, hrdá aristokratka | duchaplná, nudí se, touží po velkém činu, chladná a vášnivá zároveň | Julienova druhá láska, po jeho smrti ho pochová |
| Markýz de La Mole | pařížský šlechtic a politik | vzdělaný, vlivný, snaživý, úředně laskavý | Julienův zaměstnavatel a ochránce |
| Abbé Pirard | ředitel semináře v Besançonu, jansenista | přísný, poctivý, osamělý | Julienův učitel a zprostředkovatel místa v Paříži |
| Abbé Chélan | farář ve Verrières | starý, spravedlivý, dobrosrdečný | vychoval Juliena, varuje ho před pýchou |
| Valenod | ředitel chudobince ve Verrières | zbohatlík, hrubý, bezohledný | Julienův nepřítel a soupeř starosty |
| Fouqué | Julienův přítel, obchodník s dřívím | prostý, věrný, nezištný | nabízí Julienovi poctivý život a pomůže mu po popravě |
Julien Sorel
Julien se hlásí k Napoleonovi, ale žije za Restaurace, a proto nosí černý talár. Sám Stendhal po vydání napsal, že i kdyby byl Julien darebák, za císařovy vlády by platil za velmi poctivého člověka. Julien je tedy produktem doby, která jeho nadání neumí využít.
Dvě ženy
Madame de Rênal a Mathilde tvoří protiklad. První žije ze srdce a citu, druhá z rozumu a touhy po velkém činu. Oběma ženám je Julien blízký a po jeho smrti zůstávají každá po svém věrné: madame de Rênal brzy zemře, Mathilde se postará o pohřeb. Při popisu postav se hodí osnova z návodu, jak napsat charakteristiku postavy.
Jazyk a umělecké prostředky
Stendhalův styl je střízlivý: málo popisu, hodně vnitřních monologů a rozboru motivů, proč postavy jednají. Citace z českých překladů tu nepřinášíme, příklady popisujeme vlastními slovy.
Vnitřní monolog a psychologie
Julienovy úvahy zabírají velkou část textu. Rozhodnutí, zda sevřít ruku madame de Rênal, je podáno jako boj s vlastní ctí. Prostředek ukazuje, že hrdina nejedná z lásky, ale z povinnosti vůči své pýše.
Ironie a komentář vypravěče
Autor často přeruší děj poznámkou, která zlehčí vznešenou chvíli nebo naopak odhalí nízký motiv. Venkovská honorace se ukazuje směšná, aniž by ji autor přímo hanil. Ironie je hlavní zbraň společenské kritiky a funguje i proti samotnému hrdinovi.
Motta, dobové narážky a kronika
Motta nad kapitolami dávají příběhu literární i historický rámec. Narážky na Napoleona, Dantona a Restauraci dokládají podtitul Kronika. Stendhal tak píše o konkrétní době, ne o nadčasových typech, a to je rys, který se později označí jako realistický. Pojem vysvětluje stránka o realismu v literatuře.
Autor a literárněhistorický kontext
Stendhal
Henri Beyle se narodil v roce 1783 v Grenoblu. Jako mladý sloužil v Napoleonově armádě a zúčastnil se několika tažení, po pádu císaře žil v Miláně a pak v Paříži. Jméno Stendhal je jeho literární pseudonym. Napoleonský obdiv a odpor k Restauraci dávají Julienovi jeho vnitřní napětí. Zemřel v roce 1842.
Romantismus a realismus
V roce 1825 vydal Stendhal pamflet Racine a Shakespeare, v němž hájil moderní psaní proti strnulým pravidlům klasicismu. Je řazen k romantikům i k zakladatelům realismu, proto se kniha hodí do obou kapitol. Svého soudobého čtenáře kniha zprvu nepřesvědčila, vysoko ji však stavěl Balzac. Balzacův pohled na společnost ukazuje rozbor románu Otec Goriot, v němž hrdina stoupá pařížskou společností také.
Stejnou dobu zachycuje romantický román Victora Huga, o němž píše rozbor Chrámu Matky Boží v Paříži. Rozpad iluzí a morálky střední třídy pokračuje u Flauberta v rozboru Paní Bovaryové. Z ruské dramatiky 19. století sem patří Čechovův Višňový sad.
Další díla autora
Stendhal napsal studii O lásce (1822), pamflet Racine a Shakespeare (1825), první román Armance (1827) a po Červeném a černém román Kartouza parmská. Kartouza parmská se u mnoha čtenářů a kritiků řadí ke Červenému a černému jako druhé hlavní dílo.
Jak o Červeném a černém mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: určete, ve které knize a prostředí se odehrává, kdo mluví a co předchází. Pak shrňte téma a motivy, kompozici, vypravěče a postavy a nakonec jazyk. Dobře funguje ukázat, jak se Julien v úryvku přetvařuje a jak se pod maskou projevuje pýcha. Autora, Napoleona, Restauraci a přechod romantismu k realismu nechte na část o kontextu. Přehled dalších děl najdete v rozcestníku rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Červeném a černém pletou
- Červený a černý je čistě romantický román. Kniha stojí na přechodu od romantismu k realismu a řadí se k základům realistické prózy.
- Julien střílí na markýzovu dceru. Střílí na paní de Rênal, a to v kostele ve Verrières.
- Julien je popraven za vraždu. Paní de Rênal po výstřelech přežije, Julien je odsouzen za pokus o vraždu a zemře na popravišti.
- Děj se odehrává za Napoleona. Odehrává se za Restaurace po jeho pádu, Napoleon je jen Julienův vzor.
- Příběh vypráví Julien. Vypravěč je autor v er-formě, který hrdinu zároveň komentuje.
- Rok 1831 jako jediný rok vydání. Román vyšel koncem roku 1830, titulní list prvního vydání ale nese letopočet 1831, proto se v přehledech objevují oba roky. Britannica uvádí rok 1830.
Časté otázky
Kdy vyšel Červený a černý?
Román Stendhala vyšel poprvé v roce 1830 ve Francii pod názvem Le Rouge et le Noir. Děj se odehrává v době Restaurace, před rokem 1830.
Jaký je literární druh a žánr Červeného a černého?
Literární druh je epika, forma próza a žánr psychologický román. Bývá označován také jako román o vývoji hrdiny a společenský román.
Do jakého směru Červený a černý patří?
Patří do francouzské literatury 19. století na přechod od romantismu k realismu. Stendhal bývá řazen k zakladatelům realistické prózy, ale má i romantické rysy.
Kdo je hlavní postavou Červeného a černého?
Hlavní postavou je Julien Sorel, syn tesaře z městečka Verrières. Je to nadaný, ctižádostivý mladík, který se v době Restaurace snaží proniknout mezi církev a šlechtu.
Kolik má Červený a černý knih a kapitol?
Román má dvě knihy: první má 30 kapitol a druhá 45, dohromady tedy 75 kapitol. První kniha se odehrává ve Verrières, druhá v Besançonu a v Paříži.
Proč Julien střelí madame de Rênal?
Po dopise, který očerní jeho jméno v očích markýze de La Mole, Julien jede do Verrières a ve vzteku na madame de Rênal vystřelí v kostele. Ta střelbu přežije, Julien je odsouzen.
Jak Červený a černý končí?
Julien je odsouzen k smrti a odmítne se zachránit. Po popravě Mathilde jeho hlavu pochová a madame de Rênal umírá tři dny po něm.
Co znamená název Červený a černý?
Kniha název sama nevysvětluje, a proto se barvy vykládají různě. Nejčastěji se spojují s Julienovými cestami k úspěchu a u zkoušky je dobré uvést, že jde o výklad.
