Višňový sad: rozbor díla k maturitě
Višňový sad je poslední hra Antona Pavloviče Čechova, napsaná v roce 1903 a poprvé uvedená 17. ledna 1904 v Moskevském uměleckém divadle. Jde o čtyřaktové drama ruského realismu, které autor označil za komedii, ačkoli mnozí diváci vidí spíš tragédii. Příběh zadlužené šlechtičny Raněvské, jejíž statek i třešňový sad koupí syn bývalého nevolníka, ukazuje zánik jednoho světa a nástup druhého.
Ve zkratce
- Autor: Anton Pavlovič Čechov, ruský dramatik a povídkář (1860 až 1904).
- Literární druh drama, žánr komedie podle autora, v praxi tragikomedie, čtyři dějství.
- Vznik 1903, premiéra 17. ledna 1904 v Moskevském uměleckém divadle, téhož roku první vydání.
- Místo děje: statek Raněvské na ruském venkově, čas od května do podzimu.
- Téma: zánik šlechtického světa po zrušení nevolnictví a nástup obchodníků.
- Hlavní postavy: Raněvská, její bratr Gajev, obchodník Lopachin, student Trofimov, dcery Anja a Varja a sluha Firs.
- Spor o žánr trvá od první inscenace, protože Čechov a Stanislavskij hru chápali odlišně.
Základní údaje o díle
U Višňového sadu se dá snadno splést rok napsání, rok premiéry a rok vydání, protože leží těsně za sebou. Hra vznikla v roce 1903, na jevišti se poprvé objevila v lednu 1904 a vyšla ještě téhož roku. Původní ruský název zní Višnjovyj sad.
| Údaj | Višňový sad |
|---|---|
| Autor | Anton Pavlovič Čechov |
| Původní název a jazyk | Višnjovyj sad, ruština |
| Vznik | 1903 |
| Premiéra | 17. ledna 1904, Moskevské umělecké divadlo, režie Konstantin Stanislavskij |
| První vydání | 1904, nejprve ve sborníku Znanije, poté samostatně v Petrohradě |
| Literární druh | drama |
| Žánr | komedie podle autora, tragikomedie podle většiny výkladů |
| Směr a období | realismus přelomu 19. a 20. století, ruská literatura |
| Forma | čtyři dějství, próza, převážně dialog |
Višňový, nebo třešňový
Ruské slovo višnjovyj odvozuje přídavné jméno od višně, v anglických překladech se ale hra obvykle jmenuje The Cherry Orchard, tedy Třešňový sad. Jde o jedno a totéž dílo, česky se hra uvádí jako Višňový sad. Rozdíl proto nepovažujte za chybu, pokud na něj narazíte v cizojazyčné literatuře.
O čem Višňový sad je
Hra vypráví o rodině, která nedokáže čelit tomu, že jí hrozí ztráta domova. Hlavním tématem je střet starého šlechtického života s novou společností, ve které roste význam obchodníků. Děj souvisí se zrušením nevolnictví 19. února 1861: bývalí nevolníci mohli získat bohatství, zatímco část šlechty bez levné práce své statky neudržela.
Hlavní motivy
Základním motivem je sad sám, krásný a slavný, ale neschopný uživit své majitele. Druhým je čas: postavy žijí vzpomínkami nebo mluví o budoucnosti, přítomnost řešit nechtějí. Třetím motivem jsou peníze a dluhy, které rozhodují o osudu všech postav. K tomu patří motivy odjezdu, ztráty domova a nesplněné lásky.
Stručný děj
První dějství: v květnu se na statek vrací z Paříže Ljubov Andrejevna Raněvská se sedmnáctiletou dcerou Anjou. Obchodník Lopachin jí a bratru Gajevovi připomene, že statek bude brzy vydražen, a navrhne rozparcelovat pozemek na letní chaty, což by znamenalo pokácet sad. Raněvská to odmítne. Objeví se také student Trofimov, který kdysi učil jejího utonulého syna.
Druhé dějství: odehrává se venku u sadu. Raněvská, Gajev a Lopachin znovu probírají osud statku, ale nic se nerozhodne. Trofimov mluví o práci a smyslu života a Anja slíbí, že nechá minulost za sebou. Okolo prochází žebrák a Raněvská mu dá zlatou minci, i přes protesty Varji.
Třetí dějství: koncem srpna se na statku koná ples, zatímco ve městě probíhá dražba. Raněvská čeká na zprávu a nakonec se od samotného Lopachina dozví, že statek koupil on a sad hodlá nechat vykácet. Raněvská je zdrcená, Anja ji utěšuje.
Čtvrté dějství: za několik týdnů se rodina balí a rozjíždí. Všichni očekávají, že Lopachin požádá Varju o ruku, ale neudělá to. Raněvská se loučí s domem, který se zamyká, a v prázdných pokojích zůstane stařičký Firs, na kterého se zapomnělo. Za scénou je slyšet kácení stromů.
Kompozice, čas a prostor
Hra má čtyři dějství a celý děj se odehrává na jednom statku a v jeho okolí. Rámcem je příjezd a odjezd: první dějství začíná návratem rodiny, poslední jejím odchodem. Mezi tím se děj rozvíjí k vrcholu, kterým je dražba ve třetím dějství. Stavbu děl obecně popisuje článek o kompozici literárního díla.
Čas a prostor
Děj začíná v květnu, třetí dějství připadá na konec srpna a čtvrté o několik týdnů později. Prostředím jsou dětský pokoj, louka u sadu a sál, kde se pořádá ples. Čas hry tak kopíruje rok sadu od kvetení po kácení. Vypravěč chybí, jde o drama, vše se dozvídáme z replik a scénických poznámek.
Postavy
Postavy jsou psány bez černobílého dělení na kladné a záporné. Většina z nich mluví hodně, ale málokdy odpovídá tomu, co říká druhý. Jak popsat vnější i vnitřní vlastnosti postavy, ukazuje návod, jak napsat charakteristiku.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Ljubov Andrejevna Raněvská | majitelka statku, vrací se z Paříže | citlivá, štědrá, nepraktická, žije vzpomínkami na utonulého syna | neumí přijmout Lopachinovo řešení, a tak statek ztratí |
| Leonid Andrejevič Gajev | její bratr | upovídaný, nepraktický, posedlý kulečníkem | snaží se statek zachránit, ale neumí jednat |
| Jermolaj Alexejevič Lopachin | obchodník, syn rolníka a vnuk nevolníka | zámožný, pracovitý, nejistý ze svého původu | navrhuje záchranu parcelací, nakonec statek sám koupí |
| Petr Trofimov | věčný student, bývalý učitel zemřelého syna | horlivý, nadšený pro budoucnost, vtipkuje o Varje | mluví o nové společnosti a ovlivňuje Anju |
| Anja | sedmnáctiletá dcera Raněvské | upřímná, odvážná, optimistická | odjíždí s nadějí na nový život |
| Varja | adoptivní dcera Raněvské, čtyřiadvacet let | pracovitá, starostlivá, sní o klášteře | spravuje statek a čeká na Lopachinovu nabídku |
| Firs | stařičký sluha | věrný, starý, symbol starého řádu | zůstane v zamčeném domě |
Vedlejší postavy
Statkář Simeonov-Piščik neustále hledá půjčku, guvernantka Charlotta předvádí kouzelnické triky a komorná Duňaša s úředníkem Jepichodovem se zaplétají do komických milostných zmatků. Vedlejší postavy dodávají hře komický, někdy až fraškovitý tón.
Jazyk a umělecké prostředky
Hra je psána prózou a téměř celá v dialogu. Čechov nechává postavy mluvit o všedních věcech, zatímco skutečný význam leží pod povrchem. Text hry je volné dílo, české znění ale závisí na překladu, proto zde prostředky popisujeme vlastními slovy.
Podtext a nedorozumění
Postavy často odpovídají vedle otázky nebo se vracejí k vlastním starostem, takže rozhovor se rozpadá do paralelních monologů. Skutečný význam repliky je často ukryt v tom, co postava vynechá, ne v tom, co řekne.
Symbol a zvuk
Hlavním symbolem je sad, který zastupuje minulost, krásu a ztracenou nevinnost. Důležitý je také zvuk: na konci hry je za scénou slyšet kácení stromů. Zvuk sekery nahrazuje slova a dává poslední scéně dojem definitivního konce.
Komika a ironie
Postavy se směšně zaplétají do slov, padají ze schodů nebo předvádějí triky, a to i ve chvílích smutku. Smích tu nestojí proti smutku, ale doprovází ho, což je důvod sporu o žánr. O komedii jako žánru vypráví článek komedie, podobnou společenskou satiru zná čtenář z rozboru Gogolova Revizora.
Autor a literárněhistorický kontext
Anton Pavlovič Čechov se narodil roku 1860 v Taganrogu a zemřel 15. července 1904 v německém Badenweileru, tedy jen několik měsíců po premiéře své poslední hry. Původním povoláním byl lékař. Proslavil se krátkými povídkami a čtyřmi velkými hrami: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad.
Realismus na přelomu století
Čechov patří k ruskému realismu přelomu století, kdy se do literatury dostává psychologie všedního života. Jeho dramata se vyznačují nedostatkem vnější akce a důrazem na atmosféru. Obecně o směru pojednává článek o realismu v literatuře.
Vliv na světové drama
Podle encyklopedické literatury Čechov ovlivnil další dramatiky, například Eugena O’Neilla, George Bernarda Shawa a Arthura Millera. Shawovu komedii o proměně květinářky si můžete přečíst v rozboru Pygmalionu. Rodinné drama o skrytých rozporech představuje i Ibsenův Domeček pro panenky. Společné mají to, že pod klidným povrchem rodiny nebo společnosti odkrývají krizi.
Jak o díle mluvit u ústní maturity
Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejvýše 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučenou osnovu. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
- Zasaďte úryvek do děje: který z aktů, kde je dražba a kdo je na jevišti?
- Pojmenujte téma, druh a žánr a vysvětlete, proč se o žánru diskutuje.
- Charakterizujte postavy z úryvku podle toho, co říkají a co zamlčují.
- Ukažte na textu podtext, komiku, symboliku sadu a zvukovou stránku.
- Zařaďte hru do Čechovovy tvorby a do ruského realismu přelomu století.
Dobré je mít připravenou odpověď na otázku, zda je Višňový sad komedie, nebo tragédie, a opřít ji o konkrétní scénu. Další díla rozebraná stejně najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Višňovém sadu pletou
- Sad koupí Gajev nebo Raněvská. Statek vydraží Lopachin, syn rolníka a vnuk nevolníka.
- Hra je jednoznačná tragédie. Čechov ji označil za komedii, místy až fraškovou. Tragický výklad prosadil Stanislavskij.
- Lopachin je padouch. Hra nic takového nenaznačuje: nejprve se rodinu snaží zachránit a teprve po jejím odmítnutí statek koupí.
- Premiéra byla v roce 1903. V roce 1903 hra vznikla, na jevišti se poprvé objevila 17. ledna 1904.
- Varja se provdá za Lopachina. Všichni to očekávají, ale Lopachin ji o ruku nepožádá.
- Sad je pokácen na jevišti. Divák kácení nevidí, na konci slyší jen zvuk za scénou.
Časté otázky
Kdy byl Višňový sad napsán a poprvé uveden?
Čechov hru napsal v roce 1903. Poprvé ji 17. ledna 1904 uvedlo Moskevské umělecké divadlo v režii Konstantina Stanislavského a téhož roku vyšla knižně. Čechov zemřel o půl roku později.
Jaký je žánr Višňového sadu?
Čechov hru označil za komedii, podle Britannicy místy až fraškovou. Režisér Stanislavskij ji ale pojal jako tragédii a inscenátoři se o povahu hry přou dodnes. V rozboru se proto nejčastěji uvádí tragikomedie.
Do jakého literárního směru Višňový sad patří?
Hra patří k ruskému realismu přelomu 19. a 20. století. Čechov nepíše o hrdinských činech, ale o všedních lidech, jejich nevyřčených přáních a o tom, že se mění celá společnost.
O čem je Višňový sad stručně?
Zadlužená majitelka statku Raněvská se vrátí z Paříže a dozví se, že statek s třešňovým sadem bude vydražen. Nabídku obchodníka Lopachina sad rozparcelovat odmítne, a sad nakonec koupí on sám. Rodina odjíždí a v sadu začíná kácení.
Kdo je v Višňovém sadu hlavní postava?
Středem hry je Ljubov Andrejevna Raněvská, kolem které se točí ostatní postavy. Důležité jsou ale i Lopachin, jehož děd byl nevolník, student Trofimov a stařičký sluha Firs, kterého rodina při odjezdu zapomene.
Proč Lopachin sad koupí?
Lopachin chtěl původně rodině pomoci radou, jak pozemek zhodnotit výstavbou letních chalup. Rodina to odmítla, a když dojde na dražbu, sám statek koupí. Hra nenaznačuje, že by jednal ze zlé vůle, spíš z obchodní logiky nové doby.
Co symbolizuje třešňový sad?
Sad zastupuje starý šlechtický svět, vzpomínky na dětství a krásu, která už nikomu nevydělává. Jeho kácení současně otevírá cestu nové společnosti, v níž rozhoduje obchod. Výklad, zda je to ztráta, nebo začátek, hra nechává otevřený.
Může se Višňový sad objevit u ústní maturity?
Ano, pokud je zařazen do školního seznamu povinné četby. Podle vyhlášky č. 177/2009 Sb. je zkouška řízeným rozhovorem nad pracovním listem s úryvkem, takže je třeba text znát, ne jen reprodukovat taháky.
