Chrám Matky Boží v Paříži: rozbor díla k maturitě
Chrám Matky Boží v Paříži je historický román francouzského spisovatele Victora Huga, který poprvé vyšel 16. března 1831. Patří k epice, je psán prózou a je jedním z hlavních děl francouzského romantismu. Odehrává se v Paříži roku 1482 a vypráví o zvoníkovi Quasimodovi, cikánské tanečnici Esmeraldě a arcijáhnovi Claudu Frollovi, jehož nešťastná vášeň ničí všechny tři.
Ve zkratce
- Autor: Victor Hugo (1802 až 1885), první vydání 16. března 1831, Paříž, nakladatel Gosselin.
- Původní název: Notre-Dame de Paris, v anglickém světě The Hunchback of Notre-Dame.
- Literární druh epika, forma próza, žánr historický román, směr romantismus.
- Stavba: 11 knih, děj začíná 6. ledna 1482 a trvá několik měsíců.
- Vypravěč: neosobní, vševědoucí, v er-formě, s rozsáhlými úvahovými kapitolami.
- Téma: osud, vášeň a fanatismus proti lásce a lidskosti, ale také zánik středověké Paříže a smrt architektury jako knihy lidstva.
Základní údaje o díle
U zkoušky držte od sebe dva letopočty: děj se odehrává v roce 1482, román vyšel v roce 1831. Hugo se k napsání knihy zavázal už v roce 1828, ale psal ji až po dlouhých odkladech. V titulu vydání z roku 1904 stojí Notre-Dame de Paris a pod ním letopočet 1482, tedy rok, ve kterém se příběh odehrává.
| Údaj | Chrám Matky Boží v Paříži |
|---|---|
| Autor | Victor Hugo (1802 až 1885) |
| Původní název a jazyk | Notre-Dame de Paris, francouzština |
| První vydání | 16. března 1831, Paříž, Gosselin |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | historický román s milostným a dobrodružným příběhem a tragickým koncem |
| Směr a období | romantismus, třicátá léta 19. století |
| Členění | 11 knih, v edici z roku 1904 celkem 59 kapitol |
| Čas a místo děje | od 6. ledna 1482, Paříž, hlavně katedrála Notre-Dame, Place de Grève a Dvůr zázraků |
| Česky | Chrám Matky Boží v Paříži; v katalozích českých knihoven vedeno pod tímto názvem |
Proč se kniha jmenuje podle chrámu
Český název se drží původního francouzského, hlavním hrdinou knihy je totiž stavba samotná. Anglický název The Hunchback of Notre-Dame zdůrazňuje hrbáče Quasimoda.
O čem Chrám Matky Boží v Paříži je
Tématem je střet lidské vášně s osudem. Hugo ukazuje, jak nenaplněná touha ničí učence, krásu i prostého člověka. Ti, kdo vypadají zle nebo ošklivě, jsou v knize často nejlidštější, zatímco kněz a voják, kteří vypadají dobře, jednají sobecky a krutě.
Hlavní motivy
Knihou prochází motiv osudu, který vystihuje slovo ANANKÉ, a motiv krásy a ošklivosti. Dále se vrací motiv zakázané touhy, výsměchu davu, azylu a zvonů. Nad dějem se klene samotný chrám, který přežije všechny postavy. V kapitole Ceci tuera cela, česky „Tohle zabije tamto“, Hugo uvažuje, že tisk nahradí architekturu jako záznam lidských dějin.
Děj po částech
Knihy I až III: svátek bláznů a Quasimodo. Dne 6. ledna 1482 se v pařížském Justičním paláci hraje mysterium, které napsal básník Pierre Gringoire. Dav ho přeruší, protože víc ho láká soutěž v šklebení, kterou vyhraje hrbatý a hluchý zvoník Quasimodo, a stane se papežem bláznů. Na náměstí tančí Esmeralda s kozou Djali. Gringoire ji pronásleduje, Quasimodo se na příkaz arcijáhna Frolla pokusí dívku unést, ale zachrání ji kapitán Phoebus de Châteaupers.
Knihy IV až VI: Frollo a pranýř. Gringoire zabloudí do čtvrti zlodějů a žebráků, zvané Dvůr zázraků, a vyvázne jen proto, že si ho Esmeralda formálně vezme. Čtenář pozná Claude Frolla, učence a arcijáhna, který Quasimoda jako nalezence přijal. Quasimoda za pokus o únos odsoudí k pranýři a žíznivému mu Esmeralda podá vodu. Vedlejší příběh vypráví o ženě, která bydlí ve zdi na Place de Grève a všichni ji nazývají Sachette.
Knihy VII až IX: vražda a odsouzení. Esmeralda je do Phoebuse zamilovaná. Frollo je z úkrytu pozoruje a Phoebuse bodne. Phoebus přežije, ale Esmeralda je obviněna z pokusu o vraždu a z čarodějnictví. Pod mučením se přizná a je odsouzena k smrti. Quasimodo ji z popraviště unese do katedrály, kde ji chrání právo azylu.
Knihy X a XI: útok a konec. Žebráci ze Dvora zázraků se pokusí Esmeraldu z katedrály vysvobodit. Quasimodo je ale pokládá za nepřátele a brání chrám proti nim. Frollo s Gringoirem Esmeraldu z katedrály odvedou, ale odmítnutý Frollo ji nechá napospas a vojáci ji dopadnou. Sachette v ní podle malé botičky pozná svou dceru, kterou před lety ztratila, ale nestihne ji zachránit. Esmeraldu oběsí, Quasimodo svrhne Frolla z věže a zmizí. Po necelých dvou letech najdou v kostnici na Montfauconu dvě kostry v objetí.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Román má 11 knih. Děj se vyvíjí chronologicky, ale do něj Hugo vkládá dlouhé úvahové kapitoly: Paříž z ptačí perspektivy, dějiny architektury či výklad o tehdejším soudnictví. Zpomalují děj, ale ukazují, proč je pro autora chrám důležitější než kterákoli postava. Vrcholem je obléhání katedrály a obrat přichází, když Frollo vydá Esmeraldu katům.
Čas a prostor
Děj trvá několik měsíců roku 1482 za vlády Ludvíka XI. a epilog sahá o necelé dva roky dál. Hlavními místy jsou katedrála s věžemi, Place de Grève s popravištěm, Dvůr zázraků a Justiční palác.
Vypravěč
Vypráví se v er-formě, rozdíl vysvětluje článek o tom, jak poznat ich-formu a er-formu. Do příběhu často vstupuje jako historik a znalec Paříže, který mluví přímo ke čtenáři. Obecně o stavbě textu píše článek o kompozici literárního díla.
Postavy
Čtyři hlavní postavy ztělesňují čtyři způsoby, jak se vyrovnat s touhou: oddanost, nevinnost, posedlost a lhostejnost.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Quasimodo | zvoník Notre-Dame, hrbatý, hluchý a poloslepý nalezenec | vzhledem odpuzující, vnitřně citlivý, oddaný | chrání Esmeraldu v katedrále, na konci svrhne Frolla z věže |
| Esmeralda | tanečnice, pokládaná za cikánku | krásná, laskavá, důvěřivá, miluje Phoebuse | oběť Frollovy vášně, je odsouzena a popravena |
| Claude Frollo | arcijáhen katedrály, učenec a alchymista | vzdělaný, asketický, posedlý, zatrpklý | pronásleduje Esmeraldu, bodne Phoebuse, vydá ji katům |
| Phoebus de Châteaupers | kapitán královských střelců | krásný, sebejistý, povrchní, zasnoubený s Fleur-de-Lys | Esmeraldin zachránce a vysněný milenec, který přežije a ožení se |
| Pierre Gringoire | básník a filozof | bezstarostný, vtipný, zbabělý | formální Esmeraldin manžel, nakonec se ujme její kozy |
| Sachette | poustevnice na Place de Grève, dřív Paquette la Chantefleurie | zlomená matka, nenávidí cikány | pozná v Esmeraldě svou ztracenou dceru |
| Clopin Trouillefou | král Dvora zázraků | vůdce žebráků a zlodějů | vede útok na katedrálu |
| Djali | Esmeraldina koza | cvičená, chytrá | její kousky se u soudu vykládají jako čarodějnictví |
Quasimodo
Nalezence přijal Frollo a vychoval ho. Jméno dostal podle neděle Quasimodo, kdy ho u katedrály našli. Svět mu představuje jen katedrála a zvony ho ohluchly. Teprve Esmeraldin čin u pranýře je první laskavost, kterou zažil.
Frollo a Esmeralda
Frollo je duchovní a učenec, který se bezmocně zamiluje. Nedokáže se smířit s tím, že touží po ženě, kterou považuje za čarodějnici, a zničí ji. Hugo z něj neudělal jednoduchého padoucha, ale tragického člověka, kterého zničilo vlastní odříkání. Při popisu postav se hodí osnova z návodu, jak napsat charakteristiku postavy.
Jazyk a umělecké prostředky
Hugův styl je bohatý a patetický: dlouhá vyprávění o dějinách a stavbě chrámu střídají dramatické scény, ve kterých se mluví hlavně činy. České překlady necitujeme, příklady popisujeme vlastními slovy.
Kontrast a antiteze
Kniha stojí na protikladech: Quasimodo a Phoebus, Esmeralda a Frollo, lid a církev, ošklivost a krása. Souvisí s Hugovou teorií o spojení vznešeného a groteskního z předmluvy ke hře Cromwell z roku 1827. Groteska u Huga neslouží jen ke smíchu, ale ukazuje, že dobro a zlo nejsou spojené s vnějškem. Pojem vysvětluje článek o romantismu v literatuře.
Symboly
Základním symbolem je sama katedrála, kterou Hugo líčí jako živou bytost. Slovo ANANKÉ vyryté na zdi věže představuje osud, před kterým se nedá uniknout. Zvony Quasimoda ohluchly a ten, kdo je nejvíc spjat se zvukem, je sám odříznut od světa. Opakuje se i motiv vody a žízně a ohně při útoku na chrám.
Autor a literárněhistorický kontext
Victor Hugo
Victor Marie Hugo se narodil 26. února 1802 v Besançonu a zemřel 22. května 1885 v Paříži. Byl básník, dramatik, romanopisec a politik. Po převratu Napoleona III. v roce 1851 odešel do exilu, kde zůstal až do roku 1870. Pohřben byl v pařížském Panthéonu. Do dějin literatury vstoupil jako vůdčí postava francouzského romantismu.
Další díla autora
Z básnických sbírek uveďte Les Orientales (1829) a Les Contemplations (1856), z dramat hru Hernani z roku 1830. Nejznámější je román Bídníci z roku 1862, viz rozbor Bídníků.
Romantismus ve Francii a v Čechách
Romantismus staví cit, představivost a vášeň proti rozumu klasicismu. S Hugem do něj patří Alexandre Dumas, Alfred de Vigny nebo Alfred de Musset. Ve stejné době vznikl i román Stendhala, Červený a černý, který se tvarem od Hugova liší, ale také zachycuje vášeň a osud. Česká obdoba je básnický epos Karla Hynka Máchy, jak ukazuje rozbor Máje. Téma procesu s čarodějnicí zpracoval Václav Kaplický, viz rozbor Kladiva na čarodějnice.
Jak o Chrámu Matky Boží v Paříži mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: určete, do které knihy patří, kdo mluví a co se děje před ním a po něm. Pokračujte tématem, kompozicí, druhem a žánrem, potom vypravěč, postavy a jazyk. U Chrámu Matky Boží se skoro vždy dá ukázat kontrast krásy a ošklivosti, role osudu a postava Frolla. Autora a romantismus nechte na část o kontextu.
Šest věcí, které se o Chrámu Matky Boží v Paříži pletou
- Kniha je o Quasimodovi. Český i francouzský název mluví o chrámu a ten je pro autora hlavním hrdinou. Quasimodo je jedna z hlavních postav.
- Román vyšel v roce 1482. V tom roce se odehrává děj. Kniha vyšla v březnu 1831.
- Esmeralda je cikánka od narození. Podle příběhu ji jako malou unesli, její matkou je Pařížanka Paquette la Chantefleurie, později poustevnice Sachette.
- Phoebus zemře. Frollo ho sice bodne, ale Phoebus přežije a nakonec se ožení s Fleur-de-Lys.
- Quasimodo zabije Esmeraldu. Esmeraldu nechá popravit soud, Quasimodo ji naopak zachraňuje a Frolla svrhne z věže.
- Je to realistický román o středověku. Je to romantismus s historickým kostýmem: Hugo staví na kontrastech, vášni a osudu, nikoli na všedním životě.
Další díla zpracovaná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Kdy vyšel Chrám Matky Boží v Paříži?
Román Victora Huga vyšel poprvé 16. března 1831 v Paříži u nakladatele Gosselina. Děj se odehrává o víc než tři a půl století dřív, od ledna 1482.
Jaký je literární druh a žánr Chrámu Matky Boží v Paříži?
Literární druh je epika, forma próza a žánr historický román.
Do jakého směru Chrám Matky Boží v Paříži patří?
Patří k francouzskému romantismu třicátých let 19. století. Typické jsou kontrast krásy a ošklivosti, silné vášně a středověká látka.
Kdo je hlavní postavou Chrámu Matky Boží v Paříži?
Příběh nese čtveřice Quasimodo, Esmeralda, arcijáhen Claude Frollo a kapitán Phoebus. Za hlavního hrdinu se ale dá označit i sama katedrála, podle níž se kniha jmenuje.
Kdo vypráví Chrám Matky Boží v Paříži?
Vypravěč je neosobní a vševědoucí, vypráví v er-formě. Často z děje vystupuje, komentuje ho a vykládá o dějinách Paříže.
Co znamená slovo ANANKÉ?
Je to řecké slovo pro osud, nutnost nebo nevyhnutelnost. Hugo v předmluvě tvrdí, že ho našel vyryté na zdi v jedné z věží katedrály, a od něj odvozuje vznik celé knihy.
Jak Chrám Matky Boží v Paříži končí?
Esmeralda je oběšena, Quasimodo svrhne Frolla z věže a poté zmizí. Za necelé dva roky najdou v kostnici na Montfauconu kostru, která objímá kostru dívky.
Proč se románu v angličtině říká The Hunchback of Notre-Dame?
Původní francouzský název zní Notre-Dame de Paris, tedy Panna Maria Pařížská. Anglický název přenesl pozornost z katedrály na hrbáče Quasimoda.
