Slezské písně: rozbor díla k maturitě
Slezské písně jsou jediná velká básnická sbírka Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. Básně začaly vycházet roku 1899 v příloze časopisu Čas, souborně poprvé roku 1903 jako Slezské číslo a pod dnešním názvem roku 1909. Sbírka patří k poezii přelomu 19. a 20. století a líčí sociální a národnostní útlak lidu ve Slezsku, hlavně na Těšínsku, Frýdecku a Ostravsku.
Ve zkratce
- Autor: Petr Bezruč, pseudonym poštovního úředníka Vladimíra Vaška (1867 až 1958).
- Tři roky, které se nesmějí splést: 1899 první básně v Čase, 1903 Slezské číslo, 1909 první vydání s názvem Slezské písně.
- Druh a žánr: lyrika s výraznou epickou vrstvou, sbírka sociálních a národnostních básní, balad a písní.
- Téma: útisk slezského lidu panstvem, poněmčování a popolšťování, bída horníků a chudých horalů.
- Nejznámější básně: Maryčka Magdónova, Kantor Halfar, Ostrava, Škaredý zjev a Já.
- Sbírka rostla skoro do autorovy smrti. Za základ čtenářských vydání se bere podoba z prosince 1928.
- Spor o autorství: akademická literární věda považuje Vaška za jediného autora, hypotézy o spoluautorovi odmítá.
Základní údaje o Slezských písních
U Slezských písní neexistuje jeden rok vydání, protože sbírka vycházela po částech a v každém dalším vydání se měnila.
| Údaj | Slezské písně |
|---|---|
| Autor | Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek (1867 až 1958) |
| Vznik jádra | hlavně na přelomu let 1898 až 1900, některé básně snad už dříve |
| První otisky | beletristická příloha týdeníku Čas, od února 1899 |
| První souborné vydání | 1903, Slezské číslo, anonymně, sestavil redaktor Jan Herben |
| První vydání s názvem Slezské písně | 1909, Spolek českých bibliofilů, výprava Vojtěcha Preissiga |
| Základ dnešních vydání | podoba sbírky z prosince 1928 |
| Literární druh | poezie, převážně lyrika, část básní jsou lyrickoepické balady |
| Žánr | básnická sbírka: sociální a národnostní lyrika, balady, písně, veršované pamflety |
| Literární směr a období | poezie přelomu 19. a 20. století, spojuje symbolismus, realismus a lidovou píseň |
| Verš | nejčastěji uvolněný daktyl, dále trochej a volný verš, častý refrén |
Zásilky do Času a cenzura
Vašek poslal první básně redaktorovi Času Janu Herbenovi v lednu 1899. Herben vybral tři: Den Palackého, Škaredý zjev a Jen jedenkrát. Číslo z 11. února 1899 rakouská cenzura zabavila. V opraveném vydání z 18. února zůstala jen báseň Jen jedenkrát, tehdy pod názvem Zkazka, a ta se stala první otištěnou Bezručovou básní.
Od Slezského čísla ke kanonickému textu
Souborně vyšly verše roku 1903, nejprve jako Slezské číslo Besed Času, potom rozšířeně knižně. Uspořádání do místopisných oddílů navrhl Herben. Roku 1909 vyšly jako Slezské písně v bibliofilském vydání, kde básně s protirakouským obsahem stály v samostatném dodatku. V dalších vydáních přibývaly nové i dříve zadržené básně, a proto literární věda na konferenci v Opavě roku 1963 vzala za kanonický text vydání z prosince 1928.
O čem Slezské písně jsou: téma, motivy a nejznámější básně
Tématem je osud slezského lidu na konci 19. století. Kraj se průmyslově rozvíjel, ale chudí horníci a horalé žili v bídě pod mocí cizojazyčného panstva. Bezruč to líčí jako zápas o samotnou existenci národa, kterému hrozí, že se rozplyne mezi Němci a Poláky.
Hlavní motivy
Opakují se motivy dolů, hutí a kouřících komínů, chudých políček v Beskydech, poněmčených měst a vesnic, které ztrácejí češtinu. Proti tomu stojí motiv vzdoru, který vzplane jednou, osaměle a marně. Slezsko v básních vypadá jako bojiště: skutečné obce nesou jména básní, ale krajina má platnost symbolu.
Přehled nejznámějších básní
| Báseň | Typ | O čem je |
|---|---|---|
| Maryčka Magdónova | sociální balada | osiřelá dívka sbírá dříví v panském lese a cestou do vězení skočí do Ostravice |
| Kantor Halfar | sociální balada | venkovský učitel kvůli věrnosti češtině nikdy nedostane vlastní školu |
| Ostrava | sociální lyrika | horník mluví v první osobě o dřině pod zemí a hrozí zúčtováním |
| Kovkop | sociální lyrika | monumentální obraz horníka, podle autora jeho vůbec první báseň |
| Škaredý zjev, Já | autostylizace | básník se představuje jako zmrzačený bard a věštec svého kmene |
| Bernard Žár | balada | zpanštělý měšťan se stydí za prostou matku, která mluví česky |
| Ondráš | báseň na lidový motiv | beskydský zbojník slyší o křivdách a odpovídá jen bezmocným smíchem |
| Leonidas, Vrbice, Michalkovice | symbolické básně | osud kraje přes antického hrdinu, Ukřižovaného a zápas gladiátorů |
| Praga caput regni, Den Palackého | satira, pamflet | výsměch pražskému vlastenectví, které se o Slezsko nestará |
| Jen jedenkrát, Hrabyň, Labutinka | intimní lyrika | nenaplněná láska, vzpomínka na dětství a mládí |
Maryčka Magdónova
Balada začíná rychlým sledem neštěstí, která rodině vezmou otce i matku. Maryčka zůstane s malými sourozenci a neví, jak jim zajistit teplo a chléb. Když sbírá dříví v panském lese, odvádí ji četník do Frýdku. Básník dívku po celou cestu oslovuje a jeho otázky prozrazují, co se v ní odehrává, až u divoké Ostravice skočí ze skály. Poslední sloka jen věcně uvede, kde je pohřbena. Báseň drží pohromadě refrén s jejím jménem.
Kantor Halfar
Vesnický učitel se nechce vzdát svého jazyka, a proto celý život čeká na školu, kterou nikdy nedostane. Nakonec si sáhne na život. Balada je vyprávěná klidně, věcně a svědecky, hořká ironie zazní až v pointě, kde slovo místo dostane dvojí smysl. Učitelské místo Halfarovi úřady odepřely, místo dostane až po smrti.
Ostrava
V Ostravě a příbuzné básni Kovkop mluví horník v první osobě. Kope pod zemí, zatímco výnos z jeho práce bere panstvo. Na rozdíl od balad tu dělník není jen oběť: je to síla, která se jednou zvedne a vyrovná účty.
Škaredý zjev a Já
Ve Škaredém zjevu a v rozsáhlé trojdílné básni Já si Bezruč vytváří postavu barda, který vyskočil ze skály. Je zmrzačený, bez jedné ruky, a mluví za celý kmen. Odtud se vykládá i pseudonym: Bezruč znamená bez ruky. V básni Já se bard mění v potulného šumaře a beskydského Dona Quijota, který ví, že jeho vzdor je marný.
Kompozice, prostor a lyrický subjekt
Sbírka nemá jeden plán. Její stavba podle Slovníku básnických knih vypovídá spíš o tom, jak kniha vznikala, než o jednotném záměru. Další vydání přidávala básně starší i nové a autor texty ještě v pozdním věku upravoval.
Prostor a čas
Prostor tvoří Slezsko od Beskyd přes Ostravsko po Opavsko a Těšínsko, s řekami, hraniční čárou s Pruskem a poněmčeným Frýdkem. Čas je přítomnost konce 19. století, jen intimní básně se vracejí do dětství a mládí.
Lyrický subjekt
Mluvčí sbírky má několik podob. Jednou je to mytický bard a věštec, jindy lidový písničkář, který skládá pamflety na konkrétní osoby, jindy poutník, který prochází krajem a mluví s lidmi. Básník chtěl, aby verše zněly jako anonymní hlas lidu, a proto tolik dbal na skrytí svého jména.
Postavy Slezských písní
Řada postav má skutečné předobrazy, ale Bezruč je přetvořil tak, aby ostře oddělil právo od bezpráví.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role ve sbírce |
|---|---|---|---|
| Maryčka Magdónova | osiřelá dívka z chudé rodiny | pečující, zoufalá, bezmocná proti panské moci | oběť sociálního útlaku |
| Kantor Halfar | vesnický učitel | věrný jazyku, trpělivý, nakonec zlomený | oběť národnostního útlaku |
| Horník | mluvčí básní Ostrava a Kovkop | utýraný, ale silný a vzdorný | ztělesnění síly, která se zvedne |
| Markýz Géro | mocný pán Těšínska, předobrazem arcivévoda Bedřich | bohatý, zpupný, bezohledný | hlavní symbol útlaku |
| Bernard Žár | zpanštělý měšťan | povýšený, stydí se za vlastní matku | obraz odrodilce |
| Ondráš | zbojník z beskydských pověstí | nadlidsky velký, ale bezmocný | spojení s lidovou tradicí |
| Bard Petr Bezruč | mytická podoba mluvčího | zmrzačený, vášnivý, sebeironický | hlas celého kmene |
Jazyk a umělecké prostředky
Bezručův výraz vychází z prudkého citového vzrušení, které rozbíjí pravidelnou větu i verš. Obecný výklad pojmů nabízí přehled básnických prostředků s příklady.
Prostředky s vysvětlením
- Apostrofa: v Maryčce Magdónově básník dívku stále oslovuje. Tím se vypravěč stává svědkem, který jí nemůže pomoci.
- Refrén: jméno hrdinky se vrací s pozměněným tónem a značí stupně děje, před vyvrcholením ho nahradí naléhavá otázka.
- Kontrast: bohatý panský svět proti bídě sirotků, věcný tón proti skrytému soucitu.
- Ironie: pointa Kantora Halfara obrací smysl slova místo, satiry se vysmívají pražskému vlastenectví.
- Symbol: plamen, kouř, krev a vztyčené kladivo, mytické postavy barda a markýze Géra.
- Výpůjčky z antiky a Bible: Leonidas z Thermopyl a obraz Ukřižovaného v básni Vrbice.
Syntax, slovník a nářečí
Věty se často lámou, zůstávají nedokončené nebo bez slovesa a hromadí se otázky a citoslovce. Bezruč do poezie vnesl drsná slova na hranici vulgarismu. Charakteristické jsou slezské nářeční tvary, užité střídmě na pozadí spisovné češtiny.
Verš a rým
Nejosobitějším veršem sbírky je uvolněný daktyl, který zní těžce a pomalu, jako protiklad lehkého jambu Lumírovců. Nářečí se promítá i do rytmu, protože slezský přízvuk na předposlední slabice dovoluje neobvyklé rýmy.
Autor, literární kontext a spor o autorství
Vladimír Vašek se narodil 15. září 1867 v Opavě. Jeho otec Antonín Vašek, gymnaziální profesor, patřil k těm, kdo vědecky zpochybnili Rukopisy. Syn studoval v Praze klasickou filologii, roku 1888 studia opustil a od roku 1889 pracoval na poště v Brně. Pro Slezské písně byla rozhodující léta 1891 až 1893 na poště v Místku, kde poznal život horníků a národnostní zápas na Frýdecku a Těšínsku.
Proč pseudonym
Vašek se bál postihu úřadů, vlastní šedé existence úředníka ve srovnání s vypjatými verši a chtěl, aby básně působily jako hlas lidu. Jméno se spojuje s místeckými přáteli Ondřejem Boleslavem Petrem a Dodou Bezručovou. Básně proslavil hlavně recitační večer herečky Hany Kvapilové v Praze 26. dubna 1899.
Mezi modernou a buřiči
Bezruč navazuje na obrozenecké pojetí básníka jako mluvčího národa, s Českou modernou ho spojuje kritičnost, nejblíže má k J. S. Macharovi. S generací anarchistických buřičů, jako byli Fráňa Šrámek a František Gellner, ho pojí vzdor a drsný výraz. Balady navazují na tradici, kterou představuje rozbor Erbenovy Kytice, a útok na rakouskou moc připomíná rozbor Tyrolských elegií. Z téže doby pochází i hra, kterou rozebírá rozbor Jiráskovy Lucerny.
Za války ve vězení
Roku 1915 vyšly v pařížském exilovém listu protirakouské verše, které se Bezručovi připisovaly, ve skutečnosti je napsal Jan Grmela. Vašek byl zatčen a obviněn z velezrady. U výslechů se ke Slezským písním hlásil jako ke svému dílu, z obžaloby ho vyvedl posudek slavisty Josefa Karáska. Atmosféru tehdejšího Rakouska-Uherska přibližuje rozbor Haškova Švejka. Z dalších děl vyniká sbírka Stužkonoska modrá z roku 1930. Zemřel 17. února 1958.
Spor o autorství věcně
Kolem anonymního autora vznikaly dohady od počátku. Slovník básnických knih z roku 1990 je označuje za mýty bez věcného podkladu. Jan Drozd v knihách z let 2003 a 2005 tvrdil, že spoluautorem byl Ondřej Boleslav Petr, spor pak shrnul Zdeněk Smolka v časopise Host roku 2008. Kritické vydání Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 2014 hypotézy o jiném autorovi odmítlo a jediným autorem zůstává Vladimír Vašek.
Jak o Slezských písních mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle vyhlášky číslo 177/2009 Sb. je to řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, osnovu výkladu si proto ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
U sbírky dostanete úryvek jedné básně. Nejprve ji pojmenujte a zařaďte: balada, hornická báseň, autostylizace nebo intimní lyrika. Pokračujte tématem a motivy, lyrickým subjektem a prostředím, potom jazykovými prostředky doloženými z úryvku, například refrénem, kontrastem nebo daktylem. Teprve pak přidejte údaje o sbírce, roky 1899, 1903 a 1909 a souvislost s Českou modernou. Další díla připravená stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Sedm věcí, které se o Slezských písních pletou
- Jediný rok vydání. Rok 1899 jsou první otisky, 1903 Slezské číslo, 1909 první vydání s názvem Slezské písně.
- Že Petr Bezruč je skutečné jméno. Je to pseudonym, autorem je Vladimír Vašek.
- Že autor byl horník. Vašek byl poštovní úředník. Horníka v básních ztělesňuje mluvčí, ne životopis.
- Že sbírka je hotová kniha z jednoho roku. Rostla a měnila se skoro padesát let, za základ se bere podoba z roku 1928.
- Že Maryčka zemře rukou četníka. Maryčka skočí ze skály do Ostravice sama, cestou do vězení.
- Že jde jen o sociální poezii. Sbírka obsahuje i satiry na pražské vlastence, básně o vlastním básnictví a intimní lyriku.
- Že autorství je neprokázané. Hypotézy o spoluautorovi akademická věda odmítá, Vašek se k dílu hlásil i u soudu.
Časté otázky
Kdy vyšly Slezské písně poprvé?
První básně vyšly v únoru 1899 v příloze časopisu Čas. Souborně vyšly roku 1903 jako Slezské číslo a pod názvem Slezské písně poprvé roku 1909 ve Spolku českých bibliofilů.
Kdo napsal Slezské písně?
Napsal je Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, poštovní úředník narozený roku 1867 v Opavě. Akademická literární věda ho považuje za jediného autora sbírky.
Jaký je literární druh a žánr Slezských písní?
Jde o poezii, převážně lyriku, ve které je silná epická vrstva balad. Žánrem je básnická sbírka sociální a národnostní lyriky, balad, písní a veršovaných pamfletů.
Do jakého literárního směru Slezské písně patří?
Patří do poezie přelomu 19. a 20. století. Spojují prvky symbolismu, realismu J. S. Machara a lidové písně a mají blízko k České moderně i ke generaci anarchistických buřičů.
O čem je báseň Maryčka Magdónova?
Osiřelá dívka se stará o malé sourozence a sbírá dříví v panském lese. Když ji za to odvádí četník do Frýdku, skočí ze skály do řeky Ostravice.
Proč se Vladimír Vašek skrýval pod pseudonymem?
Bál se postihu rakouských úřadů a chtěl, aby básně působily jako anonymní hlas slezského lidu, ne jako výpověď poštovního úředníka.
Co znamená jméno Bezruč?
Jméno se vykládá jako bez ruky. Odpovídá postavě zmrzačeného barda, jak ji básník vytváří v básních Škaredý zjev a Já.
Jak je to se sporem o autorství Slezských písní?
Jan Drozd v knihách z let 2003 a 2005 tvrdil, že spoluautorem byl Ondřej Boleslav Petr. Kritické vydání Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 2014 tyto hypotézy odmítlo jako nepodložené.
