Sisyfovská práce: co znamená a odkud rčení pochází
Sisyfovská práce je práce těžká a namáhavá, která přitom nevede k žádnému výsledku. Rčení odkazuje k Sisyfovi, bájnému králi z Efyry, pozdějšího Korintu, kterého bohové v podsvětí odsoudili valit do kopce obrovský kámen. Pokaždé, když už je skoro nahoře, kámen se skutálí zpátky a všechno začíná znovu. Proč byl Sisyfos potrestán, vyprávějí antické prameny různě, a ve dvacátém století z něj Albert Camus udělal hrdinu své filozofie absurdna.
Ve zkratce
- Význam: práce těžká, namáhavá a přitom marná a bezvýsledná.
- Slovníky uvádějí spojení sisyfovská práce a sisyfovské úsilí, řidčeji i tvar sisyfský.
- Přídavné jméno se píše s malým s, vlastní jméno Sisyfos s velkým.
- Nejstarší popis trestu je v Homérově Odysseji, v jedenáctém zpěvu, kde Odysseus vidí Sisyfa v podsvětí.
- Důvod trestu Homér neuvádí. Pozdější autoři zmiňují prozrazení Diova tajemství nebo lest, kterou Sisyfos vyzrál na Smrt.
- Albert Camus v eseji Mýtus o Sisyfovi z roku 1942 končí myšlenkou, že si Sisyfa musíme představit šťastného.
Co znamená sisyfovská práce
Slovník spisovného jazyka českého vykládá Sisyfa jako korintského krále z řecké mytologie, který byl v podsvětí potrestán namáhavou, ale bezvýslednou prací. Přídavné jméno sisyfovský podle něj znamená buď Sisyfův, nebo marný. Internetová jazyková příručka cituje i další slovníky: podle jednoho jde o práci těžkou, ale bezvýslednou a marnou, podle druhého o práci těžkou, namáhavou a přitom marnou. Ve všech výkladech se opakují dvě složky, velká námaha a nulový výsledek.
Námaha bez konce, ne jen nuda
Sisyfovskou prací se nemyslí každá nezáživná činnost. Jde o úsilí, které se po každém pokusu vrátí na začátek, takže výsledek se nikdy nedostaví. Typicky se tak označuje uklízení, které děti za hodinu zase rozházejí, oprava silnice, kterou další zima rozbije, nebo boj s byrokracií, kde každý vyřízený papír vyvolá dva nové. Rčení tedy nese výčitku i povzdech zároveň: člověk se snaží poctivě, jenže okolnosti mu to pokaždé zmaří.
Sisyfovské úsilí, sisyfský, sisyfovský úkol
Slovníky zachycují vedle sisyfovské práce také sisyfovské úsilí a starší, dnes řidší podobu sisyfská práce. V běžném jazyce se přídavné jméno přidává i k dalším slovům pro činnost, třeba k úkolu nebo boji, a význam se nemění. Podstatné je, že sisyfovský vždy hodnotí výsledek jako marný. Kdo napíše sisyfovský úkol o něčem, co se nakonec podařilo dokončit, rčení použil nepřesně, protože zaměnil obtížnost za marnost.
Kdo byl Sisyfos
Nejstarší zmínka o Sisyfově původu stojí v šestém zpěvu Iliady. Glaukos tam vypráví, že ve městě Efyra žil Sisyfos, syn Aiolův, nejlstivější z mužů. Jeho synem byl Glaukos a vnukem hrdina Bellerofontés. Řecký mytograf Apollodóros v Knihovně dodává, že Sisyfos Efyru založil a že se toto město později jmenovalo Korint. Odtud pochází i označení korintský král, se kterým pracuje český výkladový slovník.
Lstivý král z Korintu
Lstivost je klíčová vlastnost, která se Sisyfem prochází celou antickou tradicí. Většina příběhů o něm vypráví, jak přechytračil silnější, ať už lidi, nebo bohy. Právě proto jeho trest působí jako pečlivě zvolený protiklad: muž, který vždycky našel chytrou cestu ven, je uvězněn v úkolu, z něhož žádná lest nevede. Kámen se nedá ošálit, váha ho pokaždé stáhne dolů.
Sisyfos v Odysseji: jak trest vypadá
Homér popisuje trest v jedenáctém zpěvu Odysseje, kde Odysseus na okraji podsvětí mluví s dušemi mrtvých. Mezi potrestanými vidí nejdřív Tantala, který stojí ve vodě po bradu, a přesto nemůže pít, a hned po něm Sisyfa. Ten oběma rukama tlačí obrovský kámen, zapírá se rukama i nohama a valí ho k vrcholu kopce. Když ho má přehoupnout přes vršek, váha kámen obrátí a ten se skutálí zpátky do roviny. Sisyfos pak musí začít znovu, a tak pořád dokola.
Co Homér neříká
Pozoruhodné je, co v Odysseji chybí. Homér trest popisuje velmi názorně, ale proč ho Sisyfos dostal, neuvádí. Upozorňuje na to i J. G. Frazer v poznámkách ke svému překladu Apollodóra. Celý obraz marné dřiny, z něhož rčení vzniklo, tedy pochází z jediné scény bez vysvětlení. Důvody doplnili až pozdější autoři, a každý trochu jinak. Kdo chce scénu číst v souvislosti, najde ji v přehledu rozbor Odysseie k maturitě.
Proč byl Sisyfos potrestán
Antické prameny se v důvodu trestu neshodují, a proto je poctivé uvádět víc verzí. Žádná z nich není ta pravá, všechny patří k živé tradici, která se vyprávěla a přepisovala po staletí. Pro význam rčení na tom nezáleží, protože rčení stojí na podobě trestu, ne na jeho příčině. Pro pochopení postavy je to ale podstatné: pokaždé jde o člověka, který se postavil bohům nebo smrti.
Prozrazené tajemství Dia
Apollodóros píše, že Zeus tajně unesl Aiginu, dceru říčního boha Asópa. Sisyfos o únosu věděl a otci, který dceru hledal, tajemství prozradil. Za to ho v podsvětí čekal kámen, který musí rukama a hlavou valit do svahu. Podle Frazerových poznámek se s touto verzí shoduje i cestopisec Pausaniás. Camus ve svém eseji dodává, že Sisyfos za tu informaci žádal od Asópa pramen vody pro korintskou citadelu.
Spoutaná Smrt a další podání
Starověký komentář k šestému zpěvu Iliady vypráví jiný příběh. Sisyfos přelstil samotnou Smrt, takže lidé přestali umírat, dokud ji neosvobodil bůh války Arés a nevydal jí Sisyfa. Podle Frazera tento námět zpracovali ve ztracených hrách Aischylos, Sofoklés i Euripidés. Římský autor Hyginus zase jako důvod trestu uvádí prostě bezbožnost. Společné mají všechny verze to, že Sisyfos překročil hranici, kterou smrtelník překročit neměl.
Sisyfos v římské literatuře
Římští básníci převzali Sisyfa jako stálou postavu podsvětí. Ovidius ho ve čtvrté knize Proměn jmenuje v řadě potrestaných vedle Tantala, Ixíóna a Danaoven a připomíná, že kámen musí vždycky znovu spadnout. Lucretius šel ve třetí knize básně O přírodě ještě dál. Tvrdí, že Sisyfos nežije v podsvětí, ale mezi námi: je to člověk, který se znovu a znovu uchází o přízeň lidu a o úřad, a pokaždé marně.
Od báje k obrazu lidského života
Lucretiův výklad je pro rčení podstatný. Přesouvá Sisyfa z mýtu do každodenní zkušenosti a dělá z něj obraz lidské činnosti, která nikdy nedojde cíle. Přesně v tomto přeneseném smyslu se sisyfovská práce používá dodnes. Podobnou cestou od konkrétního příběhu k obecnému pojmenování prošla řada antických rčení, jak ukazuje i výklad o tom, odkud pochází gordický uzel a jeho přetnutí.
Camus a Mýtus o Sisyfovi
Nejvlivnější moderní výklad napsal francouzský spisovatel Albert Camus. Esej Le mythe de Sisyphe vyšel v roce 1942 v nakladatelství Gallimard, tedy ve stejném roce jako jeho román Cizinec, jehož rozbor díla Cizinec se k eseji dobře čte. Česky vyšel pod názvem Mýtus o Sisyfovi v překladu Dagmar Steinové. Kniha začíná tvrzením, že existuje jen jeden opravdu vážný filozofický problém, a tím je sebevražda, tedy otázka, zda život stojí za to žít.
Absurdní hrdina
Camus pojmenovává absurdno jako střet mezi lidskou touhou po smyslu a mlčením světa, které na ni nijak neodpovídá. Sisyfos je pro něj absurdní hrdina: pohrdá bohy, nenávidí smrt a miluje život, a právě za to dostal trest, v němž se celá bytost vynakládá na to, aby nic nevykonala. Camus připomíná, že bohové správně odhadli, že není hroznějšího trestu než marná a beznadějná práce. Souvislosti s dalšími autory shrnuje přehled existencialismu v literatuře.
Chvíle sestupu a šťastný Sisyfos
Camuse nezajímá výstup, ale chvíle, kdy Sisyfos sestupuje z vrcholu pro kámen. To je podle něj hodina vědomí, kdy hrdina zná celý rozsah svého údělu, a přesto je silnější než jeho skála. Camus srovnává Sisyfa s dnešním dělníkem, který den co den dělá tutéž práci a jehož osud není o nic méně absurdní. Esej končí myšlenkou, že sám zápas o vrcholy stačí naplnit lidské srdce a že si Sisyfa musíme představit šťastného.
Podobná rčení a příbuzné obrazy
Marná práce má v češtině i jiná pojmenování. Slovník spisovného jazyka českého uvádí u slova řešeto spojení nabírat vodu řešetem ve významu konat marnou, zbytečnou práci. Obraz je blízký antickému trestu Danaoven, dcer krále Danaa, které podle Ovidia v podsvětí věčně nabírají vodu, jež jim stále uniká. Lucretius je zmiňuje jako dívky, které lijí vodu do síta, a srovnává s nimi člověka, jehož touhy se nikdy nenasytí.
Sisyfos a Tantalos
V Odysseji stojí Sisyfos hned vedle Tantala a oba tresty se snadno pletou. Rozdíl je ale zřetelný. Tantalův trest je věčná touha, kterou nelze ukojit: voda i ovoce mu unikají, jakmile se po nich natáhne. Sisyfův trest je věčná práce, která nic nepřinese. Kdo tedy mluví o marném úsilí, sáhne po Sisyfovi, kdo o nedosažitelném lákadle, myslí spíš na Tantala. Obě rčení patří do stejné vrstvy ustálených spojení, kterou popisuje přehled české frazeologie. Odkud pochází rčení o králi, kterému voda i ovoce pokaždé ustoupí, a jak ho použít ve větě, vysvětluje článek o Tantalových mukách.
Jak rčení správně psát a použít
Internetová jazyková příručka uvádí sisyfovský s malým s. Přídavná jména na -ský se píšou s malým písmenem, na rozdíl od přivlastňovacích tvarů na -ův, -ova. Velké písmeno patří jen vlastnímu jménu Sisyfos a spojení Sisyfova práce, které znamená práci samotného Sisyfa. Výslovnost jména se podle slovníků liší: Slovník spisovné češtiny uvádí [-zi-], starší Slovník spisovného jazyka českého [-zy-]. Slovo se dělí si-sy-fov-ský.
Kdy se rčení hodí a kdy ne
Rčení se hodí na situace, kde snaha opakovaně přichází vniveč a konec není v dohledu. Na práci, která je jen dlouhá nebo obtížná, ale nakonec přinese výsledek, je příliš silné. Hodí se do publicistiky, úvahy i slohové práce, kde dodá textu kulturní odkaz bez vysvětlování. Další antická a biblická rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.
Pět omylů o sisyfovské práci
- Sisyfovská práce je každá těžká práce. Rčení označuje práci marnou, která se vrací na začátek, ne pouze namáhavou.
- Homér vysvětluje, proč byl Sisyfos potrestán. Odysseia trest jen popisuje, důvody doplnili až pozdější autoři.
- Existuje jediná verze Sisyfova provinění. Prameny uvádějí prozrazení Diova tajemství, lest na Smrt i obecnou bezbožnost.
- Sisyfovský se píše s velkým S. Přídavné jméno má malé s, velké písmeno má jen jméno Sisyfos.
- Camus vidí v Sisyfovi jen tragickou postavu. Jeho esej končí naopak tím, že si Sisyfa musíme představit šťastného.
Časté otázky
Co znamená sisyfovská práce?
Je to práce těžká a namáhavá, která přitom nevede k žádnému výsledku a stále se vrací na začátek. Tak ji vykládají Slovník spisovného jazyka českého i Internetová jazyková příručka. Rčení vychází z řeckého mýtu o Sisyfovi, který v podsvětí věčně valí kámen do kopce.
Kdo byl Sisyfos?
Postava řecké mytologie, syn Aiolův a podle Apollodóra zakladatel Efyry, pozdějšího Korintu. Iliada ho označuje za nejlstivějšího z mužů. Za své provinění byl v podsvětí odsouzen valit do kopce kámen, který se vždy těsně pod vrcholem skutálí zpátky.
Proč byl Sisyfos potrestán?
Homér důvod neuvádí. Podle Apollodóra prozradil říčnímu bohu Asópovi, že jeho dceru Aiginu unesl Zeus. Starověký komentář k Iliadě vypráví, že přelstil Smrt, a Hyginus mluví o bezbožnosti. Verze se liší, ale vždy jde o vzepření se bohům.
Kde se o Sisyfovi píše v Odysseji?
V jedenáctém zpěvu, kde Odysseus na okraji podsvětí mluví s dušemi mrtvých. Sisyfa vidí hned po Tantalovi. Homér podrobně líčí, jak se zapírá rukama i nohama a valí kámen k vrcholu, odkud se mu pokaždé skutálí do roviny.
Co říká Camus v Mýtu o Sisyfovi?
Camus v eseji z roku 1942 dělá ze Sisyfa absurdního hrdinu, který zná marnost svého údělu, a přesto ho přijímá. Nejvíc ho zajímá chvíle sestupu pro kámen, kdy si Sisyfos svůj osud uvědomuje. Esej končí větou, že si Sisyfa musíme představit šťastného.
Píše se sisyfovská práce s malým s?
Ano. Sisyfovský je přídavné jméno, které hodnotí povahu práce, a Internetová jazyková příručka ho uvádí s malým s. Velké S má jen vlastní jméno Sisyfos a přivlastňovací tvar Sisyfova práce, tedy práce samotného Sisyfa.
Jaká jsou podobná rčení?
Slovník spisovného jazyka českého uvádí spojení nabírat vodu řešetem, které také znamená konat marnou, zbytečnou práci. Z antiky je Sisyfovi blízký trest Danaoven, které podle Ovidia v podsvětí věčně nabírají vodu, jež jim stále uniká.
Zdroje:
- Internetová jazyková příručka: sisyfovský (prirucka.ujc.cas.cz)
- Homer: The Odyssey, Book 11 (perseus.tufts.edu)
- Apollodorus: Library 1.9.3 (perseus.tufts.edu)
