Maryša: rozbor díla k maturitě

Maryša je drama bratří Aloise a Viléma Mrštíků, které mělo premiéru 9. května 1894 v Národním divadle v Praze a téhož roku vyšlo knižně. Autoři je označili jako drama v pěti jednáních, žánrově jde o realistické vesnické drama s tragickým koncem, tedy o tragédii českého realismu. Vypráví o selské dceři z moravské dědiny, kterou rodiče kvůli majetku provdají za staršího vdovce, a o tom, kam ji vynucené manželství dovede.

Ve zkratce

• Autoři: bratři Alois a Vilém Mrštíkové, český realismus konce 19. století.
• Premiéra 9. května 1894 v Národním divadle v Praze, první knižní vydání téhož roku u J. Otty.
• Literární druh drama, žánr realistické vesnické drama s tragickým koncem.
• Stavba: pět jednání, děj na moravské dědině, začíná v říjnu roku 1886.
• Hlavní konflikt: cit a vůle jednotlivce proti majetku, rodičovské autoritě a mínění vesnice.
• Jazyk: repliky v moravském nářečí, scénické poznámky spisovně, do děje vstupují lidové písně.
• Konec: Maryša otráví manžela Vávru jedem v kávě a k činu se přizná.

Základní údaje o díle

Rok 1894 platí pro premiéru i pro první knižní vydání, děj sám je ale zasazen do roku 1886. Datum premiéry uvádí přímo knižní vydání hry u seznamu osob, první vydání u pražského nakladatele J. Otty evidují katalogy českých knihoven.

Dva autoři, jedno dílo

Maryša je společná práce obou bratrů a na titulním listu stojí obě jména. Námět přinesl starší Alois, učitel na jihomoravském venkově, a původně o něm uvažoval jako o románu. K divadelní podobě ho přiměl mladší Vilém, který tehdy žil v Praze.

O čem Maryša je: téma, motivy a děj

Tématem je sňatek vynucený kvůli majetku a jeho následky. Hra neukazuje jednoho viníka, ale řetěz lidí, z nichž každý jedná podle toho, co vesnice považuje za rozumné. Hlavní motivy jsou peníze a věno, poslušnost vůči rodičům, hřích a hanba, násilí v manželství, vojna, pití a vzdor. Podobný spor lásky s vůlí rodičů, jen v jiném prostředí a době, přibližuje rozbor Romea a Julie.

První jednání: loučení rekrutů

Je říjen 1886, neděle po mši. Lízal s Vávrou smlouvají o věno a plácnou si. Rekruti se loučí a Lízal vyžene Francka před celou vsí. Francek pohrozí, že se za tři roky vrátí. Maryša se dozví, koho jí otec vybral, a odmítne. Francek si loučení nakonec vynutí: seskočí z vozu, vypáčí dveře a obejme ji.

Druhé jednání: nátlak

Ohlášky už proběhly a Vávra má Maryšu odvézt na faru. Teta Strouhalka ji přemlouvá a naznačuje, že Francek na vojně věrný není. Maryša prosí matku, otce i samotného Vávru, marně. Lízal na okamžik zaváhá, Lízalka ho přehlasuje. Maryša se nakonec oblékne do svátečního kroje a podvolí se se slovy: „Bude to život k utopení.“

Třetí jednání: hospoda o dva roky později

Francek je z vojny doma a Maryša je vytáhlá, bledá, zamlklá. Hospodský vyčte Lízalovi, že dceru zabil penězi, a Lízal se rozpláče. Vzápětí mu soudní sluha doručí žalobu, protože Vávra se s ním soudí o slíbené věno. Francek přede všemi prohlásí, že bude chodit ke mlýnu. Vávra mu pohrozí zastřelením.

Čtvrté jednání: večer ve mlýně

Lízal přemlouvá dceru, aby se vrátila domů. Maryša odmítne a připomene mu, kdo sňatek dojednal. Pak přijde Francek a chce, aby s ním utekla do Brna. Maryša ho miluje, ale útěk odmítne jako hřích a hanbu. Vávra se dozví, že ve mlýně někdo byl, vezme pušku a dvakrát po Franckovi vystřelí. Mine.

Páté jednání: ráno v kuchyni

Druhý den ráno Vávra znovu vyhrožuje Franckovi a chce snídani. Maryša mu nasype jed do kávy. Vávra se vzápětí pokusí o smír, prosí ji o vlídnost a připomene děti. Maryša zaváhá, pak ho odstrčí a nechá ho kávu dopít. Vávra odejde a mlatci ho za chvíli přinášejí. Na otázku, zda ho otrávila, odpoví: „Otrávila.“

Kompozice, čas a prostor

Hra má pět jednání, která se dělí na výstupy, a děj postupuje chronologicky. Stavba odpovídá klasickému dramatu: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Čtvrté jednání nabízí dvě cesty ven, návrat k rodičům a útěk s Franckem, Maryša obě odmítne. Vypravěč v dramatu chybí, jeho roli zčásti přebírají podrobné scénické poznámky.

Čas

Autoři čas určují nezvykle přesně. První jednání se odehrává v říjnu roku 1886 v neděli po mši, třetí podle poznámky o dva roky později. Čtvrté a páté jednání dělí jediná noc: večer zní z hospody muzika, ráno mlatci mluví o mrazu a o včerejším pití. Svatbu ani první roky manželství divák nevidí.

Prostor

Dějištěm je nejmenovaná moravská dědina. Prostor se postupně zužuje: náves, světnice u Lízalů, hospoda, světnice ve mlýně a nakonec kuchyně. Kroje autoři předepisují podle okolí Klobouk u Brna a v replikách zazní skutečné obce Moutnice a Borkovany.

Postavy

Mrštíkové ke hře připojili popis osob s věkem, oblečením i způsobem chování. Žádná z hlavních postav není jen kladná nebo jen záporná, a to je pro realistické drama podstatné. Jak postavu u zkoušky popsat přehledně a doložit textem, ukazuje návod, jak napsat charakteristiku.

Maryša: oběť i pachatelka

Maryša se v prvních dvou jednáních brání všemi prostředky, které dcera má: odmítá, prosí, pokusí se utéct. Když neuspěje, poslechne. Ve mlýně pak drží slovo i proti vlastnímu citu a Franckovi řekne: „Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně?“ Vraždou tuto zásadu sama poruší. Hra ji neomlouvá ani neodsuzuje.

Lízal, Vávra a Francek

Lízal není jen lakomec. Ve druhém jednání zaváhá a ve třetím pláče a chce dceru vzít domů, pořád ale počítá peníze. Vávra je hrubý a ženu bije, v posledním jednání přesto prosí o smír. Francek Maryšu miluje, jeho vzdor jí ale ubližuje: veřejným vychloubáním ji vystaví řečem i Vávrově zlobě. Podobně sebejistého otce, který svým rozhodnutím zničí vlastní dceru, ukazuje rozbor Krále Leara.

Jazyk a umělecké prostředky

Maryša je psána prózou. Nejvýraznějším prostředkem je nářečí: postavy mluví tak, jak se mluvilo na moravské vesnici, kdežto scénické poznámky jsou spisovné. U zkoušky nestačí prostředek pojmenovat, je potřeba říct, co v úryvku dělá.

Nářečí

V replikách se důsledně objevují hláskové a tvarové znaky moravských nářečí z Brněnska: dlouhé ó místo ou (s tebó), é místo ý (dobré muž), tvary su, chcu, néni, slova jako včil, ešče, enem, lunt. Nářečí postavy zakotvuje v konkrétním kraji a dodává řeči věrohodnost.

Krátké repliky, kontrast a opakování

Rozhodující místa stojí na krátkých větách. Lízal odbude Francka slovy „Maryša pro tebe néni.“ a Maryša o dva roky později otci odpoví: „Já se neprodávala, prodával ste vy.“ Věta staví proti sobě dva tvary téhož slovesa a pojmenuje sňatek jako obchod. Po vraždě stojí Maryša u kříže a řekne jen: „Sám temu chtěl.“

Scénické poznámky, písně a zvuk

Poznámky jsou neobvykle podrobné, předepisují kroj, gesto i tón hlasu. Lidové písně netvoří ozdobu, ale protiklad: rekruti zpívají na rozloučenou, zatímco se za dveřmi rozhoduje o Maryšině životě, a ve čtvrtém jednání k ní do mlýna doléhá muzika z hospody. V závěru autoři pracují se zvukem cepů ze dvora, jejichž náhlé utichnutí ohlásí Vávrův konec.

Autoři a literárněhistorický kontext

Alois Mrštík se narodil v roce 1861 a Vilém v roce 1863, oba v Jimramově. Alois se stal učitelem, působil mimo jiné v Těšanech a později řídil školu v Divákách u Hustopečí. Právě z učitelských let na jihomoravském venkově pochází znalost prostředí, řeči a zvyků, na které Maryša stojí. Vilém se z Prahy přestěhoval za bratrem do Diváků, kde v roce 1912 zemřel. Alois zemřel v roce 1925 v Brně.

Další díla bratří Mrštíků

Alois je autorem rozsáhlé kroniky moravské dědiny Rok na vsi, na jejímž konečném znění se podílel i Vilém. Vilém napsal romány Santa Lucia a Pohádka máje a propagoval ruské a francouzské realisty. Jednoho z nich představuje rozbor Zločinu a trestu, románu, v němž se rovněž sleduje cesta k vraždě a přiznání.

Realismus a naturalismus na jevišti

Maryša bývá označována za vrchol českého realistického dramatu. K vesnické látce se v téže době obraceli Ladislav Stroupežnický ve hře Naši furianti a Gabriela Preissová v dramatech Gazdina roba a Její pastorkyňa. Naturalismu se Maryša blíží důrazem na to, jak člověka utváří prostředí. Jak odlišně, smířlivě a idylicky, vypadal venkov v próze o necelých čtyřicet let starší, ukazuje rozbor Babičky Boženy Němcové.

Jak o Maryše mluvit u ústní maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

• Zasaďte úryvek do děje: které jednání to je, kdo mluví a co předcházelo.
• Pojmenujte téma a motivy, druh a žánr, čas a prostor.
• Charakterizujte postavy z úryvku a doložte to jejich řečí a scénickou poznámkou.
• Ukažte jazykové prostředky, hlavně nářečí, a řekněte, jak působí. Jeden nářeční tvar převeďte do spisovné češtiny.
• Zařaďte hru do tvorby bratří Mrštíků a do českého realismu.

Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu, počítejte tedy i s otázkou mimo samotnou hru. Hra vybízí k vlastnímu názoru: kdo nese za Vávrovu smrt vinu? Odpověď je vhodné opřít o text.

Sedm věcí, které se o Maryše pletou

1. Maryšu napsal jeden autor. Hra je společným dílem dvou bratrů, Aloise a Viléma Mrštíků.
2. Rok 1886 je rok vzniku. Rok 1886 je doba děje prvního jednání. Hra měla premiéru a vyšla knižně v roce 1894.
3. Děj se odehrává v Těšanech. Text mluví jen o moravské dědině a obec nejmenuje. Těšany jsou místo, odkud autoři vzali námět.
4. Skutečná Maryša svého muže otrávila. Předloha postavy, Marie Turková z Těšan, s manželem prožila celý život. Vraždu si autoři domysleli.
5. Francek se vrací po třech letech. Tři roky zmiňuje Francek při loučení jako délku vojny. Scénická poznámka klade třetí jednání o dva roky později než první.
6. Maryša zabije Vávru, aby mohla odejít s Franckem. Útěk s Franckem večer před vraždou odmítla. K činu ji dožene Vávrova střelba po Franckovi a po činu se neskrývá.
7. Lízal je bezcitný otec od začátku do konce. Už před svatbou zaváhá a ve třetím jednání svého rozhodnutí lituje. Tvrdší než on je v rozhodující chvíli Lízalka.

Další díla zpracovaná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy byla Maryša napsána a kdy měla premiéru?

Maryša měla premiéru 9. května 1894 v Národním divadle v Praze a téhož roku vyšla knižně u pražského nakladatele J. Otty. Děj je přitom položen o několik let dřív, první jednání se podle scénické poznámky odehrává v říjnu roku 1886. Rok děje a rok uvedení se proto nesmějí zaměňovat.

Kdo napsal Maryšu?

Maryšu napsali společně bratři Alois a Vilém Mrštíkové. Námět přivezl Alois, který učil na jihomoravském venkově, a původně o něm uvažoval jako o románu. Ke zpracování v podobě dramatu ho přiměl mladší bratr Vilém.

Jaký je literární druh a žánr Maryši?

Literárním druhem je drama. Autoři hru v podtitulu označili jako drama v pěti jednáních. Žánrově jde o realistické vesnické drama s tragickým vyústěním, proto se o Maryše mluví také jako o tragédii. Text je psán prózou a repliky jsou v moravském nářečí.

Do jakého literárního směru Maryša patří?

Maryša patří k realismu a bývá označována za vrchol českého realistického dramatu. Některé rysy, hlavně důraz na vliv prostředí, drsné scény a přesný zápis mluvené řeči, ji přibližují naturalismu. Časově spadá do české literatury 90. let 19. století.

O čem je Maryša?

Maryša je o dívce, kterou rodiče kvůli majetku provdají proti její vůli za staršího mlynáře Vávru, vdovce se třemi dětmi, ačkoli miluje chudého Francka. Manželství ji zničí. Když se Francek vrátí z vojny a Vávra po něm vystřelí, Maryša manžela otráví a k činu se přizná.

Proč Maryša otrávila Vávru?

Maryša Vávru otráví ve chvíli, kdy po dvou letech bití a ponižování začne jít také o Franckův život. Vávra po Franckovi vystřelí a vyhrožuje, že ho zabije. Útěk s Franckem Maryša odmítla jako hřích a hanbu, a nevidí proto jiné východisko. Svůj čin netají.

Jak Maryša končí?

V pátém jednání Maryša nasype Vávrovi jed do ranní kávy. Vávra kávu vypije a odejde, po chvíli ho mlatci přinášejí polomrtvého. Jedna z žen se Maryši zeptá, zda ho otrávila, a ona odpoví jediným slovem, že ano. Tím hra končí, soud ani trest se už neukazují.

Je Maryša podle skutečné události?

Autoři vyšli z osudu skutečné ženy z Těšan u Brna, Marie Turkové, rozené Horákové, která se mladá provdala za staršího vdovce s dětmi. Vražda je ale autorská fikce. Skutečná Marie Turková svého muže neotrávila a prožila s ním celý život.