Naši furianti: rozbor díla k maturitě
Naši furianti jsou divadelní hra Ladislava Stroupežnického, poprvé uvedená 3. května 1887 v Národním divadle v Praze a v témže roce vydaná knižně. Patří k dramatu, žánrem je realistická venkovská veselohra a stojí na začátku českého realismu na jevišti. Sedláci z jihočeské vesnice Honice se přou, kdo dostane místo obecního ponocného, a z pýchy a umíněnosti málem rozbijí sňatek svých dětí.
Ve zkratce
- Autor: Ladislav Stroupežnický (1850 až 1892), dramatik a dramaturg činohry Národního divadla.
- Premiéra 3. května 1887 v Národním divadle v režii Josefa Šmahy, knižní vydání téhož roku.
- Literární druh drama, žánr veselohra, podtitul obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích.
- Směr: realismus, česká literatura 80. let 19. století, venkovské drama.
- Děj se odehrává roku 1869 ve vsi Honice na Písecku, předlohou byly autorovy rodné Cerhonice.
- Téma: furiantství, tedy pýcha, ješitnost a umíněnost sedláků, kteří nechtějí ustoupit ani o krok.
- Hra končí smírem obou rodin a slibem ohlášek, nikoli svatbou na jevišti.
Základní údaje o díle
U Našich furiantů je dobré odlišit premiéru a první knižní vydání, obojí ale spadá do roku 1887. Premiéra proběhla 3. května 1887 v Národním divadle, kde byl Stroupežnický sám dramaturgem. Archiv Národního divadla uvádí, že první inscenace se do roku 1890 hrála patnáctkrát a scéna vznikla podle návrhu Mikoláše Alše.
| Údaj | Naši furianti |
|---|---|
| Autor | Ladislav Stroupežnický |
| Premiéra | 3. května 1887, Národní divadlo v Praze, režie Josef Šmaha |
| První knižní vydání | 1887, nakladatel Šimáček v Praze |
| Podtitul | obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích (v některých vydáních o čtyřech jednáních) |
| Literární druh | drama |
| Žánr | veselohra, realistické venkovské drama |
| Směr a období | realismus, česká literatura 80. let 19. století |
| Forma | čtyři dějství dělená na výstupy, próza, dialog s jihočeským nářečím |
| Místo a doba děje | vesnice Honice v jižních Čechách, rok 1869 |
Co znamená slovo furiant
Furiant je člověk pyšný a vzpurný, který si zakládá na svém postavení a raději prohraje, než by ustoupil. Ve hře furiantství není vlastnost jednoho sedláka, ale povaha celé vesnice. Výstižně to říká děda Petr Dubský v hospodě, když o sousedech prohlásí, že „všichni ste furianti a samí furianti“.
Jak hru přijalo publikum
Premiéra nebyla triumfem. Diváci byli zvyklí na idylický obraz venkova, jaký přinesla Babička Boženy Němcové, srovnání nabízí rozbor Babičky. Dobová kritika vyčítala autorovi hrubost postav i bouchání pěstí do stolu. Klasikou se hra stala až časem, hlavně zásluhou komika Jindřicha Mošny, prvního představitele dědy Dubského.
O čem Naši furianti jsou
Tématem je ješitnost a umíněnost lidí, kteří mají ve vsi moc a nechtějí ji pustit. Malicherný spor o místo ponocného se díky pýše dvou sedláků rozroste tak, že ohrozí čest nevinného člověka i lásku jejich dětí. Autor vesnici neidealizuje: ukazuje závist, pomluvu, lež i strach z ostudy.
Hlavní motivy
Prvním motivem je volba ponocného, kterou rozhoduje obecní výbor. Druhým je paličský dopis, výhrůžka, že ves začne hořet, pokud ponocným nebude zvolen Bláha. Třetím je láska Václava a Verunky, kterou otcové obětují své pýše. V pozadí stojí vzpomínka na Josefa Dubského, staršího syna, který padl roku 1866 v bitvě u Náchoda, a s ní téma války.
První dějství: náves před poutí
Je letní večer den před poutí. Starosta Filip Dubský a první radní Jakub Bušek smlouvají sňatek Václava a Verunky a hned se přou o věno. Pak přijdou dvě žádosti o místo ponocného: vysloužilý voják Valentin Bláha a krejčí František Fiala se sedmi dětmi. Dubský podpoří Bláhu, Bušek Fialu, protože mu Bláha kdysi řekl, že je nevzdělaný člověk.
Druhé dějství: hospoda
Markýtka, podomní prodavačka dřevěného nádobí, přinese do hospody papír, který v noci na kapličku přilepila zahalená žena. Je to výhrůžka, že ves vyhoří, pokud nebude ponocným Bláha. Bušek hned obviní Bláhu a ves ho začne nazývat paličem. Otcové si přesto plácnou na svatbu. Habršperk mezitím přes Václava získá od Kristýny Fialové opsanou písničku a Bláha veřejně ohlásí, že má důkaz.
Třetí dějství: u Dubských
Výbor zvolí ponocným Fialu, Dubský se hlasování zdrží. Bláha pak předloží písničku a učitel Kudrlička zjistí, že písmo se shoduje s dopisem. Kristýna se přizná, že dopis psala, protože jí ho otec diktoval. Výbor volbu otočí a ponocným se stane Bláha. Bušek, který mezitím pytlačil zajíce, to odmítne uznat, otcové se pohádají a svatbu zruší. Václav prohlásí, že půjde k vojsku, a do světnice vejde četník kvůli pytlákovi.
Čtvrté dějství: smír na návsi
Švec Habršperk viděl Buška střílet a slíbí mlčet jen tehdy, když se Bušek s Dubským usmíří. Verunka mezitím Dubskému připomene padlého Josefa a přemluví ho. Četníkovi pak Habršperk tvrdí, že na takovou dálku nikoho nepoznal, a pytlák zůstane neznámý. Bláha s Markýtkou roztrhají paličský dopis, aby Fiala se sedmi dětmi nešel k soudu. Hra končí smírem a dědovým pokynem, aby otcové šli k faráři pro ohlášky.
Kompozice, čas a prostor
Hra má čtyři dějství a každé je rozdělené na výstupy, jak bylo v dramatu 19. století obvyklé. Stavba je pevná a klasická: expozice na návsi, zápletka s dopisem v hospodě, krize u Dubských a rozuzlení opět na návsi. Dvě dějové linie, volba ponocného a sňatek Václava s Verunkou, se proplétají a jedna ohrožuje druhou.
Čas děje
Autor děj přesně datuje do roku 1869. Hra se odehraje během tří po sobě jdoucích dnů: první dějství je večer před poutí, druhé o pouti v hospodě, třetí a čtvrté o den později. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím podle scénické poznámky uplyne jen chvilka.
Prostor
První a čtvrté dějství se hraje na návsi v Honicích, druhé v hospodě, třetí ve světnici u starosty Dubského. Honice jsou literární podobou autorových rodných Cerhonic u Písku, sousední Radotice odpovídají Miroticím. Vypravěč chybí, vše se dozvídáme z dialogu a scénických poznámek.
Postavy
Hra má přes třicet postav a téměř všechny jsou nějak furianti. Proti sobě stojí bohatí sedláci, kteří vládnou obci, a chudší lidé, kteří ve vsi nemají hlas.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Filip Dubský | sedlák a starosta, majitel dvou gruntů | rozvážnější, ale stejně tvrdohlavý a ješitný | podporuje Bláhu, ze vzdoru zakáže synovi sňatek |
| Jakub Bušek | sedlák a první radní | prchlivý, pyšný na svůj úřad, vášnivý pytlák | podporuje Fialu, obviní Bláhu, nakonec se musí usmířit |
| Marie Dubská | starostova žena | rázná, spravedlivá, chytřejší než celý výbor | od začátku věří Bláhovi a vyslechne Kristýnu |
| Petr Dubský | Filipův otec, výměnkář | veselý, moudrý stařec, pamětník napoleonských válek | zastane se Bláhy v hospodě, pojmenuje furiantství |
| Václav a Verunka | syn Dubských a dcera Buškových | upřímní a zamilovaní, Václav ale také vzdorovitý | jejich sňatek je ohrožen sporem otců |
| Valentin Bláha | vysloužilý voják | poctivý, hrdý na službu, chlubí se, že byl ve světě | uchazeč o ponocenství, křivě obviněný ze žhářské výhrůžky |
| Josef Habršperk | švec, Bláhův přítel | chytrý, vtipný, zkušený z vandru | opatří důkaz a vynutí smír obou sedláků |
| František Fiala | krejčí, otec sedmi dětí | úlisný, lstivý, zbabělý | nadiktuje dceři paličský dopis proti Bláhovi |
| Kristýna Fialová | Fialova nejstarší dcera | prostoduchá, poslušná otce | napíše dopis a prozradí se opsanou písničkou |
| Markýtka | prodavačka dřevěného nádobí od Domažlic | poctivá, soucitná | najde dopis, pozná hlas pisatelky, s Bláhou dopis zničí |
Chudí chytřejší než bohatí
Sedláci rozhodují o obci, ale pravdu nakonec vybojují švec, vysloužilý voják, podomní prodavačka a starostova žena. Moudrost dědy Petra všichni chválí, ale nikdo se jí neřídí, a v tom je ironie hry. Bláha s Habršperkem se mají za vzdělance, protože „byli ve světě“.
Jazyk a umělecké prostředky
Hra je psaná prózou, výhradně v dialogu se scénickými poznámkami. Postavy mluví hovorově s jihočeským nářečím, Markýtka podle svého původu nářečím Domažlicka. Ukázky níže pocházejí z vydání Mladé fronty z roku 1983, které přepisují Wikizdroje.
Nářečí a obecná čeština
Typické jsou tvary bejt, vejminek, nyčko, oslovení jářku a zkrácené pámbu. Jazyk tím působí jako odposlouchaný z vesnice. Nářečí není ozdoba, ale realistický prostředek, který postavy zasazuje do konkrétního kraje a vrstvy. Spisovně a úředně mluví hlavně učitel Kudrlička a četník, a tím se od vesnice odlišují.
Opakování a paralela
Ve čtvrtém dějství Bušek a Dubský odpovídají na domluvy úplně stejně, trojím „A ne, a ne, a ne!“. Paralela ukazuje, že dva nepřátelé jsou si povahou podobní jako vejce vejci.
Situační komika a gradace
Smích vychází ze situací: otcové se přetahují o hostinského, kdo zaplatí punč, Šumbal v hrůze shrne karty. Každý spor graduje od zdvořilosti k výbuchu, často až k napřaženým židlím. Stavbou se hra blíží gogolovské grotesce, jakou čtenář zná z rozboru Gogolova Revizora.
Písně jako motiv
Písně ve hře nesou děj. Vojenská píseň o mládí ztraceném ve vojně připomíná padlého Josefa a vrací se ve chvíli, kdy chce Václav k vojsku. Písnička o hraběti Fridolínovi, kterou si Kristýna opsala, se stane důkazem proti jejímu otci.
Autor a literárněhistorický kontext
Ladislav Stroupežnický se narodil 6. ledna 1850 v Cerhonicích u Písku a zemřel 11. srpna 1892 v Praze. V Praze byl úředníkem a krátce spoluredigoval Humoristické listy. V roce 1882 se stal dramaturgem činohry Národního divadla a zůstal jím až do smrti. Na první scéně prosazoval realistický repertoár.
Realismus v českém dramatu
Realismus chce zobrazit skutečný život obyčejných lidí, včetně jeho hrubosti a malosti. Naši furianti otevřeli na jevišti Národního divadla vlnu realistického venkovského dramatu. Na ni navázala Gabriela Preissová hrou Gazdina roba (1889) a dramatem Její pastorkyňa a bratři Mrštíkové tragédií z moravské vesnice, kterou představuje rozbor Maryši.
Evropská komedie konce století
Ve světovém divadle té doby se psaly komedie o společenské ješitnosti, jen v jiném prostředí. Salonní ironii anglické společnosti přináší rozbor hry Jak je důležité míti Filipa. Divadelní historik Vít Pokorný popisuje Naše furianty jako salonní komedii obrácenou naruby, místo salonu je náves a hospoda. Hrdou postavu, která neustoupí ze zásady, zná francouzské drama z rozboru Cyrana z Bergeracu.
Další díla autora
Stroupežnický psal i historické hry. Nejznámější z nich jsou veselohry o Mikuláši Dačickém z Heslova Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Dále napsal mimo jiné Krištofa Kolumba, Václava Hrobčického z Hrobčic, Sirotčí peníze, Zkaženou krev a Na Valdštejnské šachtě.
Jak o díle mluvit u ústní maturity
Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
- Zasaďte úryvek do děje: jde o smlouvání na návsi, o paličský dopis v hospodě, o zasedání výboru, nebo o smír ve čtvrtém dějství?
- Pojmenujte téma, motivy, druh, žánr, čas a prostor.
- Charakterizujte mluvící postavy podle jejich řeči, například Buškovu prchlivost nebo Fialovu úlisnost.
- Ukažte na úryvku nářečí, opakování, gradaci a situační komiku.
- Zařaďte hru do realismu a do tvorby autora.
Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu, počítejte tedy i s otázkou mimo samotnou hru. U Našich furiantů se vyplatí umět vysvětlit, proč se hra jmenuje v množném čísle a kdo všechno je furiant. Další díla rozebraná stejně najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Sedm věcí, které se o Našich furiantech pletou
- Hra končí svatbou Václava a Verunky. Na jevišti se svatba nekoná. Hra končí smírem obou rodin a pokynem dědy Petra, aby otcové šli na faru pro ohlášky.
- Paličský dopis napsal Fiala. Napsala ho Kristýna, otec jí ho diktoval.
- Rukopis porovnal Habršperk. Habršperk jen opatřil Kristýninu písničku, písmo porovnal učitel Kudrlička.
- Fiala ponocným nikdy nebyl. Výbor ho nejprve opravdu zvolil a volbu otočil až po Kristýnině přiznání.
- Habršperk Buška udá četníkům. Neudá. Jeho svědectví je jen hrozba, kterou vynutí smír, a četníkovi pak tvrdí, že na dálku nikoho nepoznal.
- Fiala skončí u soudu. Bláha s Markýtkou paličský dopis roztrhají, aby rodinu se sedmi dětmi nepřivedli do neštěstí. Fiala se ženou a dětmi jim musí jen políbit ruce.
- Furianti jsou jen Dubský a Bušek. Podle dědy Petra jsou furianti všichni, mladí i staří, muži i ženy.
Časté otázky
Kdy měli Naši furianti premiéru?
Premiéra proběhla 3. května 1887 v Národním divadle v Praze v režii Josefa Šmahy. Ve stejném roce hra vyšla knižně u nakladatele Šimáčka.
Jaký je literární druh a žánr Našich furiantů?
Literární druh je drama, žánr veselohra. Autor hru označil jako obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích. Jde o realistické venkovské drama psané prózou.
Do jakého literárního směru Naši furianti patří?
Hra patří k realismu a do české literatury 80. let 19. století. Stojí na začátku realistického venkovského dramatu na scéně Národního divadla.
O čem jsou Naši furianti stručně?
Sedláci Dubský a Bušek se v jihočeské vsi přou, zda bude ponocným vysloužilý voják Bláha, nebo krejčí Fiala. Fiala dá napsat výhrůžný dopis, aby Bláhu očernil. Lež se prozradí, ponocným se stane Bláha a otcové se po hádce usmíří kvůli sňatku svých dětí.
Kde a kdy se hra odehrává?
Děj se odehrává roku 1869 ve vesnici Honice v jižních Čechách na Písecku, během tří dnů kolem pouti. Předlohou Honic byly autorovy rodné Cerhonice.
Kdo napsal paličský dopis?
Dopis napsala Kristýna Fialová, protože jí ho otec diktoval. Prozradilo ji, že písmo se shodovalo s písničkou, kterou si sama opsala.
Co znamená slovo furiant?
Furiant je pyšný a vzpurný člověk, který si zakládá na svém postavení a nechce ustoupit. Ve hře je furiantství povahou celé vesnice, ne jen dvou sedláků.
Jak Naši furianti končí?
Habršperk slíbí mlčet o Buškově pytlačení, jen když se Bušek s Dubským usmíří. Otcové si podají ruce, Bláha s Markýtkou roztrhají paličský dopis a děda Petr pošle otce na faru pro ohlášky Václava a Verunky.
