Literární směry: přehled, autoři a cvičení
Literární směry jsou proudy v dějinách literatury, které spojuje podobný pohled na svět, podobná témata a podobné tvůrčí postupy. Následují zhruba v tomto pořadí: antika, středověk, renesance a humanismus, baroko, klasicismus a osvícenství, preromantismus a romantismus, realismus a naturalismus, moderní směry přelomu století, meziválečná avantgarda a literatura po druhé světové válce. Najdete tu přehledovou tabulku k vytištění, znaky a autory každého směru, odkazy na naše rozbory a krátké cvičení.
Ve zkratce
- Literární směr sdružuje autory s podobnými názory na umění, epocha je delší období a skupina je konkrétní spolek lidí.
- Hranice směrů jsou jen přibližné a v každé zemi se posouvají, proto se období udávají po stoletích.
- Směry se střídají jako reakce na předchozí: romantismus odmítl rozumový klasicismus, realismus zase romantické přehánění.
- Ve škole se směry často spojují do dvojic, například klasicismus a osvícenství nebo preromantismus a romantismus.
- Ne každé dílo patří k nějakému směru a některá stojí na pomezí dvou.
Co je literární směr a jak se dělí
Literární směr je proud, ve kterém se v určité době sejde více autorů s příbuzným programem, tématy a oblíbenými žánry. Směr se pozná podle společných znaků textů, ne podle letopočtu, kdy dílo vyšlo. Vedle směru se mluví o epoše (celé kulturní období, například středověk) a o skupině, která má konkrétní členy, název a často i manifest.
Proč se dělení v příručkách liší
Seznam literárních pojmů, který Cermat zveřejnil k didaktickému testu z češtiny, mluví souhrnně o epochách, směrech, proudech, hnutích a skupinách a některé směry spojuje do dvojic. Univerzitní literární historie upozorňuje, že se směry prolínají: uvnitř baroka žije klasicismus a v české literatuře první poloviny 19. století se mísí klasicismus, romantismus, biedermeier i realismus. Rozdíl mezi školním a akademickým dělením tedy není chyba, jen jiná míra zjednodušení.
| Směr | Období (přibližně) | Hlavní znaky | Autoři |
|---|---|---|---|
| Antika | 8. stol. př. n. l. až 5. stol. n. l. | mýty, zrod eposu, tragédie, komedie a bajky, časomíra | Homér, Sofoklés, Ezop, Ovidius |
| Středověk | 5. až 15. stol., u nás od 9. stol. | náboženství, legendy, kroniky, rytířské eposy, autor často neznámý | Píseň o Rolandovi, Kosmas, Dalimil, Jan Hus |
| Renesance a humanismus | 14. stol. v Itálii, jinde 15. až počátek 17. stol. | člověk v centru, návrat k antice, pozemský život, sonet, novela | Petrarca, Boccaccio, Cervantes, Shakespeare |
| Baroko | konec 16. až 18. stol., těžiště v 17. stol. | kontrasty, napětí, víra a pomíjivost, bohatá obraznost | Komenský, Bridel |
| Klasicismus | 17. až 18. stol., střed ve Francii | rozum, řád, antický vzor, přísná pravidla žánrů | Molière, Racine, Corneille |
| Osvícenství | konec 17. a 18. stol. | víra v rozum a vzdělání, kritika církve a moci, poučení | Voltaire, Defoe, Swift |
| Preromantismus | polovina až konec 18. stol. | cit místo rozumu, příroda, venkov, vzpoura mladých | Goethe, Schiller, Rousseau |
| Romantismus | konec 18. až polovina 19. stol. | jedinec proti světu, vášeň, tajemno, lidová slovesnost | Byron, Puškin, Hugo, Poe, Mácha, Erben |
| Realismus a naturalismus | druhá polovina 19. stol. | věrný obraz společnosti, typické postavy, u naturalismu dědičnost a prostředí | Balzac, Flaubert, Tolstoj, Zola, Neruda |
| Moderní směry přelomu století | konec 19. a počátek 20. stol. | symbolismus, impresionismus, dekadence, nálada a dojem | Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Březina, Sova |
| Meziválečná avantgarda | počátek 20. stol. až 30. léta | rozchod s tradicí, manifesty, hra, sen, podvědomí | Marinetti, Apollinaire, Breton, Nezval |
| Literatura po roce 1945 | druhá polovina 20. stol. | existencialismus, absurdní drama, magický realismus, postmodernismus | Sartre, Camus, Beckett, García Márquez |
Od antiky po baroko
Antika
Antická literatura starého Řecka a Říma se datuje zhruba od 8. století před naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu. V antice vznikla většina literárních druhů a žánrů, se kterými se pracuje dodnes: epos, tragédie, komedie, bajka i óda. Homérovy eposy jsou psané časomírou, kterou vysvětluje náš přehled veršových systémů v češtině.
Středověk
Středověká literatura pokrývá zhruba tisíc let od 5. do 15. století, v českých zemích začíná v 9. století na Velké Moravě. Hlavním tématem je víra a smysl života se hledá v Bohu. Převládají legendy, duchovní písně, kroniky a rytířské eposy. Z české literatury sem patří píseň Hospodine, pomiluj ny, Kosmova kronika psaná latinsky, česky psaná Dalimilova kronika a kázání a spisy Jana Husa.
Renesance a humanismus
Renesance začala v Itálii ve 14. století a do zbytku Evropy se šířila v 15. a 16. století, v Anglii doznívala ještě na počátku 17. století. Do středu zájmu se dostává člověk a jeho pozemský život, vzorem je antika. Dante se řadí buď na konec středověku, nebo mezi předchůdce renesance. Vrchol anglické renesance ukazuje náš rozbor tragédie Hamlet i rozbor tragédie Romeo a Julie.
Baroko
Baroko se kryje přibližně se 17. stoletím, v Itálii začíná už koncem 16. století a jinde vrcholí až v 18. století. V českých zemích se začátek klade do doby po bitvě na Bílé hoře. Baroko žije z kontrastů: nebe a peklo, krása a smrt, touha a pomíjivost. Jan Amos Komenský bývá řazen na pomezí humanismu a baroka, Bedřich Bridel je typický autor barokní duchovní poezie.
Od klasicismu po romantismus
Klasicismus
Klasicismus má těžiště ve Francii 17. století a doznívá ve století osmnáctém. Rozum a řád stojí nad citem, vzorem je antické umění. Žánry se dělí na vysoké (tragédie, óda, epos) a nízké (komedie, bajka, satira) a v dramatu platí pravidlo tří jednot: jednoho místa, času a děje. Typickými autory jsou Molière, Racine a Corneille.
Osvícenství
Osvícenství je myšlenkové hnutí konce 17. a celého 18. století s těžištěm ve Francii. Víra v rozum a vzdělání má podle osvícenců zlepšit život člověka i společnosti. Literatura kritizuje církev a absolutní moc, ráda poučuje a sahá po satiře nebo filozofické povídce. Patří sem Voltaire, Daniel Defoe a Jonathan Swift.
Preromantismus
Preromantismus vzniká zhruba v polovině 18. století jako reakce na rozumový klasicismus a osvícenství a ohlašuje romantismus. Do popředí se vrací cit, příroda a prostý venkovský člověk. Podle toho se mu říká také sentimentalismus. V Německu k němu patří hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), kterým začínali Goethe a Schiller.
Romantismus
Romantismus ovládl evropskou literaturu od konce 18. do poloviny 19. století. Středem je výjimečný jedinec, který se nedokáže smířit se světem. Romantici zdůrazňují cit, fantazii a tajemno, obdivují přírodu a lidovou slovesnost. Vrchol české romantické poezie rozebíráme u Máchova Máje, lidové pověsti zpracovává Erbenova Kytice a americký romantismus představuje Poeův Havran.
Národní obrození není směr
Národní obrození je česká kulturní epocha zhruba od konce 18. do poloviny 19. století, ne literární směr. Uvnitř obrození se střídají a mísí klasicismus, preromantismus, romantismus i biedermeier. Náš rozbor Babičky Boženy Němcové ji řadí na pomezí romantismu a realismu, Havlíčkovy Tyrolské elegie zase stojí mezi pozdním obrozením a počátky realismu.
Realismus, moderna a avantgarda
Realismus
Realismus se prosadil ve druhé polovině 19. století, ve francouzském románu je jeho vrchol spojený zhruba s léty mezi polovinou století a koncem 70. let. Realista chce zobrazit společnost věrně, bez přikrášlení a bez romantického přehánění. Postavy jsou typické pro své prostředí. Patří sem Balzac, Flaubert, Dickens, Tolstoj nebo Dostojevskij. V české literatuře realismus nastupuje s májovci, pražskou realistickou prózu ukazuje rozbor Nerudových Povídek malostranských.
Naturalismus
Naturalismus vyrostl z realismu v poslední třetině 19. století a jeho hlavní postavou je Émile Zola. Naturalista chápe člověka jako produkt dědičnosti a prostředí a popisuje ho téměř vědecky. Nevyhýbá se ošklivosti, nemoci, alkoholismu ani bídě. Májovci, ruchovci a lumírovci jsou české literární generace, nikoli samostatné směry.
Moderní směry přelomu století
Na konci 19. století vzniká literární moderna, souhrn směrů, které odmítají popisnost realismu. Symbolismus vyjadřuje skryté souvislosti pomocí symbolů, impresionismus zachycuje okamžitý dojem a náladu, dekadence únavu a rozklad. Hlavními symbolisty byli Francouzi Verlaine, Rimbaud a Mallarmé, předchůdcem prokletých básníků je Baudelaire. V Čechách se kolem manifestu České moderny z poloviny 90. let 19. století sešla generace, k níž patří symbolista Otokar Březina a impresionista Antonín Sova.
Generace buřičů
Na počátku 20. století vystupuje v české literatuře generace buřičů, mezi které patří Viktor Dyk, Fráňa Šrámek nebo Karel Toman. Buřiči odmítají společenské konvence a hlásí se k vitalitě a vzdoru. Ani tady nejde o jediný směr: novela z článku o Krysaři Viktora Dyka, se podle literární historie řadí k novoklasicismu s novoromantickými rysy.
Meziválečná avantgarda
Avantgarda je souhrnné označení směrů, které na počátku 20. století a mezi světovými válkami chtěly s tradicí radikálně skoncovat. Typickým znakem avantgardy je manifest, provokace a pokus o úplně nový jazyk umění. Futurismus z Itálie oslavuje rychlost a stroje, dadaismus vznikl za první světové války v Curychu jako vzpoura proti smyslu, surrealismus pracuje se snem a podvědomím. Expresionismus vyjadřuje úzkost, jeho rysy nese Kafkova Proměna.
Devětsil a poetismus
Česká avantgarda se soustředila kolem uměleckého svazu Devětsil, založeného na počátku 20. let 20. století v Praze. Poetismus, který formulovali Karel Teige a Vítězslav Nezval, je čistě český směr. Chápe poezii jako hru a radost. Ne každý autor té doby patří k avantgardě: Čapkova hra R.U.R. se podle našeho rozboru k žádnému avantgardnímu směru nehlásí.
Literatura po roce 1945
Existencialismus a absurdní drama
Existencialismus je filozofie nejvlivnější zhruba od 30. let do poloviny 20. století. Člověk je podle existencialistů vržen do světa bez daného smyslu a za své volby odpovídá sám. Hlavními jmény jsou Jean-Paul Sartre a Albert Camus. Navazuje na něj absurdní drama Samuela Becketta a Eugèna Ionesca.
Česká literatura po válce
Skupina 42 vznikla ještě za války a zaměřila se na město, periferii a život obyčejných lidí. Po roce 1948 byl jako povinná norma prosazován socialistický realismus, který měl literaturu podřídit politice. Část české literatury druhé poloviny 20. století proto vycházela v samizdatu nebo v exilu. Rozbory poválečných próz najdete v našich rozborech děl k maturitě.
Magický realismus a postmodernismus
Magický realismus spojuje všední skutečnost s nadpřirozenem, jako by šlo o samozřejmost, a proslavila ho latinskoamerická próza Gabriela Garcíi Márqueze. Postmodernismus si hraje s citáty, žánry a s tím, že čtenář ví, že čte fikci.
Jak literární směr poznat v textu
Směr se určuje podle znaků textu: kdo je hlavní postava, jak autor zachází s citem a rozumem, jaký má vztah ke skutečnosti a k jazyku. Nejjistější je spojit tři údaje: dobu vzniku, typ hrdiny a způsob vyprávění. Postup krok za krokem popisuje náš návod na analýzu uměleckého textu, pomůže i přehled literárních druhů a žánrů.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| renesance | humanismus | renesance je celé období a sloh, humanismus vzdělanecké hnutí uvnitř něj |
| klasicismus | antika | antika je původní literatura Řecka a Říma, klasicismus ji o mnoho století později napodobuje |
| preromantismus | romantismus | preromantismus objevuje cit a přírodu, romantismus přidává vzpouru výjimečného jedince |
| realismus | naturalismus | realismus zobrazuje typické, naturalismus zdůrazňuje dědičnost, prostředí a ošklivost |
| symbolismus | impresionismus | symbolismus hledá skrytý význam, impresionismus zachycuje smyslový dojem chvíle |
| směr | skupina nebo generace | skupina má jména členů, směr jen společné znaky; májovci jsou generace, realismus směr |
| národní obrození | romantismus | obrození je česká epocha, romantismus jeden ze směrů, které v ní působily |
Vyzkoušejte se
Ke každému popisu přiřaďte literární směr. Řešení je hned pod seznamem.
- Drama se odehrává za jeden den na jednom místě a tragédie se nesmí míchat s komedií.
- Hrdina je osamělý tulák, miluje nešťastně a vzdoruje celému světu.
- Román líčí rodinu, jejíž osud předurčuje alkoholismus předků a bídné prostředí.
- Báseň řadí obrazy podle volných asociací a připomíná sen.
- Kázání připomíná, že všechno pozemské je marnost, a staví proti sobě krásu a smrt.
Řešení: 1. klasicismus (tři jednoty a oddělené žánry), 2. romantismus (výjimečný jedinec proti světu), 3. naturalismus (dědičnost a prostředí), 4. surrealismus (sen a podvědomí), 5. baroko (pomíjivost a kontrasty).
Šest omylů, které se u literárních směrů opakují
- Směr se určuje podle roku vydání. Rozhodují znaky textu. Ve stejném desetiletí mohou vedle sebe psát romantik i realista.
- Směry se přesně střídají. Překrývají se, klasicismus například existoval souběžně s barokem.
- Národní obrození je směr. Je to epocha, ve které působilo několik směrů zároveň.
- Májovci jsou literární směr. Jde o generaci autorů pojmenovanou podle almanachu Máj.
- Česká literatura měla směry ve stejnou dobu jako Evropa. Většinou je přebírala s odstupem a mísila s domácími potřebami.
- Každé dílo musí mít směr. Například Malý princ Saint-Exupéryho vznikl za války a k žádnému směru se jednoznačně neřadí.
Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Jaké jsou literární směry v pořadí?
Zhruba takto: antika, středověk, renesance a humanismus, baroko, klasicismus, osvícenství, preromantismus, romantismus, realismus a naturalismus, moderní směry přelomu století, meziválečná avantgarda a literatura po roce 1945. Hranice jsou přibližné a směry se překrývají.
Jaký je rozdíl mezi literárním směrem a epochou?
Epocha je delší kulturní období, například středověk nebo národní obrození. Směr je proud uvnitř období, který spojují společné znaky textů. V jedné epoše může působit několik směrů najednou.
Kdy byl romantismus?
Romantismus ovládl evropskou literaturu zhruba od konce 18. do poloviny 19. století. V české literatuře patří do doby národního obrození, jeho vrcholem je Máchův Máj.
Čím se liší realismus od naturalismu?
Realismus zobrazuje společnost věrně a s typickými postavami. Naturalismus z něj vychází, ale chápe člověka jako produkt dědičnosti a prostředí a nevyhýbá se ošklivosti. Hlavním naturalistou je Émile Zola.
Proč se klasicismus a osvícenství uvádějí spolu?
Oba stojí na rozumu a časově se překrývají. Klasicismus je umělecký směr s pravidly převzatými z antiky, osvícenství myšlenkové hnutí, které věřilo ve vzdělání a kritizovalo církev a moc.
Co patří k moderním směrům přelomu století?
Hlavně symbolismus, impresionismus a dekadence. V české literatuře se k nim hlásila generace kolem manifestu České moderny, například Otokar Březina a Antonín Sova.
Je poetismus světový směr?
Ne, poetismus je čistě český avantgardní směr. Formulovali ho Karel Teige a Vítězslav Nezval ve svazu Devětsil a chápe poezii jako hru a radost.
Musí každé dílo patřit k nějakému směru?
Nemusí. Některá díla stojí na pomezí dvou směrů, jiná mimo ně. Správná odpověď pak uvede dobu vzniku a vysvětlí, proč dílo zařadit nejde.
