Druhy vedlejších vět: přehled, příklady a cvičení
Druhy vedlejších vět se určují podle toho, jaký větný člen vedlejší věta v souvětí zastupuje. Školní mluvnice rozlišuje věty podmětné, přísudkové, předmětné, přívlastkové, doplňkové a příslovečné, které se dál dělí na místní, časové, způsobové, měrové, příčinné, účelové, podmínkové a přípustkové. V článku najdete přehledovou tabulku s otázkami a spojovacími výrazy, výklad každého druhu s příklady, nejčastější záměny, pravidla pro čárku a krátké cvičení.
Ve zkratce
- Vedlejší věta je závislá na řídící větě a plní v ní úlohu jednoho větného členu.
- Druh vedlejší věty se pozná otázkou, kterou se na ni zeptáme z řídící věty.
- Školní tradice zná 13 druhů: 5 podle větných členů a 8 příslovečných.
- Spojovací výraz sám o sobě druh neurčí, například když uvádí větu časovou i podmínkovou.
- Vedlejší věta se od řídící věty odděluje čárkou, vložená věta čárkami z obou stran.
- Spojka neboť je souřadicí, věta s ní tedy vedlejší není.
Co je vedlejší věta
Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje vedlejší větu jako větu, která je začleněna do jiné, řídící věty jako její větný člen. Vedlejší věta tedy dělá v souvětí stejnou práci jako jedno slovo nebo slovní spojení ve větě jednoduché. Slovník to ukazuje na dvojici Kdo se bojí, nesmí do lesa a Bázlivec nesmí do lesa: vedlejší věta tu stojí na místě podmětu.
Vedlejší věta se k řídící připojuje podřadicí spojkou (že, aby, protože, když) nebo vztažným slovem, tedy vztažným zájmenem (který, jenž, kdo, co) nebo vztažným příslovcem (kde, kam, kdy, jak). Souvětí, ve kterém je aspoň jedna vedlejší věta, se nazývá podřadné. Rozdíl mezi oběma typy souvětí podrobně vysvětluje článek o tom, jak poznat souvětí souřadné a podřadné.
Proč se druhy jmenují podle větných členů
Názvy vedlejších vět kopírují názvy větných členů, protože vedlejší věta vždy jeden z nich zastupuje. Kdo bezpečně pozná větné členy ve větě jednoduché, pozná i druhy vedlejších vět.
Školní a akademická terminologie
Třináct druhů v tomto článku odpovídá školnímu dělení. Odborná mluvnice je v něčem jinde. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že v některých syntaxích se způsob a míra považují za jeden typ, a podmínku, přípustku, účel a příčinu řadí do jedné skupiny určení příčinných. Slovník také dodává, že se užívá název věta podmětná, protože podmětová věta znamená v odborné řeči něco jiného, totiž dvojčlennou větu.
Přehled druhů vedlejších vět s otázkami
Tabulka shrnuje všech 13 druhů na jedno místo. Otázku vždy klademe z řídící věty, nikdy z věty vedlejší.
| Druh vedlejší věty | Otázka | Příklad | Časté spojovací výrazy |
|---|---|---|---|
| podmětná | kdo? co? | Kdo dřív přijde, ten dřív mele. | kdo, co, že, aby, jestli |
| přísudková | kým? čím? jaký je? | Petr není, čím byl jeho otec. | čím, kým, jaký, co |
| předmětná | pádové otázky kromě 1. a 5. pádu | Slíbil, že přijde. | že, aby, zda, jestli, co, kdo |
| přívlastková | jaký? který? čí? | Kniha, kterou čtu, je napínavá. | který, jenž, jaký, co, kde, že |
| doplňková | jak? v jakém stavu? | Slyšel jsem sestru, jak zpívá. | jak, kterak |
| příslovečná místní | kde? kam? kudy? odkud? | Sedli si, kde byl stín. | kde, kam, kudy, odkud |
| příslovečná časová | kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? | Až zazvoní, odevzdejte testy. | když, až, jakmile, dokud, zatímco, než |
| příslovečná způsobová | jak? jakým způsobem? | Udělal to, jak mu radili. | jak, jako, jako by, jako kdyby |
| příslovečná měrová | jak moc? do jaké míry? | Byla taková zima, že zamrzl rybník. | že, až, aby, kolik |
| příslovečná příčinná | proč? z jaké příčiny? | Zůstal doma, protože byl nemocný. | protože, poněvadž, jelikož, že |
| příslovečná účelová | proč? za jakým účelem? | Šetří, aby si koupil kolo. | aby |
| příslovečná podmínková | za jaké podmínky? | Jestliže bude pršet, zůstaneme doma. | jestliže, jestli, když, kdyby, pokud, -li |
| příslovečná přípustková | navzdory čemu? | Ačkoli pršelo, šli jsme ven. | ačkoli, přestože, i když, třebaže, byť |
Vedlejší věty podle větných členů
Prvních pět druhů zastupuje podmět, přísudek, předmět, přívlastek a doplněk. U vět podmětných a předmětných rozhoduje hlavně sloveso v řídící větě, u vět přívlastkových podstatné jméno, ke kterému se vedlejší věta vztahuje.
Věta podmětná
Zastupuje podmět řídící věty, ptáme se na ni otázkou kdo? nebo co? Kdo lže, ten krade. (Kdo krade?) Je jisté, že vyhrajeme. (Co je jisté?) Řídící věta s podmětnou větou nemá vlastní vyjádřený podmět, často je to spojení typu je nutné, je vidět, mrzí mě.
Věta přísudková
Je nejvzácnější a zastupuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Řídící věta obsahuje tvar slovesa být nebo stát se a vedlejší věta doplňuje, kým nebo čím podmět je. Petr není, čím byl jeho otec. Bez vedlejší věty by řídící věta zůstala neúplná, protože samotné Petr není znamená něco jiného.
Věta předmětná
Zastupuje předmět a ptáme se na ni pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu: koho, čeho, komu, čemu, koho, co, o kom, o čem, kým, čím. Slíbil, že přijde. (Co slíbil?) Ptala se, jestli máme čas. (Na co se ptala?) Bojím se, aby nezmokl. (Čeho se bojím?) Předmětná věta často vyjadřuje obsah slovesa říkat, myslet, ptát se, slíbit nebo chtít.
Věta přívlastková
Rozvíjí podstatné jméno v řídící větě a ptáme se na ni otázkou jaký? nebo který? Kniha, kterou čtu, je napínavá. (Která kniha?) Vrátili jsme se do vesnice, kde jsme bydleli. (Do které vesnice?) Nejčastěji ji uvádí vztažné zájmeno který nebo jenž, které se shoduje s rodem a číslem podstatného jména. Zvláštním typem je přívlastková věta obsahová se spojkou že: Přišla zpráva, že silnice je uzavřená. (Jaká zpráva?)
Věta doplňková
Zastupuje doplněk, tedy vyjadřuje vlastnost nebo činnost podstatného jména i děj slovesa zároveň. Stojí po slovesech vnímání: Slyšel jsem sestru, jak zpívá. Doplňkovou větu lze nahradit infinitivem nebo přídavným jménem, například Slyšel jsem sestru zpívat.
Příslovečné vedlejší věty
Příslovečné věty zastupují příslovečné určení a odpovídají jeho druhům. Spojovací výrazy se u nich opakují, a proto je otázka spolehlivější než spojka.
Příslovečná místní
Ptáme se kde? kam? kudy? odkud? Uvádějí ji vztažná příslovce kde, kam, kudy, odkud. Kde se pivo vaří, tam se dobře žije. Šel, kam ho nohy nesly. Pozor na záměnu s přívlastkovou větou: věta dům, kde jsem vyrostl rozvíjí podstatné jméno, a je tedy přívlastková.
Příslovečná časová
Ptáme se kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? Spojky: když, až, jakmile, sotva, dokud, zatímco, než, kdykoli. Když jsme přijeli, už byla tma. Spojka než uvádí časovou větu jen tehdy, když určuje dobu děje: Umyj si ruce, než si sedneš ke stolu.
Příslovečná způsobová
Ptáme se jak? jakým způsobem? Udělal to, jak mu radili. Chová se, jako by se nic nestalo. Do této skupiny patří i věty srovnávací, které uvádí jako nebo než po druhém stupni: Bylo to snazší, než jsme čekali.
Příslovečná měrová
Ptáme se jak moc? do jaké míry? Řídící věta často obsahuje slova tak, takový, tolik. Byla taková zima, že zamrzl rybník. Smál se, až se za břicho popadal. Měrová věta vyjadřuje míru děje nebo vlastnosti, často jako její účinek. Některé učebnice proto mluví o větě účinkové, jiné ji spojují se způsobovou.
Příslovečná příčinná
Ptáme se proč? z jaké příčiny? Spojky: protože, poněvadž, jelikož, že. Zůstal doma, protože byl nemocný. Spojka neboť příčinnou vedlejší větu neuvádí, Nový encyklopedický slovník češtiny ji řadí mezi spojky souřadicí s důvodovým významem.
Příslovečná účelová
Ptáme se proč? za jakým účelem? s jakým cílem? Uvádí ji téměř vždy spojka aby. Šetří, aby si koupil kolo. Účelová věta vyjadřuje záměr, příčinná věta skutečný důvod.
Příslovečná podmínková
Ptáme se za jaké podmínky? Spojky: jestliže, jestli, když, kdyby, pokud a příklonné -li. Jestliže bude pršet, zůstaneme doma. Kdybych to věděl, přišel bych. Budeš-li chtít, zavolej. Spojka když může být časová i podmínková: Když prší, beru si deštník vyjadřuje podmínku, Když jsem přišel, pršelo jednorázovou dobu.
Příslovečná přípustková
Ptáme se navzdory čemu? Vyjadřuje okolnost, která by děj měla zastavit, a nezastaví. Spojky: ačkoli, přestože, i když, třebaže, byť. Ačkoli pršelo, šli jsme ven. V řídící větě se často objevuje přece nebo stejně: I když se snažil, stejně to nestihl.
Jak druh vedlejší věty poznat a co se plete
Postup je stejný jako u větného rozboru krok za krokem. Nejdřív najděte řídící větu, pak se z ní na vedlejší větu zeptejte a teprve potom se podívejte na spojku.
Tři kroky určení
Oddělte věty podle přísudků, najděte řídící větu a z ní položte otázku. Vedlejší věta může záviset i na jiné vedlejší větě: v souvětí Řekl, že neví, kdy přijede závisí poslední věta na druhé, ne na hlavní.
| Co se plete | Příklad | Jak to rozlišit |
|---|---|---|
| přívlastková a místní | Bydlí v domě, kde je pekárna. × Bydlí, kde je pekárna. | Rozvíjí podstatné jméno (v jakém domě?), je přívlastková. Rozvíjí sloveso (kde bydlí?), je místní. |
| časová a podmínková | Když jsem vstal, svítalo. × Když budeš hodný, půjdeme ven. | Ptejte se kdy, nebo za jaké podmínky. Spojka je stejná. |
| účelová a předmětná | Přišel, aby pomohl. × Chci, abys pomohl. | Za jakým účelem přišel? Účelová. Co chci? Předmětná. |
| podmětná a předmětná | Je jasné, že přijde. × Vím, že přijde. | Co je jasné? Podmět (1. pád). Co vím? Předmět (4. pád). |
| doplňková a předmětná | Viděl ho, jak běží. × Viděl, jak běží. | Je v řídící větě předmět (ho), ke kterému se věta vztahuje? Doplňková. Chybí? Předmětná. |
| měrová a příčinná | Byl tak unavený, že usnul. × Usnul, protože byl unavený. | S tak nebo takový v řídící větě jde o míru (jak moc unavený?). Otázka proč ukazuje příčinu. |
Nepravé vedlejší věty
Některé věty mají podobu vedlejší věty, ale významem jsou souřadné. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí jako příklad nepravou větu účelovou Žil, aby umřel: nikdo nežije za účelem smrti, děje jen následují po sobě. Nepravou vedlejší větu prozradí to, že ji lze bez změny smyslu nahradit hlavní větou se spojkou a: Žil a pak umřel.
Čárka u vedlejších vět
Vedlejší věta se od řídící věty odděluje čárkou, a to bez ohledu na to, zda stojí před ní, nebo za ní. Přijdu, až skončím. Až skončím, přijdu. Když je vedlejší věta vložená doprostřed řídící věty, píše se čárka z obou stran: Kniha, kterou čtu, je napínavá. Na druhou čárku se snadno zapomene.
Dvě vedlejší věty spojené spojkou a
Jsou-li dvě stejné vedlejší věty spojené slučovací spojkou a, čárka se mezi ně nepíše: Říkal, že přijde a že to přinese. Podrobný přehled případů najdete v článku o tom, kdy se píše čárka před spojkou a.
Než a jako
Před než a jako se čárka píše, jen když uvádějí vedlejší větu se slovesem. Bylo to snazší, než jsme čekali má čárku, Je starší než já čárku nemá, protože nejde o větu. Pravidlo podrobně rozebírá text o tom, kdy psát čárku před než.
Vyzkoušejte se
V každém souvětí je jedna vedlejší věta. Určete její druh. Řešení je hned pod úlohami.
- Nevím, kde jsem nechal klíče.
- Pes, který štěká, nekouše.
- Přestože byl unavený, dokončil úkol.
- Vzal si svetr, aby mu nebyla zima.
- Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Řešení: 1. předmětná (co nevím?, věta rozvíjí sloveso vědět, ne místo), 2. přívlastková (který pes?), 3. příslovečná přípustková (navzdory čemu dokončil?), 4. příslovečná účelová (za jakým účelem si vzal svetr?), 5. podmětná (kdo nic nezkazí?).
Šest omylů při určování vedlejších vět
- Určovat druh podle spojky. Spojka když, že nebo aby uvádí několik druhů vět, rozhoduje otázka.
- Ptát se z vedlejší věty. Otázka se klade vždy z řídící věty na větu vedlejší.
- Považovat kde za větu místní automaticky. Nevím, kde bydlí je předmětná, dům, kde bydlí přívlastková.
- Řadit neboť mezi podřadicí spojky. Neboť je spojka souřadicí, věta s ní je hlavní.
- Zaměnit účel a příčinu. Příčina už nastala (protože), účel je cíl (aby).
- Vynechat druhou čárku u vložené věty. Kniha, kterou čtu, je napínavá potřebuje čárky dvě.
Vztažná zájmena, která přívlastkové a další vedlejší věty uvádějí, podrobně probírá přehled druhů zájmen.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Kolik je druhů vedlejších vět?
Školní mluvnice rozlišuje 13 druhů: podmětnou, přísudkovou, předmětnou, přívlastkovou, doplňkovou a osm příslovečných, tedy místní, časovou, způsobovou, měrovou, příčinnou, účelovou, podmínkovou a přípustkovou.
Jak poznám druh vedlejší věty?
Najděte řídící větu a zeptejte se z ní na větu vedlejší. Otázka kdo nebo co znamená podmětnou, pádová otázka předmětnou, jaký nebo který přívlastkovou, kde, kdy, jak, proč a podobné otázky příslovečnou.
Jaký je rozdíl mezi větou přívlastkovou a místní?
Přívlastková věta rozvíjí podstatné jméno, například dům, kde bydlím. Místní věta rozvíjí sloveso a odpovídá na otázku kde nebo kam, například Bydlím, kde je klid.
Je věta se spojkou neboť vedlejší?
Není. Neboť je souřadicí spojka s důvodovým významem, takže spojuje dvě hlavní věty. Příčinnou vedlejší větu uvádějí spojky protože, poněvadž a jelikož.
Píše se čárka před vedlejší větou vždy?
Ano, vedlejší věta se od řídící věty vždy odděluje čárkou. Vložená vedlejší věta má čárku z obou stran. Čárka se nepíše jen mezi dvěma stejnými vedlejšími větami spojenými slučovací spojkou a.
Co je věta přísudková?
Je to vedlejší věta, která zastupuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Řídící věta obsahuje sloveso být nebo stát se, například Petr není, čím byl jeho otec.
Jaký je rozdíl mezi větou účelovou a příčinnou?
Příčinná věta říká, proč se něco stalo, a uvádí ji hlavně protože. Účelová věta říká, za jakým účelem se něco dělá, a uvádí ji spojka aby.
Kdy je věta se spojkou když podmínková?
Když se na ni ptáme otázkou za jaké podmínky. Věta Když budeš hodný, půjdeme ven je podmínková, věta Když jsem vstal, svítalo je časová, protože odpovídá na otázku kdy.
