Nářečí v Česku: skupiny, znaky a příklady
Nářečí v Česku se podle odborného členění dělí na čtyři skupiny: českou, středomoravskou, východomoravskou a slezskou. Nářečí je tradiční územní útvar národního jazyka, kterým se mluví v neveřejné komunikaci. V tomto článku najdete přehledovou tabulku skupin, typické znaky s příklady, stručné představení Českého jazykového atlasu a ukázku nářečí v dramatu Maryša.
Ve zkratce
- Česko se nářečně dělí na čtyři skupiny: českou, středomoravskou, východomoravskou a slezskou.
- Skupiny se rozlišují hlavně podle toho, jak dopadly staré hlásky ý a ú: mouka (česká), móka (středomoravská), múka (východomoravská), muka (slezská).
- Česká skupina pokrývá téměř celé Čechy, ostatní tři leží na Moravě a ve Slezsku.
- Nářečí není chybná čeština, ale samostatný tradiční útvar vázaný na místo a na mluvené projevy.
- Obecná čeština není nářečí v užším smyslu, je to běžná mluva bez úzkého místního omezení.
- Český jazykový atlas zachycuje nářečí z 60. a 70. let 20. století, ne dnešní mluvu.
Co je nářečí
Nový encyklopedický slovník češtiny vymezuje nářečí (dialekt) jako územně vymezený útvar národního jazyka. Má vlastní strukturu a pevnou normu a je omezený na mluvenou, neveřejnou a spontánní komunikaci. Spisovný jazyk a nářečí tvoří dva krajní póly, mezi nimiž leží další útvary. Přehled těchto útvarů najdete v článku o útvarech národního jazyka.
Čím se nářečí vyznačuje
Nářečí se liší hláskami, tvary slov i slovní zásobou. Mluvčí v Čechách řekne celej tejden, mluvčí na střední Moravě celé tédeň, a oba rozumějí spisovnému celý týden. Rozdíl není v „správnosti“, ale v tom, v jaké situaci a na jakém místě se daná podoba používá. Jak se čeština od svých počátků proměňovala, popisuje článek o vývoji češtiny.
Čtyři skupiny nářečí v Česku
Členění vychází z klasifikace Ústavu pro jazyk český. Hlavní hranice mezi skupinami určují výrazné hláskoslovné izoglosy, tedy čáry, kde jeden jev přechází v jiný.
| Skupina | Kde se mluví | Podskupiny |
|---|---|---|
| Česká (česká nářečí v užším smyslu) | téměř celé Čechy a jihozápadní okraj Moravy | středočeská, jihozápadočeská, severovýchodočeská, českomoravská |
| Středomoravská (dříve hanácká) | západní a střední Morava: Zábřežsko, Olomoucko, Boskovicko, Brněnsko, Hustopečsko, Znojemsko | centrální, jižní, západní a východní okrajový úsek |
| Východomoravská (dříve moravskoslovenská) | Valašsko a Slovácko: Valašské Meziříčí, Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště, Hodonín | jižní, severní a kopaničářská |
| Slezská (lašská a slezskopolská) | severovýchodní cíp Moravy až k Ostravě a česká část Slezska: Opava, Ostrava, Frýdek-Místek, Český Těšín | slezskomoravská a slezskopolská |
Česká skupina
Na východě sousedí česká skupina se středomoravskou. Hranice se na severu přibližně kryje s bývalou zemskou hranicí Čech a Moravy, na jihu vede východně od Bystřice nad Pernštejnem, Jihlavy a Jemnice. Společným znakem je změna ý na ej a ú na ou: zlej pes, mouka. Hranice mezi jejími podskupinami bývají neostré.
Středomoravská skupina
Středomoravská nářečí zaujímají západní a střední Moravu. Severní část území patří k etnografickému regionu Haná, proto se skupině dříve říkalo hanácká. Základním znakem jsou hlásky é a ó místo české ej a ou: zlé pes, móka, nesó. Typická je také první osoba chcu a zachované pomocné sloveso v minulém čase: já sem to viďel.
Východomoravská skupina
Východomoravská skupina odpovídá národopisným oblastem Valašska a Slovácka. Hlavním znakem je zachování původních hlásek ý a ú: mlýn, sítko, múka. Typický je například plurál úcty, který se promítá i do shody přívlastku: naši stařenka přišli. K východu přibývají také zdrobněliny jako lžička nebo taléřek.
Slezská skupina
Slezská nářečí leží na styku Česka a Polska a dělí se na dvě podskupiny. Slezskomoravská, jinak lašská, má znaky českého typu, slezskopolská znaky typu polského. Společné jsou přízvuk na předposlední slabice (na po le) a ztráta délky samohlásek: muka, stryk. Slovník uvádí i regionalismy, například synek ve významu chlapec nebo ščur ve významu krysa. Že hranice mezi jazyky nejsou ostré, ukazuje i příbuznost slovanských jazyků.
Typické znaky nářečí s příklady
Nejnázornější je srovnání čtyř slov, která slovník uvádí vedle sebe. Stačí znát čtyři hlásky a lze skupinu poznat po jediné větě.
| Spisovně | Česká | Středomoravská | Východomoravská | Slezská |
|---|---|---|---|---|
| strýc | strejc | stréc | strýc, stríc | stryk |
| zlý pes | zlej pes | zlé pes | złý, zlí pes | zły pes |
| mouka | mouka | móka | múka | muka |
| nesou | nesou | nesó | nesú | ňesu |
Hlásky a přízvuk
Největší rozdíly jsou v samohláskách. Česká skupina má dvojhlásky ej a ou, středomoravská é a ó, východomoravská původní ý a ú a slezská krátké y a u. Východomoravská skupina podle slovníku nese přízvuk na první slabice jako spisovný jazyk, kdežto slezská na předposlední. Moravská nářečí navíc znají moravskou krátkost: v češtině bláto, psát, na Moravě blato, psat.
Tvary a slova
V české skupině se užívá protetické v před o-: von, votpoledne. Zaniká také l v minulém čase: řek nám to. Slovník uvádí i slovní rozdíly přes hranici Čech a Moravy: vesnice a dědina, truhlář a stolař, prkno a deska, kominík a kominář.
| Skupina | Další typický znak | Příklad |
|---|---|---|
| Česká | protetické v, vynechání pomocného slovesa | von, votpoledne, tak já šla |
| Středomoravská | chcu, su, zachované pomocné sloveso | já sem to viďel, su z Morave |
| Východomoravská | plurál úcty, zdrobněliny | naši stařenka přišli, lžička |
| Slezská | přízvuk na předposlední slabice, 1. os. pl. na -my | na po le, my robimy |
Český jazykový atlas
Nejpodrobnější popis nářečí podává Český jazykový atlas. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny šlo o šest svazků: tři lexikální, jeden o tvarosloví, jeden o hláskosloví a skladbě a dodatky. Data vznikala v 60. a 70. letech 20. století v 420 venkovských obcích a 57 městech na základě dotazníku s 2649 položkami. Tiskem vycházel v letech 1992 až 2011 a elektronické vydání zveřejňuje Ústav pro jazyk český.
Co z atlasu vyčíst a co ne
Mapa nářečních skupin projektu JaMap uvádí, že vymezuje rozsah skupin kolem roku 1960 a že pohraničí po odsunu Němců dosídlené obyvatelstvem z různých končin je nářečně smíšené. Hranice skupin proto nelze brát jako hranice jazyka, kterým se mluví dnes.
Nářečí v Maryše
Drama bratří Mrštíků Maryša z roku 1894 patří k nejznámějším ukázkám nářečí v české literatuře. Podle našeho rozboru Maryši jsou repliky postav psány v moravském nářečí z Brněnska, scénické poznámky jsou spisovné. Nářečí tu zakotvuje postavy v konkrétním kraji a dodává řeči věrohodnost.
Jaké znaky se v Maryše objevují
Rozbor uvádí ó místo ou (s tebó), é místo ý (dobré muž), tvary su, chcu, néni a slova včil, ešče, enem. Hlásky ó a é jsou podle slovníku znakem středomoravské skupiny a tam Brněnsko leží. Nářečí v literatuře souvisí s volbou jazykového stylu, o kterém pojednává článek o funkčních stylech. Další ukázky najdete mezi rozbory děl k maturitě.
Nářečí, obecná čeština a spisovný jazyk
Nářečí se běžně zaměňuje s dalšími útvary. Rozhodují dvě otázky: je útvar vázaný na místo a je omezen na neveřejnou mluvu? Obecnou češtinu popsal už v roce 1934 Bohuslav Havránek jako v hlavních rysech středočeské nářečí, které se rozšířilo za své území a je spíše nářečím sociálním než místním.
| Útvar | Čím se vyznačuje | Příklad |
|---|---|---|
| Nářečí | tradiční útvar vázaný na místo, mluvený neveřejně | zlé pes na Hané |
| Obecná čeština | běžná mluva bez úzkého místního omezení, vzniklá z nářečí Čech | celej tejden, mlíko |
| Slang | sociální varieta vázaná na skupinu lidí, ne na místo | mluva studentů nebo řemeslníků |
| Spisovný jazyk | kodifikovaná norma pro veřejné a psané projevy | zlý pes, mouka |
Vyzkoušejte se
Přiřaďte každý příklad ke skupině. Řešení je hned pod seznamem.
- móka, nesó
- zlej pes, mouka
- múka, mlýn
- na po le (přízvuk na předposlední slabice)
- Jak se dříve nazývala celá středomoravská skupina?
Řešení: 1. středomoravská (é a ó), 2. česká (ej a ou), 3. východomoravská (původní ý a ú), 4. slezská, 5. hanácká.
Šest omylů o nářečích
- Nářečí je chybná čeština. Je to samostatný útvar s vlastní strukturou a normou, jen se užívá v mluvené neveřejné komunikaci.
- Obecná čeština je nářečí celé země. Vznikla z nářečí Čech a Havránek ji označil za nářečí spíše sociální než místní.
- Česká nářeční hranice je totéž co hranice Čech a Moravy. Na severu se s ní přibližně kryje, na jihu vede východně od Jihlavy a česká skupina zasahuje i do jihozápadního okraje Moravy.
- Slezská nářečí jsou polština. Slezskomoravská nářečí mají znaky českého typu, polského typu jsou jen slezskopolská.
- Hanácky se mluví na celé Moravě. Hanácká nářečí jsou středomoravská, Slovácko a Valašsko patří do východomoravské skupiny.
- Atlas popisuje dnešní nářečí. Zachycuje stav z 60. a 70. let 20. století.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Kolik nářečních skupin je v Česku?
Čtyři: českou, středomoravskou, východomoravskou a slezskou. Dělí se podle toho, jak se v nich vyvinuly staré dlouhé samohlásky ý a ú. Každá skupina se dál člení na podskupiny a jednotlivé typy.
Čím se liší nářečí od obecné češtiny?
Nářečí je tradiční územně vymezený útvar, kdežto obecná čeština je běžná mluva bez úzkého místního omezení. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny vznikla z nářečí Čech, a proto se s českou nářeční skupinou do značné míry kryje.
Jaké nářečí se mluví na Hané?
Hanácká nářečí patří do středomoravské skupiny. Dříve se tak celá skupina nazývala, protože severní část jejího území spadá pod etnografický region Haná. Typické jsou hlásky é a ó místo české ej a ou, například móka místo mouka.
Jsou lašská nářečí totéž co slezská?
Lašská nářečí tvoří jednu ze dvou podskupin slezské nářeční skupiny, jinak se jim říká slezskomoravská. Druhou podskupinou jsou slezskopolská nářečí, která mají znaky polského typu a patří k nim třeba nářečí těšínská.
Co je Český jazykový atlas?
Je to šestisvazkové dílo Ústavu pro jazyk český, které zachycuje české nářečí a běžnou mluvu v 60. a 70. letech 20. století. Druhé vydání je volně dostupné na internetu.
Jsou nářečí na ústupu?
Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny s vývojem společnosti pozvolna zanikají úzce místní znaky nářečí a vznikají interdialekty, tedy širší nářeční celky bez ostrých hranic. Mapa nářečních skupin proto popisuje stav kolem roku 1960.
Jaké nářečí je v Maryše?
Podle našeho rozboru jsou repliky postav psány v moravském nářečí z Brněnska, scénické poznámky jsou spisovné. Hlásky ó místo ou a é místo ý jsou typické pro středomoravskou skupinu, do které Brněnsko podle slovníku patří.
Kde se mluví slovácky a valašsky?
Slovácká a valašská nářečí patří do východomoravské skupiny. Jejími středisky jsou Valašské Meziříčí, Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště a Hodonín. Základním znakem je zachování původních hlásek ý a ú, třeba mlýn a múka.
