Vývoj českého jazyka: období, pravopis, přehled

Vývoj českého jazyka vede od praslovanštiny přes staročeštinu, humanistickou češtinu Kralické bible a barokní útlum až k obrozenecké kodifikaci a dnešní spisovné češtině. Nejtypičtější proměnou je pravopis: od zápisu spřežkami (cz pro č) přes Husův diakritický návrh po Pravidla českého pravopisu. V článku najdete tabulku období, výklad hlavních milníků a krátký test.

Ve zkratce

• Čeština vznikla na konci prvního tisíciletí z praslovanštiny, písemně je doložena od 12. století.
• Dějiny se obvykle dělí na pračeštinu, starou, střední a novou češtinu, hranice jsou orientační.
• Nejstarší souvislá česká věta je přípisek z počátku 13. století, nejstarší píseň je Hospodine, pomiluj ny.
• Spřežkový pravopis (cz, rz) vystřídal diakritický, který se spojuje s Orthographií Bohemicou a Janem Husem.
• Vzorem pro spisovný jazyk byla do obrození Kralická bible, barokní doba používání češtiny omezila.
• Dnešní pravopis se prosadil v letech 1842 až 1849, první Pravidla vyšla v roce 1902.

Jak se dělí dějiny češtiny

Dějiny češtiny se nejčastěji dělí podle periodizace Bohuslava Havránka na čtyři základní období. Hranice mezi nimi nejsou ostré, jde o dohodu jazykovědců, ne o jednu událost. Starší učebnice a příručky proto uvádějí trochu jiná data a názvy, zejména u přechodu mezi starou a střední češtinou.

Od praslovanštiny ke staré češtině

Praslovanština a pračeština

Čeština patří mezi západoslovanské jazyky a vyvinula se ze západního nářečí praslovanštiny. Z praslovanštiny si zpočátku uchovávala jery, nosovky i systém čtyř minulých časů. Příbuzenství s dalšími jazyky shrnuje přehled slovanských jazyků. Pračeština je známá jen v rekonstruované podobě, protože z ní nezůstaly žádné texty.

Staroslověnština a první písemnictví

Roku 863 přišli na Velkou Moravu Cyril a Metoděj a zavedli staroslověnštinu zapisovanou hlaholicí. Z doby kolem přelomu 9. a 10. století pochází Kyjevské listy, hlaholská mešní památka s velkomoravskými rysy. Staroslověnština ale není stará čeština: byla to církevní slovanština, do které se česká slova dostávala teprve postupně.

Nejstarší české památky

Za nejstarší českou píseň se považuje Hospodine, pomiluj ny. Vznikla zřejmě na přelomu 10. a 11. století, dochovaná znění ale pocházejí až ze 14. století. Nejstarší souvislou českou větou je přípisek k zakládací listině litoměřické kapituly. Samotná listina je z roku 1057, ale česky se do ní dopisovalo až na počátku 13. století: zápis říká, že Pavel a Vlach darovali kapitule půdu v Ploskovicích a v Dolanech.

V raném období jsou české jen jednotlivá jména, glosy (překlady slov vepsané do latinského textu) a přípisky. Souvislé texty přibývají až ve 14. století, kdy se čeština prosazuje i v odborných spisech a úředních listinách. K nářečnímu rozrůznění češtiny se vrací popis nářečí v Česku.

Čím se stará čeština liší od dnešní

Stará čeština měla kromě jednotného a množného čísla také dvojné (duál), které ustoupilo v 15. století a v 16. století zaniklo. Vedle složeného minulého času měla aorist a imperfektum, které se ve 14. století ještě běžně používaly a v 16. století vymřely. Zanikl také tvar zvaný supinum, používaný po slovesech pohybu (přišel volat): splynul s infinitivem a vznikla koncovka -t.

Spřežkový a diakritický pravopis

Od primitivního pravopisu ke spřežkám

Nejstarší zápis češtiny používal latinku beze změn, takže například písmeno c označovalo k, c i č. Ve 13. století se začal prosazovat spřežkový pravopis, který hlásky nelatinského původu zapisoval dvojicemi a trojicemi písmen. Spřežka je skupina písmen pro jedinou hlásku, například cz pro č nebo rz pro ř. Od 40. let 14. století se užívá mladší spřežkový pravopis.

Orthographia Bohemica a Hus

Na začátku 15. století vznikl latinský spis Orthographia Bohemica (Český pravopis), který poprvé navrhl pravopis diakritický. Místo spřežek měla stát písmena s tečkou nad sebou, délka samohlásek se měla značit čárkou. Spis se připisuje Janu Husovi, ale autorství není přesně dokázáno, nejisté je i datování: uvádí se rok 1406 nebo 1412.

S Husem se pojí i slovo nabodeníčko. Podle odborné studie Jany Pleskalové mu ho ale lidé přisoudili neprávem: Hus je ve svých spisech nikdy nepoužil, do povědomí se dostalo omylem až v 19. století. Tečka se záhy změnila v háček. Spřežka ch zůstala jako jediná dodnes.

Bratrský pravopis

Diakritický pravopis se prosazoval pomalu a do poloviny 16. století se používal souběžně se spřežkovým. Po vynálezu knihtisku se v tištěných dílech ustálil bratrský pravopis, který byl převážně diakritický, ale zachoval několik spřežek. Jeho teoretické základy položila první česká mluvnice z roku 1533, ve které Beneš Optát popsal pravidla zápisu. Například au se psalo místo dnešního ou.

Střední čeština: Kralická bible a baroko

Humanistická čeština a Kralice

V 16. století se čeština rozšířila do vědy, náboženství i práva a objevil se zájem o její kultivaci. Standardem spisovného jazyka se stal překlad Bible z původních jazyků, který vznikl v Jednotě bratrské. Kralická bible vyšla v letech 1579 až 1593 v šesti dílech v Kralicích nad Oslavou a jazyk i pravopis z ní byly vzorem až do národního obrození.

Barokní čeština

Po bitvě na Bílé hoře přišla konfiskace majetků a odchod nekatolické inteligence do exilu. Spisovný jazyk se postupně omezoval a na venkově se dále rozrůstala nářečí, zatímco do městské češtiny pronikaly germanismy. Obranné spisy o češtině přesto vznikaly. Literární stránku doby popisuje článek o době baroka v literatuře.

Obrození a Pravidla českého pravopisu

Kodifikace v době obrození

Josef II. se pokusil zavést němčinu jako jednotný státní jazyk, ale neuspěl. Buditelé proto zvolili za vzor jazyk konce 16. století a díla Komenského. Rozhodující byla Dobrovského mluvnice z roku 1809 a Jungmannův pětidílný slovník ze třicátých let 19. století. Souvislosti vysvětluje článek o národním obrození.

Dnešní pravopis a Pravidla

Spor jotistů s ypsilonisty skončil vítězstvím modernizačních snah, které prosazoval hlavně Václav Hanka. Přibylo jednoduché v, místo au se začalo psát ou. První Pravidla českého pravopisu vyšla v roce 1902, jejich dalšími podstatnými vydáními byla Pravidla z let 1913, 1941, 1957 a 1993. Poslední velká reforma proběhla v roce 1993. Dnešní výklad pravidel najdete v přehledu pravopisných případů. Rozdíl mezi spisovným a obecným jazykem pak ukazuje text o útvarech národního jazyka.

Vyzkoušejte se

Odpovězte na pět krátkých úloh. Řešení je hned pod seznamem.

1. Seřaďte od nejstaršího: bratrský, diakritický, primitivní, spřežkový pravopis.
2. Přepište do dnešní podoby: czesky.
3. Na které období navazuje střední čeština?
4. Jak se jmenuje tvar po slovesech pohybu, který splynul s infinitivem?
5. Jakou změnu pravopisu přinesla léta 1842 až 1849: w na v, nebo ch na h?

Řešení: 1. primitivní, spřežkový, diakritický, bratrský. 2. česky. 3. na starou češtinu, která končí kolem přelomu 15. a 16. století. 4. supinum. 5. w na v.

Šest věcí, které se pletou

1. Staroslověnština je stará čeština. Není: byla to církevní slovanština z doby Cyrila a Metoděje, stará čeština je doložena až od 12. století.
2. Hus vymyslel háčky. Spis o diakritickém pravopisu se mu připisuje, ale přesně dokázáno to není.
3. Hus užíval slovo nabodeníčko. Podle odborné studie ho ve spisech nikdy nepoužil.
4. Spřežky zmizely hned po Husovi. Spřežkový a diakritický pravopis se používaly souběžně do poloviny 16. století a spřežka ch zůstala dodnes.
5. Kralická bible je nejstarší česká bible. Není, ale byla to první bible přeložená z původních jazyků, ne z latinské Vulgáty.
6. Dobrovský češtinu vymyslel. Nevymyslel, popsal a kodifikoval ji podle jazyka konce 16. století.

Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.

Časté otázky

Kdy vznikla čeština?

Čeština se vyvinula na sklonku prvního tisíciletí z praslovanštiny. Písemně je doložena od 12. století, nejstarší souvislá česká věta je přípisek k litoměřické zakládací listině z počátku 13. století.

Která je nejstarší česká památka?

Za nejstarší českou píseň se považuje „Hospodine, pomiluj ny“ z přelomu 10. a 11. století, dochovaná v opisech ze 14. století. Nejstarší souvislou českou větou je přípisek k zakládací listině litoměřické kapituly.

Vynalezl Jan Hus háčky a čárky?

Husovi se připisuje latinský spis Orthographia Bohemica, který navrhl diakritický pravopis. Autorství ale není přesně dokázáno. Hus také nepoužíval slovo „nabodeníčko“, to se k němu dostalo omylem až v 19. století.

Co je spřežkový pravopis?

Je to pravopis, který zapisoval jednu hlásku několika písmeny. Čeština ho používala od 13. století: například cz označovalo č a rz označovalo ř. Diakritický pravopis ho nahradil písmeny s tečkou nebo háčkem.

Proč je Kralická bible důležitá pro češtinu?

Jazyk a pravopis Kralické bible, vydané v šesti dílech v letech 1579 až 1593, byly vzorem pro spisovnou češtinu až do národního obrození. Obrozenci se k jazyku konce 16. století vraceli.

Kdy se začalo psát v místo w?

Dnešní pravopis se v zásadě prosadil v letech 1842 až 1849. Tehdy se místo dvojitého w začalo psát v, místo au psát ou a místo g psát j. Změny pak převzaly školní příručky.

Kdy vyšla první Pravidla českého pravopisu?

První Pravidla se obvykle datují do roku 1902, kdy vyšla jako Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví. Větší revize přinesla vydání z let 1913, 1941, 1957 a 1993.

Která doba se nazývá stará čeština?

Stará čeština je doba od poloviny 12. století do přelomu 15. a 16. století. Dělí se na raná období do konce 13. století, čeština 14. století a čeština doby husitské.