Původ slova Čech: co je doložené a co pověst

Původ slova Čech není jistý. Jazykovědci ho vykládají nejčastěji jako domáckou zkráceninu s významem člen rodu, nebo jako staré obecné slovo čech ve významu chlapec, mladý muž. Že se národ jmenuje podle praotce Čecha, je pověst z kronik, ne etymologie: potomci muže jménem Čech by se podle starého tvoření jmen jmenovali Češici nebo Čechovici.

Ve zkratce

• Etymologie slova Čech je podle časopisu Naše řeč nejasná, výkladů je nejméně sedm.
• První vědecký výklad podal Josef Dobrovský roku 1782, už Jungmann ho odmítl.
• Jaromír Spal hájil v roce 1953 význam člen rodu, našinec, z kořene slov čeleď a člověk.
• Václav Blažek pokládá za nejpravděpodobnější souvislost se slovem čech, tedy chlapec, mladý muž.
• Praotec se u Kosmy jmenuje latinsky Boemus, jméno Čech má až Dalimilova kronika.
• Latinské Bohemia s českým jménem nesouvisí, odkazuje ke keltským Bójům.
• Správně je Češi i Čechové, přídavné jméno český se píše s malým písmenem.

Co slovo Čech znamená a jak se používá

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u hesla Čech dva významy. První je příslušník českého národa, druhý je užší: obyvatel Čech české národnosti, tedy protějšek Moravana. V prvním smyslu se řekne Češi vyhráli nad Slováky, ve druhém sešli se Češi, Moravané a Slezané.

Od kmene k národu

Jaromír Bělič v Naší řeči v roce 1968 napsal, že jméno Čech původně označovalo jen příslušníka středočeského kmene Čechů. Teprve když si tento kmen podrobil ostatní, rozšířil se význam na obyvatele celé země a země dostala název Čechy. Bělič připomíná i Havlíčkův povzdech z roku 1846, že se Moravan Čechem nenazve. Národní jména žijí i v ustálených obratech, jak ukazuje text o tom, proč je pro Čecha neznámá věc španělská vesnice.

Nejstarší doklady jména

V nejstarších latinských pramenech se místo slova Čech píše Boemus a Boemia. Domácí slovanské jméno se objevuje v textech psaných slovansky a pak česky.

Kosmas: Boemus a Boemia

Kosmas psal latinskou Kroniku Čechů na počátku 12. století. V první knize líčí, jak se lid usadil nejspíš kolem hory Říp. Když měli zemi pojmenovat, řekli staršímu, že se jmenuje Boemus, ať se tedy země jmenuje Boemia. Slovo Čech v tomto vyprávění nezazní, Kosmas užívá jen latinské jméno.

Legendy a Dalimil

Ladislav Horák cituje v Naší řeči slovanskou legendu o svatém Václavu, kde se píše o Češích a o mužích českých. Podle historika Vacka, kterého Horák shrnuje, označovalo jméno Čechové ve starých pramenech hlavně svobodné muže, bojovníky. Česky psaná kronika tak řečeného Dalimila z počátku 14. století už vypráví o muži, jemuž bylo jméno Čech.

Jak původ slova Čech vykládají jazykovědci

Horák v roce 1961 napsal, že od Dobrovského uplynulo téměř 180 let, aniž byl původ jména vyjasněn za obecného souhlasu. Přehled starších výkladů podal Jaromír Spal v Naší řeči v roce 1953.

Dobrovský: první, počínající

Josef Dobrovský spojil jméno se slovesem číti, které je v počíti a začíti. Čechové prý přišli do západních krajin první. Josef Jungmann namítl, že staroslověnština a polština by pak ve slově musely mít nosovou samohlásku.

Člen rodu, našinec

Hošek spojil v roce 1891 jméno s kořenem čel-, který je ve slovech čeleď a člověk. Spal na něj navázal: domácké podoby jmen vznikaly tak, že se k první slabice přidala přípona -ch, jako Vach z Václav nebo Přech z Přemysl. Čech by tedy znamenal člen rodu, našinec. Spal tento výklad pokládal za mnohem pravděpodobnější než ostatní.

Chlapec, mladý muž

Sutnar si v roce 1908 všiml, že slovinština má pro chlapce i pro příslušníka českého národa stejné slovo: čeh a Čeh. Spal uvádí podle slovinského slovníku Pleteršnikova význam hoch ve stáří deset až patnáct let a také pastevec. Etymolog Václav Blažek z Masarykovy univerzity rozebral v roce 2010 dosavadní výklady a za nejpravděpodobnější označil právě toto slovo, známé ze slovinštiny a kašubštiny.

Strážce, bojovník

Šafařík uvažoval o slovese čekati. Horák tento výklad v roce 1961 oživil: Čech měl být muž na čekané, tedy na stráži. Redakce Naší řeče k článku připojila poznámku, že jeho vývody zdaleka nepovažuje za definitivní řešení.

Sušší místo

Stať ve Slově a slovesnosti z roku 1940 odvodila národní jméno z místního jména Čechy, které mělo znamenat suchá, stepní místa. Jako hlavní domněnku ho uvádí slovník Holuba a Kopečného, jak ho cituje Spal. Bohuslav Havránek ho odmítl hned v témž čísle časopisu. Spal upozornil, že obecné slovo čechy ani čachy není doloženo, a Václav Machek mu v poznámce dal za pravdu.

Praotec Čech je pověst, ne etymologie

Vyprávění o praotci, po kterém se jmenuje země i lid, proslavily Staré pověsti české Aloise Jiráska. Jazykovědci ho za výklad jména nepokládají. Barvitý příběh se drží lépe než doklady i u rčení, jak ukazuje článek o tom, jak vznikla Potěmkinova vesnice.

Proč pověst jako výklad neobstojí

Spal nazval předpoklad, že kmen dostal jméno po vůdci, krajně nepravděpodobným. Potomci muže jménem Čech by se totiž jmenovali příponou -ici, tedy Češici nebo Čechovici. Obě jména jsou doložena jako místní. Už Šafařík soudil, že národ nedostal jméno od vůdce, naopak jednotlivci si národní jméno brali jako příjmení.

Co vlastně vysvětluje Kosmas

Kosmas sám píše, že neví, kolik příchozích bylo. V jeho vyprávění navrhnou jméno země sami příchozí a odvodí ho od latinského jména staršího, Boemus. Kronika tak vysvětluje latinský název Boemia, ne slovo Čech. České jméno praotce přidal až Dalimil.

Čechy, český, Česko a Bohemia

Čechy a český

Čechy jsou pomnožné jméno. Na záměny jmen místních a obyvatelských ukázal podle Spala už Jan Gebauer: u Dalimila se píše do Němec a z Polan ve významu do Německa a z Polska. Přídavné jméno znělo původně češský, už ve staré češtině se ale zjednodušilo na český, jak uvádí Internetová jazyková příručka.

Česko

Název Česko je odvozen od přídavného jména český stejně jako Slovensko od slovenský. Nejstarší doklad v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český je z roku 1777 a slovo v něm znamená Čechy. Opačným směrem, z češtiny do cizích jazyků, putovala slova, o kterých píšeme v článcích o původu slova robot a o tom, odkud se vzala pistole.

Bohemia a anglické Czech

Latinský název má jiný kořen. Římský historik Tacitus v Germanii píše, že v kraji, kde dřív sídlili Bójové, zůstalo jméno Boihaemum, ačkoli se obyvatelé změnili. K tomuto jménu se řadí latinské Bohemia i německé Böhmen, se slovem Čech tedy nesouvisejí. Anglické Czech je podle anglických výkladových slovníků přejato přes polštinu, odtud jeho pravopis se spřežkou cz.

Pravopis a tvary

Jména národů a obyvatel se píšou s velkým písmenem, přídavná jména od nich s malým. Správně je tedy Čech, Češka, Čechy, ale český jazyk, česká kuchyně a také čeština.

Češi, nebo Čechové

Internetová jazyková příručka uvádí v 1. pádě množného čísla oba tvary, Češi i Čechové, a tvar Čechové hodnotí jako knižní. V 6. pádě je jen o Češích, ve 4. a 7. pádě Čechy. Věta porazili Čechy má tedy stejný tvar jako název země. V jednotném čísle je správně Čechovi i Čechu.

Do Čech, v Čechách

Země Čechy se skloňuje jako ženské pomnožné jméno: do Čech, k Čechám, v Čechách, za Čechami. Velké písmeno má přídavné jméno český jen na začátku vlastního názvu: Česká republika, Český ráj. Další sporná místa shrnuje přehled pravopisných případů, původ jiného domácího slova rozebírá text o tom, odkud jsou Vánoce.

Šest omylů o slově Čech

1. Češi se jmenují podle praotce Čecha. Je to pověst. Potomci Čecha by se podle Spala jmenovali Češici nebo Čechovici.
2. Už Kosmas píše o praotci Čechovi. Kosmas psal latinsky a staršího nazývá Boemus.
3. Původ slova Čech je dávno vyřešený. Naše řeč ho opakovaně označila za nejasný, výklady si odporují.
4. Čech znamenalo první, počínající. Výklad Dobrovského odmítl už Jungmann z hláskových důvodů.
5. Bohemia je latinský překlad slova Čechy. Název odkazuje ke keltským Bójům a s českým jménem nesouvisí.
6. Česko je novotvar z devadesátých let. Slovo je doložené od roku 1777.

Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.

Časté otázky

Odkud pochází slovo Čech?

Jistě se to neví. Jaromír Bělič v Naší řeči napsal, že etymologie slova Čech je nejasná. Nejčastěji se uvádějí dva výklady: domácká zkrácenina s významem člen rodu a staré obecné slovo čech ve významu chlapec, mladý muž, které zná slovinština.

Jmenují se Češi podle praotce Čecha?

Ne, to je pověst. Jaromír Spal v Naší řeči namítl, že potomci muže jménem Čech by se podle starého tvoření jmen jmenovali Češici nebo Čechovici. Už Šafařík soudil, že národ nedostal jméno od vůdce, ale jednotlivci si naopak brali národní jméno jako příjmení.

Co znamenalo slovo Čech původně?

Podle výkladu z kořene čel-, který je ve slovech čeleď a člověk, znamenalo člen rodu, našinec. Podle výkladu opřeného o slovinské čeh znamenalo chlapec nebo mladý muž. Žádný z výkladů není přijat obecně.

Kdo jako první zkoumal původ jména Čech?

První vědecký pokus udělal Josef Dobrovský v roce 1782 v předmluvě k Pelclovým dějinám Čech a vrátil se k němu roku 1827 v Časopise Českého muzea. Jméno spojil se slovesem počíti. Tento výklad odmítl už Josef Jungmann.

Jak se jmenuje praotec Čech v Kosmově kronice?

Kosmas psal latinsky a staršího, který přivedl lid k hoře Říp, nazývá Boemus. Země po něm podle kroniky dostala jméno Boemia. České jméno Čech má až česky psaná kronika tak řečeného Dalimila.

Proč se Čechám říká latinsky Bohemia?

Latinský název nesouvisí se slovem Čech. Římský historik Tacitus v Germanii píše, že v kraji, kde dřív sídlili keltští Bójové, zůstalo jméno Boihaemum, ačkoli se obyvatelé změnili. K tomuto jménu se řadí latinské Bohemia i německé Böhmen.

Je správně Češi, nebo Čechové?

Správné jsou oba tvary. Internetová jazyková příručka uvádí v 1. pádě množného čísla Češi i Čechové a dodává, že tvar Čechové je pociťován jako knižní. V 6. pádě je jen tvar o Češích.

Píše se český s velkým písmenem?

Přídavné jméno český se píše s malým písmenem: český jazyk, česká literatura. Velké písmeno má jen na začátku vlastního názvu, například Česká republika nebo Český ráj. Jména Čech, Češka a Čechy se píšou s velkým písmenem vždy.