Big Ben není jméno věže a další omyly

Big Ben není jméno věže ani hodin. Je to jméno zvonu, který visí uvnitř. Věž se do roku 2012 jmenovala prostě Hodinová a označení St Stephen’s Tower, které se u nás občas objeví, nebylo oficiální nikdy. A ten charakteristický tón, podle kterého se zvon pozná, dělá prasklina z roku 1859, kterou nikdo neopravil.

Ve zkratce

• Big Ben je velký zvon, věž se od roku 2012 jmenuje Elizabeth Tower.
• Původ jména není doložený, parlamentní záznamy o něm mlčí.
• Hodiny měly být přesné na jednu sekundu, což se tehdy zdálo nesplnitelné.
• Chod se dolaďuje skládáním starých pencí na kyvadlo, jedna mince dělá 0,4 sekundy za den.
• První zvon praskl při zkouškách, druhý praskl po dvou měsících provozu.
• Hodiny opakovaně stály, nejdéle po poruše v roce 1976.
• Věž se naklání kvůli měkkému londýnskému jílu, ale nebezpečné to není.

Co je vlastně Big Ben

Tohle je nejrozšířenější omyl o jedné z nejfotografovanějších staveb světa a stojí za to ho rozplést pořádně.

Big Ben je jméno velkého zvonu uvnitř věže na severním konci Westminsterského paláce. Ne věže, ne hodin. Rozšířeným užíváním se přeneslo na celou stavbu, což je dnes běžné, ale mezi odborníky sporné.

Ostatní jména jsou přitom docela uspořádaná:

• Great Clock of Westminster, tedy Velké westminsterské hodiny, je oficiální název hodinového stroje.
• Clock Tower, tedy Hodinová věž, byl oficiální název stavby od dokončení až do roku 2012.
• Elizabeth Tower je název od roku 2012, přijatý k diamantovému jubileu Alžběty II., tedy k šedesáti letům na trůně. Pamětní deska byla odhalena v září téhož roku.

Přejmenování má svou logiku: na opačném konci paláce stojí Victoria Tower, pojmenovaná obdobně k jubileu královny Viktorie.

A odkud se vzal St Stephen’s Tower

Tenhle název nikdy nebyl oficiální. Šlo o novinářskou zkratku z viktoriánské doby, kdy tisk označoval jako St Stephen’s cokoli, co souviselo s parlamentem, protože Dolní sněmovna zasedala v St Stephen’s Hall. Do některých cestovních textů se to přeneslo jako fakt, ale úřední oporu to nemá.

Odkud je jméno Big Ben

Krátká odpověď zní, že to nikdo neví. Existují dvě verze a ani jedna nemá oporu v úředním záznamu.

Verze první, Sir Benjamin Hall. Velšský politik a ministr odpovědný za veřejné stavby, který dozoroval závěrečné fáze obnovy parlamentu a instalaci zvonu. Jeho jméno je na zvonu vyryto a dobové novinové zmínky z konce padesátých let devatenáctého století ho s pojmenováním spojují.

Verze druhá, Benjamin Caunt. Anglický boxer, šampion těžké váhy z téže doby, kterému se přezdívalo Big Ben. Tahle verze je pozdější a slabší.

Klíčové je, co chybí. Hansard, tedy oficiální stenografický záznam jednání parlamentu, neobsahuje žádnou poznámku, která by kteroukoli verzi potvrzovala. Populární historka o tom, že v roce 1857 při dlouhé debatě o pojmenování zvonu někdo unaveně zvolal, ať se tomu prostě říká Big Ben, zatímco mluvil Benjamin Hall, je proto tradovaná, ne doložená.

Doložitelné je tedy jen tolik: Hallovo jméno je na zvonu a dobový tisk s ním jméno spojoval.

Věž, která vznikla po požáru

V říjnu 1834 zničil požár starý Westminsterský palác a nový se stavěl na jeho místě. Soutěž na palác vyhrál Charles Barry, ale návrh samotné hodinové věže je dílem Augusta Pugina ve stylu perpendikulární neogotiky. Byla to jedna z jeho posledních prací.

Údaj	Hodnota
Stavba věže	1843 až 1859
Výška	asi 96 m
Půdorys	čtverec o straně 12,2 m
Konstrukce	cihlové jádro, obklad z vápence
Schodů ke zvonici	334
Průměr ciferníku	asi 6,9 m
Hmotnost velkého zvonu	kolem 13,5 tuny
Hmotnost hodinového stroje	asi 5 tun

Hodiny, které měly být nemožné

Za nejzajímavější částí celé stavby stojí jedna věta v zadání. Královský astronom George Airy, jmenovaný v roce 1846 rozhodčím soutěže na výrobu hodin, stanovil, že první úder každé celé hodiny musí být přesný na jednu sekundu.

Na tehdejší poměry to bylo považované za nesplnitelné. Nešlo o hodinky v kapse, ale o stroj s obrovskými ručičkami, které jsou celý rok venku v dešti, větru a sněhu. Mezi předními hodináři té doby, zejména Benjaminem Lewisem Vulliamym a Edwardem Johnem Dentem, se o zakázku strhl spor.

Airy si přizval jako poradce Edmunda Becketta Denisona, právníka a nadaného amatérského hodináře. Výsledek byl neobvyklý: v únoru 1852 dostal zakázku Dent, ale stavěl podle Denisonova návrhu. Dent v roce 1853 zemřel a stroj dokončil jeho nevlastní syn v roce 1854. Do věže se ale instaloval až v roce 1859, protože věž do té doby nebyla hotová.

Gravitační krok, který problém vyřešil

Denisonův vynález se jmenuje dvojitý tříramenný gravitační krok a je to elegantní řešení konkrétního fyzikálního problému. Denison si ho nikdy nenechal patentovat.

V čem byl problém: u běžného hodinového kroku pohání kyvadlo přímo soukolí. To znamená, že se do kyvadla propíše každá nerovnost v přenosu. A u věžních hodin je zdrojem těch nerovností počasí. Vítr opřený do čtyřmetrové minutové ručičky, mokrý sníh na ní nalepený nebo led v ložisku vytvářejí proměnlivý odpor, který se přes soukolí vrací zpět do kyvadla a rozhazuje chod.

Denisonovo řešení: mezi soukolí a kyvadlo vložil dvě gravitační ramena. Tříramenné únikové kolo střídavě nadzvedá jedno a druhé rameno a impulz do kyvadla dává vlastní váha padajícího ramene, ne soukolí. Kyvadlo tak dostává vždycky stejně velký impulz bez ohledu na to, co se právě děje na ručičkách.

Přeloženo do jedné věty: kyvadlo se odpojilo od počasí. Řešení se stalo vzorem pro přesné věžní hodiny po celém světě.

Jak se hodiny seřizují mincemi

Kyvadlo je uzavřené ve větruvzdorné skříni, měří kolem čtyř metrů, váží zhruba 300 kilogramů a jeden kyv trvá dvě sekundy.

Jemné doladění chodu se dělá způsobem, který zní jako historka, ale funguje dodnes: na talířek na kyvadle se skládají staré předdecimální penny. Jedna mince změní chod hodin o 0,4 sekundy za den.

Princip je jednoduchá fyzika. Perioda kyvadla závisí na poloze jeho těžiště. Přidaná mince posune těžiště o kousek výš, kyvadlo se tím efektivně zkrátí a hodiny jdou o něco rychleji. Ubráním mince se chod zpomalí. Je to nastavování s krokem necelé půl sekundy denně, což je u stroje z poloviny devatenáctého století pozoruhodná citlivost.

V roce 2009 nahradila tři penny pamětní pětilibrová mince vydaná k londýnské olympiádě. Přesnost výsledku je doložitelně vysoká: hodiny drží čas s odchylkou v řádu několika sekund za týden.

Zvon, který praskl dvakrát

Historie samotného Big Benu je série nehod.

První zvon byl odlit v srpnu 1856 a vážil asi šestnáct tun. Do Londýna se dopravil po železnici a lodí a přes Westminsterský most ho táhl vůz se šestnácti bílými koňmi. Protože věž ještě nebyla hotová, zkoušel se dole v areálu paláce. Při zkouškách v říjnu 1857 praskl, trhlina měřila přes metr. Slévači svalovali vinu na hodináře, který podle nich prosadil výrazně těžší kladivo, než na jaké byl zvon počítán.

Druhý zvon byl odlit v dubnu 1858 z kovu toho původního, v jiné slévárně, a je asi o dvě a půl tuny lehčí. Poprvé udeřil v červenci 1859.

A v září 1859 praskl i on, znovu kvůli příliš těžkému kladivu.

Oprava, která z vady udělala poznávací znak

Zvon pak asi čtyři roky mlčel a hodiny odbíjely na jednom z menších zvonů. Řešení navrhl opět George Airy a bylo pragmatické:

1. Z okraje zvonu se vysekl malý čtvercový kousek kovu, aby se trhlina dál nešířila.
2. Zvon se pootočil o jednu osminu obvodu, takže kladivo dopadá na jiné místo.
3. Nasadilo se podstatně lehčí kladivo.

Prasklina nebyla nikdy opravena a je ve zvonu dodnes. Právě jí vděčí Big Ben za svůj charakteristický, mírně nečistý tón. Zvuk, který je pro miliony lidí zvukem Londýna, je tedy důsledek vady, kterou se nikomu nechtělo řešit.

Kladivo bylo poprvé od instalace vyměněno až v roce 2007. Dnešní váží kolem dvou set kilogramů a úder dosahuje sto deseti až sto patnácti decibelů.

Čtyři menší zvony a odkud je melodie

Čtvrťové zvony jsou čtyři, naladěné na tóny gis, fis, e a h. Melodie se jmenuje Westminster Quarters a nepochází z Londýna, ale z Cambridge, z kostela Great St Mary’s. Připisuje se Williamu Crotchovi jako variace na árii z Händelova Mesiáše.

K melodii se váže verš prosící o vedení a ochranu, který je napsaný na desce v hodinové místnosti. A jeden detail pro pozorné: v celou hodinu zazní nejdřív čtvrťové zvony a velký zvon udeří až pětadvacet sekund poté.

Ciferníky

Každý ciferník má průměr kolem sedmi metrů a je složený ze sešroubovaných litinových segmentů se zlacenými rámy. Výplň tvoří opálové sklo skládané jako vitráž, přičemž zdroje uvádějí 312 nebo 324 skleněných dílů na jeden ciferník. Při poslední obnově se vyměnilo 1296 dílů celkem.

Hodinová ručička je z dělové bronzoviny a měří 2,7 metru, minutová je z měděného plechu a měří 4,3 metru. Pod každým ciferníkem je latinský nápis prosící o ochranu královny Viktorie.

Dva detaily, které se snadno přehlédnou. Čtyřka je psaná IV, ne obvyklým hodinářským IIII. A rámy ciferníků byly původně v pruské modři, na černo se přetřely až ve třicátých letech dvacátého století kvůli maskování špíny z tehdejšího smogu. Průzkum při poslední obnově našel nejméně šest různých barevných schémat za sto šedesát let a modrá se vrátila.

Nad ciferníky je světlo, které signalizuje, že parlament zasedá. Při obnově bylo rozebráno, restaurováno a osazeno úspornými diodami.

Kdy hodiny stály

Představa, že hodiny běží nepřetržitě od roku 1859, je jedním z nejhouževnatějších mýtů.

• Před rokem 1878: první zastavení způsobil sníh napadaný na ručičky.
• 1916 až 1918: zvony umlčeny a ciferníky se v noci nesvítily, aby nesloužily zeppelinům jako orientační bod. Zvonění se vrátilo 11. listopadu 1918 v jedenáct hodin.
• 1939 až 1945: ciferníky opět zatemněny, zvony ale zvonily dál.
• Květen 1941: bombardování poškodilo kamenné i kovové části věže a rozbilo sklo jižního ciferníku.
• Srpen 1976: nejzávažnější porucha v historii. Únavou selhal vzduchový regulátor odbíjecího stroje, čtyřtunové závaží roztočilo buben a stroj se rozbil. Hodiny stály celkem šestadvacet dní rozložených do devíti měsíců.
• 2005: zastavení pravděpodobně kvůli horku, teplota toho dne dosáhla skoro dvaatřiceti stupňů.
• 2017 až 2022: zvony umlčeny kvůli obnově, hlavně kvůli ochraně sluchu pracovníků.

Obnova, která odhalila víc, než se čekalo

Rekonstrukce probíhala od roku 2017 do listopadu 2022 a je učebnicovým příkladem toho, proč se rozpočty památkových oprav nedají odhadnout dopředu. Původní odhad byl 29 milionů liber, výsledek asi 80 milionů.

Důvod navýšení je konkrétní: poprvé v historii se daly udělat průzkumy do hloubky konstrukce. Našly se rozsáhlejší škody po bombardování v roce 1941, než se předpokládalo, azbest ve zvonici, olovnaté nátěry, rozbité sklo a kamenné řezby zdegradované znečištěným vzduchem.

Rozsah prací tomu odpovídal. Sejmulo se, opravilo a vrátilo 2567 litinových střešních tašek, všech 1296 skleněných dílů ciferníků nahradily věrné repliky od německé sklárny a rámy se vrátily do původní pruské modři. A přibyla jedna věc, kterou věž za sto šedesát let neměla: výtah, instalovaný do větrací šachty, a základní hygienické zázemí s tekoucí vodou.

Podobně se protahují a prodražují i jiné velké památkové stavby, jak ukazuje text o tom, proč se Sagrada Familia staví přes sto let.

Nakloněná věž, o kterou nejde

Věž se skutečně naklání, a to k severozápadu. Odchylka je zhruba 230 milimetrů na výšce pětapadesáti metrů, což odpovídá sklonu asi jedna ku dvěma stům čtyřiceti. Na úrovni špice dělá odchylka kolem půl metru a v některých pohledech je patrná okem.

Příčinou je měkký londýnský jíl, na kterém věž stojí od začátku. Z celkového náklonu přibylo asi 22 milimetrů kvůli ražbě tunelů prodloužení metra v devadesátých letech. Během ražby se pod věž vtlačily tisíce tun betonu, aby se podloží stabilizovalo, protože bez té injektáže by se vrchol vychýlil odhadem o dalších deset centimetrů.

Je to nebezpečné? Není. Podle odborných odhadů by při současné rychlosti náklonu trvalo čtyři až deset tisíc let, než by se z toho stal problém.

Šest omylů o Big Benu

1. Big Ben je jméno věže. Není, je to jméno velkého zvonu uvnitř. Věž se do roku 2012 jmenovala Clock Tower a od té doby Elizabeth Tower. Přenesené užití je běžné, ale odborně sporné.
2. Věž se jmenovala St Stephen’s Tower. Nikdy to nebyl oficiální název. Byla to novinářská zkratka z viktoriánské doby podle sálu, kde zasedala Dolní sněmovna.
3. Jméno vzniklo při slavné debatě v parlamentu. Ta historka se traduje, ale parlamentní záznamy o ní mlčí. Původ jména není doložený ani u ministra Benjamina Halla, ani u boxera Bena Caunta.
4. Hodiny nikdy nestály. Stály opakovaně. Nejdelší výpadek přišel po poruše v roce 1976, kdy stroj nefungoval celkem šestadvacet dní během devíti měsíců. Zvony navíc mlčely v obou světových válkách a naposledy při obnově.
5. Zvon zní od roku 1859 pořád stejně. Nezní. První zvon praskl při zkouškách, druhý po dvou měsících provozu. Byl pootočen o osminu obvodu, dostal lehčí kladivo a prasklina v něm zůstala dodnes. Právě ona dělá jeho charakteristický tón.
6. Do věže se dá jen tak zajít. Nedá. Prohlídky se rezervují dopředu, jsou omezené věkem a návštěvník musí zvládnout 334 schodů bez pomoci, protože výtah pro návštěvníky ve věži není a bezbariérové prohlídky se nekonají.

Podobných upřesnění se dá najít u většiny slavných staveb, ať jde o to, kdo navrhl Eiffelovu věž a proč nebyla zbořena, nebo o to, co se v Koloseu doopravdy dělo. Další texty o památkách a destinacích najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Je Big Ben jméno věže, nebo zvonu?

Zvonu. Big Ben je velký zvon uvnitř věže na severním konci Westminsterského paláce. Věž se oficiálně jmenovala Clock Tower a od roku 2012 nese jméno Elizabeth Tower na počest diamantového jubilea Alžběty II. Hodinový stroj má vlastní název, Velké westminsterské hodiny.

Podle koho je zvon pojmenovaný?

Není to doložené. Uvádějí se dvě verze, ministr veřejných staveb Sir Benjamin Hall, jehož jméno je na zvonu vyryto a s nímž jméno spojoval dobový tisk, a boxer Benjamin Caunt přezdívaný Big Ben. Oficiální parlamentní záznamy neobsahují nic, co by kteroukoli z verzí potvrzovalo.

Jak se hodiny seřizují?

Skládáním starých předdecimálních pencí na talířek na kyvadle. Jedna mince změní chod o 0,4 sekundy za den, protože posune těžiště kyvadla o kousek výš, čímž se kyvadlo efektivně zkrátí a hodiny jdou rychleji. V roce 2009 nahradila tři penny pamětní pětilibrová mince.

Proč má zvon takový tón?

Kvůli prasklině. Zvon praskl v září 1859 po dvou měsících provozu, protože měl příliš těžké kladivo. Z okraje se vysekl kousek kovu, aby se trhlina dál nešířila, zvon se pootočil o osminu obvodu a dostal lehčí kladivo. Prasklina v něm zůstala dodnes a dělá jeho charakteristický nečistý tón.

Stály někdy ty hodiny?

Opakovaně. Nejzávažnější porucha přišla v srpnu 1976, kdy selhal regulátor odbíjecího stroje a hodiny stály celkem šestadvacet dní během devíti měsíců. Dále je doloženo zastavení kvůli sněhu, kvůli horku v roce 2005 a plánované odstávky. Zvony mlčely v první světové válce a znovu při obnově v letech 2017 až 2022.

Proč byl hodinový stroj tak výjimečný?

Kvůli zadání, aby byl první úder celé hodiny přesný na jednu sekundu, což se u velkých venkovních hodin považovalo za nesplnitelné. Vyřešil to dvojitý tříramenný gravitační krok, který kyvadlo oddělil od soukolí. Impulz do kyvadla dává váha padajícího ramene, takže vítr a sníh působící na obří ručičky se do chodu nepropíší.

Naklání se věž?

Ano, k severozápadu, zhruba o 230 milimetrů na výšce pětapadesáti metrů. Příčinou je měkký londýnský jíl v podloží, k čemuž přibylo asi 22 milimetrů kvůli ražbě tunelů metra v devadesátých letech. Podle odborných odhadů by při současné rychlosti trvalo tisíce let, než by se z náklonu stal problém.

Dá se do věže dostat?

Jen na předem rezervovanou prohlídku a s omezeními. Návštěvník musí zvládnout 334 schodů bez pomoci, protože výtah pro veřejnost ve věži není a bezbariérové prohlídky se nekonají. Prohlídka trvá zhruba hodinu a půl a rozdávají se chrániče sluchu. Výtah, který při obnově přibyl, slouží provozu, ne návštěvníkům.