Sagrada Família: proč se chrám staví přes sto let

Sagrada Família se staví od 19. března 1882 a hlavní důvod, proč to trvá tak dlouho, je vepsaný přímo v jejím statutu. Je to smírný chrám, tedy stavba, která se ze zásady smí financovat jen z darů a z příspěvků návštěvníků, bez veřejných dotací a bez peněz od církve. Rychlost stavby tak nikdy neurčoval architekt, ale to, kolik lidí zrovna přispělo. Když se v roce 1936 k tomu přidalo zničení Gaudího modelů a plánů, byla ze stavby otázka na víc než století.

Ve zkratce

• Základní kámen byl položen 19. března 1882, tedy na svátek svatého Josefa.
• Antoni Gaudí vedl stavbu od roku 1883 až do své smrti v roce 1926.
• Věž Ježíše Krista měří 172,5 metru a plné výšky dosáhla 20. února 2026.
• Z osmnácti plánovaných věží jich stojí čtrnáct.
• V roce 2025 chrám navštívilo 4 877 567 lidí a měl příjmy 134,5 milionu eur.
• Stavební povolení dostal až 7. června 2019, tedy 137 let po zahájení.

Kdo za chrámem stojí

Myšlenka nepochází od církve ani od města, ale od barcelonského knihkupce Josepa Marii Bocabelly. Ten po návštěvě Vatikánu v roce 1872 založil spolek ctitelů svatého Josefa, katalánsky Associació de Devots de Sant Josep, a rozhodl se postavit v Barceloně smírný chrám. Právě volba tohoto typu stavby určila celý další osud projektu: smírný chrám se smí stavět výhradně z příspěvků věřících. Není to tedy pomalá stavba kvůli složitosti, ale kvůli způsobu financování, který si zakladatel sám zvolil.

První architekt a proč odešel

Kryptu navrhl v novogotickém duchu Francisco de Paula del Villar y Lozano. V roce 1883 rezignoval po sporu s Joanem Martorellem, architektem a poradcem spolku, který nesouhlasil s jeho návrhem hlavic sloupů krypty a s volbou levnějšího materiálu. Práci pak nabídli Martorellovi, ten ji ale odmítl a doporučil místo sebe mladého architekta jménem Antoni Gaudí. Kdyby Martorell nabídku přijal, vypadala by Sagrada Família dnes jako běžný novogotický kostel.

Gaudí a jeho konec

Gaudí projekt převzal v roce 1883 a ředitelem stavby byl jmenován 28. března 1884. Od roku 1914 už nepřijímal jiné zakázky a věnoval se výhradně chrámu. Zemřel 10. června 1926 ve věku 73 let, tři dny poté, co ho na Gran Via de les Corts Catalanes srazila tramvaj. Protože měl obnošené oblečení a u sebe žádné doklady, považovali ho za žebráka a poznali ho až druhý den v nemocnici. V době jeho smrti byla hotová necelá čtvrtina projektu a jediná věž, kterou viděl dokončenou, byla zvonice svatého Barnabáše z roku 1925.

Kdo stavbu vede dnes

Po Gaudím převzal vedení Domènec Sugranyes, po občanské válce Francesc de Paula Quintana. Dnešním hlavním architektem je od roku 2012 Jordi Faulí i Oller, jako výkonný architekt a výzkumník s ním pracuje Mark Burry. Stavbu i provoz spravuje nadace s dlouhým názvem Fundació Junta Constructora del Temple Expiatori de la Sagrada Família, tedy nadace stavební rady smírného chrámu.

Sto třicet sedm let bez povolení

Jeden z nejpodivnějších detailů celého projektu je, že se chrám naprostou většinu své existence stavěl bez platného stavebního povolení. Původní souhlas z devatenáctého století vydala obec, která byla později připojena k Barceloně, a papír se nikdy nepřevedl. V říjnu 2018 se stavební rada s barcelonskou radnicí dohodla na narovnání a 7. června 2019, tedy sto třicet sedm let po položení základního kamene, bylo povolení vydáno. Podle Catalan News zaplatila stavební rada za samotné povolení 4,6 milionu eur a zavázala se uvolnit dalších 36 milionů eur během deseti let na úpravu okolí, dopravu a údržbu veřejného prostoru.

Z čeho se stavba platí

Model se od Bocabellových časů nezměnil, jen zdroj peněz. Zatímco na začátku šlo o dary věřících, dnes tvoří hlavní příjem vstupné návštěvníků. Rok 2025 uzavřel chrám s příjmy 134,5 milionu eur, podle nadace ze sta procent ze soukromých zdrojů. Na samotnou stavbu z toho šlo 51,7 procenta výdajů, dalších 31,8 procenta na správu chrámu a zbytek do fondu diecéze a barcelonské radnici. Pro srovnání, roční rozpočet na stavbu činil 18 milionů eur v roce 2009 a 25 milionů eur v roce 2015.

Co zničila občanská válka

V roce 1936 vnikli anarchisté do Gaudího dílny, zapálili kryptu a rozbili sádrové modely. Shořely plány i fotografie. Právě proto se stavba nedá dokončit prostým čtením původní dokumentace: velká část jednoduše neexistuje. Práce obnovil v roce 1939 Francesc de Paula Quintana z podkladů, které se podařilo rekonstruovat, a dodnes se části původních modelů skládají ze střepů. Je to hlavní argument těch, kdo dostavbu kritizují.

Milníky moderní etapy

Základy fasády Utrpení vznikly v roce 1954, její zvonice byly hotové v roce 1976. V roce 1986 začaly základy všech lodí, sloupů, kleneb a fasád, které byly dokončené v roce 2010. Ve stejném roce, 7. listopadu 2010, chrám vysvětil papež Benedikt XVI. a udělil mu titul menší baziliky. Fasáda Narození a krypta se v roce 2005 dostaly na seznam UNESCO v rámci položky Dílo Antoniho Gaudího, zatímco ostatní Gaudího stavby v Barceloně jsou na seznamu už od roku 1984.

Věž Ježíše Krista

Nejvyšší část stavby dosáhla plné výšky 172,5 metru dne 20. února 2026 a stala se nejvyšší kostelní věží na světě. Přesně sto let po Gaudího smrti, 10. června 2026, ji požehnal papež Lev XIV. Ostatní věže jsou nižší podle přesné hierarchie: apoštolské zhruba do 107 metrů, čtyři věže evangelistů po 135 metrech, dokončené v listopadu 2023, a věž Panny Marie 138 metrů, hotová v prosinci 2021. Ze všech osmnácti věží dnes stojí čtrnáct, chybí čtyři apoštolské na fasádě Slávy.

Jak Gaudí počítal tvar

Gaudí nerad kreslil a raději počítal fyzikálně. Ze šňůr a řetízků zavěšených ze stropu a zatížených sáčky s broky sestavoval visuté modely. Volně zavěšený řetěz zaujme tvar řetězovky, ve které působí jen tah a žádný ohyb. Když se takový model obrátí vzhůru nohama, dostane se tvar, ve kterém působí naopak jen tlak, tedy přesně to, co kámen a cihla snesou nejlépe. Model si prohlížel zrcadlem nebo na obrácené fotografii. Každá změna zatížení se okamžitě promítla do nového tvaru, takže šlo o mechanický výpočet v reálném čase, předchůdce dnešního parametrického navrhování. Metodu poprvé použil na kostele v Colònia Güell.

Proč chrám nemá opěráky

Klasická gotika potřebuje vnější opěrný systém, aby zachytila boční tlaky kleneb. Katenární oblouk a nakloněný sloup ale vedou zatížení dolů uvnitř stavby, takže vnější opěráky nejsou potřeba. Gaudí je označoval za berle a chtěl se jich zbavit. Vnitřek lodi je proto komponovaný jako les: sloupy se nahoře větví do dalších ramen a nesou klenbu jako koruna stromu, přičemž průřez sloupu se s výškou proměňuje od čtvercového základu přes osmiúhelník a šestnáctiúhelník až téměř ke kruhu.

Vitráže a světlo

Barevná okna vytvořil Joan Vila-Grau, který na nich pracoval od roku 1999 přes dvacet let technikou zasklívání do olova. Východní strana u fasády Narození má studené modré a zelené tóny, západní strana u fasády Utrpení teplé červené a oranžové. Gaudí umístil barevná skla do spodních oken, kam přímé slunce dosáhne jen omezeně, a horní okna nechal čirá, aby se klenby prosvětlily. Rozdíl mezi ránem a odpolednem uvnitř chrámu je proto zásadní.

Proč to jde dokončit až dnes

Gaudí pracoval s plochami, které se dají popsat přímkami, tedy s hyperboloidy, paraboloidy a helikoidy. Ty se dají zapsat rovnicí, což je přesně to, co počítač zvládne. Od roku 2001 se sádrové modely tisknou na 3D tiskárnách za dvanáct hodin místo týdnů ruční práce a materiál je natolik podobný sádře, že jde míchat díly starých Gaudího modelů s novými. Kámen se dnes navíc obrábí číslicově řízenými frézami mimo staveniště místo ručního tesání. Podle Jordiho Faulího by tenhle chrám nešlo postavit dřív: umožnil to až výkon počítačů, přesné trojrozměrné skenování a prototypování.

Kontroverze, které stavbu provázejí

Nejtrvalejší výhrada zní, že se chrám dostavuje podle interpretace, ne podle původní dokumentace. V roce 2008 podepsalo přes čtyři sta architektů a historiků manifest, který žádal zastavení stavby s argumentem, že chrám měl zůstat monumentálním torzem. Proti dostavbě se v různých obdobích vyslovili i Le Corbusier a Walter Gropius. Kritiku sklidil také sochař Josep Maria Subirachs za strohou hranatou výzdobu fasády Utrpení, přestože sám dřív podepsal protestní manifest proti způsobu dostavby.

Tunel rychlodráhy pod chrámem

V letech 2010 až 2011 se pod centrem Barcelony razil dvoukolejný tunel dlouhý 5,6 kilometru, který spojil nádraží Sants a La Sagrera. Vede pod ulicí Mallorca v blízkosti chrámu a provoz byl zahájen 8. ledna 2013. Stavební rada i sousedské spolky byly proti a upozorňovaly, že není zaručeno, že ražba neohrozí stabilitu stavby. Španělské úřady trvaly na tom, že riziko nehrozí, a jako ochrana byla postavena železobetonová stěna dlouhá 240 metrů a hluboká 42 metrů.

Schodiště, které nemá povolení

Hlavní vstup fasádou Slávy je zhruba pět metrů nad úrovní ulice. Původní záměr počítá s monumentálním schodištěm dlouhým kolem 57 metrů, které by přešlo přes ulici Carrer de Mallorca. To by znamenalo zbourat obytné domy postavené v sedmdesátých letech a odhady mluví o vystěhování zhruba tří tisíc lidí a o dopadu na zhruba padesát provozoven. Schodiště zatím nemá platné stavební povolení a otevřené zůstává i to, kdo by vyvlastnění zaplatil.

Co vědět před návštěvou

Vstup je řízený časovými sloty a kapacita je pevně omezená. Při návštěvnosti kolem pěti milionů lidí ročně bývají atraktivní časy obsazené s velkým předstihem a na místě se často nedostane, takže rezervace předem není pohodlí, ale podmínka. Podobný režim mají dnes všechny přetížené evropské památky, jak ukazuje i text o tom, co obnáší návštěva vídeňského zámku Schönbrunn.

Kdy jít kvůli světlu

Východní strana u fasády Narození se rozsvítí dopoledne, ideálně hned po otevření, kdy je slunce nízko a modrá a zelená skla vrhají barvu hluboko do lodi. Západní strana u fasády Utrpení hoří teplými červenými a oranžovými tóny odpoledne a k večeru. Nejsilnější efekt bývá blízko slunovratům, kdy paprsky procházejí okny nejpříměji. Kdo chce vidět obojí, musí počítat s tím, že se do chrámu podívá dvakrát. Podobně jako u nedokončeného zámku Neuschwanstein platí i tady, že představa o stavbě se od skutečné podoby dost liší.

Výstup na věže

Vstup na věže je samostatná vstupenka nad rámec základního vstupu a přístupné jsou věže na fasádě Narození a na fasádě Utrpení. Nahoru se jede výtahem, ale dolů se jde vždy pěšky po točitém schodišti, kterých je řádově tři sta až čtyři sta. Poslední úsek je úzká šnekovnice se zdí po jedné straně a nízkým zábradlím po druhé, takže kdo má potíže s výškami, měl by to zvážit. Děti pod šest let nemají na věže přístup a při bouřce se zavírají. Vyhlídková plošina ve věži Ježíše Krista se má veřejnosti otevřít až po dokončení interiéru.

Šest věcí, které o Sagradě Família překvapí

1. Stavbu inicioval knihkupec, ne církev ani město.
2. Gaudí projekt převzal jen proto, že ho jiný architekt odmítl.
3. Většinu své existence se chrám stavěl bez stavebního povolení.
4. Původní plány a modely shořely v roce 1936, dostavuje se z rekonstrukce.
5. Tvar kleneb Gaudí spočítal zavěšenými provázky, ne kreslením.
6. Plánované hlavní schodiště by znamenalo zbourání obytných domů.

Další místa v Evropě a co u nich rozhoduje najdete v průvodci cestováním.

Podobně spornou autorskou historii má i Eiffelova věž a její autorství.

O poznání delší a rozporuplnější stavební historii má Koloseum a jeho mýty.

Prodlužování a prodražování památkových oprav má obvykle konkrétní příčinu. Popisuje ji text o tom, co odhalila obnova Big Benu.

Časté otázky

Proč se Sagrada Família staví tak dlouho?

Protože je to smírný chrám, který se ze zásady financuje jen z darů a příspěvků návštěvníků, bez veřejných dotací a bez peněz církve. K tomu se přidalo zničení Gaudího plánů a modelů v roce 1936 a přerušení prací za občanské války.

Kdo chrám navrhl a kdo ho vede dnes?

Kryptu navrhl Francisco de Paula del Villar y Lozano, který v roce 1883 rezignoval. Projekt převzal Antoni Gaudí a vedl ho až do své smrti v roce 1926. Od roku 2012 je hlavním architektem Jordi Faulí i Oller.

Jak vysoká je věž Ježíše Krista?

Měří 172,5 metru a plné výšky dosáhla 20. února 2026, čímž se stala nejvyšší kostelní věží na světě. Přesně sto let po Gaudího smrti, 10. června 2026, ji požehnal papež Lev XIV.

Kolik věží má chrám mít?

Osmnáct. Dvanáct představuje apoštoly, čtyři evangelisty, jedna Pannu Marii a jedna Ježíše Krista. Postaveno je jich čtrnáct, chybí čtyři apoštolské věže na fasádě Slávy.

Kdy byl chrám vysvěcen?

7. listopadu 2010 ho vysvětil papež Benedikt XVI. a zároveň mu udělil titul menší baziliky. Fasáda Narození a krypta se v roce 2005 dostaly na seznam UNESCO v rámci položky Dílo Antoniho Gaudího.

Jak Gaudí počítal tvar kleneb?

Zavěšenými modely ze šňůr zatížených sáčky s broky. Volně zavěšený řetěz zaujme tvar řetězovky, ve které působí jen tah, a po obrácení vzhůru nohama vznikne tvar, ve kterém působí jen tlak, tedy to, co kámen snese nejlépe.

Kdy je uvnitř nejlepší světlo?

Dopoledne se rozsvítí východní strana u fasády Narození se studenými modrými a zelenými skly, odpoledne a k večeru západní strana u fasády Utrpení s teplými červenými a oranžovými tóny.

Co obnáší výstup na věže?

Je to samostatná vstupenka. Nahoru se jede výtahem, ale dolů se vždy jde pěšky po úzkém točitém schodišti s řádově třemi sty až čtyřmi sty schody. Děti pod šest let nemají přístup a při bouřce se věže zavírají.