Koloseum: co se tam doopravdy dělo a co je mýtus

Palec dolů jako rozsudek smrti nepochází z antiky, ale z obrazu namalovaného v roce 1872. Žádný antický autor nepopsal, jak to gesto vlastně vypadalo. A podobně se to má s křesťany: k Koloseu je poprvé připojil až autor píšící kolem roku 400, tedy víc než tři sta let po Neronovi.

Ve zkratce

• Původní jméno je Flaviovský amfiteátr, Koloseum je podle kolosální sochy, která stála poblíž.
• Postaveno ze spolu z židovské války, otevřeno v roce 80 hrami, které trvaly sto dní.
• Kapacita se odhaduje kolem padesáti tisíc, antický pramen uvádí sedmaosmdesát tisíc.
• Osmdesát vchodů v přízemí, sedmasedmdesát pro diváky, s vytesanými čísly, z nichž je devětadvacet dodnes vidět.
• Gladiátoři v aréně neumírali při každém zápase, poražený mohl být ušetřen a šlo o drahé profesionály.
• Jižní strana se zřítila při zemětřesení v roce 1349, protože stojí na nestabilním náplavovém podloží.
• Nová podlaha arény se plánuje od roku 2015 a stále není hotová.

Co to je za stavbu

Amfiteátr začal stavět císař Vespasianus v roce 72 a otevřel ho jeho syn Titus v roce 80. Financovala ho kořist z jeruzalémského chrámu po první židovské válce, tedy ne daně ani císařská pokladna v běžném smyslu, ale konkrétní vojenský zisk.

Jméno Koloseum stavba nikdy oficiálně nenesla. Správně je Flaviovský amfiteátr, podle dynastie, která ho postavila. Přezdívku dostala podle kolosální sochy Nerona, která stála poblíž a která byla sama pojmenována po rhodském kolosu.

Údaj	Hodnota
Délka a šířka	189 a 156 metrů
Výška vnější zdi	48 metrů
Zastavěná plocha	24 000 metrů čtverečních
Vchody v přízemí	80, z toho 76 pro běžné diváky
Patra	tři nad sebou plus podium
Sloupové řády	dórský, iónský a korintský
Travertin	přes 100 000 metrů krychlových
Podzemí	asi půl hektaru, čtrnáct chodeb kolem centrální

Rozměry samotné arény se v pramenech rozcházejí, uvádí se zhruba osmdesát na padesát i sedmaosmdesát na pětapadesát metrů. Rozdíl je nejspíš v tom, jestli se počítá bojová plocha, nebo plocha včetně podia. Do textu, který má vydržet, patří proto řádová hodnota, ne přesné číslo.

Kolik se tam vešlo lidí

Tady je klasický případ, kdy antický pramen a moderní odhad říkají něco jiného. Pozdně antický kalendář uvádí sedmaosmdesát tisíc míst. Moderní odhady se pohybují kolem padesáti tisíc a jako průměrné publikum se uvádí pětašedesát tisíc. Oficiální správa památky žádné číslo neuvádí vůbec a mluví jen o největším amfiteátru světa.

Jak se vcházelo

Vstup byl zdarma a přísně stratifikovaný podle společenského postavení. Osmdesát oblouků v přízemí neslo vytesaná a červeně zvýrazněná čísla a devětadvacet z nich je dodnes čitelných. Podle čísla na vstupence, tedy na hliněné destičce, šel divák k danému oblouku a odtud k sektoru, který mu podle stavu příslušel.

Pořadí bylo jednoznačné. Císařská lóže u jižního vchodu, senátoři nejblíž aréně, jezdci v prvním sektoru nad nimi, nižší vrstvy v druhém a nejchudší nahoře v dřevěném ochozu. Kdo se dnes diví, proč je vstup do stadionu řešený očíslovanými sektory a branami, dívá se na dvoutisíciletý vynález.

Co se tam doopravdy dělo

Denní program měl pevné pořadí, které je doložené hned několika prameny.

• Ráno štvanice na zvířata. Divoká i cvičená zvířata, lovci a inscenované scény.
• V poledne popravy odsouzenců. Nejméně divácky atraktivní část, kdy si publikum chodilo pro jídlo.
• Odpoledne gladiátorské zápasy. Hlavní bod programu.

Nejlepším antickým svědectvím o polední části je Senekův sedmý dopis. Popisuje ji přesně a bez soucitu s publikem: ráno jsou lidé předhazováni medvědům a lvům, v poledne těm, kdo se na to předtím dívali. A dodává, že odsouzenci neměli nic, čím by se bránili, protože celá jejich těla byla vystavena ráně, a že přihlížející volají, ať se vítěz spáruje s dalším, kdo ho zabije.

Popravy se navíc inscenovaly jako mytologické výjevy. Při zahajovacích hrách roku 80 byl muž oblečený jako Orfeus s lyrou roztrhán medvědem a jiný odsouzenec ztvárnil Prométhea, jen orla nahradil medvěd.

Zahajovací hry roku 80

Trvaly podle Cassia Diona sto dní. Uvádí, že bylo zabito devět tisíc krotkých i divokých zvířat a že se na tom podílely i ženy. Suetonius uvádí pět tisíc zvířat všeho druhu za jediný den. Ta čísla si nemusí odporovat, jedno počítá celý běh a druhé jeden den, ale běžně se citují jako protichůdné součty, takže je lepší je nemíchat.

Z těch her je dochovaný jediný podrobný popis konkrétního gladiátorského souboje v celé antické literatuře, Martialův epigram o zápase Prisca a Vera. Skončil nerozhodně a Titus dal oběma dřevěný meč, palmovou ratolest a svobodu. Ne smrt.

Umírali gladiátoři při každém zápase

Ne, a je to důležité pro pochopení celého jevu.

Francouzský historik Georges Ville spočítal pro první století našeho letopočtu průměrný věk úmrtí sedmadvacet let a úmrtnost devatenáct na sto zápasů. Protože v každém zápase stojí proti sobě dva muži, znamená to riziko zhruba jedna ku deseti na jednoho gladiátora a jeden zápas, což nezávisle uvádí i americký encyklopedický zdroj. V pozdějším císařství riziko rostlo, u poraženého zhruba z jedné pětiny na jednu čtvrtinu.

Poražený mohl požádat o milost zvednutím prstu a o jeho osudu obvykle rozhodovalo publikum s tím, že konečné slovo měl pořadatel. Většina gladiátorů zápasila dvakrát až třikrát ročně a málokdo přežil víc než deset soubojů.

Nejtvrdší důkaz je ale fyzický. Na gladiátorském pohřebišti v Efesu, objeveném v roce 1993, bylo prozkoumáno nejméně osmašedesát jedinců z druhého a třetího století. Šlo téměř výhradně o muže mezi dvaceti a třiceti lety a jedenáct z nich, tedy zhruba šestina, mělo dobře zhojená zranění lebky. To znamená, že utrpěli ránu do hlavy v aréně, přežili ji a vrátili se.

Dává to smysl i ekonomicky. Gladiátor byl vycvičený profesionál, do kterého někdo investoval roky výcviku a jídla. Zabít ho pokaždé, když prohrál, by bylo jako spálit auto po každé prohrané rallye.

Palec, o kterém nikdo neví, jak vypadal

Latinský obrat zní verso pollice, tedy obráceným palcem, a najdeme ho u Iuvenala. Prudentius používá obdobné spojení, jiný text mluví o nepřátelském palci. A tím výčet končí.

Ani jeden antický autor totiž nepopisuje, jak to gesto fyzicky vypadalo. Není jasné, jestli palec mířil nahoru, dolů, do strany, nebo byl schovaný v dlani. Tvrzení palec dolů znamená smrt tedy není v žádném antickém prameni.

Odkud se vzalo, se dá vystopovat přesně. V roce 1872 namaloval Jean-Léon Gérôme obraz Pollice verso, na kterém publikum ukazuje palce dolů. Obraz měl obrovský ohlas, koupil ho americký sběratel za tehdy rekordní částku a jeho obrazivost se od němého filmu až po oscarového Gladiátora opakuje pořád dokola. Zpochybněn byl přitom už pár měsíců po vystavení.

Klasický filolog Anthony Corbeill navíc v roce 1997 argumentoval, že to bylo přesně naopak: stisknutý palec vtlačený do zavřené pěsti znamenal milost a vztyčený palec smrt. Doložené je ale hlavně to, že nevíme.

Byli tam mučeni křesťané

Tohle je otázka, u které se vyplatí být opatrný, protože se dotýká víry, a zároveň je odpověď z pramenů docela jasná.

Katolická encyklopedie sama píše, že ve středověku, kdy se svatyně mučedníků těšily velké úctě, bylo Koloseum zcela opomíjené a jeho jméno se v poutních itinerářích vůbec neobjevuje. A dodává, že ani u svatého Ignáce z Antiochie není důkaz o mučednictví v Koloseu zdaleka rozhodující.

Belgický hagiograf Hippolyte Delehaye po vyčerpávajícím rozboru dokumentů nenašel pro to místo historické opory. Nepopírá, že tam mučedníci trpět mohli, jen konstatuje, že o tom nevíme nic ani tak, ani tak.

Časová osa to potvrzuje. U Ignáce je Koloseum poprvé jmenováno až u Jana Zlatoústého kolem roku 400, tedy skoro tři sta let po jeho smrti, a lvy poprvé zmiňuje ještě později Jeroným. Doložené místo hromadných poprav křesťanů po požáru Říma je naopak Neronův cirkus na Vatikánském poli, tedy tam, kde dnes stojí Vatikán.

Samotná římská úcta k tomu místu je novověká. Prosadila se od poloviny sedmnáctého století a formalizoval ji v roce 1749 papež Benedikt XIV., který stavbu zasvětil umučení Krista, zakázal z ní odvážet kámen a nechal v ní zřídit křížovou cestu. Kříž v aréně stojí od roku 1750, při vykopávkách roku 1874 byl odstraněn a vrátil se v roce 1926.

Konaly se v Koloseu námořní bitvy

Tady se prameny přímo rozcházejí a je poctivé to říct.

Suetonius umísťuje námořní bitvu při zahajovacích hrách do staré naumachie, tedy do bazénu, který nechal vybudovat Augustus. Cassius Dio naopak píše, že Titus zaplavil samo hlediště vodou, přivedl koně a býky vycvičené pohybovat se ve vodě a nechal tam předvést námořní bitvu.

Proti verzi se zaplaveným amfiteátrem mluví rozměry. Aréna má kolem osmdesáti na padesát metrů, Augustův bazén měl přes pět set na tři sta padesát. Vejde se tam konfrontace posádek několika replik lodí, ale skutečné manévrování je nepravděpodobné. K tomu se přidává otázka, jak by se plocha utěsnila.

Chronologické řešení nabízí podzemí. Oficiální správa památky uvádí, že podzemní podlaží byla pro otevření postavena ze dřeva a teprve za Domitiana přestavěna do zdiva. Zděné podzemí hluboké kolem šesti metrů jakékoli zaplavení definitivně vyloučilo. Dřevěná varianta z roku 80 to ale sama o sobě nevylučuje, a oficiální stránky dokonce popisují tunely použité jako doky pro námořní bitvy při otevření.

Bezpečný závěr tedy zní: nejpozději od Domitiana rozhodně ne, u roku 80 se prameny neshodují.

Co budovu zničilo

Ne barbaři, jak se traduje. Byly to tři věci, a všechny působily pomalu.

Oheň a zemětřesení

V srpnu roku 217 zasáhl amfiteátr blesk. Podle Cassia Diona shořel celý horní ochoz a všechno v aréně a gladiátorské hry se pak mnoho let konaly na stadionu. Opravy trvaly do roku 222, další následovaly kolem roku 240 a pak znovu ve třetím a čtvrtém století.

Zemětřesení přicházela opakovaně, doložené jsou otřesy v pátém, devátém, třináctém a čtrnáctém století. Rozhodující přišlo v září 1349 a zřítila se při něm celá vnější jižní strana.

Proč zrovna jižní, vysvětlila až geologie. Recenzovaná práce z roku 1995 ukázala, že poškození je soustředěno v jižní části amfiteátru, kde geologický průzkum nachází holocenní náplavové údolí, tedy podloží, které při zemětřesení výrazně zesiluje pohyby půdy. Sever stojí na pevném, jih na měkkém. Ta zubatá silueta, kterou dnes všichni fotografují, je tedy záznam geologie, ne barbarského nájezdu.

Lom uprostřed města

Druhou příčinou byli Římané sami. Ve středověku a za renesance se z Kolosea stal kamenolom. Jediný dodavatel odvezl během devíti měsíců roku 1452 dva tisíce pět set dvaadvacet vozů travertinu.

Kam ten kámen šel, se dá vyjmenovat: opravy lateránské baziliky, Svaté schody a náměstí u svatého Petra, městské hradby, Palazzo Venezia, Palazzo Farnese, most přes Tiber, Palazzo Barberini. Mramorové obložení se navíc pálilo na vápno, tedy proměnilo v maltu.

Nejviditelnější stopa jsou ale díry. Kamenné bloky držely pohromadě železné skoby a ty se ze zdiva vysekávaly kvůli kovu. Tisíce důlků, které dnes celou fasádu pokrývají, nejsou eroze ani střelba, ale vytěžené železo.

A pak tam lidé bydleli

Kolem roku 1200 stavbu ovládl rod Frangipani a proměnil ji ve hrad. Klenuté prostory pod hledištěm sloužily jako byty a dílny a pronajímaly se ještě ve dvanáctém století. Bydleli tam kováři, ševci, zedníci, koláři, vápeníci a byli tam i směnárníci ve vlastní ulici. Od roku 1377 obývalo severní část jedno bratrstvo, a to až do počátku devatenáctého století.

Z opuštěné ruiny se mezitím stala botanická rarita. Botanik Richard Deakin vydal v roce 1855 knihu o čtyřech stech dvaceti druzích rostlin rostoucích na zdivu Kolosea. Rozsáhlé vyčištění zdiva začalo až v sedmdesátých letech devatenáctého století a jedna z tehdejších botaniček k tomu napsala, že archeologická chtivost zničila všechno.

Koloseum dnes

První kompletní vyčištění a oprava v dějinách stavby proběhly až v letech 2013 až 2016, financované soukromým sponzorem částkou pětadvaceti milionů eur. Práce se předtím tři roky odkládaly kvůli sporům o veřejně soukromé partnerství. Šlo o vyčištění fasády, opravu prasklin a návrat k původnímu bíle okrovému odstínu, a to za plného provozu.

V roce 2021 se po restaurování otevřelo podzemí s asi sto šedesáti metry nových dřevěných lávek. Podzemí přitom bylo přístupné už od roku 2010, jen v omezené podobě s průvodcem, takže formulace poprvé otevřeno je v obou případech trochu zavádějící.

Nová podlaha arény, která pořád není

Projekt zakrytí podzemí novou podlahou byl zařazen mezi velké kulturní projekty v září 2015 s rozpočtem osmnácti a půl milionu eur. Vítěz soutěže byl vyhlášen v květnu 2021, stavební zakázka zadána a práce měly začít v srpnu 2022 s dokončením v srpnu 2024.

V květnu 2026 ale ředitel archeologického parku uvedl, že projekt je nutné zčásti přepracovat kvůli rizikům spojeným s dešti a odvodem vody, a že se pořád studuje, jak fungovala původní římská kanalizace. Nová podlaha tedy zatím neexistuje. Plošina, po které dnes návštěvníci chodí, je starší a menší.

Kolik tam chodí lidí

Tady je nutné rozlišovat dva údaje, které se běžně slévají. Celý archeologický park, tedy Koloseum, Forum Romanum, Palatin a Zlatý dům, vykázal za rok 2024 přes čtrnáct a tři čtvrtě milionu vstupů. Jenže držitel kombinované vstupenky se počítá znovu na Foru a Palatinu, takže to nejsou lidé, ale vstupy. Samotný okruh Koloseum, Forum a Palatin měl ve stejném roce necelých osm a tři čtvrtě milionu vstupů.

V žebříčku italských památek je park dlouhodobě první. Rozšířené tvrzení o nejnavštěvovanější placené atrakci světa se ale doložit nedá, protože se to poměřuje s muzei, která mají jinou metodiku počítání.

Koloseum je součástí památky UNESCO Historické centrum Říma od roku 1980. V roce 2007 bylo zvoleno mezi nových sedm divů světa v anketě se stovkou milionů hlasů, ale UNESCO dva dny po vyhlášení vydalo prohlášení, že s kampaní nemá nic společného a že výsledek odráží jen názory těch, kdo mají přístup k internetu.

Sedm věcí, které se o Koloseu tradují nesprávně

1. Že palec dolů znamenal smrt. Žádný antický autor nepopsal, jak to gesto vypadalo. Dnešní představa pochází z obrazu z roku 1872, který byl zpochybněn už pár měsíců po vystavení.
2. Že tam byli hromadně mučeni křesťané. Nedoloženo. Katolická encyklopedie sama uvádí, že ve středověku bylo Koloseum jako místo mučednictví zcela opomíjené. Doložený neronovský popraviště je Vatikánský cirkus.
3. Že gladiátor po prohře vždycky zemřel. Nezemřel. Riziko bylo zhruba jedna ku deseti na zápas a zhojená zranění lebky na gladiátorském pohřebišti v Efesu dokládají, že muži rány přežívali a vraceli se.
4. Že se stavba jmenuje Koloseum. Jmenuje se Flaviovský amfiteátr. Přezdívka je podle kolosální sochy, která stála poblíž.
5. Že ji zničili barbaři. Zničil ji blesk v roce 217, série zemětřesení a hlavně staletí systematické těžby kamene pro římské paláce a kostely.
6. Že jižní strana spadla náhodou. Nespadla. Stojí na náplavovém podloží, které zemětřesení zesiluje, a geologická studie z roku 1995 to potvrdila měřením.
7. Že v aréně běžně probíhaly námořní bitvy. Nejpozději od přestavby podzemí do zdiva to bylo technicky vyloučeno a i u roku 80 se antické prameny neshodnou, jestli se bitva odehrála v amfiteátru, nebo v Augustově bazénu.

Osmá věc není mýtus, ale zajímavý detail. Zápasy gladiátorů byly zakázány v roce 438 a naposledy se v Koloseu zmiňují kolem roku 435. Štvanice na zvířata ale pokračovaly ještě téměř sto let, doložené jsou nejméně do roku 523. Publikum se tedy nezbavilo krve, jen gladiátorů.

Další evropské stavby, u kterých se vyplatí znát pozadí, najdete v průvodci cestováním. Podobně nesamozřejmý osud má i Eiffelova věž a její záchrana, a jak se z antické stavby stane obydlené město, ukazuje Diokleciánův palác ve Splitu.

Stejný rozdíl mezi tradovanou verzí a doloženými prameny se ukazuje i u jiné slavné lokality. Popisuje to text o tom, proč Machu Picchu nikdy nebylo ztracené, a o jméně, které mu dal omylem Bingham.

Časté otázky

Kolik lidí se do Kolosea vešlo?

Odhady se liší. Pozdně antický kalendář uvádí sedmaosmdesát tisíc, moderní odhady se pohybují kolem padesáti tisíc a jako průměrné publikum se uvádí pětašedesát tisíc. Oficiální správa památky číslo neuvádí vůbec a mluví jen o největším amfiteátru světa.

Znamenal palec dolů rozsudek smrti?

Nedá se to tvrdit. Latinský obrat obrácený palec se v antických textech objevuje, ale žádný autor nepopisuje, jak gesto fyzicky vypadalo, tedy jestli palec mířil nahoru, dolů, do strany, nebo byl schovaný v dlani. Dnešní představa pochází z obrazu Jeana-Léona Gérôma z roku 1872.

Umírali gladiátoři v každém zápase?

Ne. Podle výpočtů pro první století připadalo devatenáct úmrtí na sto zápasů, což při dvou mužích v každém souboji znamená riziko zhruba jedna ku deseti na gladiátora a zápas. Poražený mohl požádat o milost. Na gladiátorském pohřebišti v Efesu má šestina zkoumaných dobře zhojená zranění lebky, tedy přežila rány z arény.

Byli v Koloseu mučeni křesťané?

Doloženo to není. Katolická encyklopedie sama uvádí, že ve středověku bylo Koloseum jako místo mučednictví zcela opomíjené a v poutních itinerářích se neobjevuje. U svatého Ignáce je amfiteátr poprvé jmenován až kolem roku 400. Doložené místo Neronových poprav křesťanů je Vatikánský cirkus.

Zaplavovalo se Koloseum kvůli námořním bitvám?

Prameny se rozcházejí. Suetonius umísťuje bitvu při zahajovacích hrách do Augustova bazénu, Cassius Dio přímo do amfiteátru. Nejpozději od přestavby podzemí do zdiva za Domitiana bylo zaplavení technicky vyloučené, protože podzemí je hluboké několik metrů.

Proč je Koloseum z jedné strany zřícené?

Kvůli podloží. Jižní strana stojí na náplavovém údolí, které při zemětřesení výrazně zesiluje pohyby půdy, což potvrdila geologická studie z roku 1995. Rozhodující otřes přišel v září 1349 a strhl celou vnější jižní stranu. Sever stojí na pevném podloží a drží.

Kdo Koloseum rozebral na kámen?

Římané sami. Ve středověku a za renesance sloužila stavba jako kamenolom, jediný dodavatel odvezl během devíti měsíců roku 1452 přes dva a půl tisíce vozů travertinu. Kámen skončil v bazilice svatého Petra, v městských hradbách i v řadě paláců. Důlky ve zdivu jsou po vysekaných železných skobách.

Má Koloseum novou podlahu arény?

Zatím ne. Projekt byl zařazen mezi velké kulturní projekty v roce 2015, vítěz soutěže vyhlášen v roce 2021 a dokončení plánované na rok 2024. V květnu 2026 ale ředitel archeologického parku uvedl, že projekt je nutné zčásti přepracovat kvůli rizikům spojeným s dešti a odvodem vody.