Apostrofa: co to je, příklady a cvičení
Apostrofa je básnické oslovení někoho, kdo není přítomen nebo nemůže odpovědět: zemřelého, boha, zvířete nebo neživé věci. Když vodník v Erbenově Kytici volá Sviť, měsíčku, sviť, mluví k měsíci a nečeká od něj odpověď. V článku najdete definici podle slovníků, tabulku ukázek z Máje a Kytice, přehled podob, rozdíl oproti apostrofu a vokativu, krátký rozbor a cvičení.
Ve zkratce
- Apostrofa je oslovení nepřítomné nebo zemřelé osoby, boha, zvířete či neživé věci.
- Slovník ji řadí mezi původně rétorické figury, dnes ji užívá hlavně umělecký styl.
- Oslovený nemůže odpovědět; to ji odlišuje od běžného oslovení v rozhovoru.
- Osloví-li se neživá věc, bývá zároveň zosobněna, takže se apostrofa potkává s personifikací.
- Apostrofa není apostrof: apostrof je pravopisné znaménko pro vynechanou hlásku.
- Příklady z českých děl: Sviť, měsíčku, sviť z Kytice a Hluboká noc! z Máje.
Co je apostrofa
Slovník spisovného jazyka českého ji vykládá jako oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci a uvádí příklady apostrofa mrtvého básníka, apostrofa slunce a apostrofa na měsíc. Nový encyklopedický slovník češtiny ji označuje za původně rétorickou figuru, při které autor staví adresáta do role nezúčastněného posluchače. Slovo pochází z řečtiny.
Slovník dále rozlišuje, kam oslovení směřuje: k nepřítomné nebo zemřelé osobě, k bohu a jiné nadpřirozené bytosti, ke zvířeti a k neživé věci. V dnešní stylistice je podle něj apostrofa aktualizačním prostředkem uměleckého stylu. Aktualizace znamená, že autor záměrně vybočí z obvyklého způsobu vyjádření, aby text zaujal. Čtenář si toho všimne a oslovení vnímá jako výrazné.
Trop, nebo figura
Tropy, například metafora, přenášejí význam slova na jiné pojmenování. Apostrofa význam nepřenáší, mění situaci, v níž se mluví. Proto ji slovník nazývá figurou, ne tropem. Obojí patří mezi básnické prostředky, jejichž přehled najdete v článku o básnických prostředcích.
Apostrofa v ukázkách z děl
Obě ukázky pocházejí z děl autorů, kteří zemřeli před rokem 1956. Opsány jsou z Wikizdrojů, vždy jen jeden verš. Společné je, že mluvčí oslovuje bytost nebo věc, která nemůže odpovědět.
| Ukázka | Dílo a autor | Co apostrofa dělá |
|---|---|---|
| Sviť, měsíčku, sviť, | Kytice, báseň Vodník, K. J. Erben | vodník oslovuje měsíc jako pomocníka při šití; neživá věc je zosobněna |
| Hluboká noc! ty rouškou svou | Máj, druhý zpěv, K. H. Mácha | uvězněný Vilém oslovuje noc a vyjadřuje samotu a myšlenky před popravou |
| Maminko, kdybys to viděla. | vlastní věta | oslovení zemřelé nebo nepřítomné osoby, citové zvýraznění |
| Pane Bože, dej mi sílu. | vlastní věta | oslovení boha, modlitba nebo prosba |
Celé skladby včetně dalších obrazných prostředků vykládají rozbory Kytice a Máje.
Komu se apostrofa obrací
Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny se oslovení dělí podle adresáta. Rozhoduje to, kdo nebo co je osloveno, ne tvar slova. Vlastní příklady níže ukazují čtyři skupiny.
Nepřítomná nebo zemřelá osoba
Mluvčí se obrací k člověku, který není poblíž nebo už nežije. Slovník uvádí příklad oslovení zemřelé ženy křestním jménem. Oslovení tu vyjadřuje hlavně lítost nebo vzpomínku. Vlastní věta: Dědečku, kdybys viděl, jak se nám zahrada povedla.
Bůh a nadpřirozené bytosti
Do druhé skupiny patří modlitba, prosba nebo výčitka směřovaná k bohu. Slovník uvádí větu, ve které se mluvčí ptá, proč ho Bůh tak trápí. Oslovený je zde nepřítomný v tom smyslu, že odpověď nepřijde slyšitelně. Vlastní věta: Bože, proč zrovna mně?
Zvíře a neživá věc
Třetí skupina je v poezii nejhojnější: básník nebo postava osloví měsíc, noc, vítr, řeku, domov. Slovník dodává, že tím osloveného antropomorfizuje, tedy zlidšťuje. Proto se apostrofa tak často překrývá s personifikací. Vlastní věty: Řeko, neuhýbej, já se ti vrátím. Pojď sem, kočičko moje.
Abstraktní pojem
Podobně lze oslovit i abstraktní pojem, což slovník ilustruje zvoláním na adresu prostoty. Tak vznikají oslovení typu Ó svobodo! nebo Vlasti moje!. Jsou nadnesená, a proto často patří k vlasteneckým a slavnostním textům.
Apostrofa v běžné řeči a reklamě
Apostrofu používáme i bez básnické ambice. V hovoru se objeví tam, kde mluvčí vyjadřuje cit a obrací se k někomu, kdo ho neslyší. Vlastní věty: Mami, to bys nevěřila. Ach, ty hodiny, zase stojí. Kdepak jsi, mládí?
V reklamě a novinách je oslovení věci nebo ideálu častý prostředek. Slovník ale upozorňuje, že v řečnickém či novinářském stylu působí s větším nebo menším odstínem bombastu. Vlastní příklad reklamního hesla: Kávo, ranní lásko moje! Takový text vyzní spíš žertovně než vážně, proto se oslovení věci v odborném nebo úředním textu nepoužívá.
Jak apostrofu poznat a s čím se plete
Při určování položte tři otázky. Koho mluvčí oslovuje? Je ten někdo přítomen? Mohl by odpovědět? Pokud je odpověď na druhou nebo třetí otázku ne, jde pravděpodobně o apostrofu. Nejčastěji se plete s pojmy v tabulce.
| Plete se | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| apostrofa a apostrof | apostrofa je oslovení, apostrof je znaménko ’ pro vynechanou hlásku | Kam jdeš, noci? proti řek’ |
| apostrofa a vokativ | vokativ je tvar slova (5. pád), apostrofa je způsob užití; vokativ použijeme i při běžném oslovení přítomného | Petře, pojď sem není apostrofa; Sviť, měsíčku je |
| apostrofa a personifikace | personifikace přisuzuje lidské vlastnosti, apostrofa osloví; věc lze zosobnit i bez oslovení | Měsíc se schoval je jen personifikace |
| apostrofa a řečnická otázka | řečnická otázka nečeká odpověď, ale nemusí nikoho oslovovat | Kde jsou ty časy? proti Kde jsi, mládí? |
| apostrofa a přímá řeč | v přímé řeči osoba mluví k přítomnému partnerovi | „Pojď domů,“ řekla matka. |
| apostrofa a anafora | anafora opakuje slovo na začátku veršů, apostrofa oslovuje | Ó vlasti, ó vlasti je obojí |
Opakující se oslovení na začátku veršů se často kombinuje s anaforou, kterou vysvětluje článek o anafoře a epiforě.
Ukázka rozboru: Vodník
Rozeberme první verš Erbenovy básně: Sviť, měsíčku, sviť,. Kdo mluví, komu a proč, to jsou tři otázky, které stačí na každou apostrofu. Postup lze použít i na delší texty, jak ukazuje návod k rozboru uměleckého textu.
- Kdo mluví: vodník, který sedí na topolu nad jezerem.
- Komu: měsíci, tedy neživé věci, která neodpoví.
- Jak: tvar měsíčku je pátý pád, vokativ, a následuje rozkaz sviť. Zdrobnělina dodává oslovení důvěrný, lidový tón.
- Co tím vzniká: měsíc je zosobněn jako pomocník, který má vodníkovi svítit při šití.
- Jak se verš vrací: refrén stojí na konci každé ze čtyř slok první části a dává pasáži rytmus říkadla.
Vyzkoušejte se
U každého příkladu rozhodněte, zda jde o apostrofu, nebo ne, a zdůvodněte to. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Petře, podej mi, prosím, sešit.
- Babičko, ty bys měla radost, jak se nám daří. (Babička už nežije.)
- Sviť, měsíčku, sviť.
- Měsíc se schoval za mrak a mlčel.
- V zápisu řek’ se píše znaménko, které nahrazuje vynechanou hlásku.
Řešení: 1. není apostrofa, jde o běžné oslovení přítomného člověka, 2. apostrofa (oslovení zemřelé osoby), 3. apostrofa (oslovení neživé věci), 4. není apostrofa, jen personifikace, protože nikdo není osloven, 5. apostrof, pravopisné znaménko, ne apostrofa.
Šest omylů, které se opakují
- Apostrofa je totéž co apostrof. Apostrof je znaménko ’, apostrofa je literární oslovení.
- Každé oslovení je apostrofa. Apostrofa osloví někoho nepřítomného nebo neodpovídajícího, běžné oslovení přítomného člověka ne.
- Osloven může být jen člověk. Slovník uvádí i zvíře, boha, neživou věc a abstraktní pojem.
- Apostrofa je jen v poezii. Patří hlavně do uměleckého stylu, ale najde se i v řeči, v prózách i v novinách.
- Apostrofa je personifikace. Obě se potkávají, ale první osloví, druhá přisuzuje lidské vlastnosti.
- Oslovený musí odpovědět. Právě to, že neodpoví, je pro apostrofu typické.
Další prostředky podobného rázu shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je apostrofa?
Apostrofa je básnické oslovení nepřítomné nebo zemřelé osoby, boha, zvířete či neživé věci. Mluvčí se obrací k někomu, kdo ho nemůže slyšet nebo na něj odpovědět, například Sviť, měsíčku, sviť z Erbenova Vodníka.
Jaký je rozdíl mezi apostrofou a apostrofem?
Apostrofa je literární pojem, oslovení. Apostrof je pravopisné znaménko ’, které podle Slovníku spisovného jazyka českého označuje odsunutí hlásky, například v zápisu řek’. Slova se podobají, ale význam mají zcela jiný.
Je apostrofa trop, nebo figura?
Nový encyklopedický slovník češtiny ji označuje za původně rétorickou figuru a v dnešní stylistice za aktualizační prostředek užívaný hlavně v uměleckém stylu. Neposouvá význam slov jako trop, mění situaci, v níž se mluví.
Je apostrofa totéž co personifikace?
Ne. Personifikace přisuzuje lidské vlastnosti věcem, apostrofa je oslovuje. Když se oslovuje neživá věc, oslovení ji zároveň zosobňuje, ale personifikace existuje i bez oslovení, například ve větě Měsíc se schoval za mrak.
Jaký je příklad apostrofy v Kytici?
Nejznámější je refrén Erbenova Vodníka: vodník sedí na topolu nad jezerem a oslovuje měsíc slovy Sviť, měsíčku, sviť. Měsíc je neživá věc, která nemůže odpovědět, proto jde o apostrofu.
Najdu apostrofu i v Máji?
Ano. Ve druhém zpěvu mluví uvězněný Vilém k noci slovy Hluboká noc! ty rouškou svou. Oslovuje věc, která mu neodpoví, a vyjadřuje tím samotu a myšlenky před zítřejší popravou.
Používá se apostrofa i mimo poezii?
Ano, ale jinak. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny patří hlavně do uměleckého stylu, v řečnickém nebo novinářském textu působí oslovení větší či menší měrou nadneseně. V běžné řeči se objeví například jako Mami, kdybys to viděla.
Jak apostrofu v textu poznám?
Zeptejte se, koho mluvčí oslovuje a zda je ten někdo přítomen a může odpovědět. Pokud je oslovený nepřítomný, mrtvý, nadpřirozený, zvíře nebo věc, jde o apostrofu. Pokud mluvčí osloví přítomného člověka, je to obyčejné oslovení.
