Jak napsat výklad: osnova, znaky a vzor
Jak napsat výklad, aby čtenář po přečtení opravdu pochopil, proč věci fungují tak, jak fungují? Výklad je slohový útvar odborného stylu, který objektivně a uspořádaně vysvětluje jev, pojem nebo postup a klade důraz na příčiny a souvislosti. Pozná se podle přesných termínů, logické stavby, souvětí se spojkami protože a proto a podle toho, že autor do textu nevkládá osobní názor.
Ve zkratce
- Výklad vysvětluje, nepřesvědčuje a nevypráví. Odpovídá na otázky proč a jak.
- Stojí na výkladovém slohovém postupu, který je typický pro odborný styl.
- Osnova má tři části: úvod s vymezením tématu, stať s vysvětlením příčin a souvislostí, závěr se shrnutím.
- Jazyk je spisovný, věcný a přesný. Termíny je potřeba při prvním použití vysvětlit.
- Osobní hodnocení do výkladu nepatří, jakmile převládne, vzniká úvaha.
- Pomáhá grafické členění: odstavce, podnadpisy, výčty a případně schéma nebo tabulka.
Co je výklad a kam patří
Ve školní slohové výchově se výklad objevuje jako samostatný útvar, ve kterém má žák vysvětlit zvolené téma tak, aby mu porozuměl i čtenář bez předchozích znalostí. Typickým zadáním je vysvětlit přírodní jev, fungování přístroje, historickou událost nebo pojem z některého předmětu. Na rozdíl od referátu nejde jen o shrnutí cizích poznatků, ale o vlastní uspořádání vysvětlení od příčin k důsledkům.
Funkční styl
Výklad patří do odborného stylu. Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje odborný styl jako styl projevů, jejichž funkcí je přesné, jasné, soustavné a jednoznačné sdělení. Emocionalitu potlačuje a směřuje ke spisovnosti. Uvnitř odborného stylu se rozlišuje styl vědecký, prakticky odborný a populárně naučný. Školní výklad má nejblíž k populárně naučnému, protože vysvětluje laikovi. Širší souvislosti shrnuje přehled funkčních stylů v češtině.
Slohový postup
Základem útvaru je výkladový slohový postup. Stejný slovník ho charakterizuje jako objektivně podanou strukturovanou informaci, která zdůrazňuje příčinnou souvislost jednotlivých složek a směřuje k obecné platnosti. Výklad tedy neříká jen, že něco platí, ale také proč to platí a co z toho vyplývá. Jak se výkladový postup liší od informačního, popisného nebo úvahového, ukazuje článek o slohových postupech s příklady.
Kde se s výkladem potkáte
Výkladový postup nese učebnice, odborné a populárně naučné články, encyklopedická hesla, studie i rozsáhlé monografie. V mluvené podobě ho používá přednáška nebo referát. Ve škole se s výkladem setkáte při slohových pracích, ale také v odpovědích u zkoušení, při prezentacích a v seminárních pracích.
Znaky výkladu
Výklad se od ostatních útvarů odlišuje hlavně cílem. Čtenář nemá prožít příběh ani přijmout názor autora, má porozumět. Z toho vyplývají všechny další znaky: věcnost, přesnost, logická stavba a důraz na vztahy mezi jevy.
Objektivnost a přesnost
Autor výkladu stojí v pozadí. Nepíše, co si myslí, ale co platí a proč. Obvykle volí 3. osobu nebo autorský plurál (uvidíme, že), 1. osoba jednotného čísla se hodí jen výjimečně. Každé tvrzení má být ověřitelné a formulované tak, aby se nedalo pochopit dvojím způsobem. Místo dost vysoko napište konkrétní údaj nebo srovnání, které si čtenář představí.
Příčinné souvislosti
Jádrem výkladu jsou vztahy. Příčina a důsledek, podmínka a výsledek, obecné pravidlo a jeho příklad. Výklad proto často pracuje s otázkami proč, jak a za jakých podmínek. Dobrou zkouškou je přečíst si stať a ke každému odstavci připsat, na kterou z těchto otázek odpovídá. Odstavec, který na žádnou neodpovídá, do výkladu nejspíš nepatří.
Termíny a stavba vět
Odborné termíny jsou ve výkladu nutné, ale musí být vysvětlené. Při prvním výskytu termín definujte nebo opište, dál ho používejte důsledně ve stejném významu. Věty bývají delší než v jiných útvarech, převažují podřadná souvětí s přesně vyjádřeným vztahem. Pravidla jejich stavby a interpunkce připomíná přehled souvětí souřadného a podřadného.
Osnova výkladu: úvod, stať, závěr
Osnova výkladu kopíruje to, jak se vysvětlení přirozeně skládá. Nejdřív je potřeba říct, o čem bude řeč, pak postupně odkrýt příčiny a souvislosti a nakonec je shrnout. Stať je nejdelší a nese hlavní obsah, úvod a závěr bývají krátké.
Úvod
Úvod vymezí téma a naznačí, na jakou otázku text odpoví. Může začít otázkou, kterou si klade každý (Proč je obloha modrá?), krátkou definicí pojmu nebo situací z běžného života, ve které se jev projevuje. Stačí dvě až čtyři věty. Do úvodu nepatří obecné fráze o tom, jak je téma zajímavé nebo důležité.
Stať
Stať vysvětluje postupně, od jednoduššího ke složitějšímu nebo od příčiny k důsledku. Každý odstavec nese jednu myšlenku, jeden krok vysvětlení. Myšlenku je dobré podložit příkladem, srovnáním nebo údajem. Pomáhají podnadpisy a výčty, u složitějšího jevu i jednoduchá tabulka nebo schéma. Přechody mezi odstavci řeší spojovací výrazy jako proto, z toho vyplývá nebo na rozdíl od toho.
Závěr
Závěr v jedné až třech větách shrne, co z vysvětlení vyplývá, a odpoví na otázku z úvodu. Může také ukázat, kde se jev uplatňuje v praxi, nebo naznačit souvislost s jiným tématem. Nové informace, které by bylo potřeba dál vysvětlovat, do závěru nepatří.
Ukázková osnova: jak vzniká duha
- Úvod: otázka, proč se duha objeví jen někdy a proč má barvy.
- Stať 1: co se děje se slunečním světlem v kapce vody (lom, odraz, druhý lom).
- Stať 2: proč se bílé světlo rozloží na barvy.
- Stať 3: kde musí stát pozorovatel, slunce a déšť.
- Závěr: shrnutí podmínek, za kterých duhu uvidíme.
Jak napsat výklad krok za krokem
1. Zvolte úzké téma
Čím užší téma, tím lepší výklad. Téma voda se na jednu slohovou práci vysvětlit nedá, téma proč led plave na vodě ano. Formulujte si hlavní otázku jednou větou.
2. Ověřte si fakta
Výklad stojí na správnosti. Fakta si ověřte v učebnici, v encyklopedii nebo v odborném zdroji a zapište si, odkud je máte. Když se zdroje rozcházejí, nepřebírejte nejistý údaj. Pokud zadání dovoluje uvést zdroje, uveďte je na konci textu. Převzaté formulace je potřeba označit jako citaci, jinak jde o plagiát.
3. Seřaďte kroky vysvětlení
Vypište si všechno, co musí čtenář pochopit, a seřaďte to tak, aby každý krok stavěl na předchozím. Termín nejdřív vysvětlete, teprve pak ho používejte. Příčinu uveďte dřív než důsledek. Z takového seznamu vznikne osnova stati, každý bod jeden odstavec nebo jedna část s podnadpisem.
4. Napište stať, pak úvod a závěr
Mnoha pisatelům se osvědčuje psát nejdřív stať, protože teprve při psaní je jasné, co přesně text vysvětluje. Úvod a závěr pak snadno navážou na hotové jádro. U každého odstavce si ověřte, že obsahuje jednu myšlenku a že navazuje na předchozí. Kde chybí spojení, doplňte spojovací výraz nebo větu, která vztah vysvětlí.
5. Přidejte příklady a srovnání
Abstraktní vysvětlení si čtenář lépe zapamatuje, když ho spojí s něčím známým. Příklad z běžného života, srovnání nebo jednoduchý pokus pomohou víc než další definice. Příklady ale musí sloužit vysvětlení, ne ho nahrazovat.
6. Zkontrolujte logiku a jazyk
Přečtěte text jako člověk, který o tématu nic neví. Rozumí každému termínu? Chápe, proč z jednoho kroku plyne další? Pak zkontrolujte pravopis, interpunkci v souvětích a opakování slov. Zkontrolujte také, jestli se v textu neobjevily hodnotící výrazy jako úžasný nebo bohužel, které do výkladu nepatří.
Jazyk a styl výkladu
Co se hodí
Spisovná čeština, přesné termíny, delší souvětí s jasným vztahem mezi větami. Spojovací výrazy, které vyjadřují příčinu, důsledek, podmínku nebo protiklad: protože, proto, a tudíž, pokud, avšak. Odborný styl také rád volí jmenné vyjadřování a čtenáře vede výčty a podnadpisy.
Co se nehodí
Citově zabarvená slova, nadsázka, řečnické otázky v celé řadě, hovorové a slangové výrazy. Nehodí se ani věty bez obsahu, které jen prodlužují text, například je známo, že nebo v dnešní době. Přímá řeč a dějové pasáže patří spíš do vypravování.
Výklad: vzor s komentářem
Proč se na obloze někdy objeví duha a jindy ne, i když prší? Duha je optický jev, který vzniká na vodních kapkách osvětlených sluncem.
Když sluneční světlo vstoupí do kapky vody, láme se, odrazí se od její zadní stěny a při výstupu z kapky se znovu láme. Světlo různých barev se přitom láme pod mírně odlišnými úhly. Bílé sluneční světlo se proto v kapce rozloží na barevné spektrum, podobně jako ve skleněném hranolu. U hlavní duhy je červená barva na vnějším okraji oblouku a fialová na vnitřním.
Z toho vyplývá, že duhu neuvidí každý, kdo se podívá na déšť. Pozorovatel musí mít slunce za zády a před sebou kapky vody. Proto se duha objevuje nejčastěji při přeháňkách, kdy na jedné straně oblohy prší a na druhé svítí slunce. Duha tedy není předmět na obloze, ale jev, který vzniká souhrou světla, vody a místa, kde stojíme.
Co ve vzoru plní jakou funkci
Úvod pokládá otázku a v jedné větě vymezuje pojem. Stať postupuje od děje v kapce k rozkladu světla a k podmínkám pozorování, každý odstavec řeší jeden krok. Spojky proto a výraz z toho vyplývá nesou příčinné vztahy, srovnání s hranolem přibližuje jev ze známé zkušenosti. Závěr odpovídá na úvodní otázku a nepřidává nic nového.
Čím se výklad liší od příbuzných útvarů
Výklad a úvaha
Oba útvary pracují se souvislostmi, liší se postojem autora. Výklad vysvětluje objektivně a osobní názor do něj nepatří. Úvaha nahlíží téma z pohledu autora, přináší jeho názor a argumenty. Část příruček proto úvahový postup řadí k výkladovému jako jeho variantu. Pokud máte zadanou úvahu, podívejte se na návod jak napsat úvahu krok za krokem.
Výklad a referát
Referát obvykle seznamuje posluchače nebo čtenáře s tématem na základě prostudovaných zdrojů a často se přednáší. Výklad klade větší důraz na vysvětlení příčin a souvislostí a může být čistě písemný. V praxi se oba útvary prolínají, dobrý referát obsahuje výkladové pasáže. Rozdíly a osnovu referátu shrnuje článek jak napsat referát do školy.
Výklad a popis
Popis zachycuje, jak věc vypadá nebo z čeho se skládá. Výklad vysvětluje, proč je taková a jak funguje. Ve výkladu se popisné pasáže objevit mohou, ale slouží vysvětlení. Pokud text jen vyjmenovává části a vlastnosti a nevysvětluje jejich vztahy, jde o popis. Přehled všech školních útvarů a jejich postupů najdete v článku o slohových útvarech a jejich znacích.
Šest chyb, za které se ve výkladu strhávají body
- Příliš široké téma. Text klouže po povrchu a nic nevysvětlí do hloubky.
- Nevysvětlené termíny. Čtenář bez znalostí se ztratí už v první části stati.
- Výčet bez souvislostí. Fakta za sebou bez spojení jsou informace, ne výklad.
- Osobní názor. Hodnocení a postoj autora mění výklad v úvahu.
- Chybný sled kroků. Důsledek je uveden dřív než příčina nebo termín dřív než jeho vysvětlení.
- Prázdný závěr. Místo shrnutí a odpovědi na úvodní otázku přijde obecná fráze.
Časté otázky
Jak napsat výklad do školy?
Zvolte úzké téma a zformulujte hlavní otázku, na kterou text odpoví. Ověřte si fakta, seřaďte kroky vysvětlení od příčin k důsledkům a podle nich napište stať. Krátký úvod téma vymezí, závěr shrne, co z vysvětlení vyplývá.
Jaké jsou znaky výkladu?
Výklad je objektivní, věcný a přesný. Zdůrazňuje příčinné souvislosti, pracuje s vysvětlenými termíny a delšími souvětími se spojkami jako protože a proto. Má logickou stavbu a často i grafické členění do odstavců, podnadpisů a výčtů.
Do jakého stylu výklad patří?
Výklad patří do odborného stylu. Školní výklad má nejblíž k jeho populárně naučné podobě, protože vysvětluje téma čtenáři, který nemusí být odborník. Proto omezuje množství termínů a pomáhá si příklady.
Jaký je rozdíl mezi výkladem a úvahou?
Výklad vysvětluje téma objektivně a bez osobního názoru. Úvaha nahlíží téma z pohledu autora, vyjadřuje jeho postoj a podpírá ho argumenty. Některé příručky proto úvahu chápou jako variantu výkladového postupu.
Jak má vypadat osnova výkladu?
Osnova má úvod, stať a závěr. Úvod vymezí téma a položí otázku, stať v několika odstavcích postupně vysvětluje příčiny a souvislosti a závěr shrne výsledek a odpoví na úvodní otázku.
Může být ve výkladu 1. osoba?
Výjimečně ano, obvyklejší je ale 3. osoba nebo autorský plurál, například uvidíme, že. Autor má ve výkladu stát v pozadí, protože text vysvětluje, co platí obecně, ne co si myslí on sám.
Zdroje: Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Slohový postup (czechency.org), Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Odborný styl (czechency.org)
