Strakonický dudák: rozbor díla k maturitě
Strakonický dudák aneb Hody divých žen je dramatická báchorka Josefa Kajetána Tyla, poprvé uvedená 21. listopadu 1847 ve Stavovském divadle v Praze. Patří k romantismu a k české literatuře národního obrození. Chudý dudák Švanda odejde do světa za penězi, díky kouzlu své matky víly zazáří, ale pýcha a podvodník Vocilka ho málem zničí.
Ve zkratce
- Autor: Josef Kajetán Tyl, český dramatik, herec a novinář (1808 až 1856).
- Literární druh drama, žánr dramatická báchorka se zpěvy o třech dějstvích.
- Premiéra 21. listopadu 1847 ve Stavovském divadle, první doložený knižní tisk 1858.
- Směr: romantismus, doba národního obrození před revolucí 1848.
- Místo děje: vesnice u Strakonic, cizí město s palácem a půlnoční les s popravištěm.
- Téma: cesta za štěstím, pýcha a furiantství, věrná láska a návrat domů.
- Hlavní postavy: dudák Švanda, Dorotka, muzikant Kalafuna, podvodník Vocilka a víla Rosava.
Základní údaje o díle
U Strakonického dudáka stojí za rozlišení první uvedení a první vydání. Hra byla napsána pro Stavovské divadlo a poprvé se hrála 21. listopadu 1847, kdežto první doložený knižní tisk pochází až z roku 1858. Datum dokládá Elektronický divadelní archiv Národního muzea i dokumentace Českého rozhlasu.
| Údaj | Strakonický dudák |
|---|---|
| Autor | Josef Kajetán Tyl |
| Plný název | Strakonický dudák aneb Hody divých žen |
| Premiéra | 21. listopadu 1847, Stavovské divadlo v Praze, český soubor |
| První knižní vydání | 1858 (první doložený tisk) |
| Literární druh | drama |
| Žánr | dramatická báchorka, národní báchorka se zpěvy o třech dějstvích |
| Směr a období | romantismus, národní obrození |
| Forma | text střídá prózu, verše a písně; verši mluví hlavně nadpřirozené bytosti |
| Okruh | dramatické báchorky: Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna |
Co znamená báchorka
Báchorka je v tomto významu pohádková hra, ve které do života obyčejných lidí zasahují nadpřirozené bytosti. Hrdina chybuje, bytosti ho trestají i chrání a nakonec se napraví. Tyl tento oblíbený romantický typ spojil s věrně vykresleným českým venkovem. Pojmy shrnuje přehled literárních druhů a žánrů.
O čem Strakonický dudák je
Hra vypráví o dudákovi, který si chce zkrátit cestu k štěstí. Hlavním tématem je střet domova a velkého světa: Švanda uvěří, že slávu a peníze najde jen daleko, a tím málem ztratí všechno. Víly dají Švandovým dudám moc jen tak dlouho, dokud na ně Švanda nebude pyšný.
Hlavní motivy
Prvním motivem jsou dudy, symbol českého lidového umění i Švandova nadání. Druhým je cesta do světa a návrat, třetím svatojánská noc s bytostmi na popravišti. Důležitý je také motiv matky, která nesmí synovi říct, kdo je, a trpí tichou láskou.
Stručný děj
První dějství: ve vsi u Strakonic se po tanci hádá o dudách. Voják Šavlička tvrdí, že dnes se hudbou vydělávají tisíce. Švanda, který miluje hajného dceru Dorotku, se rozhodne vydělat a odejít do světa. Otec Trnka to odmítá a vysmívá se mu. Švanda zdřímne u lesa, kde polednice Rosava, jeho matka, požádá lesní panny o kouzlo pro jeho dudy. Královna Lesana svolí, kouzlo však zmizí, když Švanda zpyšní.
Druhé dějství: v cizím městě se Švandy ujme sekretář Pantaleon Vocilka, podvodník, který na něm chce vydělat. Švanda rozesměje smutnou princeznu Zuliku a ta si ho chce vzít. Když přijde za ním Dorotka s Kalafunou, Švanda se jich zřekne a nechá je vyhnat. Zuliky zasnoubený princ Alamír Švandu uvězní. Ve vězení se zjeví Rosava, prozradí mu, že je jeho matka, a pomůže mu uniknout.
Třetí dějství: Švanda se vrací do vlasti zchudlý a pije. Dorotka mu nechce odpustit. Rosava ji před svatojánskou nocí varuje, že Švandu čeká smrt na popravišti. Vocilka ho tam vláká, aby mu ukradl dudy, a divé ženy a duchové ho zatáhnou do kola. Dorotka skočí do kola, vyrve Švandu z moci duchů a on slíbí, že se změní. Lesana odpustí Rosavě a ta se vrací do kruhu lesních panen.
Kompozice, čas a prostor
Hra je členěná do tří dějství a do výstupů, mezi nimiž se mění místo. Stavba kopíruje klasický oblouk: odchod z domova, pokušení ve světě, pád a návrat. Expozicí je posvícení ve vsi a rozhodnutí odejít, kolizí cesta a Vocilkův vliv, krizí Švandovo zapření Dorotky a vězení, vyvrcholením půlnoc na popravišti. Jak se takto stavěné texty rozebírají, vysvětluje článek o kompozici literárního díla.
Čas a prostor
Děj se odehrává v nedefinované minulosti, ve vsi u Strakonic, v lese, v cizím městě s palácem a ve vězení a nakonec na popravišti. Prostor se člení na domov, svět a svět nadpřirozený, které se stále prolínají. Časově ji rámují posvícení a svatojánská noc, kdy se podle lidové víry otvírají hranice mezi světy.
Vypravěč
Hra nemá vypravěče, děj poznáváme z dialogů, písní a scénických poznámek. Roli komentátora přebírá Vocilka, který hru otevírá písní o světě jako kouli.
Postavy
Postavy jsou stavěné jako lidové typy, každá je zosobněním jedné vlastnosti. Hra stojí na protikladu dobrého přítele Kalafuny a lstivého Vocilky, mezi nimiž Švanda kolísá. Postup popisu vysvětluje návod, jak napsat charakteristiku.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Švanda | mladý strakonický dudák, sirotek vychovaný pastýřem | nadaný, citlivý, ale snadno zpyšní a podlehne lichotkám | odchází do světa, chybuje, nakonec se napraví |
| Dorotka | dcera hajného Trnky, Švandova milá | věrná, citlivá, odvážná, umí být tvrdá | jde za Švandou do světa a nakonec ho zachrání |
| Kalafuna | venkovský muzikant, Švandův přítel, manžel Kordulky | dobrosrdečný, vtipný, praktický, trochu pohodlný | varuje Švandu a doprovází Dorotku |
| Pantaleon Vocilka | bývalý student, tulák a podvodník | vychytralý, výmluvný, pokrytecký, chce zneužít Švandovo umění | svádí Švandu na scestí a chce ukrást dudy |
| Rosava | polednice, bývalá lesní panna, Švandova matka | oddaná, trpící, nesmí se synovi prozradit | kouzlem pomáhá synovi, za trest se stane divou ženou |
| Trnka | starý hajný, Dorotčin otec | prostý, rázný, nedůvěřivý k dudám | odmítá Švandu jako chudého ženicha |
| Zulika a Alamír | smutná princezna a její snoubenec | Zulika rozmarná a dětská, Alamír žárlivý | Zulika se zamiluje do Švandy, Alamír ho uvězní |
| Lesana | královna lesních panen | přísná, spravedlivá | trestá Rosavu a nakonec jí odpouští |
Vocilka jako zrcadlo
Vocilka nemá ve hře jen komickou roli. Je to člověk, který nic neumí, ale ví, jak se vydávat za někoho, a Švanda se mu podobá právě tehdy, když zpychá. Podobného pokrytce zná čtenář z komedie Tartuffe.
Jazyk a umělecké prostředky
Text střídá hovorovou češtinu venkovanů, kterou se pozná lidovost postav, a vázanou řeč bytostí. Kalafuna a Trnka mluví lidově, s příslovími a hovorovými výrazy, Vocilka naopak nafoukaně, s cizími slovy. Vocilkova píseň shrnuje jeho filozofii větou z textu vydaného Městskou knihovnou v Praze:
„Po vrchu se mnoho leskne, ale uvnitř je to dým.“
Písně a verše
Zpěvy jsou součástí děje. Vocilkova píseň o světě jako kouli otevírá hru, Kalafuna zpívá vlastní písničku, lesní panny a Rosava mluví ve verších. Změna z prózy do rýmu označuje přechod do světa nadpřirozena. Báseň a próza se tu střídají tak, jak o nich pojednává přehled básnických prostředků.
Charakterizace řečí a komika
Každá postava mluví po svém: voják Šavlička sype zvolání, Kordula hubuje, Vocilka přehání lichotky. Komika vzniká z kontrastu, třeba rozmarné princezny a poctivé Dorotky. Venkovská hospodská společnost připomíná i pozdější komedii Naši furianti, také zaměřenou na pýchu.
Symbolika a motivy
Dudy jsou symbolem českosti i talentu a plní tu funkci motivu osudu: zahrají tak, jak se hráč cítí. Půlnoční popraviště a svatojánská noc znamenají zkoušku, ve které se rozhoduje o duši.
Autor a literárněhistorický kontext
Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře a zemřel 11. července 1856 v Plzni. Jako herec, dramatik a novinář se zapsal do dějin českého divadla. V roce 1834 byla s jeho Fidlovačkou poprvé uvedena píseň Kde domov můj, pozdější státní hymna. Od roku 1846 působil ve Stavovském divadle jako dramaturg českých představení.
Rok 1847 a dramatické báchorky
V roce 1847 napsal Tyl pro Stavovské divadlo tři hry: současnou Paličovu dceru, historické drama Kutnohorští havíři a Strakonického dudáka. Kutnohorské havíře zakázala cenzura a hráli se až o rok později, Dudák však uspěl hned. Podobné hry Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění a Lesní panna tvoří okruh dramatických báchorek. Karel Havlíček, jindy kritik Tylova divadla, o hře napsal, že nikdo neopustil divadlo nespokojen.
Romantismus a národní obrození
Námět čerpá z jihočeské pověsti o dudákovi hrajícím pod šibenicí, kterou před Tylem zpracovali Hněvkovský a Jakub Malý. Dudák byl v době obrození symbolem české lidové kultury, takže Švandův návrat domů nesl i národní význam. Souvislosti vysvětluje článek o romantismu v literatuře.
Další autoři doby
Mezi českými autory stojí vedle Tyla Karel Hynek Mácha, básník Máje, Karel Jaromír Erben, autor Kytice, a Božena Němcová. Tyl psal pro divadlo v době, kdy čeština hledala své místo na jevišti.
Jak o díle mluvit u ústní maturity
Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
- Zasaďte úryvek do děje: odchod z domova, svět a pokušení, nebo návrat a záchrana?
- Pojmenujte téma a motivy, druh, žánr, čas a prostor.
- Charakterizujte postavy podle jejich řeči: Kalafuna a Trnka lidově, Vocilka nafoukaně, bytosti verši.
- Ukažte prostředky: písně, střídání prózy a veršů, kontrast, symbolika dud.
- Zařaďte hru do Tylovy tvorby, mezi dramatické báchorky a do romantismu.
Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu. U Dudáka se vyplatí mít vlastní odpověď na otázku, jestli Švandu zničila svět, nebo vlastní pýcha. Další díla rozebraná stejně najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Strakonickém dudákovi pletou
- Hra je pověst nebo povídka. Je to drama, určené k provozování na jevišti, přestože vychází z pověsti.
- Premiéra byla v roce 1858. Roku 1858 vyšla hra knižně. Poprvé se hrála 21. listopadu 1847.
- Dudák je realistická hra. Je to romantická báchorka, v níž do příběhu zasahují víly, polednice a duchové.
- Rosava je zlá čarodějnice. Je Švandova matka, bývalá lesní panna, která z lásky k synovi přijímá trest.
- Švandu potrestal svět. Zkáza mu hrozí kvůli vlastní pýše a Vocilkovým lžím, kouzlo dud je podmíněné jeho chováním.
- Konec je vždy stejný. V textu vydaném Městskou knihovnou v Praze, který vychází z úpravy Jiřího Frejky, Vocilka dudy zvednout nemůže. Podle poznámky redakce s nimi v původním znění utekl.
Časté otázky
Kdy byl Strakonický dudák napsán a poprvé uveden?
Hra vznikla v roce 1847 a premiéru měla 21. listopadu 1847 ve Stavovském divadle v Praze. Knižně se poprvé tiskla roku 1858, tedy až po Tylově smrti.
Jaký je žánr a literární druh Strakonického dudáka?
Literární druh je drama. Žánrově jde o dramatickou báchorku, v titulu národní báchorku se zpěvy o třech dějstvích. Spojuje realistickou vesnici s pohádkovými bytostmi.
Do jakého literárního směru Strakonický dudák patří?
Patří k romantismu a k české literatuře doby národního obrození před revolucí roku 1848. Romantické jsou pohádkové bytosti, lidové motivy i důraz na domov a národní povahu.
O čem je Strakonický dudák stručně?
Chudý dudák Švanda odejde do světa vydělat peníze, aby si směl vzít Dorotku. Díky kouzlu své matky víly slaví úspěch, ale pýcha a podvodný sekretář Vocilka ho málem zničí. Zachrání ho Dorotka a návrat domů.
Kdo jsou hlavní postavy Strakonického dudáka?
Hlavní postavy jsou dudák Švanda, jeho milá Dorotka, muzikant Kalafuna, podvodník Pantaleon Vocilka a Švandova matka, polednice Rosava. Vedlejší jsou hajný Trnka, princezna Zulika, princ Alamír a královna lesních panen Lesana.
Co znamená podtitul Hody divých žen?
Divé ženy jsou v ději bývalé lesní panny, které královna potrestala za lásku k člověku. Hody divých žen jsou jejich půlnoční rej na popravišti, na který chtějí vylákat Švandu.
Jak Strakonický dudák končí?
Dorotka o svatojánské noci vtrhne do kola duchů a Švandu zachrání. Švanda se polepší a vrací se s Dorotkou domů. Královna lesních panen odpustí Rosavě a vrátí ji do svého kruhu.
Jaká je hlavní myšlenka Strakonického dudáka?
Hra tvrdí, že štěstí není ve slávě a penězích, ale v domově, věrné lásce a poctivosti k sobě samému. Nadání se ztrácí, když ho člověk obrátí k pýše, a napravit chybu je možné.
