Větný rozbor: postup, příklady a cvičení

Větný rozbor jednoduché věty znamená najít základní skladební dvojici, tedy podmět a přísudek, a potom u každého dalšího slova určit, které slovo rozvíjí, jakou otázkou se na ně ptáme a jaký je to větný člen. V článku najdete postup v sedmi krocích, přehled členů s otázkami, dva způsoby, jak závislosti zapsat slovy a tabulkou, a tři vzorově rozebrané věty se cvičením.

Ve zkratce

• Rozbor začíná přísudkem, protože ten se najde nejsnáz: je to určitý tvar slovesa, nebo spona se jménem.
• K přísudku se hledá podmět otázkou kdo, co. Když ve větě chybí, bývá nevyjádřený a pozná se z tvaru slovesa.
• Všechny ostatní členy jsou rozvíjející: předmět, příslovečné určení, přívlastek, doplněk a přístavek.
• Každý rozvíjející člen má právě jedno řídící slovo a otázka se klade vždy od něj.
• Předložky, spojky a částice se jako samostatné větné členy neurčují, předložka patří k jménu.
• Souvětí se rozebírá jinak: nejdřív se určí věty a jejich vztah, teprve potom členy v každé z nich.

Co je větný rozbor

Slovník spisovného jazyka českého uvádí spojení větný rozbor u hesla rozbor jako školní jazykovědný termín, vedle rozboru slovního. Při větném rozboru se věta rozloží na větné členy a určí se, jak spolu souvisejí. Princip je jeden: slova ve větě tvoří dvojice, v nichž jedno slovo rozvíjí druhé. Nový encyklopedický slovník češtiny tyto dvojice nazývá skladebními dvojicemi a popisuje je jako dvojice holých větných členů, které jsou k sobě bezprostředně vázány syntaktickou závislostí. Jednotlivé členy podrobně popisuje náš přehled větných členů.

Jednoduchá věta, nebo souvětí

Jednoduchá věta má jeden přísudek: jednoslovný (píše), složený z více tvarů (jsem psal) nebo jmenný se sponou (je učitel). Dvě určitá slovesa, každé se svým dějem, znamenají souvětí. Prvním krokem rozboru je proto spočítat určité tvary sloves. Jak se určují věty v souvětí a vztahy mezi nimi, vysvětluje článek o tom, čím se liší souvětí souřadné a podřadné.

Dvojčlenná a jednočlenná věta

Dvojčlenná věta má podmět a přísudek. Věta jednočlenná se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny skládá z jediného základního členu a na podmět a přísudek se nečlení. Patří sem věty Prší., Zebe mě. nebo Ticho! Sloveso v jednočlenné větě se v tradičním rozboru neoznačuje jako přísudek, ale jako větný základ.

Školní a odborné pojetí

Školní rozbor vychází z pojetí Vladimíra Šmilauera, v němž jsou podmět a přísudek dva základní členy a ani jeden nezávisí na druhém. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny chápou novější valenční mluvnice podmět jako člen závislý na přísudku a používají termíny jako komplement nebo adjunkt. Tento článek se drží školního pojetí.

Větné členy a otázky v přehledu

Tabulka shrnuje členy, které se v jednoduché větě určují. Otázku vždy klademe od řídícího slova, nikdy od začátku věty. Zkratky se v učebnicích liší, na postupu to nic nemění.

Postup krok za krokem

Nejdřív se hledá základní skladební dvojice, potom se jde po patrech od přísudku a podmětu dolů.

Krok 1: ověřte, že jde o jednoduchou větu

Najděte slovesa v určitém tvaru, tedy ta, která vyjadřují osobu, číslo a čas. Jedno určité sloveso nebo jeden složený slovesný tvar znamená jednoduchou větu. Které kategorie určitý tvar nese, shrnuje článek o tom, jaké jsou mluvnické kategorie sloves.

Krok 2: najděte přísudek

Přísudek slovesný tvoří samo sloveso, případně s pomocným slovesem: čte, četl jsem, bude číst, četl by. Přísudek jmenný se sponou tvoří sponové sloveso, nejčastěji být, a podstatné nebo přídavné jméno: je lékař, byla unavená. Zvratné se nebo si, které ke slovesu patří, se počítá k přísudku (směje se, vrátil se).

Krok 3: najděte podmět

Zeptejte se od přísudku kdo, co. Podmět stojí v 1. pádě a přísudek se s ním shoduje v osobě, čísle a v minulém čase i v rodě: Děti běhaly, ale Chlapci běhali. Na shodě stojí i psaní koncovek byli a byly. Když podmět ve větě není, doplňte ho podle tvaru slovesa a zapište jako nevyjádřený: Půjdeme ven má podmět my.

Krok 4: určete členy rozvíjející přísudek

Pádová otázka odhalí předmět, otázky kde, kdy, jak a proč příslovečné určení. Doplněk se vztahuje k přísudku a zároveň ke jménu, s nímž se shoduje. Tvar předmětu určuje sloveso, tvar příslovečného určení ne, a to je nejspolehlivější rozlišovací znak.

Krok 5: určete členy rozvíjející jména

Na slova rozvíjející podmět, předmět nebo jiné jméno se ptáme od podstatného jména otázkami jaký, který, čí. Přívlastek shodný se se jménem shoduje v rodě, čísle a pádě (starého domu), neshodný ne (dům u řeky). Přívlastek může rozvíjet i jméno, které je samo přívlastkem.

Krok 6: vyřaďte slova, která se neurčují

Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že neplnovýznamová slova se ve školních mluvnicích za větné členy nepovažují. Jde o předložky, spojky a částice. Předložka se proto určuje vždy společně se jménem, ke kterému patří: z hor je jedno příslovečné určení.

Krok 7: zapište závislosti a zkontrolujte je

Každé slovo, které jste určili, musí mít jedno řídící slovo, s výjimkou podmětu a přísudku. Když vám některé slovo zbyde bez řídícího slova, rozbor je neúplný; dvě řídící slova má jen doplněk.

Jak zapsat závislosti slovy a tabulkou

Schéma, které se kreslí do sešitu, je závislostní strom. Nový encyklopedický slovník češtiny ho popisuje jako grafické znázornění závislostní struktury věty, v němž každé slovo kromě hlavního slovesa má právě jedno řídící slovo. Stejnou informaci nese i zápis slovy nebo tabulka, a ty se dají napsat bez kreslení.

Zápis slovy

Každá skladební dvojice se zapíše na řádek: řídící slovo, otázka v závorce, závislé slovo a člen. Pro větu Starý pes spal na zahradě to vypadá takto:

• pes (co dělal?) spal: základní skladební dvojice, podmět a přísudek
• pes (jaký?) starý: přívlastek shodný
• spal (kde?) na zahradě: příslovečné určení místa

Zápis slovy je nejrychlejší kontrola, zda se otázka opravdu klade od správného slova.

Tabulka skladebních dvojic

U delší věty je přehlednější tabulka. Do ní patří i druh vztahu, tedy jak se závislost projevuje na tvaru slova; Nový encyklopedický slovník češtiny rozlišuje shodu, řízenost čili vazbu a přimykání. Druh vztahu pomáhá rozlišit členy, které mají podobnou otázku.

Zápis po patrech

Na prvním patře je základní skladební dvojice, na druhém členy, které ji rozvíjejí, na třetím členy rozvíjející druhé patro. Číslo patra odpovídá tomu, jak hluboko by slovo ve stromu viselo.

Několikanásobný člen

Když na jednom řídícím slově závisejí dva nebo více členů stejného druhu, vzniká několikanásobný větný člen: Koupil jablka a hrušky. Oba členy se zapíší na stejné patro vedle sebe a spojka mezi nimi se neurčuje. Několikanásobný člen netvoří souvětí, protože přísudek je pořád jeden. Kdy se mezi takovými členy píše čárka, řeší článek o čárce před a.

Tři vzorově rozebrané věty

U každé věty najdete postup slovy a tabulku, kterou si můžete opsat jako vzor.

Věta 1: Malý Honza včera rozbil sousedovo okno.

Určité sloveso je jedno, rozbil. Kdo rozbil? Honza, podmět. Rozbil co? okno, předmět; kdy? včera, příslovečné určení času. Honza jaký? malý; okno čí? sousedovo. Oba přívlastky jsou shodné, protože se se svým jménem shodují v rodě, čísle i pádě.

Věta 2: Náš soused z vedlejšího domu je zkušený zahradník.

Přísudek je jmenný se sponou: je zahradník. Kdo je zahradník? Soused, podmět. Soused čí? náš; který? z domu, přívlastek neshodný. Dům který? vedlejší, přívlastek shodný na třetím patře. Slovo zkušený rozvíjí jmennou část přísudku, nikoli sponu, ptáme se tedy zahradník jaký.

Věta 3: Ráno jsme se vrátili z hor unavení a hladoví.

Přísudek je jsme se vrátili, včetně pomocného slovesa a zvratného se. Tvar jsme ukazuje na nevyjádřený podmět my. Vrátili se kdy? ráno; odkud? z hor, obojí příslovečná určení. Slova unavení a hladoví jsou doplněk, protože rozvíjejí přísudek a zároveň se shodují s nevyjádřeným podmětem my.

Co se při rozboru plete s čím

Rozhoduje vždy řídící slovo a druh vztahu, ne samotná otázka.

Kde se odborné popisy rozcházejí

Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny řadí jedna akademická mluvnice spojení soused elektrikář k přístavku, jiná k přívlastku. Spojení musí odejít chápal Šmilauer jako sloveso a předmět, jiné popisy jako přísudek složený. Ve škole se řiďte pojetím vaší učebnice.

Vyzkoušejte se

Pět krátkých úloh na jednoduché větě. Řešení je hned pod seznamem.

1. Najděte základní skladební dvojici: Na zahradě kvetou staré jabloně.
2. Určete větný člen slova vnoučatům: Babička dala vnoučatům koláč.
3. Je věta Venku se stmívá. jednočlenná, nebo dvojčlenná?
4. Je slovo veselý přívlastek, nebo doplněk? Chlapec odešel ze hřiště veselý.
5. Určete řídící slovo, člen a patro slova dřevěný: Děda natřel dřevěný plot.

Řešení: 1. přísudek kvetou, podmět jabloně. 2. předmět (dala komu?). 3. jednočlenná, podmět nelze doplnit. 4. doplněk, rozvíjí přísudek odešel a shoduje se s podmětem chlapec. 5. řídící slovo plot, přívlastek shodný, 3. patro.

Šest věcí, které se při rozboru pletou

Většinu z nich odhalí krok 7, tedy kontrola řídících slov.

1. Za podmět se bere první podstatné jméno ve větě. Ve větě Psa honily děti stojí podmět na konci.
2. Složený tvar slovesa se rozdělí na dva členy. Jsem četl i budu číst jsou jeden přísudek.
3. Předložka se určuje jako samostatný člen. Předložka patří ke jménu: na zahradě je jedno příslovečné určení.
4. Otázka se klade od přísudku i u slova, které rozvíjí jméno. Ve spojení dům u řeky se ptáme dům který, ne kde.
5. Nevyjádřený podmět se přehlédne. Věta Šli jsme domů je dvojčlenná, podmět my se pozná z tvaru slovesa.
6. Několikanásobný člen se považuje za souvětí. Koupil jablka a hrušky má jeden přísudek, je to tedy věta jednoduchá.

Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.

Časté otázky

Jak se dělá větný rozbor?

Najde se přísudek a k němu podmět, potom členy rozvíjející přísudek a nakonec přívlastky. Ke každému slovu se zapíše řídící slovo a otázka.

Čím začít větný rozbor?

Přísudkem, protože se pozná podle určitého tvaru slovesa. Od přísudku se otázkou kdo, co najde podmět.

Co je základní skladební dvojice?

Dvojice podmětu a přísudku. Ve školním pojetí jsou to dva základní členy, které na sobě navzájem nezávisejí.

Jak poznám nevyjádřený podmět?

Z tvaru slovesa. Ve větě Půjdeme ven podmět chybí, ale koncovka slovesa ukazuje na my.

Určují se v rozboru předložky a spojky?

Samostatně ne. Předložky, spojky a částice nejsou ve školním rozboru větnými členy. Předložka se určuje spolu se jménem: na zahradě je jedno příslovečné určení.

Jaký je rozdíl mezi přívlastkem a doplňkem?

Přívlastek rozvíjí jen podstatné jméno, doplněk rozvíjí přísudek a zároveň podmět nebo předmět. Unavená Jana usnula obsahuje přívlastek, Jana usnula unavená obsahuje doplněk.

Jak zakreslit větný rozbor bez obrázku?

Slovy, jako řídící slovo, otázka a závislé slovo, nebo tabulkou se sloupci slovo, člen, řídící slovo, otázka a patro.

Jak se dělá větný rozbor souvětí?

Nejdřív se spočítají určitá slovesa a určí se věty a vztahy mezi nimi. Potom se každá věta rozebere stejně jako věta jednoduchá.