Mluvnické kategorie sloves: přehled a příklady

Mluvnické kategorie sloves jsou osoba, číslo, čas, způsob, rod a vid. Určitý tvar slovesa, například napsali jsme, vyjadřuje všech šest, neurčité tvary jako infinitiv nebo přechodník jen některé. V článku najdete přehledovou tabulku, výklad každé kategorie s příklady, postup určování a krátký test.

Ve zkratce

• Sloveso má šest mluvnických kategorií: osobu, číslo, čas, způsob, rod a vid.
• Osoby jsou tři, čísla dvě, časy tři: přítomný, minulý a budoucí.
• Způsoby jsou tři: oznamovací, rozkazovací a podmiňovací, podmiňovací má tvar přítomný a minulý.
• Rod je činný (chválí) a trpný (je chválen), vid dokonavý (napsat) a nedokonavý (psát).
• Tvary určité vyjadřují osobu a číslo, tvary neurčité (infinitiv, příčestí, přechodníky) osobu nevyjadřují.
• Vid se neurčuje podle tvaru, ale podle slovesa: napsat je dokonavé v každém tvaru.
• Přechodníky jsou dnes knižní tvary, v běžné řeči přežívají jen ustrnulé zbytky jako chtě nechtě.

Co jsou mluvnické kategorie sloves

Sloveso je ohebný slovní druh, který označuje děj nebo stav: číst, běhat, pršet, stát, patřit. Mění tvar, tedy se časuje, a každý tvar nese určité mluvnické významy. Těmto významům se říká mluvnické kategorie a sloveso jich má šest: osobu, číslo, čas, způsob, rod a vid. Stejný výčet uvádí heslo Sloveso v Novém encyklopedickém slovníku češtiny, který vydala Masarykova univerzita.

Dvě skupiny kategorií

Encyklopedický slovník kategorie dělí podle toho, odkud se berou. Osoba a číslo jsou kategorie shodové: sloveso je přebírá od podmětu, proto já píšu, ale ty píšeš. Čas, způsob, rod a vid si naopak volí mluvčí podle toho, co chce říct. Osobu a číslo tedy určuje podmět, ostatní čtyři kategorie význam věty. Proto ve větném rozboru hledáme nejdřív podmět a teprve potom určujeme tvar slovesa.

Osoba a číslo

Tři osoby

Osoba říká, kdo děj koná. První osoba je mluvčí (já čtu, my čteme), druhá osoba je ten, komu mluvčí říká (ty čteš, vy čtete), a třetí osoba je kdokoli další (on čte, oni čtou). Do třetí osoby patří každé podstatné jméno, proto Petr čte i pes štěká je 3. osoba. Osobní zájmena, podle kterých se osoba pozná, podrobně rozebírá článek o tom, jaké jsou druhy zájmen v češtině.

Dvě čísla

Číslo jednotné znamená jednoho konatele, číslo množné víc konatelů: zpívám × zpíváme, zpívá × zpívají. Osoba i číslo se v češtině vyjadřují koncovkou, a proto se zájmeno já nebo my u slovesa často vynechává. Z tvaru zpíváme je hned jasné, že jde o 1. osobu čísla množného, i když podmět ve větě chybí. U vykání stojí sloveso v množném čísle i tehdy, když oslovujeme jednoho člověka: Paní učitelko, přijdete zítra?

Slovesa bez podmětu

Některá slovesa podmět nemají vůbec: prší, sněží, stmívá se. Encyklopedický slovník takové tvary nazývá neosobní. U vět jako Venku prší se proto určuje 3. osoba, číslo jednotné.

Čas a způsob

Tři časy

Čeština má podle encyklopedického slovníku jen jeden čas přítomný a prakticky jeden čas minulý. Ve škole se tedy rozlišují tři časy: přítomný (čtu), minulý (četl jsem) a budoucí (budu číst). Čas předminulý (byl jsem četl) má v dnešní češtině jen okrajové postavení.

Jak se tvoří budoucí čas

Budoucí čas se tvoří podle vidu. Nedokonavá slovesa mají tvar složený z pomocného slovesa budu a infinitivu: budu psát, budeme číst. Některá nedokonavá slovesa pohybu mají tvar jednoduchý s předponou: poběží, ponesu, pojedeme. Dokonavá slovesa tvoří budoucí čas tvarem, který vypadá jako přítomný: napíšu, přečtu, dám. Spojení budu napsat je proto chybné.

Tři způsoby

Způsob vyjadřuje, jak se mluvčí k ději staví. Oznamovací způsob podává děj jako skutečnost a jako jediný má všechny tři časy: čtu, četl jsem, budu číst. Rozkazovací způsob vyjadřuje výzvu a má tvary pro 2. osobu jednotného čísla a pro 1. a 2. osobu množného čísla: čti, čtěme, čtěte. Podmiňovací způsob vyjadřuje děj možný nebo podmíněný a tvoří se příčestím na -l a tvary bych, bys, by, bychom, byste, by.

Podmiňovací způsob přítomný a minulý

Podmiňovací způsob má dva tvary. Přítomný zní četl bych, minulý byl bych četl. Encyklopedický slovník upozorňuje, že nejde o časy v pravém smyslu: tvar četl bych se dá spojit se slovy včera, teď i zítra. Přítomný tvar vyjadřuje děj možný, minulý tvar děj, který se už nemůže uskutečnit: Byl bych přišel, kdybych o tom věděl.

Rod a vid

Rod činný a trpný

Slovesný rod ukazuje vztah mezi podmětem a původcem děje. V rodě činném je původce podmětem: Učitel chválí žáka. V rodě trpném je podmětem ten, s kým se něco děje, a původce stojí jinde nebo chybí: Žák je chválen učitelem. Trpný rod se pozná podle spojení slovesa být s příčestím trpným: je chválen, byl postaven, bude zapsán. Slovesný rod nezaměňujte s rodem podstatných jmen, mužským, ženským a středním.

Opisný a zvratný trpný rod

Školní mluvnice vedle opisného trpného rodu (dům je stavěn) uvádějí i zvratný trpný rod se zájmenem se (dům se staví). Odborné popisy jsou opatrnější: encyklopedický slovník považuje zařazení tvarů se se mezi trpné za problematické a nověji je nazývá zvratnou formou slovesnou. Ve školním rozboru se věta Dům se staví určuje jako rod trpný.

Vid dokonavý a nedokonavý

Vid říká, zda sloveso vyjadřuje děj ukončený, nebo probíhající. Nedokonavá slovesa (psát, číst, dělat) popisují děj v průběhu, dokonavá (napsat, přečíst, udělat) děj jako celek s koncem. Spolehlivý test uvádí encyklopedický slovník: jen nedokonavé sloveso se spojí s budu a s otázkou jak dlouho. Řekneme psal dopis hodinu, ale napsal dopis za hodinu.

Obouvidová slovesa

Některá slovesa mohou mít podle souvislosti význam dokonavý i nedokonavý: jmenovat, analyzovat, věnovat. Školní mluvnice je řadí mezi slovesa obouvidová. Encyklopedický slovník dodává, že jde jen o zdánlivou výjimku, protože v konkrétní větě je sloveso vždy jedním z vidů.

Slovesné tvary určité a neurčité

Tvary určité vyjadřují osobu a číslo a mohou stát v přísudku s podmětem: čtu, četl jsi, čtěte, četli bychom. Tvary neurčité osobu nevyjadřují a ve větě plní jiné úlohy. Mezi neurčité tvary patří infinitiv, příčestí a přechodníky. Jakou úlohu má sloveso ve větě, vysvětluje článek o tom, jak se určuje přísudek a ostatní větné členy.

Jednoduché a složené tvary

Určitý tvar může být jednoslovný (píšu, piš) nebo složený z více slov (psal jsem, budu psát, psal bych, je psán). Složený tvar se určuje jako celek, ne po jednotlivých slovech. Tvar psal ve větě Petr psal je také určitý: pomocné sloveso je se ve 3. osobě minulého času nepíše, ale tvar je stále 3. osoba, číslo jednotné, čas minulý. Shoda příčestí s podmětem souvisí s pravopisem koncovek, který řeší text byli, nebo byly.

Infinitiv a příčestí

Infinitiv je základní tvar, pod kterým sloveso hledáme ve slovníku: číst, nést, péct. Podle encyklopedického slovníku vyjadřuje jen rod a vid, tedy číst je rod činný a vid nedokonavý, být čten rod trpný. Příčestí jsou dvě: činné na -l (četl, napsal) a trpné na -n nebo -t (čten, napsán, zakryt).

Přechodníky stručně

Přechodník vyjadřuje děj, který doprovází děj hlavní. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český rozlišuje přechodník přítomný pro současnost dvou dějů (nesa, nesouc, nesouce) a minulý pro děj předcházející (přines, přinesši, přinesše; udělav, udělavši, udělavše). Přechodník lze užít jen tehdy, když oba děje mají stejný podmět. Příručka označuje přechodníky za knižní až archaické. Běžně přežívají jen ustrnulé tvary, které přešly k příslovcím a předložkám: chtě nechtě, vyjma, nehledě na.

Jak určit mluvnické kategorie slovesa

Nejjistější je postupovat vždy ve stejném pořadí. Nejdřív najděte celý slovesný tvar včetně pomocných slov, teprve potom určujte. Postup se hodí i při větném rozboru, ve kterém se přísudek určuje jako první krok, jak ukazuje návod na větný rozbor krok za krokem.

1. Najděte celý tvar: byli bychom přišli, ne jen přišli.
2. Určete osobu a číslo podle podmětu nebo podle pomocného slovesa (bychom = 1. osoba, množné číslo).
3. Určete způsob: je v tvaru bych, bys, by? Pak jde o podmiňovací. Vyzývá? Pak rozkazovací.
4. U oznamovacího způsobu určete čas.
5. Určete rod: je ve tvaru být s příčestím trpným?
6. Určete vid: dá se říct budu s infinitivem tohoto slovesa?

Co se plete s čím

Nejčastěji se pletou slovesný rod s rodem podstatných jmen a vid s časem. Rod podstatných jmen se určuje u vzorů, jak ukazuje přehled vzorů podstatných jmen, slovesný rod má jen dvě možnosti, činný a trpný.

Kde se školní a odborné pojetí liší

Školní rozbor určuje u podmiňovacího způsobu „čas“ přítomný nebo minulý, odborné popisy mluví spíš o tvaru přítomném a minulém, protože časový význam nevyjadřují. Encyklopedický slovník také upozorňuje, že přítomný tvar dokonavých sloves nemusí vždy znamenat budoucnost, například ve větě Vejde se to tam. Pro školní rozbor stačí zjednodušené pravidlo.

Vyzkoušejte se

U každého tvaru určete všech šest kategorií. Řešení je hned pod seznamem.

1. uklidíme
2. nesl jsi
3. přineste
4. četla by
5. bude otevřen

Řešení: 1. 1. osoba, množné číslo, budoucí čas, oznamovací způsob, rod činný, vid dokonavý. 2. 2. osoba, jednotné číslo, minulý čas, oznamovací způsob, rod činný, vid nedokonavý. 3. 2. osoba, množné číslo, rozkazovací způsob, rod činný, vid dokonavý. 4. 3. osoba, jednotné číslo, podmiňovací způsob přítomný, rod činný, vid nedokonavý. 5. 3. osoba, jednotné číslo, budoucí čas, oznamovací způsob, rod trpný, vid dokonavý.

Šest omylů při určování sloves

1. Určování jen části tvaru. U tvaru byl bych přišel nestačí určit přišel, rozhoduje celý komplex.
2. Rod mužský místo činného. Ve větě Otec spal je rod činný, rod mužský patří podstatnému jménu.
3. Přítomný čas u dokonavého slovesa. Tvar udělám vyjadřuje ve školním rozboru budoucí čas.
4. Vid podle času. Sloveso číst je nedokonavé i ve tvaru četl, vid se tvarem nemění.
5. Chybějící osoba ve 3. osobě minulého času. Tvar psala je 3. osoba, i když v něm není pomocné sloveso.
6. Přechodník s jiným podmětem. Věta Hledě z okna, uletěl mi klobouk je chybná, protože z okna nehleděl klobouk.

Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.

Časté otázky

Jaké jsou mluvnické kategorie sloves?

Sloveso má šest mluvnických kategorií: osobu, číslo, čas, způsob, rod a vid. Osobu a číslo přebírá od podmětu, čas, způsob, rod a vid volí mluvčí podle toho, co chce sdělit.

Kolik má sloveso časů?

Ve škole se rozlišují tři časy: přítomný (čtu), minulý (četl jsem) a budoucí (budu číst). Všechny tři má jen oznamovací způsob nedokonavých sloves. Dokonavá slovesa mají jen minulý a budoucí čas.

Jaké jsou slovesné způsoby?

Způsoby jsou tři. Oznamovací podává děj jako skutečnost (píšu), rozkazovací vyjadřuje výzvu (piš, pišme, pište) a podmiňovací děj možný nebo podmíněný (psal bych). Podmiňovací má tvar přítomný a minulý (byl bych psal).

Jak poznám vid slovesa?

Zkuste spojit infinitiv se slovem budu. Jde to u nedokonavých sloves (budu psát), u dokonavých ne (budu napsat je chybně). Dokonavá slovesa vyjadřují děj ukončený, nedokonavá děj probíhající.

Co je slovesný rod?

Slovesný rod vyjadřuje vztah podmětu a původce děje. V rodě činném je původce podmětem (učitel chválí žáka), v rodě trpném je podmětem ten, s kým se něco děje (žák je chválen). S rodem podstatných jmen nemá nic společného.

Jaký je rozdíl mezi určitým a neurčitým tvarem slovesa?

Určitý tvar vyjadřuje osobu a číslo a může tvořit přísudek s podmětem (čtu, četli jsme). Neurčitý tvar osobu nevyjadřuje. Patří sem infinitiv (číst), příčestí (četl, čten) a přechodníky (čta, čtouc).

Určuje se čas i u rozkazovacího způsobu?

Ne. Rozkazovací způsob má jen jednu sadu tvarů pro 2. osobu jednotného čísla a pro 1. a 2. osobu množného čísla (čti, čtěme, čtěte), čas se u něj neurčuje. Určuje se osoba, číslo, způsob, rod a vid.

Používají se ještě přechodníky?

Jen výjimečně. Internetová jazyková příručka je označuje za knižní až archaické a uplatňují se hlavně ve vyšším odborném a uměleckém stylu. Běžně přežívají ustrnulé tvary jako chtě nechtě, vyjma nebo nehledě na.