Máj: rozbor díla k maturitě, děj a postavy

Máj je lyrickoepická básnická skladba Karla Hynka Máchy, která vyšla v Praze v dubnu 1836 a patří k českému romantismu. Vypráví o loupežníku Vilémovi, který zabije svůdce své milé Jarmily, aniž ví, že je to jeho vlastní otec, a je za to popraven. Příběh je ale jen kostra: jádrem skladby je noc před popravou, strach z nicoty a kontrast mezi krásou májové přírody a lidským údělem.

Ve zkratce

• Autor: Karel Hynek Mácha, vydáno v dubnu 1836 vlastním nákladem, 600 výtisků.
• Druh a žánr: lyrickoepická básnická skladba, básnická povídka byronského typu.
• Směr: romantismus, vrcholné dílo české romantické poezie.
• Stavba: věnování s úvodní básní, čtyři zpěvy a dvě intermezza.
• Verš: převážně jamb, což byla v tehdejší české poezii novinka. Druhé intermezzo je trochejské.
• Postavy: Vilém, Jarmila, Vilémův otec, žalářník a poutník Hynek.
• Dobová kritika skladbu odmítla, docenila ji až generace kolem almanachu Máj z roku 1858.

Základní údaje o díle

Máj vyšel jednou jedinkrát za Máchova života, v dubnu 1836, a básník zemřel v listopadu téhož roku. Podle Muzea literatury byl tisk u Jana Spurného dokončen 23. dubna 1836 a Mácha vydání zaplatil sám.

Proč lyrickoepická skladba

Máj má děj, postavy a vypravěče, to je složka epická. Děje je však málo. Většinu textu tvoří popisy krajiny, nálady a úvahy vězně, tedy lyrika. Přesné je proto označení lyrickoepická skladba nebo básnická povídka, žánr, který v evropském romantismu proslavil George Gordon Byron.

O čem Máj je: téma, motivy a děj

Tématem je osud jedince, který se provinil, ale svou vinu nedokáže přijmout jako jen svou. Vilém se ptá, čí vinou vlastně umírá, když z něj loupežníka udělal otec, který ho vyhnal. Druhým velkým tématem je smrt a to, co po ní následuje. Viléma podle jeho slov čeká věčnost bez času a bez světla, kterou nazývá slovem nic.

Hlavní motivy

Skladbou procházejí motivy lásky, viny a trestu, času, který nejde vrátit, ztraceného dětství, noci a země jako matky. Proti nim stojí májová příroda, krásná a k lidskému neštěstí lhostejná. Právě tenhle kontrast, kvetoucí krajina a člověk odsouzený k smrti, je nosná konstrukce celé básně.

Děj po částech

První zpěv. Večer prvního máje sedí Jarmila na skále nad jezerem a čeká na Viléma. Místo něj připlouvá plavec a oznámí jí, že Vilém zabil jejího svůdce, svého otce, a ráno bude popraven. Plavec Jarmilu prokleje. Nad vodou se zaskví stín bílých šatů.

Druhý zpěv. Vilém je v noci ve věži u jezera. Vzpomíná na dětství a na otce, který ho vyhnal, odmítá vinu a děsí se toho, co přijde po smrti. Strážný vyslechne jeho vyprávění a odchází zdrcen.

První intermezzo. O půlnoci se na popravišti schází sbor duchů. Čekají na nového mrtvého. Scéna je psaná jako malé drama s rolemi.

Třetí zpěv. Ráno vedou Viléma na pahorek. Odsouzenec po oblacích posílá pozdrav zemi. Kat ho setne mečem, tělo je pak vpleteno do kola a vystaveno.

Druhé intermezzo. V noci sedí v hlubokém údolí pod duby Vilémovi druzi a lesem se nese jejich nářek nad mrtvým vůdcem.

Čtvrtý zpěv. Po letech, text říká asi v sedmém roce, projíždí kolem popraviště poutník. Spatří Vilémovu lebku, od starého hospodského se dozví jeho příběh a na jaře se na pahorek vrátí. Poslední verš spojuje tři jména: Hynka, Viléma a Jarmilu.

Kompozice, čas a prostor, vypravěč

Skladba má rámec. Začíná i končí večerem prvního máje a slavné úvodní verše se ve čtvrtém zpěvu vracejí téměř doslova. První, třetí a čtvrtý zpěv navíc končí podobným čtyřverším, ve kterém hrdliččin hlas volá jméno: nejdřív Jarmily, pak Viléma, nakonec všech tří. Vražda se stala před začátkem básně a čtenář se o ní dozvídá zpětně, z řeči plavce a ze vzpomínek vězně.

Čas

Hlavní děj zabere jediný den: večer prvního máje, noc ve vězení, ranní popravu a večer druhého máje. Čtvrtý zpěv se od něj odděluje skokem o několik let. Vedle tohoto vnějšího času pracuje Mácha s časem prožívaným, který se vězni v poslední noci zastavuje a zároveň neúprosně ubíhá. Odměřuje ho kapka padající ve vězení.

Prostor

Děj se odehrává u jezera mezi horami. Sám Mácha ve svém Výkladu Máje uvádí, že jde o okolí města Hiršberg, tedy Doks, v dohledu hradů Bezděz a Houska. Prostor je postaven na protikladu otevřené krajiny a uzavřené vězeňské kobky. Výrazné jsou barvy krajiny: růžová, modrá a bílá.

Vypravěč a lyrický subjekt

První tři zpěvy vypráví nezúčastněný vypravěč ve třetí osobě, do jehož řeči vstupují přímé řeči postav, hlavně Vilémův monolog. Ve čtvrtém zpěvu se vypravěč mění. Promlouvá v první osobě, sám přijíždí na místo děje a nakonec se osloví jménem Hynek. Jméno se shoduje s autorovým, proto se poutník čte jako básníkův mluvčí. Je to výklad, ne údaj z textu.

Postavy Máje

Vilém je typický romantický hrdina: vyděděnec, který stojí proti společnosti a nese vinu, za kterou nemůže sám. Jak z takových útržků vystavět souvislý popis, ukazuje návod, jak napsat charakteristiku postavy.

Jazyk a umělecké prostředky

U zkoušky nestačí prostředek pojmenovat, je třeba říct, co v úryvku dělá. Citace jsou opsané z vydání Městské knihovny v Praze.

Tropy a figury s příklady

• Personifikace: „O lásce šeptal tichý mech“. Příroda jedná jako člověk.
• Oxymóron: „umřelé hvězdy svit“ nebo „mrtvé milenky cit“. Protikladná spojení vyjadřují něco nenávratně ztraceného.
• Kontrast a antiteze: „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. Verš shrnuje rozpor mezi vnějškem a nitrem.
• Zrcadlové opakování slov: „tak bledě jasná, jasně bledá“. Slova se vracejí v obráceném pořadí a napodobují odraz měsíce na hladině.
• Zvukomalba: „nocí řinčí řetězů hřmot“. Nahromaděné ř napodobuje řinčení železa.
• Metafora a apostrofa: „kolébku mou i hrob můj, matku mou“. Vilém oslovuje zemi, která člověka rodí i pohřbívá.
• Gradace: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“ Stupňování je vyznačeno i přibývajícími vykřičníky.

Verš a rým

Základním rozměrem Máje je jamb, vzestupný verš, který začíná nepřízvučnou slabikou. Čeština má přízvuk na první slabice slova, proto se v ní jamb píše obtížně. Mácha proto verše často začíná jednoslabičným slovem, například „Byl pozdní večer“. První zpěvy mají verše krátké, osmi až devítislabičné. Ve čtvrtém zpěvu se verš prodlužuje na dvanáct slabik, jako v řádku „Krásný máj uplynul, pohynul jarní květ“.

Výjimkou je druhé intermezzo, které je psané trochejem: „Stojí hory proti sobě“. Verše jsou rýmované a schémata se střídají. Úvodní čtyřverší má rým obkročný: první verš se rýmuje se čtvrtým, druhý se třetím.

Autor a literárněhistorický kontext

Karel Hynek Mácha se narodil roku 1810 v Praze, vystudoval práva a zemřel v listopadu 1836 v Litoměřicích. Pro pochopení Máje stačí z jeho života tři věci: byl vášnivý pěší poutník, hrál ochotnické divadlo a četl polské a anglické romantiky.

Romantismus a jeho rysy v Máji

Romantismus staví cit a jedince nad rozum a společnost. V Máji z něj najdete výjimečného hrdinu na okraji společnosti, nešťastnou lásku, noc, vězení, popraviště i splynutí hrdiny s autorem. Důležitý je také nesoulad mezi krásou světa a pocitem, že lidský život nemá oporu.

Proč Máj v roce 1836 narazil

Česká literatura měla tehdy sloužit národu a báseň o otcovrahovi a nicotě do tohoto programu nezapadala. Josef Kajetán Tyl uznal Máchovo nadání, ale vyčetl mu nečeskost námětu, Jan Slavomír Tomíček báseň v České včele odmítl úplně. Obrat přinesla až mladší generace, která se k Máchovi přihlásila názvem almanachu Máj z roku 1858. Patřili k ní Jan Neruda a Vítězslav Hálek.

Další díla a souvislosti

Z Máchovy prózy se uvádějí Marinka, román Cikáni, Křivoklad a Pouť krkonošská. Ze světových romantiků se k Máchovi přiřazují George Gordon Byron, Adam Mickiewicz, Alexandr Sergejevič Puškin, Victor Hugo a Edgar Allan Poe, jehož noční monolog nad ztrátou rozebírá rozbor básně Havran. Z českých autorů je Máchovým protějškem Karel Jaromír Erben, jak ukazuje rozbor Erbenovy Kytice: u Erbena po vině přichází trest, u Máchy zůstává otázka viny otevřená.

Motiv milenců, které zničí okolnosti a rodina, zná už renesanční drama, jak ukazuje rozbor tragédie Romeo a Julie.

Jak o Máji mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle Maturitního zpravodaje Cermatu má žák 15 až 20 minut na přípravu, zkouška trvá nejdéle 15 minut a vede se jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla a se zadáním k jazyku a slohu. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si ta svá přečtěte předem.

Doporučené pořadí výkladu

Školy obvykle hodnotí analýzu uměleckého textu ve třech krocích, literárněhistorický kontext, rozbor neuměleckého textu a kulturu projevu. Výklad o Máji tomu odpovídá takto:

1. Zařaďte úryvek. Řekněte, ze kterého zpěvu nebo intermezza je a co se v té chvíli děje.
2. Téma, motivy, čas a prostor, kompozice, druh a žánr. Čtyři zpěvy a dvě intermezza, rámec prvního máje.
3. Vypravěč, postavy, promluvy a verš. Kdo mluví a jaký má verš rytmus a rým.
4. Jazykové prostředky. Najděte v úryvku dva až tři tropy nebo figury a řekněte, čemu slouží.
5. Kontext. Romantismus, odmítnutí kritikou, další Máchova díla a autoři období.

Osm věcí, které se o Máji pletou

1. Že je to báseň o lásce. Lásku slaví jen úvod. Jádrem je vina, smrt a úzkost z nicoty. Máchův Výklad Máje, podle kterého je účelem básně slavit májovou přírodu, se vykládá jako ústupek cenzuře.
2. Že Máj vyšel až po Máchově smrti. Vyšel v dubnu 1836, Mácha zemřel v listopadu 1836.
3. Že má čtyři části. Má čtyři zpěvy a k nim dvě intermezza a úvodní věnování s básní Čechové jsou národ dobrý.
4. Že Vilém věděl, koho zabíjí. Text výslovně říká, že zavraždil otce, kterého neznal. Poznal v něm jen svůdce své dívky.
5. Že Jarmila v básni výslovně skočí do jezera. Mácha to jen naznačuje obrazem bílých šatů nad vodou. Utonutí je ustálený výklad, ne doslovné znění.
6. Že byl Vilém lámán v kole zaživa. Ve třetím zpěvu ho kat nejprve setne mečem, teprve mrtvé tělo je lámáno a vpleteno do kola.
7. Že Hynek je další jméno Viléma. Hynek je poutník a vypravěč čtvrtého zpěvu, který přichází po letech. S Vilémem se jen ztotožňuje.
8. Že májovci byli Máchovi vrstevníci. Jde o mladší generaci, která se k němu přihlásila až almanachem z roku 1858.

Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy vyšel Máchův Máj?

Máj vyšel v dubnu 1836 v Praze. Karel Hynek Mácha ho vydal vlastním nákladem v počtu 600 výtisků, podle Muzea literatury byl tisk u Jana Spurného dokončen 23. dubna 1836. Je to jediné vydání, které vyšlo za básníkova života.

Jaký je literární druh a žánr Máje?

Literárním druhem je lyrickoepická poezie, žánrem básnická skladba, přesněji básnická povídka byronského typu. Skladba má děj a postavy, ale převažují v ní lyrické popisy krajiny a úvahy hlavního hrdiny.

Do jakého literárního směru Máj patří?

Máj patří k romantismu a považuje se za vrcholné dílo české romantické poezie. Vznikl v době národního obrození, od jeho vlasteneckého programu se však odklání. Romantické jsou výjimečný hrdina na okraji společnosti, nešťastná láska, noční krajina a motiv vězení a popraviště.

Kolik má Máj zpěvů?

Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza. První intermezzo stojí za druhým zpěvem, druhé za třetím. Celé skladbě předchází věnování pražskému měšťanu Hynku Kommovi s básní Čechové jsou národ dobrý.

O čem je Máj stručně?

Loupežník Vilém zabije svůdce své milé Jarmily a teprve potom zjistí, že to byl jeho otec. Noc ve vězení stráví v úvahách o vině a smrti a ráno je popraven. Po letech přichází na popraviště poutník Hynek a poznává ve Vilémově osudu svůj vlastní.

Jakým veršem je Máj napsán?

Základním veršem je jamb, vzestupný rozměr začínající nepřízvučnou slabikou. V prvních zpěvech převažují krátké verše, ve čtvrtém zpěvu se verš prodlužuje na dvanáct slabik. Druhé intermezzo je psané trochejem. Verše jsou rýmované.

Kdo je Hynek v Máji?

Hynek je vypravěč a poutník, který ve čtvrtém zpěvu po letech přijíždí k popravišti a ztotožní se s Vilémovým osudem. Jméno zazní až v posledním verši. Protože se shoduje se jménem autora, čte se postava obvykle jako mluvčí samotného Máchy.

Proč dobová kritika Máj odmítla?

Od české literatury se v době národního obrození čekalo, že bude vlastenecká a výchovná. Báseň o otcovrahovi a o smrti jako nicotě tomu neodpovídala a kritici v ní viděli napodobování Byrona. Ocenění přišlo až s generací, která roku 1858 vydala almanach nazvaný Máj.