Havran: rozbor díla k maturitě (E. A. Poe)

Havran (v originále The Raven) je báseň amerického autora Edgara Allana Poea, poprvé otištěná 29. ledna 1845 v newyorském deníku Evening Mirror. Je to lyrickoepická báseň romantismu o 18 slokách. Osamělý muž v ní za prosincové noci truchlí pro zemřelou Lenoru a havran, který mu vletí do pokoje, odpovídá na všechny jeho otázky jediným slovem: Nevermore, už nikdy.

Ve zkratce

• Autor: Edgar Allan Poe, americký romantik; báseň vyšla roku 1845.
• Druh a žánr: lyrickoepická báseň s jednoduchým dějem a baladickou náladou.
• Forma: 18 šestiveršových slok, 108 veršů, trochejský rytmus, všechny sloky se rýmují na stejný zvuk.
• Téma: žal nad smrtí milované ženy a neschopnost zapomenout.
• Refrén: slovo Nevermore, které havran opakuje a které mění smysl podle otázky.
• Symbol: havran podle samotného Poea znamená truchlivou vzpomínku, která nikdy neskončí.
• Česky: první překlad je z roku 1869, šestnáct jich otiskl Odeon v jedné knize.

Základní údaje o básni Havran

U Havrana se v tahácích nejčastěji plete datum a místo prvního vydání, protože báseň vyšla během několika týdnů dvakrát. Bezpečný údaj pro zkoušku zní: poprvé otištěno v lednu 1845, knižně v listopadu téhož roku.

Dvojí první vydání

Poe báseň prodal časopisu American Review, který ji zařadil do únorového čísla pod pseudonymem Quarles. Ještě před tím ji 29. ledna 1845 otiskl deník Evening Mirror, kde Poe pracoval, a uvedl autorovo jméno. Proto se jako datum prvního otištění uvádí 29. leden 1845. O prvenství obou tisků se podle baltimorské společnosti vedou spory, rok 1845 je nesporný.

O čem Havran je: téma, motivy a děj

Tématem je smutek po smrti milované ženy a trýzeň vzpomínky, které se nelze zbavit. Děj je záměrně prostý: jedna noc, jeden pokoj, jeden člověk a jeden pták. Všechno ostatní se odehrává v mysli lyrického mluvčího.

Hlavní motivy

Opakují se motivy půlnoci a prosince, dohasínajícího ohně, starých knih, klepání, tmy za dveřmi, bouře, černého ptáka a bílé busty Pallas Athény. Přidávají se motivy z mytologie a Bible, například nápoj zapomnění nebo balzám v Gileadu. Všechny motivy slouží jediné náladě, tíživému smutku, který se stupňuje v hrůzu.

Děj po částech

Sloky 1 až 6: klepání. Mluvčí o půlnoci podřimuje nad starými knihami, v nichž marně hledal úlevu od žalu. Ozve se zaklepání. Otevře dveře a najde jen tmu. Zašeptá do ní jméno Lenora a ozvěna mu je vrátí. Klepání se ozve znovu, od okna.

Sloky 7 až 11: příchod havrana. Otevřenou okenicí vejde důstojný havran a usedne na bustu Pallas Athény nade dveřmi. Mluvčího pobaví a žertem se ho zeptá na jméno. Pták odpoví Nevermore. Když si muž povzdechne, že ráno odletí jako všichni přátelé, uslyší totéž. Vysvětlí si to tím, že se pták slovo naučil od nešťastného pána.

Sloky 12 až 13: přemýšlení. Muž si přisune křeslo a hádá, co pták tím slovem myslí. Opře hlavu o polštář a uvědomí si, že Lenora se ho už nikdy nedotkne.

Sloky 14 až 16: tři vážné otázky. Mluvčí žádá zapomnění, potom se havrana ptá, zda existuje útěcha, a nakonec, zda v ráji znovu obejme Lenoru. Na všechno zazní Nevermore.

Sloky 17 až 18: vyhánění a konec. Muž křičí, ať se pták vrátí do bouře. Havran odpoví stejně. Poslední sloka přechází do přítomného času: pták stále sedí na bustě a duše mluvčího se z jeho stínu už nepozvedne.

Kompozice, čas a prostor, lyrický subjekt

Kompozice a gradace

Báseň je vystavěna chronologicky. Šest z prvních sedmi slok končí slovy „nic víc“, od osmé sloky uzavírá každou sloku slovo Nevermore. Refrén zůstává stejný, mění se otázky: první je žertovná, poslední se týká posmrtného shledání. Poe v eseji Filozofie básnické skladby tvrdí, že nejdřív napsal právě sloku s poslední otázkou a ostatní k ní odstupňoval.

Čas a prostor

Děj se odehrává za jediné prosincové noci, začíná o půlnoci. Prostorem je jeden bohatě zařízený pokoj s purpurovými závěsy a bustou nade dveřmi, venku zuří bouře. Uzavřený prostor zvolil Poe záměrně: podle jeho eseje působí jako rám obrazu a soustřeďuje pozornost.

Lyrický subjekt

Mluvčí vypráví v první osobě a v minulém čase, na konci přejde do přítomného. Čtenář nemá jistotu, co je skutečnost a co představa rozrušené mysli. Lyrický subjekt není totožný s autorem. Poe ho v eseji označuje za studenta, v básni samé povolání ani jméno uvedeno není. Noční rozjímání osamělého člověka tváří v tvář smrti zná český čtenář z druhého zpěvu Máchova Máje.

Postavy

V básni vystupují jen dvě bytosti, třetí je přítomna pouze ve vzpomínce. Jediná postava, která se vyvíjí, je lyrický mluvčí. Havran se nemění vůbec.

U zkoušky pomůže popsat proměnu mluvčího po krocích: únava, leknutí, pobavení, prosba, zuřivost, rezignace. Jak takový popis vystavět, ukazuje návod, jak napsat charakteristiku postavy.

Jazyk a umělecké prostředky

Většina prostředků Havrana je zvuková. U zkoušky nestačí figury vyjmenovat, je třeba říct, co v textu dělají. Báseň se čte v překladu, proto je dobré vědět, co patří originálu.

Refrén

Refrén je osou celé básně. V originále zní šestkrát jako přímá řeč ptáka, poprvé veršem Quoth the Raven “Nevermore.”, tedy „pravil havran: už nikdy“. Slovem nevermore končí všech jedenáct posledních slok. Poe v eseji vysvětluje, že hledal jedno zvučné slovo s dlouhým o a souhláskou r, které by šlo opakovat beze změny a přitom mu měnit smysl.

Verš, rytmus a rým

Rytmus je trochejský. Prvních pět veršů sloky je dlouhých, osmistopých, šestý je krátký. Rýmové schéma je ABCBBB a rým B zní stejně ve všech osmnácti slokách. Jednotvárný rým a pravidelný rytmus vytvářejí dojem zaříkávání, ze kterého nejde uniknout. První a třetí verš sloky mají navíc vnitřní rým.

Aliterace a opakování

Poe opakuje stejné hlásky na začátku sousedních slov (aliterace) a pátý verš sloky skoro vždy opakuje konec čtvrtého s malou obměnou (epifora). Opakování zpomaluje děj a napodobuje myšlenku, která se vrací na stejné místo.

Symboly, kontrast a narážky

Černý pták sedí na bílé bustě bohyně moudrosti (kontrast). Mluvčí ho oslovuje jako proroka i ďábla (apostrofa, gradace) a narážkami míří do antiky i do Bible. Vzdělané narážky charakterizují mluvčího jako učence, kterému vzdělání proti žalu nepomůže. Baladickou práci s osudovostí a s opakováním zná český čtenář z Erbenovy Kytice.

České překlady a jejich refrén

Odeon roku 1985 vydal knihu Havran: šestnáct českých překladů, kterou připravili Alois Bejblík a Rudolf Havel; podle České literární bibliografie pokrývá překlady z let 1869 až 1984. Nejstarší překladatelé volili pro refrén různá řešení, od českého „nikdy víc“ po ponechání anglického slova.

Katalogy uvádějí i novější překlady, například Miroslava Macka ve vydání z roku 1993 nebo Martina Pokorného z roku 1997. U zkoušky vždy uveďte, v čím překladu jste báseň četli.

Autor a literárněhistorický kontext

Edgar Allan Poe

Edgar Allan Poe se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu. Matka mu zemřela v prosinci 1811 a ujala se ho rodina Johna Allana z Richmondu. Roku 1836 se oženil s Virginií Clemmovou. Smrt blízkých žen je motiv, který se v jeho díle vrací, a Havran je jeho nejznámější podobou. Zemřel 7. října 1849 v Baltimoru.

Filozofie básnické skladby

V dubnu 1846 otiskl Poe v časopise Graham’s Magazine esej The Philosophy of Composition, česky Filozofie básnické skladby. Popisuje v něm vznik Havrana jako řešení úlohy: délka, tón, refrén, téma a nakonec děj. Právě tady stojí věta, že smrt krásné ženy je nejbásnivější námět na světě. Společnost Edgara Allana Poea v Baltimoru upozorňuje, že esej se obecně pokládá za směs pravdy a pózy.

Romantismus a souputníci

Romantické jsou osamělý, rozervaný hrdina, noc, tajemno a rozpor mezi touhou a skutečností. V českých zemích vyšel roku 1836 Máchův Máj a roku 1853 Erbenova Kytice, ve světové literatuře k němu patří Byron, Hugo nebo Puškin. Ve stejném období, kdy Poe psal své povídky, mířil ruský autor už k realistické satiře, jak ukazuje rozbor Gogolovy komedie Revizor.

Další díla a ohlas

Z Poeových povídek se čtou Jáma a kyvadlo, Pád domu Usherů a Vraždy v ulici Morgue z roku 1841, které baltimorská společnost označuje za první moderní detektivní povídku. Z americké literatury 20. století se k maturitě často volí Hemingwayova novela Stařec a moře.

Jak o Havranovi mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury je podle vyhlášky o ukončování středního vzdělávání řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Způsob a kritéria hodnocení navrhuje ředitel školy a schvaluje zkušební komise, proto si je ověřte u své školy. Vodítkem je obecná struktura ústní zkoušky, kterou zveřejnil Cermat.

Doporučené pořadí výkladu

Cermatova struktura dělí analýzu uměleckého textu na tři části a za ni řadí literárněhistorický kontext:

• Zasazení úryvku: ze které části básně sloky jsou a co jim předchází.
• Téma, motivy, časoprostor, kompozice, druh a žánr: žal a vzpomínka, prosincová půlnoc, jeden pokoj, gradace otázek, lyrickoepická báseň.
• Lyrický subjekt, postavy a veršová výstavba: mluvčí v první osobě, havran, nepřítomná Lenora; šestiveršová sloka, trochej, refrén.
• Jazykové prostředky, tropy a figury: vždy na konkrétním místě úryvku a s vysvětlením funkce.
• Kontext: Poe a jeho dílo, romantismus, čeští a světoví současníci, překladatel vašeho vydání.

Na co si dát pozor

Starší Cermatova bodová škála hodnotí i to, zda jsou tvrzení doložena konkrétními pasážemi, a zvlášť jazykovou kulturu projevu. Každé tvrzení proto ukažte na verši z pracovního listu. Pracovní list obsahuje také zadání k učivu o jazyce a slohu, na které je potřeba si nechat čas.

Sedm věcí, které se o Havranovi pletou

1. Rok 1844 nebo 1846 místo roku 1845. Báseň vyšla 29. ledna 1845. Rok 1846 patří eseji Filozofie básnické skladby.
2. Lenora jako Poeova manželka. Virginia zemřela 30. ledna 1847, tedy dva roky po vydání básně. Lenora je literární postava.
3. Havran jako věštec. Pták umí jediné slovo a ničemu nerozumí. Význam jeho odpovědi vytváří otázka mluvčího.
4. Balada, nebo čistá lyrika. Přesnější je označení lyrickoepická báseň: má děj, ale těžiště leží v citu.
5. Esej jako doslovný záznam vzniku. Filozofie básnické skladby je Poeův výklad napsaný rok po básni a odborníci ho berou s rezervou.
6. Jeden český Havran. Překladů je mnoho a refrén v nich zní různě.
7. Havran a krkavec jako tentýž pták. Anglické raven označuje krkavce, český název Havran se ustálil prvním překladem z roku 1869.

Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdo napsal báseň Havran a kdy vyšla?

Báseň Havran, v originále The Raven, napsal americký autor Edgar Allan Poe. Poprvé vyšla s jeho jménem 29. ledna 1845 v newyorském deníku Evening Mirror. V listopadu téhož roku dala název sbírce The Raven and Other Poems.

O čem je báseň Havran?

Osamělý muž truchlí v prosincové noci nad smrtí milované Lenory. Do pokoje mu vletí havran, usedne na bustu Pallas Athény a na každou otázku odpovídá jediným slovem. Muž se ptá stále vážněji, odpověď je pokaždé stejná a havran už neodletí.

Jaký je literární druh a žánr Havrana?

Havran je lyrickoepická báseň. Má jednoduchý děj, tedy příchod ptáka a rozhovor s ním, ale podstatou je citový stav mluvčího. Tvoří ho 18 šestiveršových slok o celkem 108 verších.

Do jakého literárního směru Havran patří?

Havran patří k romantismu, konkrétně k americkému romantismu první poloviny 19. století. Romantické jsou osamělý hrdina, ztracená láska, noc a tajemno. Poe k tomu přidává motivy hrůzy a promyšlenou stavbu.

Co znamená slovo Nevermore?

Anglické nevermore znamená už nikdy. V básni je to jediné slovo, které havran umí, a zároveň refrén, na který se rýmuje každá sloka. Poe ho podle svého eseje vybral kvůli dlouhému o, souhlásce r a smutnému významu.

Co symbolizuje havran?

Poe to říká sám v eseji Filozofie básnické skladby: havran je znakem truchlivé a nikdy nekončící vzpomínky. Není to věštec, jeho slovu dává význam teprve otázka truchlícího.

Kdo je Lenora?

Lenora, v originále Lenore, je zemřelá milá lyrického mluvčího. V básni nevystupuje. Není to portrét Poeovy manželky Virginie: ta zemřela až 30. ledna 1847, dva roky po vydání básně.

Kolik českých překladů Havrana existuje?

První český překlad pořídil Vratislav Kazimír Šembera roku 1869. Odeon v roce 1985 otiskl v jedné knize šestnáct překladů z let 1869 až 1984 a další vznikly později. V katalozích českých knihoven mezi vydáními převažují překlady Jaroslava Vrchlického a Vítězslava Nezvala.