Pygmalion: rozbor díla k maturitě

Pygmalion je pětiaktová komedie George Bernarda Shawa, kterou napsal roku 1912 a poprvé uvedl roku 1913 ve Vídni. Patří k anglické společenské komedii s ostrou kritikou třídních rozdílů. Profesor fonetiky Higgins se vsadí, že z londýnské prodavačky květin Elizy Doolittlové udělá učením řeči dámu, a zjistí, že vytvořil člověka, který se mu postaví.

Ve zkratce

• Autor: George Bernard Shaw, irský dramatik (1856 až 1950), nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925.
• Druh a žánr: drama, společenská komedie o pěti dějstvích, podtitulem romance.
• Vznik a uvedení: napsáno 1912, německá premiéra 1913 ve Vídni, anglická 1914 v Londýně.
• Téma: řeč jako znak společenské třídy, proměna člověka a jeho svoboda.
• Hlavní postavy: Higgins, Eliza Doolittlová, plukovník Pickering a Elizin otec Alfred Doolittle.
• Častý omyl: hra nekončí svatbou Higginse a Elizy, tak končí až muzikál My Fair Lady.

Základní údaje o díle

Shaw hru napsal roku 1912, ale jeviště poprvé spatřila ve Vídni, a to v němčině. Podle Britannicy se hra hrála německy roku 1913 ve Vídni a anglicky roku 1914 s Mrs. Patrick Campbell jako Elizou.

Komedie, romance, nebo veselohra

V katalozích českých knihoven najdete Tetauerův překlad jako komedii o pěti dějstvích, Lukešův jako romantickou hru a inscenační program Národního divadla z roku 1992 jako veselohru. Slovo romance je u Shawa ironické: v doslovu sám říká, že dějem byla nazvána romancí kvůli nepravděpodobné proměně, a romantický konec odmítá. Pojem vysvětluje článek o komedii jako žánru.

O čem Pygmalion je

Hlavním tématem je souvislost řeči a společenského postavení. Higgins tvrdí, že způsob mluvení rozhoduje o tom, kam člověk ve společnosti patří, a hra tuto domněnku zkouší na živém člověku. Dalšími motivy jsou důstojnost a ženská samostatnost.

Stručný děj po dějstvích

První dějství se odehrává v noci pod sloupovím kostela u Covent Garden, kam se před deštěm schovala společnost. Higgins si tam zapisuje výslovnost lidí. Pozná, odkud kdo pochází, a prodavačku květin Elizu označí za ukázku řeči, která člověka drží ve stoce. Pochlubí se, že by z ní do tří měsíců udělal dámu. Slyší to plukovník Pickering, znalec indických nářečí.

Druhé dějství začíná druhý den ráno v Higginsově pracovně ve Wimpole Street. Eliza přijde s tím, že si chce za peníze zaplatit hodiny řeči, aby mohla pracovat v obchodě. Pickering se vsadí, že Higgins zkoušku s ambasádní slavností nezvládne, a nabídne se, že zaplatí náklady. Higgins se nadchne a slíbí z ní do šesti měsíců udělat dámu. Pak přijde Elizin otec Alfred Doolittle, popelář, a za dceru si vyžádá peníze.

Třetí dějství je zkouška. Eliza přijde na návštěvu k paní Higginsové, Higginsově matce, kde potká rodinu Eynsford Hillových z prvního dějství. Mluví už správně, ale obsah jejích vět prozrazuje, odkud pochází, a Freddy z ní je nadšený. Odchází větou, kterou hra proslula: „Walk! Not bloody likely.“ Paní Higginsová vidí, že si syn s lidským životem hraje.

Čtvrté dějství se hraje o půlnoci po zahradní slavnosti, večeři a opeře, kde Eliza obstála. Higgins a Pickering úspěch probírají, jako by tam Eliza nebyla, a Higgins jen říká, že ho to nudilo. Eliza po něm hodí jeho pantofle a vyčte mu, že pro něj nic neznamená. Noc nato odejde z domu.

Páté dějství přivede všechny k paní Higginsové. Doolittle je teď bohatý, protože mu americký mecenáš na základě Higginsova žertu odkázal podíl na podniku, a stěžuje si, že z něj bohatství udělalo měšťana, jímž pohrdá. Eliza se s Higginsem poprvé vyrovnává jako rovnocenná. Odmítne se k němu vrátit, a on ji přesto při odchodu bezstarostně pošle pro šunku, sýr a rukavice. Eliza odpoví, ať si je koupí sám.

Kompozice, čas a prostor

Hra má pět dějství v chronologickém sledu a děj trvá několik měsíců. Stavba sleduje proměnu Elizy: od ulice (první dějství) přes učení (druhé) a zkoušku (třetí) až po vzpouru (čtvrté a páté). Stavbu děl vysvětluje článek o kompozici literárního díla.

Čas a prostor

Děj se odehrává v Londýně v době vzniku hry. Hlavní místa jsou Covent Garden, Higginsova pracovna ve Wimpole Street plná fonetických přístrojů a salon paní Higginsové v Chelsea. Prostředí každého dějství vyjadřuje společenskou vrstvu: ulice, laboratoř a salon. Vypravěče hra nemá.

Postavy

Eliza se v průběhu hry změní nejvíc: z dívky, kterou je třeba naučit mluvit, se stane žena, která se umí rozhodnout.

Higgins a Eliza

Higgins je geniální odborník s chováním nevychovaného chlapce. Chybí mu schopnost vidět v Elize člověka, což dokládá i jeho poslední replika o šunce a rukavicích. Eliza sama říká, že její sebeúcta začala tím, že jí Pickering řekl slečno Doolittlová, a její proměna je proto víc o důstojnosti než o výslovnosti.

Alfred Doolittle

Doolittle přichází jednat o dceři jako o zboží. Sám sebe označuje za člena nezaslouženě chudých a obhajuje to v jedné z nejznámějších scén druhého dějství. Obrat nastane, když zbohatne: stane se z něj měšťan, kterým nechtěl být, a nakonec se ožení.

Jazyk a umělecké prostředky

Pygmalion je psaný prózou v dialogu a jazyk je zde tématem i nástrojem. Shaw zapisuje Elizinu londýnskou mluvu foneticky, takže její proměna je vidět přímo na zápisu slov.

Nářečí a hovorový jazyk

Řeč rozlišuje společenské vrstvy: Higgins mluví spisovně, Eliza zprvu ulicí, Doolittle lidovou mluvou s vtipnými obraty. Jazyk tu neslouží jen k charakteristice postav, ale je hlavním předmětem sázky. Překladatelé musí londýnskou mluvu nahradit českým ekvivalentem, takže se překlady liší.

Ironie a paradox

Komika vzniká z toho, že se vzdělaný profesor chová hůř než prodavačka. Shaw tu staví na rozporu mezi tím, co postava říká, a tím, jak se chová. Podobnou komedii společenských zdvořilostí zná čtenář z rozboru hry Jak je důležité míti Filipa.

Předmluva a doslov

Shaw ke hře připojil předmluvu o fonetice a doslov o dalších osudech postav. V doslovu polemizuje s divákem, který čeká svatbu.

Autor a literárněhistorický kontext

George Bernard Shaw se narodil 26. července 1856 v Dublinu a zemřel 2. listopadu 1950 v Ayot St. Lawrence v Anglii. Do Londýna se přestěhoval jako mladý a stal se členem socialistické Fabiánské společnosti. Nobelovu cenu za literaturu dostal za rok 1925 a patří k tvůrcům moderního anglického dramatu. Britannica uvádí, že Ibsenovy hry v Londýně kolem roku 1890 ukázaly, že divadlo může být vážnější a svobodnější, a na tento zlom Shaw navázal.

Směr a doba

Shawovo drama patří k realistické společenské komedii. Podobné téma o nesnadném vzestupu ve společnosti rozvíjí rozbor románu Červený a černý. Ženu, která opouští muže, jenž s ní jedná jako s hračkou, najdete i v Ibsenově hře Domeček pro panenky.

Další díla autora

K nejznámějším Shawovým hrám patří podle Britannicy Major Barbara, Man and Superman, Saint Joan, Candida a Mrs. Warren’s Profession. Pygmalion je jeho nejpopulárnější hra. Široká veřejnost ji zná hlavně přes muzikál My Fair Lady (1956), který příběh romantizuje.

Jak o díle mluvit u ústní maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

• Zařaďte úryvek do dějství: sázka, zkouška, vzpoura, nebo rozhovor na konci?
• Pojmenujte téma, druh a žánr.
• Charakterizujte postavy podle toho, jak mluví: Higgins hrubě a sebejistě, Eliza zprvu nářečím, později spisovně.
• Ukažte na úryvku ironii a rozdíl mezi nářečím a spisovnou řečí.
• Zařaďte hru do Shawovy tvorby.

U Pygmalionu se vyplatí mít připravený názor na to, kdo koho v ději zkouší. Další rozbory najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.

Šest věcí, které se o Pygmalionu pletou

1. Eliza si Higginse nakonec vezme. Ne, Shaw ji v doslovu provdá za Freddyho.
2. Hra je romantický příběh. Je to romance jen podle podtitulu, Shaw romantický konec odmítá a hra je společenská komedie.
3. Hra je totéž co My Fair Lady. Muzikál z roku 1956 vychází z Pygmalionu, ale konec zromantizoval.
4. Pygmalion je jméno hrdiny. Postava jménem Pygmalion ve hře nevystupuje, je to název podle antického mýtu.
5. Eliza se jen naučí mluvit. Podstatnější je její změna sebeúcty, která podle ní začala tím, že jí Pickering řekl slečno Doolittlová.
6. Hra vznikla a měla premiéru v Londýně. Napsána byla roku 1912, poprvé ji ale uvedli roku 1913 ve Vídni německy.

Časté otázky

Kdy Pygmalion vznikl a kdy byl poprvé uveden?

Shaw hru napsal roku 1912. Poprvé ji uvedli roku 1913 ve Vídni v německém překladu, anglicky se hrála poprvé roku 1914 v Londýně s Mrs. Patrick Campbell jako Elizou.

Jaký je žánr Pygmalionu?

Jde o drama v podobě společenské komedie o pěti dějstvích. Britannica ji vede jako romanci o pěti dějstvích, česká vydání ji uvádějí jako komedii, veselohru nebo romantickou hru.

Do jakého literárního směru Pygmalion patří?

Patří do anglické dramatiky přelomu 19. a 20. století, která navazuje na realistický problémový směr Ibsenových her. Shaw v komedii řeší třídní rozdíly a postavení ženy.

O čem je Pygmalion stručně?

Profesor fonetiky Henry Higgins vsadí se s plukovníkem Pickeringem, že z londýnské prodavačky květin Elizy Doolittlové udělá učením výslovnosti dámu. Sázku vyhraje, ale Eliza se vzbouří proti tomu, že je pro něj pokusem.

Kdo jsou hlavní postavy Pygmalionu?

Hlavními postavami jsou fonetik Henry Higgins, prodavačka květin Eliza Doolittlová, plukovník Pickering, Elizin otec popelář Alfred Doolittle a Higginsova matka.

Jak Pygmalion končí?

Eliza se Higginsovi postaví a odejde. Higgins ji při loučení bezstarostně pošle pro šunku a rukavice, Eliza odpoví, ať si je koupí sám. V doslovu Shaw uvádí, že se provdá za Freddyho Eynsforda Hilla.

Má Pygmalion šťastný konec jako My Fair Lady?

Ne. Muzikál My Fair Lady z roku 1956 příběh zromantizoval, kdežto Shaw v doslovu výslovně odmítá, že by si Eliza vzala Higginse.

Proč se hra jmenuje Pygmalion?

Název odkazuje na řecký mýtus o sochaři Pygmalionovi, který se zamiloval do sochy, kterou vytvořil, a ta ožila. Higgins podobně vytvoří z Elizy novou osobu, ale Shaw mýtus obrací: socha má vlastní vůli.