Osamělá postava před mohutnou budovou v mlžném nočním městě

Dystopie: co to je, znaky a příklady v literatuře

Dystopie je obraz společnosti, která je horší než ta naše, a v literatuře slouží hlavně jako varování. Autor vezme jev, který už kolem sebe vidí, třeba dohled, propagandu nebo touhu po pohodlí, a domyslí ho do krajnosti. Čtenář pak sleduje svět, kde se z dobrých úmyslů stala klec. Česky se stejnému žánru říká také antiutopie a ve školních rozborech se obě slova používají jako rovnocenná.

Ve zkratce

  • Dystopie neboli antiutopie je opak utopie: smyšlená společnost, která se vyvinula špatným směrem.
  • Slovo utopie vymyslel Thomas More pro knihu vydanou v roce 1516, znamená doslova místo, které nikde není.
  • Předpona dys- pochází z řečtiny a znamená špatný, slovo dystopie tedy říká zhruba špatné místo.
  • Slovo použil v parlamentní řeči v roce 1868 John Stuart Mill, běžným pojmem se stalo až ve 20. století.
  • Klasické dystopie jsou My, Konec civilizace, 1984, 451 stupňů Fahrenheita a Příběh služebnice, z české literatury Čapkova Válka s mloky.
  • Typické znaky: všemocný stát nebo korporace, dohled, ovládání jazyka a informací, potlačení jednotlivce a hrdina, který se vzepře.

Co je dystopie

Encyklopedie sci-fi literatury popisuje dystopii jako protiklad eutopie, tedy dobrého místa, a řadí do ní představy světů horších, než je náš. Většinou se odehrávají v budoucnosti a mají podobu varování: pokud budeme pokračovat stejným směrem, dopadneme takhle. Česká Wikipedie zdůrazňuje, že vady takové společnosti vznikají přehnáním jedné nebo několika myšlenek, které samy o sobě mohou znít rozumně, jako je pořádek, bezpečí, rovnost nebo štěstí.

Svět, který se tváří jako ráj

Takový svět málokdy začíná jako zjevné peklo. Obyvatelé Huxleyho světa jsou spokojení, mají práci, zábavu i drogu na špatnou náladu. Orwellova Oceánie mluví o míru a lásce, zatímco vede válku a mučí. Právě napětí mezi tím, co společnost o sobě tvrdí, a tím, jak opravdu funguje, je motor žánru. Čtenář si všimne lži dřív než většina postav, a proto ho text znepokojí víc než obyčejné vyprávění o krutosti.

Dystopie, nebo antiutopie

Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí antiutopii s příkladem věty o Orwellově antiutopii, výslovnost je [antyutopije]. Slovo dystopie má v příručce jen lékařský význam z akademického slovníku cizích slov: nesprávné uložení orgánu, například zubu mimo zubní oblouk. V literární kritice se ale toto slovo v obou jazycích běžně používá, zejména pod vlivem angličtiny. Někteří teoretici mezi oběma termíny dělají jemný rozdíl, ve školní praxi se berou jako synonyma.

Odkud slovo dystopie pochází

Bez utopie by nevznikl ani její protiklad. Anglický právník a humanista Thomas More vydal v roce 1516 v Lovani latinsky psanou knihu o ostrově s dokonale uspořádanou společností. Ostrov nazval Utopie, ze řeckého ou, tedy ne, a topos, místo. Jeho úplně první pracovní název byl latinský Nusquama, což znamená totéž: nikde. Později se k výkladu přidalo podobně znějící eu-topos, dobré místo, ale jestli šlo o Moreův záměr, se badatelé neshodnou.

Mill, Bentham a kakotopie

Předpona dys- označuje v řečtině něco špatného nebo nesnadného, stejně jako ve slovech dysfunkce či dyslexie. Oxfordský slovník uvádí jako první doložené užití v dnešním smyslu řeč Johna Stuarta Milla v britské Dolní sněmovně z roku 1868. Mill v ní kritizoval vládní politiku vůči irské půdě a odpůrcům řekl, že by se jim spíš než utopisté mělo říkat dystopisté. Filozof Jeremy Bentham už v roce 1818 navrhl obdobné slovo kakotopie, které se ale neujalo.

Kdy se pojem rozšířil

Mezi literárními kritiky se nové slovo prosadilo až ve druhé polovině 20. století. Encyklopedie sci-fi spojuje jeho popularitu s knihou Quest for Utopia od Glenna Negleyho a J. Maxe Patricka z roku 1952. Spisovatel Anthony Burgess, autor Mechanického pomeranče, ještě v roce 1978 tvrdil, že přesnější by bylo Benthamovo kakotopie. Zvítězilo však Millovo slovo a dnes ho znají i lidé, kteří o Moreovi nikdy neslyšeli.

Znaky dystopie

Žádný seznam znaků neplatí pro všechna díla, některé motivy se ale opakují tak často, že podle nich žánr poznáte i u knihy, kterou čtete poprvé. U rozboru k maturitě se hodí vybrat dva nebo tři a doložit je konkrétní scénou. Učitel obvykle ocení víc jeden dobře vysvětlený příklad než výčet deseti pojmů bez opory v textu.

Moc, dohled a strach

Ve středu dystopického světa stojí moc, která chce mít člověka pod kontrolou: totalitní strana, světová vláda, korporace nebo technologie. Nástrojem je dohled, v románu 1984 obrazovky, které sledují byty, a hesla o Velkém bratrovi. Strach nemusí být jediným prostředkem. Huxley ukazuje, že lidi lze ovládat i rozkoší, zábavou a pohodlím, takže sami žádnou svobodu nepostrádají a vzpouru nepovažují za potřebnou.

Ovládání jazyka a paměti

Kdo ovládá slova a minulost, ovládá i myšlení. Orwellův newspeak záměrně zužuje slovník, aby nebylo jak vyslovit nesouhlas, a ministerstvo pravdy přepisuje staré noviny. V Bradburyho románu hasiči knihy nehasí, ale pálí, protože knihy vedou k otázkám. Pro rozbor je tohle vděčný motiv: spojuje téma díla s jazykem, a dá se tedy dobře propojit s jazykovou rovinou, na kterou se zkoušející ptá.

Hrdina, který se vzepře

Děj obvykle nese jedna postava, která si uvědomí, že něco nesedí. Winston Smith si začne psát deník, Guy Montag ukradne knihu, Zamjatinův inženýr D-503 se zamiluje. Klasické antiutopie většinou končí prohrou: systém hrdinu zlomí nebo pohltí. Prohra je součást varování, protože čtenář nemá odejít uklidněný. Novější knihy pro mladé čtenáře naproti tomu často nechávají hrdinu vyhrát a nabízejí naději.

Nejznámější antiutopie světové literatury

Za předchůdce žánru se považují satirické prózy z přelomu 19. a 20. století. H. G. Wells vydal v roce 1899 román o muži, který se probudí ve zkažené budoucnosti, Jack London v roce 1907 Železnou patu o vládě oligarchie a E. M. Forster v roce 1909 povídku Stroj se zastavil o lidstvu závislém na všemocném stroji. Skutečný kánon však vznikl až ve 20. století, kdy autoři měli před očima totalitní režimy.

Velká trojice: Zamjatin, Huxley, Orwell

Ruský spisovatel Jevgenij Zamjatin napsal román My počátkem dvacátých let, poprvé vyšel v anglickém překladu v roce 1924, protože doma vyjít nemohl. Lidé v něm mají místo jmen čísla a žijí ve skleněných domech. Na něj navázal Huxleyho Konec civilizace z roku 1932 se světem šťastných, uměle vypěstovaných lidí. Orwellův román 1984 vyšel v červnu 1949 a patří k nejcitovanějším knihám žánru.

Bradbury, Atwoodová a další

Ray Bradbury vydal v roce 1953 román o hasiči, který místo hašení pálí knihy, rozebíráme ho v článku o knize 451 stupňů Fahrenheita. Margaret Atwoodová v roce 1985 v Příběhu služebnice ukázala náboženskou diktaturu, která ženám bere jméno i právo na vlastní tělo. Hranici žánru zkoumá Orwellova Farma zvířat, která je spíš alegorickou bajkou o revoluci než antiutopií v pravém smyslu, ale v přehledech se uvádí často.

Dystopie pro mladé čtenáře

Po roce 2000 se žánr výrazně prosadila v literatuře pro dospívající. Trilogie Hunger Games Suzanne Collinsové, série Labyrint Jamese Dashnera nebo Divergence Veroniky Rothové sdílejí podobný model: mladá hrdinka nebo hrdina, rozdělená společnost, kruté zkoušky a vzpoura, která má šanci uspět. Literárně bývají jednodušší než klasika, ale pro maturitu je dobré umět je s klasikou porovnat, hlavně v tom, jak pracují s nadějí.

Dystopie v české literatuře

Nejznámějším českým příkladem je Čapkova Válka s mloky, která vycházela na pokračování v Lidových novinách v letech 1935 a 1936 a knižně vyšla v roce 1936. Lidstvo v ní kvůli zisku vychová inteligentní mloky jako levnou pracovní sílu, až ho přerostou. Kniha kombinuje dystopii se satirou na tisk, obchod, vědu i politiku a míří na nastupující nacismus. K dystopickým textům se počítá i Čapkova hra R.U.R. o umělých dělnících, kteří se vzbouří.

Dystopie a satira

Čapek ukazuje, jak blízko má tenhle žánr k satiře jako literárnímu útvaru. Obě zveličují, aby odhalily chybu společnosti. Rozdíl je hlavně v tónu a v míře: satira se vysmívá přítomnosti a čtenář se směje, antiutopie domýšlí budoucnost a čtenář se bojí. Mnoho děl stojí na pomezí, Válka s mloky je vtipná i děsivá zároveň, a právě to je v rozboru dobré pojmenovat.

Čím se dystopie liší od příbuzných žánrů

Žánr se často řadí pod sci-fi, protože se odehrává v budoucnosti a pracuje s technologiemi. Nemusí však. Příběh služebnice skoro žádnou novou techniku nepotřebuje a Farma zvířat je zvířecí bajka. Rozhodující není prostředí, ale funkce: varovat před tím, kam vede směr, kterým se ubírá dnešní svět. Více o hranicích fantastických žánrů najdete v článku o tom, v čem se liší fantasy a sci-fi.

Postapokalypsa není totéž

Postapokalyptický příběh líčí svět po katastrofě, jaderné válce, epidemii nebo pádu civilizace, a jeho tématem je přežití. Antiutopie naopak líčí svět, který funguje až příliš dobře, jen proti člověku. Obě kategorie se mohou překrývat, třeba když z trosek vyroste nový tyranský řád, jak je tomu v Hunger Games. Ve slohové práci nebo při ústní zkoušce je ale dobré je nezaměňovat.

Jak dystopii rozebrat k maturitě

Když si k ústní zkoušce vylosujete dystopický román, zkoušejícího zajímá hlavně to, jestli rozumíte, před čím kniha varuje a jakými prostředky. Pomůže projít si dílo podle několika otázek a ke každé mít připravený konkrétní doklad z textu.

  1. Pojmenujte žánr, tedy antiutopický román, a řekněte, kdy a v jaké době kniha vznikla.
  2. Popište, jak společnost funguje: kdo vládne, čím ovládá lidi a co o sobě tvrdí.
  3. Najděte jev ze skutečnosti, který autor domýšlí, třeba totalitu, konzum nebo cenzuru.
  4. Představte hrdinu a okamžik, kdy začne systém zpochybňovat.
  5. Vysvětlete konec a proč dopadá tak, jak dopadá, včetně toho, co tím autor sděluje.
  6. Uveďte jazykový prostředek, který s tématem souvisí, například nová slova, hesla nebo úřední styl.

Časté otázky

Co je dystopie jednoduše řečeno?

Je to příběh o společnosti, ve které se žije hůř než v té naší, obvykle kvůli všemocné vládě, dohledu nebo ztrátě svobody. Autor jím varuje, kam by mohl vést směr, který vidí kolem sebe. Většinou se odehrává v budoucnosti.

Jaký je rozdíl mezi dystopií a antiutopií?

Ve školní praxi se obvykle nerozlišují, obě slova označují tentýž žánr. Jazyková příručka ÚJČ uvádí v literárním významu antiutopii, dystopie se rozšířila hlavně pod vlivem angličtiny. Někteří teoretici mezi nimi dělají jemný rozdíl, pro rozbor díla ale není potřeba.

Kdo vymyslel slovo dystopie?

Za první doložené užití v dnešním smyslu se považuje řeč Johna Stuarta Milla v britském parlamentu z roku 1868. Slovo vzniklo jako protiklad k utopii, kterou v roce 1516 pojmenoval Thomas More. Jeremy Bentham předtím navrhl podobné slovo kakotopie.

Které antiutopie jsou nejznámější?

Nejčastěji se uvádějí My Jevgenije Zamjatina, Konec civilizace Aldouse Huxleyho, 1984 George Orwella, 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho a Příběh služebnice Margaret Atwoodové. Z české literatury je to Válka s mloky Karla Čapka.

Je Farma zvířat dystopie?

V přehledech žánru se objevuje, přesněji ji ale popisuje označení alegorická bajka. Zvířata na statku jsou obrazem ruské revoluce a její zrady. Dystopický je hlavně její konec, kdy nový řád vypadá stejně jako ten, který svrhl.

Jak se skloňuje slovo dystopie?

Skloňuje se jako slovo růže: bez dystopie, k dystopii, o dystopii, s dystopií, v množném čísle bez dystopií. Stejně se chová antiutopie. Přídavné jméno je dystopický, například dystopický román nebo dystopická společnost.

Zdroje

Související články

Napsat komentář