Beskydská sedmička: co obnáší závod B7 a jak se na něj připravit

Beskydská sedmička, zkráceně B7, je největší česká horská extrémní akce. Vede přes sedm beskydských vrcholů, nejdelší trasa přesahuje sto kilometrů a nastoupá se na ní kolem pěti a půl tisíce výškových metrů. Za závodem stojí horolezec Libor Uher a jeho tým, na start se v silných ročnících postavily skoro tři tisíce lidí a nejrychlejší muž ji zvládl za deset a půl hodiny. Tenhle text shrnuje, co B7 obnáší a jak se na ni připravit, ale nenahrazuje platné propozice pořadatele.

Ve zkratce

• Trasa vede přes sedm vrcholů Moravskoslezských Beskyd, odtud jméno závodu.
• První ročník odstartoval 17. září 2010 ve 20:53, ohlášených bylo 77 kilometrů, ve skutečnosti měřil 87.
• Rekord závodu drží Marek Causidis časem 10:37:00 z ročníku 2024, ženský Barbora Jíšová s 13:14:15.
• V roce 2016 startovalo 2893 lidí a do cíle jich došlo 2029, na akci pracovalo 150 organizátorů.
• Od roku 2019 se vedle původních dvojic závodí i v kategorii jednotlivců.
• Hlavním partnerem je stavební skupina IMOS, s akcí je spojený i Institut Bazální stimulace.

Kdo za B7 stojí

Za myšlenkou i realizací stojí horolezec Libor Uher a jeho tým. Je to stejné jméno, které pořádá zimní čtyřiadvacetihodinovku na Lysou horu, takže obě největší beskydské extrémní akce vycházejí z jedné dílny a mají podobný rukopis: pevná pravidla, důraz na povinnou výbavu a otevřenost vůči lidem, kteří nepřijedou vyhrát, ale dokončit. Hlavním partnerem je stavební skupina IMOS, podle níž nese akce oficiální název IMOS Beskydská sedmička. S akcí je spojený také Institut Bazální stimulace, který dodává závodu charitativní rozměr.

Kolik lidí to postaví na nohy

B7 není podnik pro hrstku nadšenců, ale logistická operace. V ročníku 2016 pracovalo na akci 150 organizátorů, na trase bylo 21 měřených kontrol a cíl a systém zaznamenal celkem 40 328 průchodů. Web závodu měl během jediného víkendu přes pětaosmdesát tisíc návštěv. Tyhle čísla dávají lepší představu o velikosti akce než jakýkoli popis atmosféry: každá kontrola musí být obsazená celou noc, v horách, v září, kdy na hřebenech bývá zima.

Trasa a sedm vrcholů

Název odkazuje na sedmičku beskydských vrcholů na trase. Bývají mezi nimi Javorový, Ropice, Travný, Lysá hora, Smrk, Kněhyně a Radhošť. V novějších ročnících vede hlavní trasa z atletického stadionu v Třinci na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm, tedy napříč pohořím. Konkrétní vedení trasy, směr i výchozí místo se ale mezi ročníky měnily, takže platí vždy to, co pořadatel vyhlásí pro daný rok. Právě proto se výsledky z různých let porovnávají obtížně.

Délka a převýšení

První ročník v roce 2010 byl ohlášený na 77 kilometrů a nakonec měřil 87. Novější ročníky se pohybují kolem sta kilometrů s převýšením zhruba 5500 metrů. Zdroje se v přesných číslech rozcházejí podle toho, který ročník popisují, běžně se objevují hodnoty od 5302 do 5550 metrů. Podstatné je pořadí veličin: tady rozhoduje stoupání, ne kilometry. Součet výškových metrů se dá porovnat s převýšením, které nastoupají horolezci při výstupu na K2, a odtud pochází i podtitul o vylezení vlastní Ká dvojky v Beskydech.

Povrchy, které vás potkají

Lesní cesty, kamenité pěšiny, kořeny, úseky po asfaltu i rozbahněné traverzy. Po dešti se hlína v Beskydech mění na klouzavou vrstvu a sestupy zpomalí víc, než by člověk čekal, takže do plánu času patří rezerva na počasí. Profil střídá dlouhá stoupání s prudkými sestupy po kamenitých cestách, a kdo trénuje jen po rovině, narazí právě na sestupy, které dokážou zničit nohy dřív než výšlapy.

Rekordy a vítězové

Čísla z čela výsledkové listiny ukazují, co je na téhle trati vůbec možné, a zároveň to, jak rychle se laťka posouvá.

Deset hodin a sedmatřicet minut na stovce se sedmi vrcholy znamená průměr, na který většina startovního pole nedosáhne ani na rovině. Pro srovnání, běžný účastník potřebuje na stejnou trasu i víc než dvacet hodin a značná část pole jde převážně pěšky. Právě tenhle rozptyl dělá z B7 zvláštní akci: v jednom startovním poli se potkává mistrovský výkon s lidmi, pro které je cíl životní záležitost.

Kolik lidí startuje a kolik dojde

Účast se mezi ročníky výrazně liší. V roce 2016 se na start postavilo 2893 závodníků a do cíle jich došlo 2029, takže zhruba každý třetí nedokončil. V roce 2019 se pole rozrostlo ke třem tisícům lidí a poprvé se rozdělilo do kategorie jednotlivců, kterých bylo kolem čtyř set, a dvojic, kterých startovalo přes třináct set párů. Patnáctý ročník v roce 2024 absolvovalo zhruba 1600 běžců.

Kde lidé odstupují

Statistika z roku 2016 pojmenovala i místo, které bere nejvíc lidí: Ostravice, kde akci opustilo 225 závodníků. Není to náhoda. Do téhle části trasy se dochází po velké porci nastoupaných metrů, obvykle v noci nebo časně ráno, a je to zároveň místo s dobrou dostupností, tedy s možností odjet. Kdo počítá s tím, že krize někde přijde, má výhodu proti tomu, kdo si myslel, že se to nestane jemu.

Dvojice a jednotlivci

Závod byl původně postavený na dvojicích, které musely trasu absolvovat společně. Od roku 2019 se otevřela i kategorie jednotlivců. Dvojice zůstávají charakteristickým znakem akce a pro první účast je to rozumná volba, protože ve dvou se snáz zvládá noc, navigace i krize. Ve dvojici navíc platí, že oba mají krizi jindy, takže se v ní člověk nezastaví sám.

Noc, chlad a kratší varianty

Velká část pole tráví na trati celou noc. Orientace je v tmavém lese náročnější, tempo klesá a chlad na hřebenech přijde i v září, kdy se závod tradičně koná. Kdo v noci nikdy netrénoval, zažije nepříjemné překvapení právě ve chvíli, kdy je nejhůř. Pořadatel proto vypisuje i kratší tratě, které jsou přístupnější pro první seznámení s akcí. Pro řadu účastníků je rozumnější začít kratší variantou a nejdelší trasu si nechat na další rok, až bude tělo zvyklé na dlouhé sestupy.

Jak se na B7 připravit

Příprava na stokilometrový terénní závod není o jednom dlouhém tréninku, ale o měsících pravidelného objemu s důrazem na kopce. Cíl je jednoduchý: naučit tělo pracovat unavené. Základem je stabilní týdenní objem, ke kterému se jednou za čas přidá dlouhý výběh v terénu. Rozhodující nejsou jednotlivé rekordní tréninky, ale schopnost dát dlouhý blok znovu za týden, protože tělo se přizpůsobí opakování, ne hrdinským výkonům.

Nastoupané metry a sestupy

V přípravě sledujte výškové metry stejně pečlivě jako kilometry. Chodit do kopce rychlou chůzí je legitimní trénink, na dlouhé trati se stejně půjde. Stejně důležité je trénovat sestupy, na které se často zapomíná a které nejvíc namáhají stehna. Když si uvědomíte, že vás na trati čeká pět a půl tisíce metrů nahoru a zhruba tolik dolů, je jasné, že o dokončení rozhodnou právě sestupy.

Chůze jako součást plánu

Na trati tohohle typu se střídá běh a chůze u naprosté většiny startovního pole. Vyplatí se předem si vyzkoušet, na jakém sklonu se vám přechod do chůze vyplatí, a naučit se rychlou chůzi s holemi. Kdo počítá jen s během, obvykle vyhoří v první třetině. Aspoň jeden dlouhý trénink navíc absolvujte v noci s čelovkou a jeden za vytrvalého deště, protože právě tam zjistíte, kde vás odře batoh a jak rychle vám zábne.

Výbava, na které záleží

Povinné vybavení určuje pořadatel a je potřeba se řídit aktuálním zněním propozic. Následující věci ale rozhodují o pohodlí bez ohledu na to, co je předepsané.

• Trailové boty s dostatečným záběrem podrážky a s prostorem pro prsty, které na dlouhé trati otečou.
• Ponožky bez švů, náhradní pár v batohu a předem vyzkoušené řešení proti puchýřům.
• Silná čelovka s dostatečnou výdrží, k tomu náhradní baterie nebo druhá malá svítilna.
• Trekové hole, které ušetří nohy ve stoupání i v sestupu, pokud s nimi umíte chodit.
• Vrstvené oblečení včetně nepromokavé bundy, protože rozdíl mezi údolím a hřebenem v noci bývá výrazný.

Puchýře jsou nejčastější důvod, proč lidé na B7 končí, ne únava svalů. Vyzkoušené boty a ponožky proto řeší víc než jakýkoli doplněk stravy. V lese bez měsíce je zase slabé světlo největší brzda tempa, takže druhá svítilna v batohu je levná pojistka proti tomu, že hlavní zdroj selže.

Jídlo, pití a hlava

Na trati, kde se stráví i celá noc, rozhoduje strava a psychika stejně jako nohy, a většina odstoupení nemá čistě fyzickou příčinu. Jíst se má od začátku a pravidelně, ne až když dojdou síly. Vyzkoušejte si v tréninku, co vám sedne, protože žaludek na dlouhé trati odmítá věci, které v běžném dni nevadí, a slané potraviny bývají po několika hodinách přijatelnější než sladké gely. Pít se má průběžně po malých dávkách a doplňovat i minerální látky, protože samotná voda ve velkých objemech při dlouhé zátěži nestačí.

Krize přijde skoro každému a obvykle není znamením konce. Pomůže zpomalit, najíst se, převléknout mokré tričko a rozdělit zbytek trasy na malé úseky mezi kontrolami, kterých je na trati přes dvacet. K dobrému výkonu patří i to, že člověk umí dýchat při zátěži správně.

Šest chyb, které na B7 stojí cíl

1. Trénink jen po rovině bez nastoupaných metrů a bez sestupů.
2. Nové boty nebo nový batoh nasazené poprvé na startu.
3. Podceněná čelovka a chybějící náhradní zdroj světla.
4. Odkládání jídla na později, dokud se ještě běží dobře.
5. Rychlý začátek podle tempa čelních běžců.
6. Žádný nácvik noční části a chůze s holemi.

Další závody, pravidla a sportovce najdete v průvodci sportem.

Časté otázky

Kdo Beskydskou sedmičku pořádá?

Za myšlenkou i realizací stojí horolezec Libor Uher a jeho tým, tedy stejné jméno jako u zimní čtyřiadvacetihodinovky na Lysou horu. Hlavním partnerem je stavební skupina IMOS, s akcí je spojený i Institut Bazální stimulace.

Kdy se Beskydská sedmička koná?

Tradičně v září, první ročník odstartoval 17. září 2010 ve 20:53. Přesný termín, trasu i podobu kategorií vyhlašuje pořadatel pro každý ročník zvlášť, takže se řiďte aktuálními propozicemi a ne loňskými informacemi.

Jak dlouhá je hlavní trasa?

Novější ročníky se pohybují kolem sta kilometrů s převýšením zhruba 5500 metrů. První ročník byl ohlášený na 77 kilometrů a nakonec měřil 87. Konkrétní délka se mezi ročníky lišila podle vedení trasy.

Kdo drží rekord závodu?

Marek Causidis časem 10:37:00 z patnáctého ročníku v roce 2024, kdy překonal vlastní dřívější výkon 11:17 z roku 2019. Mezi ženami drží rekord Barbora Jíšová časem 13:14:15, kterým překonala rekord Hany Holoubkové z roku 2021.

Kolik lidí se závodu účastní?

Podle ročníku od zhruba 1600 do bezmála tří tisíc. V roce 2016 startovalo 2893 lidí a do cíle jich došlo 2029, patnáctý ročník v roce 2024 absolvovalo kolem 1600 běžců.

Musím B7 běžet ve dvojici?

Původně se závodilo výhradně ve dvojicích, od roku 2019 je otevřená i kategorie jednotlivců. Pro první účast bývá dvojice výhodnější, protože se lépe zvládá noc i krize.

Dá se Beskydská sedmička jít pěšky?

Ano, velká část startovního pole trasu absolvuje převážně chůzí. Je to zároveň dálkový pochod, takže rychlá chůze s holemi je legitimní způsob, jak se dostat do cíle v limitu.

Co je nejčastější důvod odstoupení?

Zničené nohy a puchýře, ne vyčerpání svalů. Statistika z roku 2016 navíc ukázala, že nejvíc lidí opouští závod v Ostravici, kde odstoupilo 225 závodníků.