Jméno růže: rozbor díla k maturitě

Jméno růže je první román italského spisovatele a sémiotika Umberta Eca, který poprvé vyšel v roce 1980 v milánském nakladatelství Bompiani. Patří k epice, je psán prózou a řadí se k postmodernismu: navenek jde o historický detektivní román, uvnitř o hru s knihami, citáty a výkladem znaků. Vypráví o sérii úmrtí v benediktinském opatství na severu Itálie v listopadu 1327, která vyšetřuje františkán Vilém z Baskervillu se svým žákem Adsem z Melku.

Ve zkratce

• Autor: Umberto Eco (1932 až 2016), první vydání 1980, Milán, Bompiani. Česky poprvé 1985 v Odeonu, přeložil Zdeněk Frýbort.
• Literární druh epika, forma próza, žánr historický detektivní román, často označovaný jako filozofická detektivka.
• Zařazení: světová literatura druhé poloviny 20. století, postmodernismus.
• Stavba: fiktivní úvod o nalezeném rukopisu, prolog a sedm dní rozdělených podle mnišských modliteb.
• Vypravěč: Adso z Melku, který jako starý mnich vzpomíná na týden, kdy byl mladým novicem.
• Téma: hledání pravdy, moc nad knihami a strach ze smíchu, který podkopává dogma.
• Film Jeana-Jacquese Annauda se Seanem Connerym vznikl v roce 1986.

Základní údaje o díle

U zkoušky držte od sebe tři letopočty: román vyšel v roce 1980, český překlad v roce 1985 a film v roce 1986. Za knihu dostal Eco v roce 1981 italskou cenu Strega. Podle katalogů českých knihoven vyšlo první české vydání v edici Soudobá světová próza.

Revidované vydání

Eco text kolem roku 2011 drobně přepracoval a opravené italské vydání vyšlo v roce 2012. Podle něj byl upraven i český překlad, který v roce 2014 vydalo nakladatelství Argo jako aktualizované a rozšířené vydání. Součástí novějších vydání bývá esej Poznámky ke Jménu růže, ve kterém autor popisuje, jak román vznikal. Italsky ho vydal v roce 1983.

O čem Jméno růže je

Na povrchu jde o pátrání po vrahovi. Ve skutečnosti se román ptá, kdo smí rozhodovat o tom, co je pravda, a zda je možné uchovávat vědění tak, že se k němu nikdo nedostane. Ústřední spor vede rozumný a zvídavý Vilém se slepým mnichem Jorgem, pro kterého je smích nebezpečný, protože podkopává úctu a strach.

Hlavní motivy

Středem opatství je knihovna, uspořádaná jako labyrint, do kterého smí jen knihovník a jeho pomocník. Nejtajnější část se jmenuje finis Africae. Ukrývá se v ní ztracená druhá kniha Aristotelovy Poetiky, která pojednává o komedii a smíchu. Dalšími motivy jsou jed, oheň, kacířství a inkvizice, spor o chudobu církve a tělesná láska, kterou mladý Adso poprvé pozná.

Historické pozadí

Děj zasazuje Eco do skutečného sporu mezi papežem Janem XXII., který sídlil v Avignonu, a františkány, kteří hájili chudobu Krista a apoštolů a stáli na straně císaře. Opatství má posloužit jako neutrální půda pro setkání obou stran. Skutečnými historickými osobami jsou inkvizitor Bernard Gui i františkáni Michal z Ceseny a Ubertino z Casale.

Děj po částech

Úvod a prolog. Nejdřív promlouvá novodobý vypravěč, který tvrdí, že v roce 1968 dostal do ruky francouzské vydání středověkého rukopisu, později ho ztratil a jeho existenci nedokázal doložit. Pak se slova ujme Adso. Jako starý mnich vysvětlí, proč ho otec poslal s Vilémem do Itálie a jaké poměry tehdy vládly v církvi.

První a druhý den. Vilém a Adso přijíždějí do opatství, kde nedávno za podivných okolností zemřel mladý iluminátor Adelmo z Otranta. Opat požádá Viléma, bývalého inkvizitora, aby smrt objasnil. Druhého dne najdou mnichové v kádi s vepřovou krví mrtvého překladatele Venantia, který má zčernalé prsty a jazyk. Vilém a Adso se v noci poprvé vypraví do zakázané knihovny a zabloudí v ní.

Třetí a čtvrtý den. Zmizí pomocník knihovníka Berengar, později ho najdou utopeného v klášterních lázních se stejnými skvrnami. Adso se v noci setká s dívkou z vesnice pod opatstvím. Přijíždí papežská delegace vedená Bernardem Guiem, který dívku a mnicha Salvatora zatkne pro čarodějnictví.

Pátý a šestý den. Během disputace zemře bylinkář Severin, který našel podivnou knihu. Bernard obviní celáře, bývalého stoupence kacíře fra Dolcina, a vynutí z něj přiznání. Šestého dne zemře knihovník Malachiáš, opět se zčernalými prsty, a opat Viléma vyzve, aby opatství opustil.

Sedmý den. Vilém rozluští Venantiovy poznámky a proniknou do finis Africae, kde na ně čeká Jorge. Ukáže se, že stránky Aristotelovy knihy napustil jedem a každý, kdo si při listování olizoval prsty, se otrávil. Opata uvěznil v tajné chodbě. Jorge začne jedovaté listy jíst, při potyčce se vznítí knihovna a požár zničí celé opatství. Adso se po letech vrací k troskám a sbírá zbytky knih.

Kompozice, čas, prostor a vypravěč

Kompozice

Román má víc vstupů do příběhu: úvod novodobého vypravěče, krátkou poznámku o mnišském rozvrhu dne, Adsův prolog a teprve pak sedm dní. Každý den je rozdělen podle kanonických hodinek, tedy podle časů modliteb od nočních vigilií přes primu, tercii, sextu a nonu až po nešpory a kompletář.

Rámec nalezeného rukopisu

Úvod je literární hra. Vypravěč tvrdí, že četl knihu abbého Valleta, francouzský převod Adsova rukopisu podle edice benediktinského učence Mabillona, a že sám pořídil italský překlad. Rukopis je fikce, ale rámec dodává příběhu zdání pravosti a zároveň čtenáře varuje, že text prošel mnoha rukama. Vyprávění je tak zasazeno do několika vrstev, podobně jako v anglickém románu, který rozebírá rozbor díla Na Větrné hůrce.

Čas a prostor

Hlavní děj trvá sedm dní na konci listopadu 1327 a dodržuje jednotu místa, času i děje. Opatství leží v horách severní Itálie, ale jeho jméno ani přesná poloha v textu nezazní. Nejdůležitějším prostorem je Aedificium, mohutná stavba s kuchyní, písárnou zvanou skriptorium a knihovnou v nejvyšším patře.

Vypravěč

Vypráví Adso v první osobě, takzvanou ich-formou. Je to ovšem Adso dvojí: mladý novic, který věcem nerozumí, a starý mnich, který vzpomíná s odstupem desetiletí. Vypravěč tvrdí, že nehledá smysl a jen zaznamenává znamení, výklad tedy nechává na čtenáři. Rozdíl mezi oběma typy vyprávění vysvětluje článek vypravěč v ich-formě a er-formě.

Postavy

Dvojice Vilém a Adso vědomě připomíná Sherlocka Holmese a doktora Watsona, jméno Vilémova rodiště odkazuje k Psu baskervillskému. Vilémovo uvažování zároveň odpovídá anglickému filozofovi Vilému Ockhamovi, který žil právě v této době.

Vilém a Jorge

Dvě hlavní postavy stojí proti sobě jako dva přístupy k vědění. Vilém chce knihy číst, porovnávat a pochybovat. Jorge je chce střežit, protože podle něj už bylo vše podstatné řečeno a nové poznání jen škodí. Jméno slepého strážce knihovny se vykládá jako pocta argentinskému spisovateli Jorgemu Luisi Borgesovi, který byl také slepý a vedl národní knihovnu.

Jazyk a umělecké prostředky

Jazyk románu napodobuje středověkou kroniku: je obřadný, učený a prokládaný latinskými citáty z Bible i ze skutečných středověkých autorů. Dílo je autorsky chráněné, proto zde prostředky popisujeme vlastními slovy a doložit je musíte z úryvku na pracovním listu.

Intertextualita

Text je plný odkazů na jiné knihy. Vilém cituje Rogera Bacona a Viléma Ockhama, objevují se Tomáš Akvinský, Isidor Sevillský i Bible. Některá díla a citáty si ale Eco vymyslel, takže čtenář nikdy neví jistě, co je pravé a co hra. Právě tato práce s cizími texty je typickým znakem postmodernismu.

Parodie žánru

Román přejímá schéma detektivky, tedy zločin, vyšetřovatele, pomocníka a odhalení. Vilém sice dojde ke správnému pachateli, ale cestou se mýlí a pomůže mu spíš náhoda. Detektivka, která má potvrdit sílu rozumu, tak končí jeho prohrou a požárem. Úplně jinak, zevnitř mysli pachatele, pracuje se zločinem ruský román, který vykládá rozbor Zločinu a trestu.

Symboly

Labyrint knihovny je obrazem světa, ve kterém se člověk snadno ztratí. Oheň je trestem i očistou. Růže z názvu nemá jeden výklad: román končí latinským veršem mnicha Bernarda z Cluny z 12. století, podle kterého z dávných věcí zůstala jen jména. Sám Eco tvrdil, že název zvolil právě proto, že růže znamená tolik věcí, až skoro nic.

Autor a literárněhistorický kontext

Umberto Eco

Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v Alessandrii v Piemontu a zemřel 19. února 2016 v Miláně. Vystudoval filozofii v Turíně a disertaci napsal o estetice Tomáše Akvinského. Byl odborníkem na středověk a profesorem sémiotiky, tedy vědy o znacích, na univerzitě v Bologni.

Zařazení a období

Jméno růže se uvádí jako ukázkové dílo postmodernismu. Eco spojil učený román se čtivou detektivkou, a proto knihu čtou laici i odborníci. Přehled směrů najdete v článku literární směry od antiky po současnost.

Současníci a další díla

Za předchůdce postmoderní prózy se pokládá Jorge Luis Borges, z Ecových současníků se uvádí Italo Calvino s románem Když jedné zimní noci cestující z roku 1979. Ke srovnání s jiným románem 20. století se hodí rozbor Velkého Gatsbyho. Z dalších Ecových románů uveďte Foucaultovo kyvadlo (1988), Ostrov včerejšího dne (1994), Baudolino (2000), Pražský hřbitov (2010) a Nulté číslo (2015).

Jak o Jménu růže mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

Začněte úryvkem: určete, ze kterého dne pochází, kdo mluví a co se děje před ním a po něm. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč, postavy a jazyk doložený z úryvku. U Jména růže se téměř vždy dá ukázat dvojí pohled vypravěče, latinské vsuvky a odkazy na jiné knihy. Autora, postmodernismus a film nechte na část o kontextu a děj nevyprávějte podle filmu. Další díla zpracovaná stejně najdete v přehledu rozbory děl k maturitě.

Sedm věcí, které se o Jménu růže pletou

1. Rok 1985 nebo 1986 jako rok vydání. V roce 1985 vyšel český překlad, v roce 1986 film. Italský originál vyšel v roce 1980.
2. Děj se odehrává v roce 1322. Tento chybný rok se objevuje i v některých anotacích. Román se odehrává v listopadu 1327.
3. Vypravěčem je Vilém nebo vševědoucí vypravěč. Vypráví Adso v ich-formě, a to jako starý mnich, který vzpomíná na své mládí.
4. Adsův rukopis skutečně existuje. Nalezený rukopis je literární fikce, kterou autor rozehrává v úvodu.
5. Jorge všechny mnichy zavraždil vlastní rukou. Adelmo zemřel sám, Severina zabil Malachiáš. Jorge otrávil knihu, na kterou zemřeli Venantius, Berengar a Malachiáš, a uvěznil opata.
6. Vilém případ vyřešil bezchybnou dedukcí. Dlouho sledoval mylné schéma podle Zjevení svatého Jana a k pravdě se dostal zčásti náhodou.
7. Zakázaná kniha je běžně známé dílo. Jde o druhou knihu Aristotelovy Poetiky o komedii, která se ve skutečnosti nedochovala.

Časté otázky

Kdy vyšlo Jméno růže?

Román Umberta Eca vyšel poprvé v roce 1980 v Miláně v nakladatelství Bompiani. Česky vyšel v roce 1985 v Odeonu v překladu Zdeňka Frýborta, film Jeana-Jacquese Annauda vznikl v roce 1986.

Jaký je literární druh a žánr Jména růže?

Literární druh je epika, forma próza a žánr román. Upřesňuje se jako historický detektivní román s filozofickou rovinou, italská encyklopedie Treccani ho označuje za filozofickou detektivku se středověkým prostředím.

Ke kterému směru Jméno růže patří?

Patří k postmodernismu. Typická je hra s jinými texty, míchání učeného a populárního žánru, ironie a otevřený výklad, který si čtenář skládá sám.

Kdy a kde se Jméno růže odehrává?

Děj trvá sedm dní na konci listopadu 1327 a odehrává se v nejmenovaném benediktinském opatství v horách severní Itálie, hlavně v jeho knihovně uspořádané jako labyrint.

Kdo je vypravěčem Jména růže?

Vypráví Adso z Melku v ich-formě. Jako starý mnich vzpomíná na týden, kdy byl novicem a doprovázel Viléma z Baskervillu. Před jeho vyprávěním stojí úvod novodobého vypravěče o nalezeném rukopisu.

Kdo je vrahem ve Jménu růže?

Za většinou úmrtí stojí slepý mnich Jorge z Burgosu, který napustil jedem stránky zakázané knihy. Adelmo však zemřel sám a bylinkáře Severina zabil knihovník Malachiáš na Jorgeho popud.

Jaká kniha se v opatství ukrývá?

Ve finis Africae, nejtajnější části knihovny, je ukryta druhá kniha Aristotelovy Poetiky o komedii a smíchu. Ve skutečnosti se nedochovala, Eco si její obsah domýšlí.

Jak Jméno růže končí?

Jorge začne jedovaté stránky jíst a při potyčce vznikne požár, který zničí knihovnu i celé opatství. Vilém a Adso odcházejí a Adso se po letech vrací k troskám, kde sbírá zbytky knih.