Příliš hlučná samota: rozbor díla k maturitě
Příliš hlučná samota je novela Bohumila Hrabala, jejíž rukopisy nesou datum 1976, v samizdatu a v exilu kolovala a oficiálně vyšla v nakladatelství Odeon až v roce 1989. Patří k epice, k lyrizované próze a k neoficiální literatuře normalizace. Starý Haňťa v ní vypráví, jak třicet pět let lisuje ve sběrně papír, zachraňuje z něj knihy a nakonec ho vytlačí práce strojů. Tento rozbor díla Příliš hlučná samota vás provede vznikem, dějem, postavami i jazykem.
Ve zkratce
- Autor: Bohumil Hrabal (1914 až 1997), rukopisy ve třech verzích s datem 1976.
- Cesta ke čtenářům: strojopisný samizdat, exilové vydání Index v Kolíně nad Rýnem 1980, oficiálně Odeon 1989.
- Literární druh epika, forma próza, žánr novela, popisovaná také jako lyrický meditativní text.
- Vypravěč a hrdina: Haňťa, balič papíru, který mluví v první osobě, zpětně a v dlouhých souvětích.
- Téma: kniha jako hodnota, ničení kultury, osamělost a člověk proti neosobnímu stroji.
- Filmy: hraný z roku 1994 (Věra Caïs) a animovaný z roku 2007 (Genevieve Anderson).
Základní údaje o díle
U zkoušky rozlišujte rok 1976 na rukopisech, rok 1980 u exilového vydání a rok 1989, kdy kniha oficiálně vyšla. V katalozích českých knihoven je samizdatový strojopis z roku 1976 o 68 stranách a vydání Odeonu z roku 1989 o 133 stranách, v nákladu 80 000 výtisků, s doslovem Milana Jankoviče.
| Údaj | Příliš hlučná samota |
|---|---|
| Autor | Bohumil Hrabal (1914 až 1997) |
| Datace rukopisů | 1976 (tři verze: veršovaná a dvě prozaické) |
| První oficiální vydání | 1989, Praha, Odeon |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | novela, také lyrický meditativní text; v knihovních záznamech i román |
| Zařazení a období | česká próza 20. století, neoficiální literatura období normalizace |
| Členění | osm číslovaných kapitol, motto z Goetha |
| Vypravěč | ich-forma, Haňťa |
Vznik a tři verze
Příliš hlučná samota vznikla ve třech verzích, které mají na titulních listech stejné datum 1976. Podle Památníku národního písemnictví jde o dvě prozaické a jednu veršovanou variantu, která se jmenuje jen Hlučná samota.
Literární historik Jiří Pelán popisuje, že první verze byla psána dlouhým apollinairovským veršem, druhá prózou v obecné češtině a třetí prózou ve spisovné češtině. Definitivní je třetí verze, která zdůrazňuje rytmus a pracuje s napětím mezi vážným tématem a sevřenou jazykovou formou.
Samizdat, exil a oficiální vydání
Kniha se nejdřív šířila v opisech, strojopis z roku 1976 uchovávají české knihovny. Vydání Index v Kolíně nad Rýnem vyšlo v roce 1980 a mělo 92 stran, přibyla v něm próza Adagio lamentoso. Všechny tři varianty vyšly samizdatově až v edici Pražská imaginace v roce 1987. Oficiální vydání Odeonu z roku 1989 je první, které mohl číst běžný čtenář v knihkupectví.
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1976 | datum na rukopisech všech tří verzí |
| 1980 | exilové vydání, Index, Kolín nad Rýnem |
| 1987 | všechny tři varianty v samizdatové edici Pražská imaginace |
| 1989 | první oficiální kniha, Odeon, s doslovem Milana Jankoviče |
| 1994 | všechny tři verze v 9. svazku Sebraných spisů pod názvem Hlučná samota |
| 1994 a 2007 | hraný film Věry Caïs a animovaný film Genevieve Andersonové |
O čem Příliš hlučná samota je
Tématem je osud knihy a člověka, který ji chrání, ve světě, kde režimy knihy ničí. Haňťa proti moci nebojuje, brání jen svůj způsob práce a svobodu číst.
Hlavní motivy
Slovník české literatury jmenuje refrénovitě se vracející motivy soucitu, lásky, ponížení, lisování a šumění kanálů. Nad vším stojí kniha jako výsostný produkt lidského ducha a klíč k porozumění životu. Haňťa není opuštěný, jeho přáteli jsou myšlenky.
Děj po částech
Práce u lisu. Haňťa pracuje už třicet pět let ve sklepní sběrně a z hald papíru vybírá knihy, které by jinak byly zničené. Doma jich má obrovské množství a každý balík papíru dělá jako malé umělecké dílo s reprodukcí nebo vzácnou knihou uvnitř.
Vzpomínky a vidění. Při práci se vrací k mládí a k první lásce Mančince, k soužití s mladou cikánkou za války a ke smrti matky a strýce. Dívka se podle výkladů jmenuje Ilonka a zmizí v koncentračním táboře. Ve sběrně ho navštíví Lao-c‘ a Ježíš, v noci rozmlouvá s mladým Kantem a v kanálech sleduje krysí války.
Příchod nového lisu. Haňťa spatří obří moderní lis, který pohlcuje a zpracovává knihy bez jediné lidské stopy. Brzy ho ve sběrně nahradí dva mladíci, kteří pracují efektivně a neosobně, a on je přeložen k čistému papíru, ve kterém už žádné krásné knihy nenajde.
Zoufalství a sebevražda. Vyhnání z ráje nese Haňťa těžce. Má bizarní sen, ve kterém gigantický lis slisuje celou Prahu, a rozhodne se zemřít ve vlastní sběrně. Podle Slovníku české literatury ji prožije pouze v přiopilém snu na lavičce v parku, kde se probudí do euforické nálady. Jiné výklady ji berou jako skutečnou smrt.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Próza se dělí na osm číslovaných kapitol, před nimiž stojí motto z Goetha. Střídají se úvahy, vzpomínky, citáty, vize a vlastní příběh. Všechny polohy textu spojuje jediná perspektiva vypravěče, proto Slovník české literatury mluví o mohutném mnohohlasu. Co je vnější a vnitřní kompozice, vysvětluje článek o tom, jak se popisuje kompozice díla.
Čas a prostor
Vyprávěný čas pokrývá třicet pět let Haňťova života, přítomnost odpovídá Praze sedmdesátých let. Místem děje je sklepní sběrna v centru Prahy, podle Jiřího Pelána ve Spálené ulici, kde ve druhé polovině padesátých let pracoval i Hrabal. Prostor se zužuje na sklep, přeplněný byt a hospodu, ale vize ho rozšiřují až na celou Prahu.
Vypravěč
Vypráví Haňťa v ich-formě, zpětně a převážně pro sebe. Podle Slovníku české literatury jde o fiktivní meditativní monolog s charakterem básnické zpovědi. Haňťa nevypráví hospodské historky, ale mlčí a medituje, a tím se liší od Hrabalových dřívějších hrdinů. Jiný typ vypravěče uvádí rozbor Obsluhoval jsem anglického krále, který se obrací k posluchačům. Pojem vysvětluje i článek o vypravěči v ich-formě a er-formě.
Postavy
Kromě Haňti jsou ostatní postavy jen odrazem jeho vzpomínek a myšlenek.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Haňťa | balič starého papíru, vypravěč | samotář, čtenář, trpělivý, melancholický | hlavní postava, brání knihu a svůj způsob práce |
| Mančinka | dívka z mládí | první láska, tragikomická vzpomínka | ukazuje Haňťovo mládí a lidskou nejistotu |
| Mladá cikánka | dívka z doby války | podle výkladů Ilonka, symbol něhy | po její ztrátě za války zůstává Haňťa sám |
| Matka a strýc | rodina | jejich smrt je jedna z nejsilnějších vzpomínek | připomínají pomíjivost a ztrátu |
| Dva mladíci z brigády | noví pracovníci sběrny | efektivní, neosobní, mechanicky pracují | vytlačí Haňťu z jeho místa |
| Lao-c‘, Ježíš, Kant | vize a myšlenkoví společníci | filozofové a duchovní učitelé | Haňťa s nimi rozmlouvá, jsou jeho skutečnými přáteli |
Haňťa
Postava se ve zkratce objevila už v povídce Baron Prášil ze souboru Perlička na dně z roku 1963. Prototypem byl podle Jiřího Pelána Hrabalův kolega Jindřich Pojkrt, přezdívaný Hanťa, postupně se z něj ale stala autoprojekce autora. Z pábitele, který se družně rozpovídá, se v Příliš hlučné samotě stal hrdina, který se ponořuje do ticha a čtení.
Jazyk a umělecké prostředky
Dílo je autorsky chráněné, proto prostředky popisujeme bez ukázek z textu. Haňťův monolog je rytmický a litanický, jako by se text blížil básni v próze.
Dlouhá souvětí a interpunkce
Věty se řetězí a hrdinova výpověď se člení na podobné promluvové úseky, spojené souřadně. Přímá řeč není graficky vyznačená a interpunkce je specifická. Dlouhá věta zde napodobuje plynutí myšlenek a dává textu hudební rytmus.
Refrény a variace motivů
Několik citátů, vět a motivů se vrací, obměňuje a posouvá. Typická je opakující se myšlenka o třiceti pěti letech u lisu, která otevírá kapitoly. Opakováním se význam postupně prohlubuje, jako v hudební variaci. Hrabal sám přirovnal knihu k menšímu Gargantuovi a Pantagruelovi.
Koláž, symboly a ironie
Balíky papíru jsou symbolem tvorby: Haňťa je vyplňuje krvavým papírem, reprodukcemi i knihami a vytváří z nich koláže, které odpovídají Hrabalově vlastní metodě. Hrdina se svou prací podílí na ničení, ale současně uchovává, takže jeho profese je paradoxní.
Autor a literárněhistorický kontext
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně a zemřel 3. února 1997 v Praze. Vystudoval práva a v letech 1954 až 1959 pracoval ve Sběrných surovinách. Profesionálním spisovatelem se stal v roce 1963, po vpádu vojsk v roce 1968 přestal být vydáván.
Zařazení a období
Kniha patří k neoficiální literatuře normalizace, která se šířila v samizdatu a v exilových edicích. Slovník české literatury ji spojuje se sisyfovským motivem Schopenhauera a Camuse a s taoistickým myšlením. V českém kontextu zaujímá text výjimečné postavení. Bezmocnost jedince v odcizeném světě ukazuje i dílo Kafkově Zámku a okupaci z pohledu jedince zachycuje Fuksův Pan Theodor Mundstock.
Další díla Hrabala
Uveďte soubor Perlička na dně (1963), novelu Ostře sledované vlaky, prózu Postřižiny, text Něžný barbar a román Obsluhoval jsem anglického krále. Slovník české literatury označuje Obsluhoval jsem anglického krále za text blízký Příliš hlučné samotě lyrickou monologičností i variačním opakováním motivů.
Jak o Příliš hlučné samotě mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: určete, kde se Haňťa nachází a jak se mění jeho situace. Pokračujte tématem, kompozicí a žánrem, pak vypravěčem, postavami a jazykem. V úryvku pojmenujte dlouhou větu, rytmus, refrén a paradox hrdiny, který ničí i zachraňuje. Další díla zpracovaná stejným postupem najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Příliš hlučné samotě pletou
- Rok vzniku 1989. V roce 1989 kniha oficiálně vyšla. Rukopisy jsou datované rokem 1976.
- Samizdat z roku 1977. Některé studentské weby uvádějí 1977, katalogy ale uvádějí strojopis z roku 1976. Odborné zdroje rok 1977 nepotvrzují.
- Jedna verze textu. Existují tři verze: veršovaná a dvě prozaické. Zkouška se opírá o definitivní, spisovnou verzi.
- Haňťa jako klasický pábitel. Pábitelé z raných próz mluví a družně vyprávějí. Haňťa mlčí, medituje a je osamělý.
- Jednoznačný konec. Slovník české literatury popisuje sebevraždu jako přiopilý sen na lavičce, jiné výklady včetně Petra A. Bílka ji pojímají jako skutečný čin. Řekněte, o které verzi mluvíte.
- Záměna s filmem. Film Věry Caïs z roku 1994 s Philippem Noiretem vznikl později než kniha a nezastupuje ji. Menzel natočil jiné Hrabalovy předlohy.
Časté otázky
Kdy vznikla a kdy vyšla Příliš hlučná samota?
Rukopisy všech tří verzí jsou datované rokem 1976. Text se šířil v samizdatu, v roce 1980 vyšel v exilu v Kolíně nad Rýnem a oficiálně ho v Československu vydalo nakladatelství Odeon v roce 1989.
Jaký je literární druh a žánr Příliš hlučné samoty?
Literární druh je epika, forma próza. Žánrově jde obvykle o novelu, někdy se text řadí k románům. Slovník české literatury ho popisuje jako lyrický meditativní text, tedy monolog hlavního hrdiny.
Kdo je Haňťa?
Haňťa je starý balič papíru ve sběrně surovin, vypravěč a hlavní postava knihy. Třicet pět let lisuje papír a zachraňuje z něj knihy, takže si bez vlastního záměru nabyl rozsáhlé vzdělání.
O čem je Příliš hlučná samota?
Je o člověku, který se v době normalizace snaží uchovat knihy a vlastní důstojnost. Haňťu nakonec vytlačí z práce nový způsob lisování, který nahrazuje ruční péči strojovým a neosobním provozem.
Jak Příliš hlučná samota končí?
Haňťa ztratí práci u starého lisu, pojme záměr zemřít v lisu a sebevražda se mu odehraje v přiopilém snu na lavičce v parku. Výklady se liší v tom, zda jde o sen, nebo o skutečnou smrt, proto si ověřte vydání, se kterým pracujete.
Proč existují tři verze Příliš hlučné samoty?
Hrabal text napsal třikrát: nejdřív převážně ve verších, potom prózou v obecné češtině a nakonec prózou ve spisovné češtině. Všechny rukopisy datoval rokem 1976 a definitivní je třetí verze.
Je Příliš hlučná samota zfilmovaná?
Ano. Film režisérky Věry Caïs z roku 1994 hraje Philippe Noiret, animovaný film režisérky Genevieve Andersonové z roku 2007 namluvil Paul Giamatti.
Čím se Příliš hlučná samota liší od ostatních Hrabalových próz?
Hrdina nevypráví veselé historky jako pábitelé z raných próz, ale mlčí a medituje. Text je lyričtější a vážnější, jak ukazuje literární historik Jiří Pelán.
