High fantasy, low fantasy, epická a hrdinská: co ty pojmy znamenají
Nálepky na obálkách fantasy knih se dnes rozlišují podle toho, jestli se děj odehrává ve vymyšleném světě, nebo v tom našem. Jenže ten, kdo ty pojmy zavedl, měřil něco úplně jiného, a kritérium vlastního světa přidal někdo jiný o čtvrt století později. Dvě kritéria od dvou lidí, jedno jméno. Odtud plyne většina zmatku.
Ve zkratce
- Rozlišení vysoká a nízká zavedl spisovatel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
- Měřil jím vážnost tónu a napojení na mýtus, ne vymyšlený svět.
- Kritérium sekundárního světa přidala až encyklopedie žánru o čtvrt století později.
- Pojem sekundární svět pochází od Tolkiena a je starší než obojí.
- Meč a magie a epická fantasy vznikly jako konkurenční jména pro totéž.
- Ani Středozem, ani Howardův svět nejsou přísně vzato sekundární světy.
- Česká encyklopedie žánrů kategorii vysoká fantasy vůbec nemá.
- Nálepky se překrývají a jedna kniha jich unese několik.
Dvě kritéria, která se slila
Rozlišení vysoké a nízké fantasy pochází od amerického spisovatele, který ho poprvé vyslovil na přednášce a o dva roky později vydal tiskem. Podstatné je, co jím měřil: vážnost tónu a napojení na mýtus a hrdinskou romanci. Nešlo mu o to, kde se příběh odehrává.
Kritérium, které dnes všichni používají, tedy sekundární svět proti našemu světu, přidala až vlivná encyklopedie žánru o čtvrt století později. Máme tedy jednu dvojici pojmů a dvě různá měřítka, každé od někoho jiného. Když se dva čtenáři přou, jestli je nějaká kniha vysoká fantasy, často se přou o to, které z těch dvou kritérií platí.
Sekundární svět je starší než obojí
Samotný pojem pochází od Tolkiena a je z konce třicátých let, tedy dávno před oběma rozlišeními. Tolkien mluvil o sekundárním světě a o sekundární víře: autor podle něj vytváří svět, do kterého čtenář vstoupí a přijme jeho pravidla, dokud je v něm. Sám sebe označoval za dílčího tvůrce.
Nejlepší jeho obraz je zelené slunce. Napsat, že slunce je zelené, umí každý. Vytvořit svět, ve kterém je zelené slunce samozřejmé a nikoho nepřekvapí, je podle Tolkiena to skutečné řemeslo.
Epická a hrdinská vznikly jako sokové
Tohle je detail, který se nikde nepíše a přitom vysvětluje, proč se ty dva pojmy dodnes pletou. V odborné debatě na začátku šedesátých let se hledalo jméno pro nový typ fantastiky. Jeden autor navrhl meč a magii, druhý epickou fantasy. Byly to konkurenční názvy na totéž.
Zvítězil první z nich. Druhý ale nezanikl a časem se posunul k označení něčeho jiného, totiž rozsáhlých cyklů o osudech říší. Dnes tedy stojí proti sobě dva pojmy, které původně měly znamenat jedno a totéž.
Prakticky se dnes rozlišují měřítkem. Hrdinská fantasy má jednoho hrdinu a jedno dobrodružství, epická má armády, národy a osud světa. Je to užitečné rozlišení, jen není původní.
Co která nálepka slibuje
| Nálepka | Co slibuje | Podle čeho se měří |
|---|---|---|
| Vysoká fantasy | Vážný tón, velké téma, vlastní svět | Původně vážnost, dnes spíš vlastní svět |
| Nízká fantasy | Magie v našem světě, menší měřítko | Totéž kritérium, opačná strana |
| Epická fantasy | Rozsah, osud říší, mnoho postav | Měřítko příběhu |
| Hrdinská fantasy | Jeden hrdina, jedno dobrodružství | Měřítko příběhu, opačná strana |
| Meč a magie | Akce, žoldnéři, poklady | Starší jméno pro hrdinskou |
| Portálová fantasy | Přechod z našeho světa jinam | Způsob vstupu do světa |
Tabulka je návod k použití, ne definice. Nálepky se běžně překrývají a jedna kniha jich unese několik: může být zároveň vysoká i epická, nebo hrdinská a zároveň nízká. Kdo je bere jako přihrádky, bude si připadat, že se v tom nikdo nevyzná. Kdo je bere jako popis různých vlastností, dostane z nich užitek.
Dva slavné příklady, na kterých to selhává
Tohle je nejlepší doklad, že rozlišení nefunguje tak čistě, jak se tváří.
Středozem přísně vzato není sekundární svět. Tolkien to sám popíral ve své korespondenci a trval na tom, že jde o naši Zemi ve smyšlené dávné době. Přesto je Pán prstenů učebnicový příklad vysoké fantasy, tedy té, která má mít vlastní svět.
Totéž platí pro nejznámější svět meče a magie: jeho autor v samostatné eseji vysvětlil, že jde o pravěké období našich vlastních dějin. Dvě díla, která se řadí na opačné konce téhož dělení, tedy obě porušují jeho hlavní kritérium.
Česky se to dělí jinak
Kdo hledá česká slova, narazí na překvapení. Domácí encyklopedie literárních žánrů kategorii vysoká fantasy vůbec nemá a dělí žánr na epickou, hrdinskou a science fantasy. Jiná česky vydaná encyklopedie zase uvádí hrdinskou, epickou a vysokou jako synonyma.
K tomu přistupuje ještě jedna věc: fantasy jako heslo chybí ve slovnících akademického ústavu, který se českou literaturou zabývá. Česká tradice tedy anglické dělení nepřevzala, spíš ho slepila dohromady, a proto se v českých textech nálepky používají volněji než v anglických.
Sedm věcí, které se u těchhle pojmů pletou
- Že vysoká fantasy znamená kvalitní. Neznamená. Původně to bylo o vážnosti tónu, dnes o vymyšleném světě. O hodnocení v žádném případě.
- Že vysoká a epická jsou totéž. Nejsou, i když se překrývají. Jedna mluví o světě, druhá o měřítku příběhu.
- Že rozlišení vysoká a nízká vždycky znamenalo vymyšlený svět. Neznamenalo. Autor pojmu měřil vážnost a napojení na mýtus.
- Že meč a magie je podřadná verze epické fantasy. Naopak, obě jména vznikla jako konkurenční označení téhož, jen se pak rozešla.
- Že Středozem je sekundární svět. Tolkien to sám popíral a trval na tom, že jde o naši Zemi v dávné době.
- Že nízká fantasy znamená méně magie. Nemusí. Znamená hlavně, že se magie objevuje v našem světě.
- Že česky se říká vysoká fantasy. Česká oborová tradice ten pojem buď nemá, nebo ho používá jako synonymum jiných.
Jak s tím zacházet při výběru knihy
Nálepka na obálce je vodítko, ne záruka. Nejspolehlivější je číst ji jako odpověď na dvě otázky: jak velké je měřítko příběhu a kde se odehrává.
Kdo chce rozsáhlý cyklus o osudech národů, hledá slovo epická. Kdo chce jedno dobrodružství s jasným hrdinou, hledá hrdinskou nebo meč a magii. Kdo chce vstoupit do úplně jiného světa, hledá vysokou. A kdo chce magii v našem světě, hledá nízkou nebo urban fantasy.
Pokud vás zajímá, kde vede hranice mezi fantasy a science fiction, je to samostatná otázka a odpověď je stejně neostrá jako tady. A dobrý příklad toho, jak málo ty nálepky někdy vypovídají, je Zeměplocha: formálně vysoká fantasy s vlastním světem, ve skutečnosti satira na naši vlastní společnost.
Časté otázky
Co je vysoká fantasy?
Dnes se tím obvykle myslí fantasy odehrávající se ve vymyšleném světě, který nemá vazbu na náš. Původně ale pojem znamenal něco jiného: jeho autor jím měřil vážnost tónu a napojení na mýtus a hrdinskou romanci. Kritérium vymyšleného světa přidala až encyklopedie žánru o čtvrt století později.
Jaký je rozdíl mezi vysokou a nízkou fantasy?
Podle dnes převažujícího kritéria se vysoká odehrává ve vlastním vymyšleném světě, kdežto nízká přináší magii do našeho světa. Nejde tedy o kvalitu ani o množství magie, jak se často myslí, ale o to, kde se příběh odehrává.
Jsou vysoká a epická fantasy totéž?
Nejsou, i když se často překrývají a některé české encyklopedie je uvádějí jako synonyma. Vysoká mluví o povaze světa, epická o měřítku příběhu: armády, národy a osud říší. Jedna kniha může být obojí zároveň.
Co znamená meč a magie?
Fantasy s jedním hrdinou a jedním dobrodružstvím, s důrazem na akci a na osobní sázky místo osudu světa. Zajímavé je, že tenhle pojem a epická fantasy vznikly na začátku šedesátých let jako konkurenční jména pro tutéž věc. Jedno zvítězilo a druhé se časem posunulo jinam.
Odkud pochází pojem sekundární svět?
Od Tolkiena, z jeho eseje z konce třicátých let, tedy dávno před oběma rozlišeními. Mluvil o sekundárním světě a o sekundární víře: autor vytváří svět, do kterého čtenář vstoupí a přijme jeho pravidla. Sám sebe označoval za dílčího tvůrce.
Je Středozem sekundární svět?
Přísně vzato ne, a Tolkien to sám ve své korespondenci popíral s tím, že jde o naši Zemi ve smyšlené dávné době. Přesto se Pán prstenů uvádí jako učebnicový příklad vysoké fantasy. Je to nejlepší doklad, že to dělení nefunguje tak čistě, jak se tváří.
Používají se ty pojmy stejně česky a anglicky?
Nepoužívají. Domácí encyklopedie literárních žánrů kategorii vysoká fantasy vůbec nemá a dělí žánr jinak, jiná česky vydaná encyklopedie zase uvádí vysokou, epickou a hrdinskou jako synonyma. Česká tradice anglické dělení spíš slepila, než převzala.
Podle čeho si mám vybrat knihu?
Podle měřítka a místa. Kdo chce rozsáhlý cyklus o osudech národů, hledá epickou fantasy. Kdo chce jedno dobrodružství s jasným hrdinou, hledá hrdinskou nebo meč a magii. Kdo chce vstoupit do úplně jiného světa, hledá vysokou, a kdo chce magii v našem světě, nízkou.
