Emil Zátopek: tři zlata v Helsinkách a mýty, které kolem nich vznikly
Tři zlaté medaile za osm dní na jedněch hrách, a jedna z nich z maratonu, který v životě nikdy předtím neběžel. Emil Zátopek udělal v Helsinkách něco, co od té doby nikdo nezopakoval. Kolem jeho jména se ale za sedmdesát let nabalilo tolik historek, že se dnes hůř hledá, co se opravdu stalo.
Ve zkratce
- Čtyři olympijská zlata a jedno stříbro, z toho tři zlata v Helsinkách 1952 za osm dní.
- Helsinský maraton byl jeho úplně první maraton v životě, doložený třemi nezávislými zdroji.
- Osmnáct ratifikovaných světových rekordů, třináct na metrických tratích a pět na mílových.
- Jako první člověk zaběhl deset kilometrů pod devětadvacet minut a jako první uběhl dvacet kilometrů pod hodinu.
- Běžná tréninková dávka byla čtyřicetkrát čtyři sta metrů, ne stokrát, jak se běžně píše.
- Dana Zátopková se narodila ve stejný den a rok a v Helsinkách získala zlato v oštěpu.
- Po roce 1968 pracoval šest let jako dělník a hloubil studny. V uranových dolech nikdy nebyl.
Kdo to byl, než začal běhat
Emil Zátopek se narodil 19. září 1922 v Kopřivnici jako sedmé z osmi dětí. Jako šestnáctiletý nastoupil k Baťovi do Zlína, kde zároveň navštěvoval Baťovy školy a studoval chemii. Pracovní zařazení chemika mu ale připisuje jen tradice, doložený personální záznam z Baťových závodů ho vede jako technika.
K běhu se nedostal z vlastní vůle. V roce 1941 ho trenér vybral do Běhu Zlínem, Zátopek se vymlouval na špatnou kondici, poslali ho k lékaři a ten ho uznal zdravým. Doběhl druhý. Baťův klub si ho hned nechal a na další dva roky ho převzal trenér Jan Haluza, jediný, kterého kdy měl.
Voják a pak nikoli voják
Vojenskou akademii v Hranicích absolvoval v roce 1947 jako poručík. Armáda mu dala prostor trénovat naplno a v ní zůstal až do listopadu 1969, kdy byl v hodnosti plukovníka propuštěn. Kariéru ukončil v roce 1958, poslední doložený závodní start má z mistrovství republiky v roce 1957, kde byl na desítce druhý.
Londýn 1948: zlato a prohra o metr
Na svých prvních hrách vyhrál desetitisícovku v čase 29:59,6 a druhého Alaina Mimouna nechal skoro tři čtvrtě minuty za sebou. Všechny kromě druhého a třetího v cíli předstihl o celé kolo.
Pětku ale prohrál. Belgičan Gaston Reiff v polovině posledního kola odskočil o třicet metrů, Zátopek se rozjel tři sta metrů před cílem a zaostal zhruba o metr. Rozdíl v cíli byl dvě desetiny sekundy.
Helsinky 1952: osm dní, které se od té doby neopakovaly
Tohle je jádro celého příběhu a stojí za to ho rozebrat po částech, protože každý ze tří závodů měl jiný charakter.
Desetitisícovka
20. července, čas 29:17,0, olympijský rekord, náskok na druhého Mimouna necelých šestnáct sekund. Suverénní běh bez dramatu.
Pětka o osm desetin
24. července. Do posledního kola šel v čele Brit Chris Chataway, Zátopek zaútočil až v poslední zatáčce. Chataway v cílové rovince upadl a doběhl pátý, Zátopek vyhrál v čase 14:06,6 před druhým Mimounem o osm desetin sekundy. Prvních pět mužů se vešlo do dvanácti sekund, což je na pětku tehdejší doby mimořádně nahuštěné pole.
Maraton, který nikdy neběžel
27. července odstartovalo šestašedesát mužů z dvaatřiceti zemí. Zátopek mezi nimi běžel svůj první maraton v životě. Favorit Jim Peters vedl v hodně rychlém tempu a ve dvacátém kilometru odstoupil. Zátopek dovezl 2:23:03,2 a druhý Argentinec Reinaldo Gorno dorazil o dvě a půl minuty později.
Tři zlaté na pětce, desítce a v maratonu na jedněch hrách nezískal nikdo před ním ani po něm. Kdo si chce udělat představu, jak délka trati mění celou disciplínu i dnes, najde to popsané u Martiny Sáblíkové a jejích dlouhých tratí.
Dana ve stejný den
Dana Zátopková, rozená Ingrová, se narodila 19. září 1922 ve Fryštátě, tedy ve stejný den a rok jako Emil, jen jinde. Podle World Athletics to zjistili až při seznámení na hrách v Londýně v roce 1948. Vzali se v říjnu téhož roku.
V Helsinkách hodila 24. července oštěp do 50,47 metru, hned prvním pokusem, olympijský rekord. Byla to první česká olympijská vítězka v atletice. Bylo to ve stejný den, kdy Emil vyhrál pětku. Kolik minut mezi tím uplynulo, se z pramenů s časovým rozpisem soutěží doložit nedá, i když se to běžně uvádí.
Její kariéra tím neskončila. V Římě 1960 získala stříbro ve věku osmatřiceti let a v roce 1958 na Strahově hodila světový rekord 55,73 metru, tehdy jí bylo pětatřicet. Zemřela v březnu 2020 ve sedmadevadesáti letech.
Osmnáct světových rekordů a tři průlomy
Číslo osmnáct i číslo třináct jsou obě správně, jen se počítá něco jiného. Osmnáct je celkový počet ratifikovaných rekordů, z toho třináct na metrických tratích a pět na mílových. Číslo dvacet, které koluje, se doložit nedá.
| Datum | Trať | Výkon | Proč je významný |
|---|---|---|---|
| 11. 6. 1949 | 10 000 m | 29:28,2 | první světový rekord, Ostrava |
| 29. 9. 1951 | 20 000 m | 59:51,8 | první člověk pod hodinu na dvaceti kilometrech |
| 29. 9. 1951 | hodinovka | 20 052 m | první člověk přes dvacet kilometrů v hodině |
| 26. 10. 1952 | 30 000 m | 1:35:23,8 | jeden ze tří rekordů v jednom závodě |
| 30. 5. 1954 | 5000 m | 13:57,2 | překonal dvanáct let starý rekord Gundera Hägga |
| 1. 6. 1954 | 10 000 m | 28:54,2 | první člověk pod devětadvacet minut |
| 29. 10. 1955 | 25 000 m | 1:16:36,4 | poslední rekord, ve třiatřiceti letech |
Nejsilnější jsou tři momenty. 29. září 1951 ve Staré Boleslavi padly v jednom závodě tři rekordy naráz a Zátopek se stal prvním člověkem, který uběhl dvacet kilometrů pod hodinu a zároveň v hodině urazil víc než dvacet kilometrů. 1. června 1954 v Bruselu zaběhl jako první člověk desetitisícovku pod devětadvacet minut. A na desítce zlepšil rekord celkem pětkrát, z 29:28,2 na 28:54,2.
Některé z těch rekordů vydržely nezvykle dlouho. Hodinovka a dvacet kilometrů skoro dvanáct let, třicet kilometrů zhruba stejně. Naopak pětka vydržela jen tři měsíce. Mezi lety 1948 a 1954 navíc neprohrál ani jeden z osmatřiceti závodů na deset kilometrů v řadě.
Jak vlastně trénoval
Tady je potřeba oddělit doložená čísla od folkloru. Nejlepší pramen je magisterská práce Williama Smithe z roku 1955, která obsahuje rozhovor přímo se Zátopkem.
| Období | Typická denní jednotka |
|---|---|
| 1945 | 10×200 m a 10×100 m |
| 1947 a 1948 | 5×200 m, 20×400 m, 5×200 m |
| 1950 až 1953 | 5×200 m, 40×400 m, 5×200 m, tedy asi 29 km |
| 1954 | dvoufázově, například 5×200 m, 50×400 m, 5×200 m |
Nebylo to naplno
Čtyřstovky běhal v rozmezí 67 až 77 sekund, tedy zdaleka ne na doraz. Podle rozboru fyzioložky Véronique Billat to průměrně odpovídalo tempu mezi prahem a tempem na deset kilometrů. Sám Smithovi řekl, že primárním cílem byl objem a rychlost byla druhotná. Uvnitř série úsilí odstupňoval, nejtvrdší byla prostřední část.
To je podstatné, protože právě tenhle detail se v populárním podání ztrácí a zůstane z něj představa stovky maximálních čtyřstovek denně. Kdo dnes ladí techniku běhu a kadenci, pracuje s podobnou logikou, jen s nesrovnatelně lepšími daty.
Objem podle jeho vlastních slov
Pro BBC v roce 1967 řekl, že maximum bylo padesát kilometrů za den a tři sta padesát za týden. České televizi řekl, že denně naběhá tak patnáct až dvacet kilometrů. Jsou to různá období a nedají se slévat do jednoho čísla. Roční objem doložený není.
Boty a sníh
Že běhal v těžkých armádních botách, doložené je. Dana Zátopková popisovala období na akademii v Hranicích, kdy večer naběhal kolem deseti kilometrů v kryté jezdecké hale s hlubokými hoblinami a běhal i po chodbách akademie, kde ho rušilo zdravení důstojníků. Motivace ale byla přízemnější, než se traduje. Český olympijský tým uvádí, že šlo hlavně o nouzi, protože bagančata fasoval a na běžecké boty neměl peníze.
Melbourne 1956 a soupeř, který se stal přítelem
Poslední olympijský start měl v prosinci 1956 v Melbourne a byl to jediný, ve kterém Zátopek nevyhrál nic. V maratonu doběhl šestý se ztrátou čtyř a půl minuty. Startoval zhruba šest týdnů po operaci kýly, což je okolnost, kterou shodně uvádějí World Athletics i Olympedia.
Zajímavější než jeho výsledek je ale to, kdo tehdy vyhrál. Alain Mimoun, francouzský běžec alžírského původu, který za Zátopkem doběhl druhý v Londýně na desítce a v Helsinkách hned dvakrát. Melbourne bylo poprvé, kdy ho Mimoun porazil, a bylo to zlato. V cíli si pro Zátopka došel a čekal na něj.
Ta dvojice je v atletické historii výjimečná i tím, jak dlouho spolu závodila. Mimoun byl dlouhé roky ve stínu soupeře, kterého nedokázal porazit, a když se mu to konečně povedlo, bylo to na hrách, na kterých už Zátopek nebyl ve formě. Přesto se z toho nikdy nestala rivalita v tom nevraživém smyslu.
Styl, který se všem nelíbil
Zátopek běhal způsobem, který dobový tisk popisoval s upřímným zděšením. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, trup se kýval do stran a hlasitě chrčel. Novináři se předháněli v přirovnáních, jedno z nejcitovanějších mluví o pohledu na muže s oprátkou na krku.
Podstatné ale je, co se odehrávalo pod pasem. Rozbory jeho techniky se shodují na tom, že nad pasem to bylo neuspořádané, zatímco práce nohou byla ekonomická. Nešlo tedy o špatný běh, ale o běh, který vypadal jinak, než se tehdy považovalo za správné. Sám na kritiku odpovídal poznámkou, že běh není gymnastika ani krasobruslení.
Rok 1968 a šest let se studnami
Zátopek podepsal Dva tisíce slov a stal se v prvních dnech po srpnu 1968 jednou z výrazných tváří obrodného procesu. Na podzim byl ještě čestným hostem her v Mexiku.
Pak přišel účet. Vyhozen z armády, vyloučen ze strany i ze sportovních organizací včetně olympijského výboru. V letech 1969 až 1975 pracoval jako dělník podniku Stavební geologie v provozu Nučice a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce a domů jezdil jednou za týden i za tři. Od roku 1976 pracoval v dokumentačním středisku ČSTV.
V červenci 1971 vyšlo v Rudém právu prohlášení, ve kterém svůj souhlas s Dvěma tisíci slovy odvolal. Text nekonzultoval ani neautorizoval. Od roku 1974 ho StB vedla v pozorovacím svazku s krycím označením Atlet. Rehabilitován byl po roce 1989, přesné datum se v pramenech rozchází.
Medaile, kterou dal jinému běžci
V létě 1966 přijel do Prahy Australan Ron Clarke, jeden z nejlepších vytrvalců své doby, který ale nikdy nezískal olympijské zlato. Zátopek ho ubytoval u sebe a trénovali spolu. Při odletu ho vyprovodil na letiště, prošel s ním pasovou kontrolou až ke schůdkům letadla a vtiskl mu do ruky balíček v hnědém papíře převázaný provázkem s pokynem, aby ho otevřel až za letu. Řekl mu, že to není z přátelství, ale protože si to zaslouží.
V balíčku bylo zlato z běhu na deset tisíc metrů z Helsinek. Clarke ho otevřel před přistáním v Londýně, na toaletě letadla, a rozplakal se.
Ocenění, která se pletou
V roce 1975 dostal Mezinárodní cenu fair play, kterou uděluje Mezinárodní výbor fair play. V roce 2000 mu byla in memoriam předána Medaile Pierra de Coubertina, tu uděluje Mezinárodní olympijský výbor. Jsou to dvě různá ocenění od dvou různých organizací a v českých textech se pravidelně slévají do jednoho.
V roce 1998 dostal od Václava Havla medaili Za zásluhy prvního stupně, spolu s Danou. Řád Bílého lva nikdy nedostal, i když to anglické zdroje běžně tvrdí. V roce 1999 byl vyhlášen olympionikem století, v roce 2012 uveden do Síně slávy IAAF v úvodní dvanáctce.
Co po něm zůstalo
Jméno nese planetka, elektrická lokomotiva, stadion v Kopřivnici i v Chrudimi a britská punková kapela. V Austrálii se běhá dráhový závod nesoucí jeho příjmení a patří tam k nejprestižnějším podnikům sezony. Doma se běhá Běh rodným krajem, který startuje v Kopřivnici u jeho pomníku a končí ve Valašském muzeu v Rožnově, tedy tam, kde je pohřben.
Sochy stojí v Lausanne u sídla Mezinárodního olympijského výboru od roku 2002, ve Zlíně od roku 2014 a v Kopřivnici od září 2022. Zlínskou sochu konzultovala Dana Zátopková osobně.
Ke stému výročí narození vydala v září 2022 Česká pošta dvojici známek, jednu s ním a jednu s Danou, a Česká národní banka pamětní stříbrnou minci. V Šustalově vile v Kopřivnici vznikla stálá muzejní expozice věnovaná oběma.
Film, který sebral osm Českých lvů
V roce 2021 uvedl do kin snímek Zátopek režisér David Ondříček, s Václavem Neužilem a Marthou Issovou v hlavních rolích. Z třinácti nominací proměnil osm Českých lvů, mimo jiné za film, režii, herecký výkon, kameru a střih, k tomu získal diváckou cenu. Byl českým kandidátem na Oscara, do užší nominace ale nepostoupil.
Film si za ústřední motiv vzal právě vztah s Danou a s Ronem Clarkem, tedy dvě věci, které jsou na Zátopkově příběhu doložené nejlépe. Vyhnul se přitom historkám, u kterých se prameny rozcházejí, a to je u životopisného filmu volba, která se dělá málokdy.
Sedm mýtů, které se o Zátopkovi pořád píšou
- Že šest let dřel v uranových dolech v Jáchymově. Nikdy tam nebyl. Doložených je šest let u podniku Stavební geologie, kde hloubil studny. Záměna vznikla z hypotetického výroku Zátopkova životopisce Richarda Askwitha o roce 1952, že kdyby v Helsinkách nezískal zlato, pravděpodobně by v dolech skončil.
- Že trénoval s Danou na zádech. Dana Askwithovi řekla, že se to možná stalo jednou. Zátopek sám tuhle historku novinářům rád vyprávěl, ale s časovou linkou, která nesedí.
- Že běhal stokrát čtyři sta metrů jako běžnou dávku. Běžná dávka byla čtyřicet čtyřstovek, doložené maximum z pramene s rozhovorem je padesát. Čísla kolem stovky pocházejí z pozdějších převyprávění.
- Že čtyřstovky běhal naplno. Běžel je v 67 až 77 sekundách a sám říkal, že jde hlavně o objem.
- Že dostal Řád Bílého lva. Nedostal, ověřeno proti oficiálnímu seznamu nositelů. Dostal medaili Za zásluhy prvního stupně.
- Že mu přezdívali Satan běhu. Tuhle přezdívku se nepodařilo doložit česky ani anglicky. Doložené jsou česká lokomotiva, Emil Hrozný a finská zkomolenina příjmení Satupekka.
- Že měl dvojče. Nedoloženo nikde, včetně jmenného seznamu všech sedmi sourozenců.
Zůstává jedna otevřená věc, se kterou se historikům pracuje nejhůř. Zátopek rád vyprávěl a jeho vlastní verze se v čase měnily. Askwith to shrnul tak, že miloval historky a věci se často nafukovaly. Řada legend tedy nevznikla proti němu, ale s jeho přispěním.
Další příběhy českých sportovců, kteří posunuli hranice svých disciplín, najdete v průvodci sportem. Podobně nečekanou dráhu má za sebou i Ester Ledecká se dvěma zlaty ve dvou sportech.
Opačným typem olympijské série je stálost napříč dvanácti lety. Popisuje ji text o tom, jak vznikl rekord Jana Železného, a proč se měnila pravidla oštěpu.
Kolem velkých běžců se drží legendy, které se dají prověřit čísly. Dokládá to text o tom, co se o Usainu Boltovi říká špatně, včetně jeho překvapivě pomalých startů.
Časté otázky
Kolik olympijských medailí Emil Zátopek získal?
Čtyři zlaté a jednu stříbrnou. V Londýně 1948 zlato na deseti tisících metrech a stříbro na pěti tisících, v Helsinkách 1952 zlato na pěti tisících, deseti tisících i v maratonu. V Melbourne 1956 doběhl v maratonu šestý.
Byl helsinský maraton opravdu jeho první?
Ano, a je to doložené třemi nezávislými zdroji, tedy World Athletics, Olympedií i profilem závodu. Do té doby nikdy maraton neběžel a přesto ho vyhrál v olympijském rekordu s náskokem dvou a půl minuty.
Kolik měl světových rekordů?
Osmnáct ratifikovaných, z toho třináct na metrických tratích a pět na mílových. Obě čísla, která kolují, jsou tedy správná, jen se počítá něco jiného. Číslo dvacet doložit nelze.
Pracoval Zátopek v uranových dolech?
Ne. V letech 1969 až 1975 pracoval jako dělník podniku Stavební geologie v provozu Nučice a hloubil studny. Uranové doly jsou nedorozumění, které vzniklo z hypotetického výroku jeho životopisce o tom, co by se stalo, kdyby v roce 1952 nezískal zlato.
Trénoval opravdu se ženou na zádech?
Dana Zátopková k tomu řekla, že se to možná stalo jednou. Historku šířil hlavně on sám, ale s časovou linkou, která si odporuje. Doložená tréninková metoda to nebyla.
Proč daroval zlatou medaili Ronu Clarkovi?
Clarke byl světový rekordman na řadě tratí, ale olympijské zlato nikdy nezískal. Když ho v roce 1966 Zátopek hostil v Praze, dal mu při odletu na letišti zabalené zlato z helsinské desetitisícovky se slovy, že to není z přátelství, ale protože si to zaslouží.
Kdy a jak byla úspěšná Dana Zátopková?
Narodila se ve stejný den a rok jako Emil. V Helsinkách 1952 získala zlato v oštěpu výkonem 50,47 metru hned prvním pokusem a byla první českou olympijskou vítězkou v atletice. V Římě 1960 přidala stříbro a v roce 1958 zaběhla světový rekord 55,73 metru ve věku pětatřiceti let.
Jaké byly jeho osobní rekordy?
Na pěti tisících metrech 13:57,2 z roku 1954, na deseti tisících 28:54,2 z téhož roku, na dvaceti kilometrech 59:51,8 z roku 1951 a v maratonu 2:23:03,2 z Helsinek. Časy na desítce a dvacítce byly v době, kdy je zaběhl, hranicemi, které nikdo předtím nepřekonal.
