Adventní kalendář: kdo ho vymyslel a kdy

Adventní kalendář jako tištěný výrobek vzniká v Mnichově: knihkupec Gerhard Lang ho v roce 1903 vydal pod názvem Im Lande des Christkinds, ale hamburské papírové Vánoční hodiny s dvanácti poli vyšly už o rok dřív. Okénka přišla až kolem roku 1920, čokoládová náplň už ve dvacátých letech a masovou věcí se stala koncem padesátých let. Richard Sellmer okénka nevymyslel, po válce hlavně obnovil výrobu.

Ve zkratce

  • Odpočítávání dnů do Vánoc je domácí zvyk z 19. století: křídové čárky, obrázky na zdi, slaměná stébla.
  • První tištěný odpočet vyšel v Hamburku v roce 1902, Langův kalendář s 24 poli o rok později.
  • Od roku 1908 vycházel Langův kalendář pravidelně, když se stal společníkem firmy Reichhold a Lang.
  • Otevírací okénka se objevují kolem roku 1920, ne dříve.
  • Čokoládu do kalendářů plnila už ve dvacátých letech firma Stollwerck, masově až kolem roku 1958.
  • Kalendář začíná 1. prosince, protože počítá dny do 24. prosince, ne čtyři adventní neděle.

Čím se odpočítávaly dny před tiskem

Odpočítávání dní do Vánoc je starší než jakýkoli prodejní výrobek. Jak popisuje dětský portál HanisauLand i švýcarský deník NZZ, nejjednodušší kalendář tvořilo 24 křídových čárek na dveřích, skříni nebo stěně a dítě jednu denně smazalo. Zvyk se podle HanisauLandu držel hlavně v evangelických rodinách a do 19. století ho řadí i NZZ.

Obrázky, stébla a svíčky

Stejnou funkci plnily jiné předměty. V některých domácnostech se denně věšel na zeď jeden z 24 obrázků, v katolických rodinách se od prosince ukládalo do jesliček jedno slaměné stéblo, aby mělo Ježíškovo lůžko měkké. Výrobce Sellmer i evangelický magazín z Frankfurtu a Offenbachu přidávají svíčky s ryskami, které se denně pálily až k další značce.

Věnec se svíčkami má vlastní historii, kterou tu neopakujeme: najdete ji v textu o tom, kdo vymyslel adventní věnec. Všechny tyto pomůcky byly domácí, až tisk z nich udělal zboží.

Gerhard Lang a první tištěný kalendář

Vzpomínka z dětství

Gerhard Lang se narodil v roce 1881 v Maulbronnu v rodině evangelického faráře a vyučil se knihkupcem. Podle NZZ, nakladatelského serveru Buchmarkt i výrobce Sellmer vzešel nápad z dětství: matka mu na karton nakreslila 24 polí a do každého upevnila jednu drobnost, pečivo zvané wibele, a on směl denně jedno sníst. Později si na to vzpomněl a udělal z toho obchod.

Kalendář z roku 1903

V mnichovském nakladatelství litografa Friedricha Reichholda vydal Lang v roce 1903 kalendář Im Lande des Christkinds, česky zhruba V zemi Ježíška. Skládal se z kartonu s 24 poli s verši, které napsal sám, a z archu s 24 obrázky k vystřižení. Dítě denně jeden obrázek vystřihlo a nalepilo. Rok 1903 uvádí Buchmarkt, NZZ i Austria-Forum.

V roce 1904 přiložil stuttgartský Neues Tagblatt podobný kalendář jako přílohu pro děti předplatitelů, uvádějí Buchmarkt, Sellmer i frankfurtský magazín. Byla to první reklamní příloha.

Rok 1908: pravidelná výroba

V roce 1908 vstoupil Lang do firmy jako společník a ta se přejmenovala na Reichhold a Lang. Od tohoto roku vycházel pravidelně Münchener Weihnachtskalender, uvádí Buchmarkt i Austria-Forum, a rakouský zdroj dodává, že právě tehdy se kalendář poprvé vyplatil. Proto Sellmer uvádí rok 1908 jako rok prvního kalendáře bez okének a HanisauLand jen rozmezí let 1902 až 1908.

Rok Co se stalo Kde
19. století Křídové čárky, obrázky na zdi, slaměná stébla, svíčky s ryskami Německojazyčné evangelické i katolické domácnosti
1902 Papírové Vánoční hodiny pro děti, jen 12 polí Hamburk, evangelické knihkupectví Friedricha Trümplera
1903 Im Lande des Christkinds, 24 polí a obrázky k nalepení Mnichov, Gerhard Lang
1904 Kalendář jako příloha novin Stuttgart, Neues Tagblatt
1908 Lang společníkem firmy Reichhold a Lang, pravidelný prodej Mnichov
kolem 1920 První kalendáře s otevíracími okénky Německo
dvacátá léta Plněné kalendáře se čokoládou Firma Stollwerck
1940 Konec tisku obrázkových kalendářů, zánik nakladatelství Reichhold a Lang Německo
1945 Sellmer podle vlastní historie vydává první kalendář po válce, Die kleine Stadt Stuttgart
kolem 1958 Masová výroba čokoládových kalendářů Německo

Hodiny z Hamburku byly dřív

Častá představa říká, že Lang vydal první tištěný odpočet vůbec. Starší je hamburská Weihnachtsuhr z roku 1902, kterou vydalo evangelické knihkupectví Friedricha Trümplera. Měla tvar hodin a jen dvanáct polí. Píše o tom Buchmarkt, Sellmer i frankfurtský evangelický magazín, který dodává, že hodiny ukazovaly čísla 13 až 24.

Proč se začíná 1. prosince

Adventní kalendář je pojmenovaný podle adventu, ale nepočítá advent, počítá dny do Štědrého dne. Advent obsahuje čtyři neděle před Vánoci, trvá proto 22 až 28 dní a první adventní neděle připadá na 27. listopadu až 3. prosince. Pevných 24 dílů je pro dítě srozumitelnější.

Domácí předchůdci začínali 1. prosince

Jak uvádí HanisauLand, domácí předchůdci z 19. století začínali 1. prosince: čárky se smazávaly od prvního dne měsíce až po Štědrý den. Tištěné kalendáře tento rytmus převzaly, proto se první dvířka otevírají 1. prosince, ať už první adventní neděle vyjde na kterýkoli den.

Okénka, čokoláda a běžné zboží

Kolem roku 1920 přicházejí okénka

Tištěné kalendáře po dlouhou dobu dvířka neměly. Teprve kolem roku 1920 se objevují kalendáře s otevíracími okénky, uvádějí Austria-Forum, Sellmer, HanisauLand i Buchmarkt, který se odvolává na výrobce a další odborníky. NZZ jmenuje přímo rok 1920. Okénka tedy nepatří ani Langovu prvnímu kalendáři, ani poválečným výrobcům, ale dvacátým letům.

Čokoláda: dvacátá léta, ne padesátá

Plněné kalendáře se sladkostmi existovaly podle Buchmarktu už ve dvacátých letech, jmenuje firmu Stollwerck. S Stollwerckem a rokem 1925 to potvrzuje i článek muzea ve Zwönitzu. Masovým zbožím se ale čokoláda v kalendářích stala později: Sellmer podle Buchmarktu uvádí svůj první čokoládový kalendář kolem roku 1958 a HanisauLand i frankfurtský magazín mluví o konci padesátých let.

Kalendář se tak stal sezonním cukrovinkovým zbožím, podobně jako třeba Milka, Lentilky nebo hračkou plněné Kinder vajíčko, o nichž píšeme jinde.

Richard Sellmer a poválečný Stuttgart

Za války se výroba zastavila. Obrázkové kalendáře byly v roce 1940 označeny za nedůležité kvůli nedostatku papíru a kartonu, píše NZZ, podobně Sellmer. Po válce se na kalendáře vrací Richard Sellmer, který podle vlastní historie firmy získal od amerických okupačních úřadů povolení k tisku v roce 1945. Jeho kalendář Die kleine Stadt se podle firmy stal velkým úspěchem.

Buchmarkt upřesňuje, že šlo pravděpodobně o první kalendář pro západní okupační zóny, zatímco v sovětské zóně je v okolí Drážďan doložena řada kalendářů už z roku 1945.

Cesta do USA

Prameny vysvětlují americký úspěch různě. Austria-Forum zdůrazňuje americké vojáky v okupovaném Německu a stuttgartský exportní motiv s kovboji a vozy. Sellmer uvádí mezinárodní veletrhy a fotografie amerických prezidentů s jeho kalendáři.

Proč na vynálezu nezbohatl vynálezce

Příběh Gerharda Langa je ukázka výrobku bez ochrany. Podle NZZ i Austria-Fora konkurence jeho kalendáře rychle napodobila a prodávala levněji, než stály pracné originální návrhy. NZZ píše, že na patentovou ochranu Lang pomyslel pozdě, rakouský zdroj dodává „údajně“ a hovoří o zmeškané přihlášce. Do roku 1940 vyšlo asi třicet motivů ve čtyřiceti provedeních.

Šest tvrzení o adventním kalendáři, která neplatí

  1. „Lang vydal první tištěný odpočet.“ O rok dřív vyšly hamburské Vánoční hodiny s dvanácti poli.
  2. „Lang vymyslel okénka.“ Jeho kalendář z roku 1903 byl na vystřihování a lepení, okénka se objevují kolem roku 1920.
  3. „Okénka přinesl Sellmer.“ Sellmer sám uvádí, že byl prvním německým prodejcem po válce, ne autorem okének, která existovala od dvacátých let.
  4. „Čokoládový kalendář vznikl až v roce 1958.“ Plněné kalendáře se objevily už ve dvacátých letech, kolem roku 1958 šlo o masovou výrobu.
  5. „Kalendář začíná první adventní nedělí.“ Počítá se od 1. do 24. prosince bez ohledu na adventní neděle.
  6. „Za dvířky bývala odjakživa sladkost.“ V prvních kalendářích byly obrázky a verše, v některých křesťanských vydáních z dvacátých let biblické texty.

Časté otázky

Kdo vymyslel adventní kalendář?

Obvykle se uvádí mnichovský knihkupec Gerhard Lang, který kalendář vydal tiskem v roce 1903. První tištěný odpočet ale vyšel o rok dřív v Hamburku jako Vánoční hodiny pro děti. Lang z podobného nápadu udělal obchodně úspěšný výrobek.

Kdy vznikl první tištěný adventní kalendář?

Nejčastěji rok 1903, kdy Lang vydal kalendář s 24 poli a obrázky k nalepení. Starší je hamburský papírový odpočet z roku 1902, měl však jen dvanáct polí. Rok 1908 je začátek pravidelné výroby a prodeje.

Kdy se u adventních kalendářů objevila otevírací okénka?

Okénka přišla kolem roku 1920, tedy zhruba o sedmnáct let po prvním tištěném kalendáři. Shodují se na tom německý oborový web Buchmarkt, výrobce Sellmer i rakouská encyklopedie Austria-Forum. Dříve se obrázky vystřihovaly a lepily.

Kdy vznikly adventní kalendáře s čokoládou?

Plněné kalendáře se sladkostmi existovaly už ve dvacátých letech, uvádí se firma Stollwerck. Masová výroba čokoládových kalendářů ale začala až koncem padesátých let, kolem roku 1958.

Co udělal Richard Sellmer pro adventní kalendář?

Podle vlastní historie firmy vydal ve Stuttgartu první kalendář po válce, Die kleine Stadt, s povolením amerických okupačních úřadů z roku 1945. Okénka nevymyslel, ta existovala od dvacátých let. Zásluha spočívá v obnovení výroby a v exportu, zejména do USA.

Proč má adventní kalendář 24 dílů a začíná 1. prosince?

Odpočítává dny do Štědrého dne, který připadá vždy na 24. prosince, zatímco advent má podle kalendáře 22 až 28 dní. Pevný počet dílů je proto praktičtější než čtyři neděle. Předchůdci, jako 24 křídových čárek, se také odmazávali od 1. prosince.

Čím se dny do Vánoc počítaly před adventním kalendářem?

V devatenáctém století hlavně v evangelických rodinách 24 křídovými čárkami na dveřích, které děti denně smazávaly. Vedle toho se věšely obrázky, hořely svíčky s ryskami a v katolických domácnostech se do jesliček ukládala slaměná stébla.

Proč Gerhard Lang přestal kalendáře vydávat?

Na konci třicátých let na něj tlačila konkurence, cena a nedostatek papíru. Podle muzejního hesla a deníku NZZ musel v roce 1940 tisk zastavit a nakladatelství rozpustit, protože obrázkové kalendáře byly za války označeny za nedůležité.

Související články